Ribera del Duero: španělský trumf

Přes dvě stě let platila Rioja za oblast, kde vzniká bezkonkurenčně nejlepší španělské červené víno, a zbytek produkce Pyrenejského poloostrova byl naopak považován za jeden velký anonymní zdroj obyčejného, levného pití. Časy se ale mění a tohle tvrzení už neplatí. Pravda je, že kromě několika nepočetných výjimek vypovídal tento obraz o realitě poměrně věrně. V posledních dvaceti letech se však kolo španělských vinařských dějin pootočilo a dalo vyniknout mnoha dříve opomíjeným oblastem, které si velmi důrazně řekly o pozornost. Mezi nimi si jedna kvalitou svých vín docela drze a suverénně vyšlápla i na Rioju - Ribera del Duero.

Řeka Duero bude většině přátel vína podstatně známější pod portugalskou transkripcí "Douro", jež je svázána s produkcí slavného portského.

Ale už dávno předtím, než Duero dorazí na své pouti ke španělskoportugalským hranicím, lemují její břehy vinice. Zdejší krajina má daleko k pohostinnosti. Nevlídná, po většinu roku vyprahlá zem spolu s náhorními plošinami a početnými skalisky rozhodně nepůsobí úrodným dojmem.

Do celého kraje už téměř nezasahuje vlhké oceánské proudění, množství srážek je minimální a podobně jako v pouštních krajinách tu horký den střídá velmi chladná noc. Od rovníku jsme však ještě velmi daleko na sever, a tak letní vedra následuje chladná zima, kdy nejsou žádnou výjimkou ani teploty pod bodem mrazu.

V těchto podmínkách se mezi nekonečnými lány cukrové řepy nachází přibližně 13 tisíc hektarů vinic. Zdánlivě nepříznivé klimatické i půdní faktory jen potvrzují to, co je o mnohých odrůdách vinné révy dobře známo - že totiž ve stresujících životních podmínkách dokážou plodit mimořádně kvalitní a koncentrované hrozny.

Ale ani "příznivá nepřízeň" přírody nemůže zacházet příliš daleko. Nebýt řeky Duero, neměly by ve zdejším klimatu vinohrady šanci. Ta sice v této oblasti není žádným veletokem, ale přesto je dokáže na jaře svou vodní plochou chránit proti mrazu, v létě zvlhčuje vzduch a vytváří přirozenou zábranu proti ničivým horkým a suchým větrům.

Naprostou většinu vinic ovládá odrůda Tinto Fino, která je blízkou příbuznou známého Tempranilla. Vyniká hlubokou barvou a poměrně vysokým obsahem taninu.

Mezi španělskými víny mají ta z denominace Ribera del Duero největší potenciál dlouhověkosti a jejich špičkoví představitelé se mohou směle měřit s nejlepšími světovými víny. A nemusí to ani být Vega Sicilia Único, vlajková loď španělského vinařství, ale celá řada dalších z celkem přibližně stovky vinařských domů v tomto kraji.

Samo víno mívá vůni a chuť lékořice, kůže, švestek, mocné, avšak jemné třísloviny. Tak jako u jiných španělských oblastí platí u vín z Ribera del Duero jednoduchý základní orientační systém. Lehčí, mladá crianza je určena k rychlému pití, reserva naopak k delšímu vyzrávání.

Síla vín z Ribera del Duero však dochází naplnění především u gran reservy, jež zraje celkem pět let a mnohými vinaři je vyráběna jen v lepších ročnících. Nezpochybnitelnou kvalitu těchto vín relativizuje jenom cena, která dosahuje vysokých a mnohdy zcela přemrštěných hodnot.

Tomáš Dominec