Rusové mohou poprvé od revoluce kupovat půdu

Ruský prezident včera podepsal po léta odkládaný zákon a nákupu a prodeji zemědělské půdy. Od roku 1917 poprvé je možné ruskou (nejen) zemědělskou půdu nakupovat o prodávat. Jako právní subjekt podle nového zákona vystupuje její majitel, tedy ruský zemědělec.

V sobotu dne 28. října 1917 vyhlásil Vladimir Lenin dekret o půdě, v němž byla půda prohlášena za "majetek lidu". Její nákup a prodej byl "navěky zakázán".

Po roce 1991 první ruský prezident výnosem o privatizaci půdy a reorganizaci kolchozů a sovchozů vnesl do žalostného stavu zemědělství spíše zmatek, než pořádek.

Více než osm desetiletí tak trvalo, než se ruským zemědělcům dostalo práva vlastnit půdu a nakládat s ní podle vlastního uvážení. Jelcinův dekret o privatizaci půdy poskytoval každému ruském rolníku "díl" půdy, na níž mohl samostatně hospodařit. Současně mu zakazoval její prodej. Bezprávnými majiteli půdy se stalo na 12, 8 miliónů rolníků. Na ruském venkově žije 40 miliónů ze 145 miliónů obyvatel země. Jejich svízelné situace využily mocné kolchozy a sovchozy. Jejich "restrukturalizovaní" ředitelé se skupováním a pronajímáním podílů rolníků stávali majoritními vlastníky půdy a postupně vytvořili nezávislé agroholdingy, uvádí server strana.ru.

V polovině 90. let v Rusku působilo asi 160 tisíc nezávislých farmářů, jež se pokoušeli zavést ekonomicky výhodnou výrobu zemědělských produktů. Agroholdingům však konkurovat nemohli. Ty byly totiž podle agentury RIA Novosti schopny vytvářet obchodní řetězce, počínající výrobou a končící prodejem hotové produkce v obchodech.

Na bezmoc rolníků reagovaly především zemědělsky orientované regiony Ruska různě. Saratovská oblast, jejímž gubernátorem byl Dmitrij Ajackov, již 5. března 1998 realizovala první dražbu zemědělské půdy i části pozemků města Balakova.

O čtyři měsíce dříve totiž začal v regionu platit místní zákon, umožňující prodej půdy a pozemků podle tržních zákonů nabídky a poptávky. Příkladem Saratovské oblasti se začali řídit i jiní.

Vznikala tak vrstva drobných vlastníků půdy, jež však byla předem odsouzena ke stagnaci. Nemohli totiž rozšiřovat výrobu, popřípadě měnit její odvětví. Státní dotace proudily jen do agroholdingů, nikoli na účty drobných zemědělců.

Podle analytického zdroje polit.ru tak se na rozdíl od střední vrstvy ve městech nebyla schopna vytvořit střední vrstva zemědělských výrobců.

Dotažení nového zákona bude trvat nejméně dva roky, neboť stále chybí katastrální mapy, jež by přesně rozdělily 406 hektarů zemědělské půdy tak, aby je bylo nakupovat a prodávat přu zachování veškerých právních norem.

Brzdou, jež po tři roky bránila přijetí zákona, byly obavy, že o nákup půdy projeví zájem především cizinci. Ti měli podle představ agrárního lobby, ale i řady centristů, stát se novými "latifundisty" a skoupit nejen zemědělskou půdu. ale i pozemky v městských aglomeracích.

Tyto zřetelně ideologizované obavy odbyl prezident Putin při podepisování zákona lakonickým prohlášením pro list Izvestija: "Není třeba se obávat. Cizinci se k nám zatím příliš nehrnou. Ba razantní příliv jejich investic budeme ještě muset počkat."

Přesto si mohou cizinci pozemky v Rusku pronajímat na dobu 49 let. Server grani.ru přitom uvádí, že práva na nákup půdy se jim dostane v Rusku nesrovnatelně dříve.

Podle týdeníku Itogi budou muset ruské zemědělství pozvedat z prachu sami ruští podnikatelé. Je tu však odkaz reformního premiéra carské vlády Pjotra Stolypina. Ten chtěl vytvořit ruského farmáře a založit Agrární banku, jež by mu poskytla úvěr na nákup půdy. V roce 1911 byl zabit teroristou.

Až do roku 1914 bylo Rusko "obilnicí" Evropy. Dodávalo obilí i Británii. SSSR se stalo naopak největším importérem zemědělské produkce.