Rozlišení sklovitých a nesklovitých zrn pšenice durum

Sklovitost pšenice durum (Triticum durum) je tradicne považována na celém svete pri prumy-slovém zpracování za velmi duležitý indikátor mlynárské a pekarské jakosti. V porovnání s ne-sklovitými mají obecne sklovitá zrna lepší varivé vlastnosti, testoviny mají lepší barvu, hrubší granulaci, vysoký obsah proteinu a vyšší pevnost. Vizuální metody, používané v USA, jsou ale do znacné míry subjektivní a nepostihují spolupusobící faktory (nezralá zrna, porostlá zrna a pod.). Vzhledem k významu sklovitosti coby duležitého jakostního ukazatele jsou nezbytné objektivní a konzistentní prostredky jejího merení. Jednou z možných metod je NIR spektro-skopie, která se bežne používá k urcování jakostních charakteristik pšenice, jako tvrdosti, barvy, strupovitosti, vnitrního poškození ci obsahu proteinu. Pri trídení evidentne sklovitých, resp. nesklovitých zrn pomocí NIR spektroskopie se výsledky témer úplne shodují s klasifikací provádenou vizuálne. V prípade, kdy hodnocené obilí obsahovalo obtížne specifikovatelná zrna, byla ale shoda obou postupu pouze 75%. Bežné vizuální stanovení sice tato technika nemuže zcela nahradit, muže ale být rychlým, objektivním a konzistentním prostredkem pro merení sklovitosti zrn. Lze ji adaptovat pro rychlou, on-line detekci a trídení zrn na bázi sklovitosti. Výsledky je treba ješte overit pri dalších sklizních a porovnat NIR metodu s dalšími postupy kvantifikace sklovitosti.

Pramen: Cereal Chemistry, 77, 2000, c. 2, s. 155 - 158. (-kop-)