Rozhovor s Tomášem Douchou, ředitelem Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky

Euroskop: Vyjednávání ČR s EU se blíží ke svému závěru. Jednou z neuzavřených kapitol je zemědělství. Můžete říci kde jsou největší "body střetu" mezi českými vyjednavači a Evropskou unií?

Vyjednávání v kapitole zemědělství je v současné době ve fázi technických konzultací jakýchsi předjednacích manévrů před tím než začne samotné vyjednávání. Hlavní dva sporné body jsou - produkční limity, které nám navrhuje Evropská komise a otázka výše přímých plateb spojených s těmito limity. V obou případech zatím naše strana oficiálně společně s dalšími kandidátskými zeměmi na podmínky navržené Evropskou komisí nepřistoupila.

Euroskop: V čem by podle vás ČR mohla EU ustoupit, v čem by naopak měla trvat na svém?

Proces vyjednávání je nutné brát komplexně. Při diskusích, které se zpravidla odehrávají na úrovni jedné komodity, je nutno mít na paměti, že jsou to balíky podmínek a že když se někde uhne doprava, musí se jinde počítat s ústupkem na druhé straně. Myslím si, že by česká strana neměla ustoupit ze dvou hlavních požadavků. V oblasti produkčních limitů neuhnout ze své pozice zachránit maximum prostoru pro zemědělství především v horských a podhorských oblastech. To má návaznost na limity chovu skotu a přežvýkavců obecně. Dále by Česká republika neměla v limitech příliš ustupovat tam, kde již soukromá nebo veřejná sféra zainvestovala v období, které nám Evropa uznává jako referenční (tj. 1995-2000). Pokud by ustoupila, znamenalo by to výrazné soukromé a společenské ztráty. Jako příklad může sloužit např. limit na škrob. Je důležité Evropské unii prokázat, že jsme zde investovali ze soukromých a veřejných tolik, že z její strany stanovený limit by nám tuto investici znehodnotil. Totéž se může týkat otázky multifunkčnosti zemědělství - rozšiřování pastevních chovů, obnovy trvalých travních porostů, krav bez tržní produkce mléka. Plochy, kde je multifunkční zemědělství obzvláště významné, tvoří 60 % našeho území, jde tedy o převažující část našeho půdního fondu. Zde již, zejména z veřejných prostředků, bylo také mnoho proinvestováno. Jde o to, že jsme především v posledních letech nabrali nové směry, které by nám předložené limity mohly zabrzdit.

Ve věci přímých plateb - z mého pohledu jde o správnou interpretaci termínu "rovného zacházení", což se nemusí rovnat tomu, že bychom měli mít zcela stejné výše podpor jako má např. sousední zemědělec, ale měli bychom umět prokázat, že určitá výše podpor je naprosto nezbytná pro to, abychom s tím sousedním zemědělcem mohli být v rovné konkurenci. Přirozeně s přihlédnutím k závažným diferencím, které jsou a ještě budou pokračovat - úroveň cen práce, ceny půdy a dalších faktorů, které jsou jak u nás tak také v ostatních kandidátských zemích na podstatně nižší úrovni než v zemích EU.

Euroskop: V čem vidíte hlavní výhody a nevýhody vstupu do systému Společné zemědělské politiky (SZP) pro české zemědělce?

Vstup do EU přinese každému občanu této republiky, včetně každého zemědělce, podstatně více pozitiv než negativ. V prvé řadě se posuneme do právního prostředí, které je pro nás jakousi kotvou a ve kterém se postupně eliminují mnohé neduhy naší institucionální struktury, které se tady za poslední období vytvořily. Pro zemědělce to má zcela závažný význam, protože zemědělci (podobně jako jiné profese, zejména ty které se drží prvovýroby) jsou zpravidla ve všech zemích nejslabším článkem společnosti. Z různých důvodů - mj. proto, že zemědělství je atomizované - i ten největší zemědělský podnik nemá šanci sám ovlivňovat celý trh - pracuje v prostředí téměř dokonalé konkurence, ale je obklopen prostředím téměř nedokonalé konkurence, a tam zpravidla velmi závisí na institucionální infrastruktuře společnosti a její schopnosti ošetřit tento nepoměr. Jakékoliv posuny ve zlepšení právního prostředí - vynutitelnost práva a smluv - jsou pro zemědělce zcela zásadní, protože bez toho jsou objektivně slabší než by museli být.

Další důležitá pozitiva souvisí s první otázkou - tedy za jakých podmínek naši zemědělci do SZP vstoupí. Je zřejmé, že současná zemědělská politika EU je neudržitelná. Sice něčemu pomohla, ale vytvořila mnoho magických kruhů, které půjdou jen velmi těžce rozplést. Teď se ještě nějaký čas bude diskutovat o návrhu komisaře Fischlera k reformě SZP, ale je jasné, že se něco změnit musí. Jeho návrh podporuji, přinesl by určitou úlevu, zejména pak na úrovni a formě plateb. Řekl bych asi toto - zemědělci v každém případě na vstupu do EU vydělají i bez uvažování podpor. Vydělají v tom, že budou v lepším právním prostředí. Navíc zcela jistě dostanou ještě něco navíc. Vřele bych jim přál aby dostali co nejvíce. Naši zemědělci, byť máme stále velké množství podniků v nedobrém stavu, mají ohromný potenciál ke zlepšení. Sama naše struktura zemědělství má značný potenciál být vůči ostatním evropským konkurentům konkurenceschopná. Mluvím nyní o čisté ekonomické konkurenceschopnosti - náklady versus ceny atd…

Důležité ale bude, zda naše zemědělství dokáže změnit svůj vztah ke spotřebiteli. Evropský spotřebitel se již neřídí jen samotnou cenou výrobku. Evropský spotřebitel má daleko vyšší nároky - chce kvalitu, kvalitu a zase kvalitu a nechce jen záruku, že ve výrobku není salmonelóza nebo něco podobného. Kvalitu bude přitom vnímat stále šířeji, nejen v podobě struktury produktu, který si kupuje, ale také v souvislosti jak je vyráběn. To je celá ta otázka "animal welfare" a vztahu k životnímu prostředí obecně. V Evropě dnes tento přístup stále nabírá na významu a ti chytří zemědělci se již otáčejí směrem více ke spotřebiteli. Tento tlak považuji za velmi pozitivní především pro občany.

Mezi nevýhodami bych především uvedl riziko, že mnohé naše podniky nebudou schopné využít své komparativní výhody. Máme tady totiž mnoho rizikových faktorů. Např. půdu jako takovou. Průměrná česká farma hospodaří na půdě, která je z 92 % pronajatá, přičemž u velkých podniků dokonce ze 100 %. Pracovat na pronajaté půdě, která vám tak trochu hoří pod nohama (vstup zahraničního kapitálu, privatizace půdy - jak se v konečné fázi zrealizuje, pozemkové úpravy) a zároveň se v této situaci zlepšovat, investovat…to je velmi vážný rozpor. To je ale riziko samotných podniků.

Pro nás je velmi důležité usilovat o to, abychom měnili náš vztah k zemědělství ve směru vyšší kvality a přidané hodnoty - to je klíčová otázka. Jinak se staneme, obrazně řečeno, výrobcem obilovin pro krmení, které ovšem bude zkrmováno v jiných zemích a nám se sem budou dostávat výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Pokud to nezvládneme, staneme se "falešnou" obilnicí Evropy - ta pravá obilnice je Ukrajina, Rusko a Kazachstán a jiné země, které se nyní formují aby se jimi staly. Ty budou a již jsou velmi seriózním konkurentem tohoto směru zemědělství - založeného na nízké přidané hodnotě. Sociální schod dále na východ je velmi hluboký - mzdové náklady, ceny vstupů apod.

Evropa jako celek není schopna se ubránit takovému typu zemědělství jako dělá Amerika, Rusko, Austrálie nebo Nový Zéland. Nemá takové přírodní podmínky, aby s nimi mohla soupeřit v absolutní konkurenceschopnosti ve smyslu nákladovosti. Musí se pokusit zachovat tzv. model evropského zemědělství - a my si musíme vyjasnit co takový model pro nás znamená. Musíme najít prostor pro jiné zemědělství než zemědělství ve zmíněných zemích.

Euroskop: Můžete konkretizovat dopady vstupu do na jednotlivá odvětví českého zemědělství?

Velmi důležité budou produkční limity. Ty vám určují základní kontury zemědělství. Zatím mohu konstatovat toto: to co nám dává Evropská komise za limity, to je jakási petrifikace situace, která se vyvinula někdy v roce 1995 a která neodpovídá přirozenému potenciálu českého zemědělství. Náš návrh je v podstatě strukturálně totožný, ale o řád výš. Klíčový problém je v tom, že se nám utvrzuje struktura orná půda versus trvalé travní porosty. Nyní máme stupeň zornění 72 %, zatímco země s přibližně stejnými přírodními podmínkami od 50 do 60 %. Musíme rozvíjet výrobu podstatně více založenou na využití trvalých travních porostů, místo toho však pěstujeme obiloviny, olejniny atd. Tady nás ale Evropa chce stlačit a příliš nás nepustit do přežvýkavců, kteří jsou pro zachování trvalých travních porostů rozhodující. Poměr mezi ornou půdou a travními porosty je klíčový. My jej nyní máme nastavený jako v 90. letech a to není dobré.

Současnou strukturu zemědělských podniků máme již sedm let a nemění se. 75 % půdy mají velké podniky - družstva a společnosti, 25 % individuální farmy. Kam se tato struktura po vstupu pohne je otevřená otázka. Naší hypotézou je, že velkovýroba nebude pravděpodobně v prvním tahu rozrušena a velké podniky se zachovají. Naše zemědělství půjde pravděpodobně cestou zjednodušování vlastnických struktur, nemusí se ale přitom nutně narušit velikost podniků.

Euroskop: Jaké je české zemědělství ve srovnání s evropským?

Základ dobré efektivnosti je technická účinnost faktorů, které využíváme. Tedy kolik potřebuji počítačů abych udělal jeden projekt, kolik potřebuji půdy abych vyrobil jednu tunu něčeho, kolik potřebuji krav, abych vyrobil 1 000 litrů mléka, kolik potřebuji krmiva abych ho proměnil na kilo přírůstku. V této účinnosti na tom naše zemědělství v průměru dobře není. Technická účinnost nedosahuje průměru EU. To by nemuselo být tak nepříjemné, protože záleží také na ceně faktorů. U nás máme půdu na úrovni desetiny ceny ve srovnání s EU. Pokud takto levně dostanu půdu tak s ní zacházím trochu jinak než když musím platit mnohonásobně více.

Máme stále relativně nízkou technickou účinností práce. Snížili jsme sice téměř o 70 % počet pracovníků v zemědělství, ale pořád dosahujeme asi poloviční technické účinnosti práce ve srovnání s EU. Bez změněných podmínek a za předpokládaného růstu této účinnosti nemůže v našem zemědělství pracovat 160 tisíc lidí. Dneska máme obrovskou výhodu - za práci platíme 25 - 30% toho co musí např. zaplatit Rakušan nebo Němec. Pak si můžeme dovolit mít tolik lidí v zemědělství. Musíme ale počítat s tím, že cena práce poroste. Naše dobré podniky jsou efektivní z hlediska současné ceny faktorů, ale ty se mění a budou se měnit. Poroste cena půdy, práce, cena vstupů zůstane na evropské úrovni. Uvedu příklad - představme si, že vezmeme naši farmu a přesadíme ji do Rakouska. Bude mít stejné ceny za produkci, ale bude mít českou strukturu a ceny ostatních faktorů za které vyrábí a dostane stejné podpory jako má rakouský kolega. To by se pak náš zemědělec měl za současných relací cen faktorů velmi dobře. Práce je na západě velmi drahá zatímco u nás je velmi levná. Otázkou je, jaké relace cen faktorů budou v českém zemědělství za 5 či 10 let.

Tady bych připomněl princip rovného zacházení - Evropa říká: vaše sociální náklady jsou velmi nízké, naše sociální náklady jsou výsledkem desetiletí usilovné práce, ty nespadly z nebe, buďte loajální. Toto je nutné brát do úvahy.

Euroskop: Můžete srovnat současné podmínky při vyjednávání v kapitole zemědělství s podmínkami za jakých vstupovaly jiné státy (např. Španělsko, Řecko)? Tyto země měly také nižší sociální náklady a dostaly podpory ihned…

Když vstupovalo Španělsko - nebyla Evropa omezena závazky WTO. To je velmi důležitý fakt - existoval nějaký manévrovací prostor. Dnes není! Evropa má na 100 % naplněné stavy (např. v množství vyrobeného cukru), nemůže jednoduše absorbovat větší nadprodukci nových zemí. Staré členské státy by se musely vzdát části své produkce ve prospěch nových zemí - udělají to však? Španělsko a Portugalsko vstupovalo za trochu jiných podmínek. V té době to také ještě Evropa byla schopna utáhnout. My to musíme nebo nemusíme chápat. Je důležité posuzovat tyto věci historicky. Co bylo možné před 10 lety, není možné teď.

Euroskop: Jaký máte názor na reformu SZP navrženou Evropskou komisí? V čem vidíte výhody, v čem nevýhody? Co by mohla přinést ČR?

Hodnotím ji jednoznačně kladně. Skrývá ale určitá rizika pro naše zemědělství. České a evropské zemědělství - to je střet struktur. Komisař Fischler navrhuje opatření pro strukturu, ve které žije a ze které pochází - ta je naprosto odlišná od struktury naší. To co nám bude nejvíce vadit je maximální limit podpor 300 tisíc eur na farmu. Navržená reforma v podstatě pokračuje v intencích MacSharryho, v preferenci podpor pro menší farmy. Ty jsou základem evropského venkova. Hlavním poselstvím reformy je, že ohrožen je především venkov. Reforma je odrazem názoru - bez venkova není zdravé společnosti a bez zemědělství určitého typu není zdravého venkova. I když zemědělství hraje stále menší roli z hlediska zaměstnanosti, příjmů apod., rozvoj venkova se bez něho neobejde.

Kamil Chalupa, Euroskop

Doc. ing. Tomáš Doucha, CSc.:

· vystudoval Vysokou školu zemědělskou (provozně-ekonomická fakulta)

· ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky

· přednáší na České zemědělské univerzitě (ČZU)

· člen Vědecké rady a Správní rady ČZU, předsednictva České akademie zemědělských věd, redakční rady vědeckého časopisu Zemědělské ekonomika, Českého výboru pro spolupráci s IIASA a Kolegia ministra zemědělství

· člen Výkonného výboru Evropské asociace zemědělských ekonomů, Výkonného výboru FAO/NAP pro výzkum zemědělských politiky ve střední a východní Evropě, expertní skupiny OECD pro vztahy východ - západ v agrárním sektoru, Světové asociace zemědělských ekonomů, Vědecké rady IAMO Halle a čestným členem Vědecké rady Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Bukurešť