Rozhovor s autorkou knihy "Důsledky vstupu České republiky do Evropské unie" Ivanou Witzovou

Euroskop: Můžete říci, jaké jsou hlavní důvody pro vstup České republiky do Evropské unie?

Vstup České republiky do Evropské unie znamená zejména výrazně lepší podmínky pro rozvoj české ekonomiky a následně rychlejší růst životní úrovně u většiny lidí. Nejde jen o další zlepšení pozice českých exportérů - klíčového tahouna "otevřené” české ekonomiky - ale také o tlak na čitelnější zákony a lepší ochranu věřitelů, menšinových akcionářů a jednodušší přístup zahraničních investorů do ČR. Nejsilnějším politickým důvodem je bezpochyby možnost ČR přímo ovlivňovat dění v Evropské unii. Paradoxně jde ale hlavně o záležitosti v ČR, protože řada rozhodnutí Evropské unie má vliv na českou ekonomiku nebo české právo. Vstup do EU je také určitým symbolickým krokem, který lidé vnímají jako definitivní potvrzení konce přechodu k demokracii a prosperitě. Trefně hlavní důvod shrnula studie Světové banky, která říká že členství v Evropské unii je pro Českou republiku její nejdůležitější rozvojovou strategií.

Euroskop: Vstup do Unie přináší přirozeně i určitá rizika. Jaká vy osobně považujete za nejdůležitější?

Vstup pravděpodobně rozkolísá ceny některých potravin. Může dojít k určitému zvýšení cen například mléka nebo cukru, i když to nebude dramatický nárůst a bude kopírovat koupěschopnost spotřebitelů. Jiné potraviny jako třeba brambory by měly naopak zlevnit. Vstup do EU ale určitě neznamená, že se české ceny musí dostat na úroveň rakouských nebo dokonce německých. Rozkolísání cen potravin se zřejmě projeví zvýšením míry inflace, což může vyvolat výraznější tlak na růst platů. Pokud by nárůst mezd nebyl podložen zvýšením produktivity, tak by došlo k vyrovnání přes kurs a jeho oslabení i k dalšímu snížení konkurenceschopnosti českých podniků.

Euroskop: Můžete trochu podrobněji pohovořit o přínosech a rizicích našeho vstupu pro často uváděné kategorie: a) spotřebitelé, b) podnikatelé? Jak vyplývá z vaší knihy, přinese jedné skupině hodně kladného, druhé v první fázi spíše starosti a značné náklady…

Díky blížícímu se vstupu přijala ČR několik zákonů, které výrazně zlepšují ochranu spotřebitelů při nákupech, reklamacích, zájezdech do ciziny nebo podomním prodeji. Zatím ale jako spotřebitelé tyto možnosti příliš nevyužíváme - na tisíc Britů připadne dvacet spotřebitelských stížností ročně, ze stejného počtu Čechů si stěžují dva… O využívání lepších podmínek půjde i u podnikatelů. Je to skupina, která měla a má se vstupem nejvíce starostí, může na něm ale také nejvíce vydělat. Na jedné straně jsou tady možnosti přístupu na velký trh bez vnitřních hranic či snadnější přístup ke kapitálu, na druhé velké investice do ekologických norem nebo přizpůsobení se novým pracovněprávním předpisům. Náklady navíc nejsou rozděleny rovnoměrně, pro některé podnikatelské obory jako například potravinářství nebo stavebnictví představuje vstup poměrně dost výrazné investiční náklady, pro jiné jsou tyto investice mnohem menší. Obecně ovšem platí rovnice vyšší - velmi málo omezené konkurence vyvážené mimo jiné stabilnějším právním prostředím.

Euroskop: V souvislosti s naším přistupováním k EU se někdy hovoří o určité asymetrii v neprospěch ČR. Ve své knize Důsledky vstupu ČR do EU píšete na str. 15-16, že Evropské dohody můžeme považovat za "...vzájemně výhodný vztah. I když dohody byly asymetrické ve prospěch kandidátských zemí….”. Jak to tedy ve skutečnosti je? Jsou výše zmíněné kritiky oprávněné?

Evropské dohody byly asymetrické ve prospěch kandidátských zemí tím, že trhy asociovaných zemí se otevíraly později než trhy členských států. Tato výhoda ale nestačila k tomu, aby z ní asociované země měly prospěch a více zboží vyvážely než dovážely. Členské státy také neotevřely své trhy se zemědělskými výrobky, což přidruženým zemím na začátku 90. let dost uškodilo. V této době naopak Evropské dohody pomohly v navázání politických a diplomatických kontaktů. Členské státy také dokázaly ustanovení dohod využívat lépe než kandidáti, jak ukázala antidumpingová řízení ze strany EU.

Euroskop: Ve své knize vyjadřujete určitou pochybnost o schopnosti vlády a parlamentu dodržovat závazky vyplývající z našeho vstupu do EU.

Jak hodnotíte dosavadní výkon těchto institucí (od r. 1998), kdy začala samotná vyjednávání?

Tady jde zejména o příjímání evropského práva, což je velice obtížný proces, a to nejen kvůli dnešnímu rozsahu evropského práva. Obě instituce příjímání evropských norem značně podcenily a problémy řešily doslova za pět minut dvanáct. Například za rok 1999 do Sbírky zákonů přibylo pouhých 10 "evropských” zákonů". Vznikl tak velký legislativní přetlak do let 2000 až 2002. Myslím, že tomuto časovému tlaku se čeští legislativci mohli alespoň částečně vyhnout, ale nyní je situace stabilizovaná a na konci letošního roku by měl být proces příjímání toho obrovského balíku evropského práva kvantitativně téměř u konce. Jako problém vidím, že některá ministerstva například průmyslu a obchodu nebo parlament např. při schvalování telekomunikačního zákona, nedokázaly dodržet závazky již přijaté v jednání, což zkomplikovalo pozici českým vyjednavačům. Přes tyto menší zádrhele by Česká republika měla jednání ukončit do konce roku 2002 a v roce 2004 se stát členskou zemí.

Euroskop: V České republice se budou konat parlamentní volby. Velkým tématem volební kampaně je také vstup ČR do Unie.

Jak hodnotíte dosavadní diskusi na toto téma (zvláště v konfrontaci se svým pobytem v zahraničí)?

V otázce vstupu panuje mezi relevantními stranami konsensus s výjimkou KSČM, která členství spíše odmítá. Vstup ČR do Evropské unie se už v roce 1998 začal pozvolna přesouvat ze zahraničněpolitického tématu do domácí politiky kvůli konfliktům spojeným s přípravou na vstup, vyjednáváním, postoji k činnosti EU. Politická debata o důvodech vstupu ČR do EU a politice vůči této instituci není věcná. Je v ní velmi málo faktických informací o dopadech členství, o postavení ČR mezi ostatními členskými státy. Emocionální jsou v tomto ohledu zvláště argumenty ODS, ale objevují se i u ostatních stran. Členské státy jsou vůči EU v jiné pozici, určitou přibližnou paralelou by mohlo být rozhodování Velké Británie, zda vstoupit do eurozóny. Tato debata je ostřejši, ale s jasnějšími stanovisky než u nás, i tady ovšem politici používají emocionální apel na národní identitu a státní zájmy.

Euroskop: Projekt Euroskop je součástí komunikační strategie Ministerstva zahraničí v souvislosti s naší evropskou integrací. V čem vidíte její hlavní nedostatky (pokud nějaké existují), v čem by se měla zlepšit, změnit apod., aby byla účinnější?

Neznám všechny projekty komunikační strategie, takže ji nebudu jako celek hodnotit. Server Euroskop často používám a považuji za velmi užitečný. Účinný by mohl být také projekt Evropská jízda. Znám publikace, které vydává MZV, některé jsou velmi dobré, ale vím, že v distribučním středisku často nebývají, protože ještě nevyšly nebo už naopak došly. Ze svých přednášek mám pocit, že lidem stále chybí informace, co konkrétního se vstupem do EU stane, proč vlastně máme nebo nemáme být členy. To je zřejmě klíčová oblast, na kterou by komunikační strategie měla být zaměřená, nakolik je nebo není, nemohu posoudit, protože ji tak dobře neznám.

Euroskop: Velká Británie je často vnímána jako "zlobivý muž” v EU. Můžete nyní, kdy v této zemi studujete, říci jak Britové vnímají evropskou integraci? Jak se o ní píše v novinách, jak o ni diskutují politici, jak ji vnímají obyčejní lidé?

Hodně záleží na tom, které noviny čtete, kterého politika posloucháte, s kým zrovna mluvíte. U většiny názorů je ale společná určitá skepse a opatrnost, odstup. Lidé berou členství v Evropské unii jako fakt, nad kterým příliš nepřemýšlejí, pouze pokud se dotýká něčeho jim blízkého jako třeba libry, tak jsou emocionálnější.

Euroskop: Jak vidíte budoucí přístup Velké Británie k jednotné měně? Je vstup VB do eurozóny v nejbližších letech (samozřejmě za předpokladu, že se bude euru dařit) reálný?

Velká Británie je zřejmě jedinou členskou zemí, kde fakticky existují velmi dobré důvody, jak pro vstup, tak proti vstupu a vyčkávající stanovisko je zatím zřejmě rozumné. Jinak je to otázka, nad kterou se ve Velké Británii vede docela ostrá debata, jak mezi ekonomy a politiky, tak mezi lidmi. Podle výzkumů veřejného mínění je většina Britů proti. Elity jsou v této otázce dost rozdělené, ale myslím, že lehce převažují zastánci vstupu. Proevropská Labour party se samozřejmě bojí jít proti veřejnému mínění, takže se domnívám, že členství v nejbližší době není příliš pravděpodobné.

Euroskop: Ještě k Británii - mohou rozpory uvnitř Konzervativní strany ohledně evropské integrace podle vašeho názoru vést k jejímu rozpadu?

V Konzervativní straně existují pro a protiintegrační frakce už více než deset let. Tyto frakce se rozchází nejen v názoru na členství v měnové unii, ale i v celkovém pojetí evropské politiky Velké Británie, v ekonomické politice, bezpečnostní politice - tady zejména v dalším budování evropské obranné identity a zvláštním vztahem k USA a NATO. O tom, že by stranu mohla kvůli těmto rozporům definitivně opustit její proevropská frakce se už několikrát spekulovalo. Určité nebezpečí, které přinejmenším otřese už dost pochroumanou stabilitou strany, bude představovat případné parlamentní hlasování o vstupu do měnové unie, kde by pravděpodobně menší část strany hlasovala pro. Nedomnívám se ale, že by i taková situace vedla k rozpadu strany.

Euroskop: Stále zřetelněji se ukazuje, že ČR nebude po svém vstupu moci využívat vše ve stejné míře jako členské státy EU (zemědělská politika, volný pohyb pracovních sil, hraniční přechody s Rakouskem a Německem apod.). Jak by jste českým občanům tato omezení vysvětlila?

Je výhodnější být členskou zemí s časově ohraničenými omezeními než kvůli těmto omezením odmítnout členství úplně, i když je členské státy jako v případě volného pohybu osob nepodložily věcnými argumenty. Tato takzvaná přechodná období - časově omezené výjimky jsou už tradiční součástí jednání a neobjevily se teprve vůči těmto kandidátským zemím. Vysvětlení jsou obtížná, protože souvisí s problémy členských států, at´ už jde o nechut´ domluvit se na další reformě zemědělské politiky nebo o obavy veřejného mínění z levnější pracovní síly z Východu, kterým politici neumějí nebo nechtějí příliš čelit. Podobný problém měla i Česká republika s prodejem zemědělské půdy občanům ostatních členských států, kde zase naopak omezila ostatní členské země. Je důležité najít v těchto otázkách alespoň nějaký kompromis podobně jako v problému volného pohybu pracovních sil, kde omezení nebudou uplatňovat všechny členské země. Bez pracovního povolení budeme moci pracovat v některých členských státech hned po vstupu, mimo jiné v Irsku, Švédsku, Dánsku nebo Nizozemí. Jiné státy jako Francie nebo Velká Británie zatím váhají, zda svůj pracovní trh také uvolní ihned nebo až po dvou letech našeho členství. Pouze Rakousko, Německo a Finsko počítá s pracovním povolením ještě pět až sedm let po vstupu.

Euroskop: Před časem začal fungovat Konvent - instituce, ve které se diskutuje o budoucnosti evropské integrace. Již na počátku se však kolem tohoto procesu objevila řada spíše negativních či pochybovačných zpráv (výše platů, jména některých účastníků, pravomoci Konventu, plat předsedy apod.). Myslíte, že EU napíná síly správným směrem? Nepotřebuje spíše, respektive jednotlivé státy, reformovat trh práce, liberalizovat (viz. spor Francie a Evropské komise o liberalizaci trhu s energií) apod. Vždy't její budoucnost je s ekonomickou prosperitou velmi silně svázána…neřku-li nedávno zavedené euro…

Začátky Konventu byly skutečně dost rozpačité. Jde o určitý pokus, jak najít cestu, aby členské státy dokázaly snadněji překonat i problémy, které zmiňujete a zejména jak o nich rozhodovat v rozšířené Unii. Evropská unie může mít do šesti let možná i dříve pětadvacet členů a zatím není jasné, jak bude už nyní složitá cesta ke společným rozhodnutím fungovat. Reforma trhu práce, o které mluvíte, částečně i další liberalizace trhu s energií, je stále ještě problémem členských státu. Dokud se ty nerozhodnou, že potřebují a chtějí rozsáhlé změny na trhu práce, nemůže je Evropská komise ani nikdo jiný k ničemu nutit. Členské státy se dohodly na cíli, aby se evropská ekonomika stala do roku 2010 nejvíce konkurenceschopnou ekonomikou na světě a jsou si dobře vědomy, že bez ochoty k politicky citlivým a riskantním reformám toho nedosáhnou, ale zatím zřejmě počítají s tím, že je ještě dost času.

Euroskop: Máte nějakou představu o tom, na co by se Unie měla nyní především zaměřit, co reformovat, aby vůbec byla schopna v budoucnosti fungovat?

Evropská unie je velice vyvážený mechanismus a je proto velice těžké navrhnout jednu nebo dvě změny, které by vylepšily chod této instituce. Za klíčové asi považuji udržet Evropskou komisi v pozici "motoru” evropské integrace a to i při vyšším počtu evropských komisařů.

Za rozhovor děkuje Kamil Chalupa, Euroskop

Ivana Witzová - Studuje na London School of Economics ve Velké Británii evropskou politiku a ekonomiku. Vystudovala politologii na Masarykově univerzitě v Brně, ve studiu pokračuje jako doktorand na katedře politologie Fakulty sociálních studií MU a věnuje se zejména problematice vstupu České republiky do Evropské unie.Je stálou spolupracovnicí časopisu Týden, kde publikovala řadu článků s tématem Evropské unie, NATO a mezinárodní ekonomiky.Autorka knihy Důsledky vstupu České republiky do Evropské unie. Přednáší pro veřejnost o vstupu České republiky do Evropské unie a o Evropské unii.