Rizoktoniová hniloba (Rhizoctonia solani Kuhn.) na cukrovce

23.02.2000 | Odborné konference

Rizoctonia rot (Rizoktonia solani Kuhn.) in sugar beet

V. Bittner

Danisco Seed

Summary: In the contribution there are shortly repeated contemporary information about Rhizoctonia solani (Kuhn.) in sugar beet. There are mentioned the first more extensive incidences within the sugar beet crop in the Czech republic in the years 1998 and 1999. There were observed the symptoms of growth stagnation, yellowing, wilting and finally the total deterioration. The incidence was mostly observed within this part of the field, where the plants suffered with some of the plant stress (soil acidity, lack of soil air, herbicide stress etc.). There were not done any analyses to distinguish the anastomosis groups of Rhizoctonia solani.

Key words: sugar beet, Rizoctoniasolani.

Souhrn: V příspěvku jsou stručně uvedeny současné informace o kořenomorce bramborové (Rizoctonia solani) na cukrovce. Jsou zmíněny první výskyty tohoto patogena v ČR v letech 1998 a 1999. Byly pozorovány následující příznaky napadení: stagnace růstu, žloutnutí, vadnutí a celkové odumírání rostlin. Napadení bylo pozorováno většinou v ohniscích, kde byla půda utužená, či zamokřená a kde rostliny nějak strádaly (nízké pH, nedostatek vzduchu, herbicidní stres apod.). Analýzy k rozlišení skupiny dle typu anastomózy hyf Rizoctonia solani provedeny nebyly.

Klíčová slova: cukrovka, Rizoctonia solani.

Úvod a literární přehled

Houba kořenomorka bramborová (Rhizoctonia solani Kuhn.) je polyfágní půdní houba napadající až 250 hostitelských rostlin z 60 čeledí (Verma, 1996). Z kulturních rostlin napadá houba především brambory, cukrovku, kukuřici, obilniny, luskoviny, kmín, mák či řepku a z plevelů hlavně laskavce, merlíky, pcháč, heřmánky, pýr, rdesna, violky a rozrazily (Sturz et al., 1995). Perfektní stádium houby se nazývá Thanatephorus cucumeris (Frank.) Donk. Houba nesporuluje, přežívá v půdě ve formě mycelia či trvalých sklerocií a na napadených zbytcích rostlin. Myceliová vlákna houby rostou velmi rychle zvláště za vhodné vlhkosti a teplot nad 15°C. Sklerocia se tvoří spíše za sucha.

Rhizoctonia solani (Kuhn.) je typickým půdním patogenním organismem osidlujícím půdu a pro napadení rostlin, především kořenů a kořenových krčků je velmi významné splnění základních podmínek ve vztahu rostlina - patogenní organismus - půdníprostředí (Lockwood, 1986):

· dostatečný inokulační potenciál patogena je nezbytný pro napadení a jeho intenzitu,

· stimulace patogena k růstu (aktivizace) je dána úrovní kořenových exudátů a dalšími zdroji výživy,

· stresy vnějšího prostředí predisponují rostliny k infekci a vývinu choroby (obvykle jakékoli zbrzdění v růstu vlivem herbicidního stresu, nízkého pH a podobně),

· mikrobiální aktivita především antagonismů patogena ovlivňují jeho život v půdě a vývoj.

S ohledem na velmi široký okruh hostitelů existuje řada izolátů lišících se svojí agresivitou a skupinou hostitelů, popřípadě místem napadení na rostlině. Tyto izoláty jsou charakterizovány a řazeny do skupin dle typu anastomózy hyf (myceliální párová fúze) - anastomosis groups - AGs a známe jich nyní 11- AG-1 až AG-11 (AGBI) (Cubeta, Vilgalys, 1997).

Je jen málo informací, které skupiny AGs se vyskytují na cukrovce. O´Sullivan a Kavanagh (1991) v Irsku zjistili na cukrovce izoláty ze skupin AG-2, AG-4 a AG-5, navíc Windels et al. (1997) zjistili v Minnesotě také izoláty ze skupiny AG-3.

Izoláty AG-2 jsou chladnomilnější (10°C) a agresivnější a napadají především mladé rostliny a mohou se podílet na komplexní chorobě spále řepné. Izoláty ze skupin AG-4 a AG-5 jsou teplomilnější (15°C) a působí především hnilobu kořenů a hypokotylu u starších rostlin.

Velmi zajímavý je vztah teploty a stáří rostlin, kdy bylo zjištěno, že iniciální napadení mladých rostlin při nižších teplotách není tak nebezpečné, jako napadení v pozdějších fázích vývoje cukrovky (8 až 10 týdnů po zasetí cukrovky), kdy teploty jsou vyšší. U dříve setých a starších rostlin v období vyšších teplot bylo napadení nižší, vyšší stáří rostlin tedy může redukovat intenzitu napadení kořenů a hypokotylu (Engelkes, Windels, 1994).

Rhizoctonia solani (Kuhn.) patří v současné době k jedné z nejvíce diskutovaných chorob houbového původu na cukrovce a její výskyt v zemích s výrazným zastoupením cukrovky v osevním sledu narůstá (Benker, Büttner, 1999). Hlavní napadení však souvisí především s hnilobou kořene a hypokotylu. V Německu se uvádí, že asi 5000 ha půdy věnované cukrovce je napadeno houbou středně a 500 ha velmi silně, přičemž toto napadení se nejčastěji vyskytuje v Bavorsku. Ve Francii se uvádí, že 5 % plochy oseté cukrovkou je napadeno touto chorobou, v Holandsku to činí 13 %, relativně nízké napadení je v Belgii, Rakousku a Itálii a to do 1 %. Choroba je jinak celosvětově rozšířena ve všech zemích, kde se cukrovka pěstuje a zatím nejvyšší napadení bylo zjištěno v oblastech Severní Ameriky.

Příznaky napadení a první rozsáhlejší výskyty v České republice

Úvodem je třeba zdůraznit, že sledování výskytu choroby v cukrovce, ale také v dalších polních plodinách je v České republice zcela nesystematické. Dle našich pozorování není výskyt choroby v podmínkách ČR zatím nijak dramatický, ale na druhé straně není problémem napadení v prostu cukrovky najít. První rozsáhlejší napadení porostu cukrovky v úrovni asi 20 % plochy bylo zjištěno v rámci jednoho honu v okrese Kroměříž v roce 1998.

Další četnější výskyty s napadením asi do 5 % byly zjištěny v roce 1999 v jednotlivých porostech cukrovky na okresech Olomouc, Bruntál, Znojmo. Ve všech uvedených případech byly příznaky napadení velmi podobné a projevovalo se stagnací v růstu rostlin, žloutnutím, vadnutím a postupně celkovým odumíráním rostlin v ohniscích, kde nebyly zcela příznivé podmínky pro růst řepy - utužená půda, zamokřenost (špatný vodní režim), stres v důsledku herbicidních aplikací, nízké pH půdy a podobně. Po vytažení rostlin z půdy byla na kořenech viditelná parciální skvrnitá hniloba na povrchu kořene a hypokotylu (obr.1), která postupně přecházela dovnitř kořene a vedla k celkovému odumření rostliny (Bittner, 1999). Nejvíce byla napadena vrcholová část kořene jakousi “prstencovou hnilobou” s četnými prasklinami (crown rot). Často však docházelo i k napadení kůlového kořene, k jeho intenzivní hnilobě až odumření a následnému “vyvracení řep”. Podobné napadení však mohou působit i houby z rodu Fusarium. Napadení působené houbou Rhizoctonia solani (Kuhn.) bylo pozorováno také na krmné řepě (Šindelková, 1999, ústní sdělení).

Obr. 1: Napadení kořene cukrovky - parciální skvrnitost pokožky na kořeni a v oblasti hypokotylu

Diskuse a závěr

I přes relativně malé plošné rozšíření choroby v porostech cukrovky v ČR, je třeba konstatovat, že obvykle není problémem najít rostliny houbou napadené. S ohledem na polyfágnost patogena a narůstající výskyt v dalších plodinách pěstovaných v České republice (řepka, mák, kukuřice, luskoviny) je zapotřebí rekapi-tulovat obecně příčiny narůstajícího výskytu:

1. nesprávné hospodaření na půdě (vysoký podíl hostitelů),

2. hnojení kejdou,

3. utužení půd vlivem sklizňové techniky (vytěsnění vzduchu),

4. nedostatečné pěstování meziplodin,

5. pro výskyt choroby jsou příznivé jílovité až hlinité utužené půdy s vysokým podílem organické hmoty a malou provzdušněností.

Z uvedených příčin jsou pak vyvozeny i možnosti řešení, spočívající především v oblasti agrotechniky (Heupel, 1997):

1. odstup v osevním sledu,

2. zlepšení půdní struktury - pěstování meziplodin,

3. dobrá zásobenost živinami, neutrální pH, příznivé podmínky pro rychlý rozklad organických zbytků,

4. výběr odrůd cukrovky, popřípadě i dalších polních plodin s vyšší odolností (budoucnost),

5. v budoucnu snad i možná biologická ochrana (antagonistické houby Verticillium biguttatum, Trichoderma sp. aj.).

Vedle všech agrotechnických opatření, která jsou důležitá, ale často těžko realizovatelná, se velmi perspektivně jeví výběr a šlechtění odrůd cukrovky s vyšší tolerancí až odolností k houbě Rhizoctonia solani, popřípadě s dvojí tolerancí k rizománii a kořenomorce (Büttner, Benker, 1999).

S ohledem na polyfágní charakter a plošný výskyt v dalších polních plodinách bude vhodné věnovat této patogenní houbě v budoucnu větší pozornost.

Literatura:

BENKER, M. - BÜTTNER, G.: Rhizoctonia-Rübenfäule breitet sich weiter aus! Zuckerrübe 48, 1999, č. 5, s. 230-232.

BITTNER, V.: Rizoktoniová hniloba řepy - Rhizoctonia solani (Kuhn.), Listy cukrovarnické a řepařské 115, 1999, č. 7/8, s. 208.

BÜTTNER, G. - BENKER, M.: Rhizoctonia - Rübenfäule - Phytopathologische Forschung Und Resistenzzüchtung im strategischen Verbund, Die Zuckerrüben Zeitung 35, 1999, č. 1, s. 20.

CUBETA, M. A. - VILGALYS, R.: Population biology of the Rhizoctonia solani complex, Phytopathology 87, 1997, č. 4, s. 480-484.

ENGELKES, C.A. - WINDELS, C.E.: Relationship of plant age, cultivar and isolate of Rhizoctonia Solani AG-2-2 to sugar beet root and crown rot, Plant Disease 78, 1994, s. 685-689.

HEUPEL, M.: Eine neue Rübenkrankheit, DLG-Mitteilungen, 1997, č. 5, s. 40-43.

LOCKWOOD, J.L.: Soilborne plant pathogens: concepts and connections. Phytopathology 76, 1986, č. 1, s. 20-27.

O´SULLIVAN, E. - KAVANAGH, J.A.: Characteristics and pathogenicity of isolates of Rhizoctonia spp. Associated with damping-off of sugar beet, Plant Pathology 40, 1991, s. 128-135.

STURZ, A.V. - JOHNSTON, H.W. - MacWILLIAMS, C.K.: Weed hosts of Rhizoctonia solani in Prince Edward Island , Can. J. Plant Pathol., 17, 1995, s. 346-352.

VERMA, P.R.: Biology and control of Rhizoctonia solani on rapeseed: A review, Phytoprotection 77, 1996, č. 3, s. 99-111.

WINDELS, C.E. - KUZNIA, R.A. - CALL, J.: Characterization and pathogenicity of Thanatephorus cucumeris from sugar beet in Minnesota, Plant Disease 81, 1997, s. 245-249.

Adresa autora