Rozhovor časopisu Mezinárodní politika s Pavlem Teličkou, 1. náměstkem ministra zahraničních věcí ČR a hlavním vyjednavačem s EU

Mezinárodní politika: Proběhlo v minulých týdnech nějaké další kolo mezivládní konference s Evropskou unií, pokud ano, tak s jakými výsledky? Podaří se ČR v dohledné době předběžně uzavřít nějakou další kapitolu při vyjednávání s Unií?

Ano, v březnu proběhlo další kolo konference o přistoupení, byť se předtím rýsovala situace, že by Česká republika byla mezi těmi třemi až čtyřmi zeměmi, s nimiž by se v březnu nevyjednávalo, a to proto, že byla připravena relativně hubená agenda jednání a pro ČR se nic nerýsovalo. To bylo způsobeno tím, že na straně Komise došlo k určitému zpoždění pokud šlo o návrh společné vyjednávací pozice v kapitole regionální politika a na druhou stranu trvala české straně poněkud déle příprava dodatečných informací u fytosanitární a veterinární oblasti v rámci zemědělství, které byly základním předpokladem proto, aby mohla být společná pozice Unie vypracována, schválena a následně projednána. To, že jsme nakonec v Bruselu jednali bylo dáno naším požadavkem, abychom se v jednáních vrátili ke kapitole doprava. Nešlo nám přitom o to vzbudit dojem, že se musí do Bruselu za každou cenu jet a o něčem jednat. O kapitole doprava jsme zatím jednali pouze jednou, a to v prosinci loňského roku. Tenkrát se však jednalo pouze o jakési otevření celé kapitoly. Pokud jde o ty výsledky březnového kola, tak ty možná nejsou na první pohled nijak hmatatelné, protože k tomu, aby ČR mohla předběžně uzavřít kapitolu, by musela bez výhrad přistoupit na požadavek Unie na zavedení až pětiletého přechodného období na kabotáž (možnost provozování dopravních služeb českými autodopravci uvnitř jiného členského státu - pozn. red.). K tomu jsme nebyli a nejsme připraveni. Budeme usilovat o posun na tomto poli především tím, že se chceme bilaterálně dohodnout s členskými státy Unie buď na úplné liberalizaci kabotáže mezi námi a jednotlivými členskými státy anebo na postupné liberalizaci v rámci přechodného období. Záležet bude na tom, jestli členské státy budou chtít využít přechodné období anebo nikoliv. Nevylučujeme ale, že v závislosti na výsledcích těchto bilaterálních jednání nebudeme usilovat o změnu společné pozice Unie. Podstatou návrhu z naší strany bylo, abychom se dohodli na tzv. "set aside" u této kapitoly, tzn. že bychom sice kapitolu předběžně uzavřeli, otázku kabotáže bychom ale vyjmuli a jednali o ní dál. Tento princip nebyl při jednáních s Unií ještě žádnou z kandidátských zemí využit a výsledkem toho 55 minutového jednání, což je na jednu kapitolu až rekordně dlouhý čas, je příslib Komise otázku znovu probrat, protože dříve se stavěla k tomu "set aside" odmítavě. A právě o tom v současné době s Komisí jednáme a počítáme s tím, že tomu bude věnováno i dubnové kolo mezivládní konference. Pokud jde o další otázky, které by se mohly řešit v dubnu, tak si budeme muset počkat na plán agendy. S velkou pravděpodobností budeme s Unií jednat o regionální politice, kde Unie pravděpodobně navrhne předběžné uzavření. Já osobně si myslím, že jsme zde skoro úplně ve finiši. V současné době ještě analyzujeme a studujeme metodiku, kterou Unie stanovila pro výpočet jednotlivých percentuálních alokací pro strukturální prostředky pro jednotlivé kandidátské země. Shledáme-li ty výpočty jako přesné, nevylučujeme, že kapitola bude předběžně uzavřena. Bohužel se nepodaří zařadit ani tentokrát fytosanitární a veterinární otázky, takže kapitola zemědělství se stane předmětem teprve červnové ministerské schůzky.

MP: Některé kandidátské země už "citlivou" kapitolu doprava předběžně uzavřely, aniž by přitom vedly s Komisí podobná jednání o kabotáži, jako právě ČR. Nepodkopává to dodatečně vyjednávací pozici Prahy?

Bohužel tomu tak je, protože celá řada zemí tuto kapitolu už uzavřela. Podle posledních informací se k tomu chystá i Slovensko. Já se nedivím těm zemím, které samy žádaly o některá přechodná období, protože k tomu byly donuceny svou vnitřní situací, zejména nedostatečnou připraveností, tam je to pak do určité míry logické a nějakou solidaritu jsme očekávat nemohli. Na druhou stranu jsou ale země, které přechodné období nežádaly, a to si myslím, že je možná škoda, že kapitolu dopravu už uzavřely. Považoval bych to teď za předčasné, protože si myslím, že v současné době není důvod honit se za počtem předběžně uzavřených kapitol.

MP: Kdysi se hovořilo v souvislosti s již předběžně uzavřenou kapitolou volný pohyb osob o tom, že Česká republika se pokusí uzavřít s co největším počtem stávajících členských zemí EU bilaterální dohody, že po našem vstupu do Unie nebudou tato přechodná období vůči našim občanům uplatňována. Jak daleko postoupila tato jednání? Kolik zemí by nakonec mohlo rezignovat na uplatnění přechodného období?

Především je třeba říct, že ta jednání postupují vpřed velmi pomalu, protože se jedná vždy o velmi citlivou záležitost. Zatím mohu říct, že země, které přislíbily plnou liberalizaci jsou Dánsko, Nizozemsko, Irsko a Švédsko, přičemž tyto země takto učinily již oficiálně. Myslím si, že v průběhu jednání pana prezidenta Havla v Itálii při jeho dubnové návštěvě jsme dosáhli zatím nejvstřícnějšího postoje ze strany Itálie, což by se dalo s vysokou pravděpodobností interpretovat tak, že také Itálie by mohla být mezi skupinou zemí, které zcela uvolní přístup na svůj pracovní trh. Myslím si, že ty formulace, které tam z italské strany zazněly, jsou do budoucna hodně zavazující. Nevylučuji přitom, že příznivý postoj Itálie by mohl do budoucna ovlivnit i postoje jiných jihoevropských zemí v této záležitosti - Španělska a sekundárně třeba i Portugalska a Řecka. Ta jednání o tom zcela určitě zaberou celý tento a ještě i větší část příštího roku.

MP: Máte Vy, jako hlavní český vyjednavač s Evropskou unií pocit, že kandidátské země, které se snaží uzavřít v co nejkratším období co největší počet kapitol, jsou vnímány ze strany Komise tak, že je například možné vykonávat na ně větší nátlak a tlačit je k přijímání nevýhodných pozic?

To je velmi složitá otázka. Vyjednávání o vstupu do Unie a všechno to, co se kolem toho děje je nesmírně komplexní proces. Čas od času se objeví zejména v zahraničních médiích informace o tom, že některá země si počíná při vyjednávání nesmírně tvrdě, neoblomně, jindy se zase tvrdí pravý opak. Skutečnost se někdy liší a často býváme svědky něčeho úplně jiného. Souvisí to hodně s tím, že jednání o vstupu nejsou pouze o nějakých věcných otázkách, ale vždycky tam hraje důležitou roli i taktika, a to nejenom ve vztahu k vyjednávacímu týmu EU, ale také ve vztahu k veřejnosti doma, kdy je možné zdůrazňováním některých pozic navodit dojem "tvrdosti". Pokud jde o hodnotící články v zahraničním tisku je za mnohými z nich možné vidět i kvalitní P.R. některých kandidátských zemí. Neříkám, že se to tak děje, ale nepovažuji to za úplně vyloučené. Obecně lze říct, že ta jednání není možné vést nějakým jedním stylem nebo způsobem. Jsou situace, které vyžadují "tvrdý" postoj, ale pak zase přijdou situace, kdy vyjednavači kandidátských musí zvážit všechny okolnosti a položit si otázku, jestli přistoupení na určitý kompromis nebude tím lepším řešením. Je třeba také zdůraznit, že účelem těch vstupních jednání není vyjednání co největšího počtu co nejdelších přechodných období, protože všechna tato období vás nějakým způsobem vyčleňují, omezují na právech, omezují vaši budoucí pozici. Uvedu jeden příklad z poslední doby: před časem se u nás živě diskutovalo o tom, že Polsko vyjednalo delší přechodné období na nákup zemědělské půdy občany ostatních členských zemí EU. Ano, pro Polsko to je bezesporu úspěch, ale polská situace takovéto řešení vyžadovala. My jsme nakonec získali sedmileté období a to plně postačuje, protože situace našeho zemědělství je zcela odlišná. Vycházím totiž z toho, že budeme potřebovat také kapitál na modernizaci zemědělství a dlouhá přechodná období by mohla být v této souvislosti kontraproduktivní. Navíc je otázkou, jestli případnými požadavky, které by šly nad rámec našich potřeb neoslabili naší vyjednávací pozici v nějaké jiné otázce, například u finančních ustanovení. My jsme v podstatě vyjednali to, co jsme potřebovali. Myslím si, abych to nějak shrnul, že Unie nevnímá jednotlivé kandidáty podle "tvrdosti" jejich přístupu jako spíš podle toho, zda-li jsou jejich požadavky opodstatněné anebo nikoliv, stejně tak umí i rozlišit, jak má kdo seřazené priority.

MP: Máte pocit, že má EU kandidátské země interně rozdělené podle toho, jaký odpor která z nich klade nebo trvá na svých maximálních požadavcích?

Nechci hodnotit jiné země ani práci našeho týmu. Mám pocit, že člověk se to dozví spíš nepřímo a například z poznámek na okraj jednotlivých vyjednávacích kol. Několikrát se nám stalo, že protistrana polovážně konstatovala, že se snažíme zase posunout limity jednání a podobně. To samozřejmě člověka potěší, protože to je nějaké hodnotící stanovisko té druhé strany. Samozřejmě názory v Unii na jednotlivé kandidáty určitě nějaké budou existovat. Pokud jde o Českou republiku, její ústavní činitele a i celý vyjednávací tým, tak si myslím, že nejsme v Bruselu považováni za zemi, která by ukvapeně přistupovala na návrhy Komise a postrádala zdravé sebevědomí.

MP: Letos proběhnou v celé řadě evropských zemí volby. Myslíte si, že by kampaně před volbami například ve Francii nebo v Německu mohly zpomalit tempo našeho vyjednávání o vstupu do Unie?

Určitě to dopad může a bude mít. Už jsme viděli v minulosti, že například otázky volného pohybu pracovních sil a nebo aktuálně kabotáže, mají motivaci v blížícím se termínu voleb v některých zemích. Asi se dá předpokládat, že volby právě v Německu a Francii ovlivní rozhovory o zemědělství nebo třeba rozpočtu. Ale to není nic nového, to už víme dokonce několik let, že k tomu dojde a myslím si, že obě strany se na to už dostatečně připravily. Nemyslím si ale, že by ale tyto volby měly nějaký zásadní dopad na termín uzavření přístupových jednání.

MP: A co volby u nás? Nemůže vést určité období mezi konstituováním nově zvolených či jmenovaných ústavních orgánů k prodlevám a následnému zpoždění oproti původnímu časovému harmonogramu?

Samotného procesu jednání se to v zásadě nedotkne. Pokud jde o to, co bylo až dosud vyjednáno, tak mnozí opoziční politici už dali najevo, že nehodlají revidovat výsledky, kterých bylo dosaženo. Pokud jde o kapitoly, které jsou otevřené, tak my až na drobné výjimky máme mandát k dalším jednáním. Mandát nemáme na finanční otázky v souvislosti se zemědělstvím, ale ty se budou řešit až v druhé polovině letošního roku. Otázkou je, jak se to může dotknout domácí přípravy a tam samozřejmě určité riziko existuje, hlavně pokud by trvalo konstituování vlády příliš dlouho, podobně jako i parlamentních orgánů a kdybychom tudíž nedokázali pokročit ve splnění našich domácích úkolů. My jsme proto také připravili jakýsi soubor úkolů, které je třeba splnit, jakýsi testament - chcete-li, který bude částečně sloužit ještě stávající vládě a odpovídajícím orgánům, ale mělo by to sloužit i nově konstituovaným orgánům jako pomoc k rychlé orientaci v problematice. Pokud by se podařilo, aby se z tohoto dokumentu vycházelo i po volbách, nebude to mít výraznější dopad.

MP: Očekáváte, že se otázka vstupu ČR do EU stane jedním z hlavních předvolebních témat u nás?

Myslím si, že na rozdíl od situace před půl rokem, tomu asi tak nebude, protože dnes panuje v této záležitosti konsensus. Spíš se stanou předmětem předvolebních úvah aktuální otázky budoucího směřování Evropské unie, čeho bychom se měli v rámci Unie vyvarovat, jak dalece se integrovat atd. To by mohla být jedna otázka. Pak samozřejmě bude nějakým způsobem reflektována současná diskuse o prezidentských dekretech, byť nejsou součástí jednání o přistoupení, což musíme nadále striktně odmítat. Jsem rád, že se nám v této souvislosti dostalo odpovídajícího ujištění od komisaře pro rozšíření Güntera Verheugena. Ale samozřejmě, pokud by jedna nebo například některá stávající členská země nebo Evropský parlament zašly příliš daleko, tak to může vytvářet svým způsobem určité klima, které ovlivní pohled určité skupiny občanů právě na Unii.

(psáno 9. dubna 2002)