Španělsko: temperamentní vinařská velmoc

Záplava krabicových vín španělského původu vynesla u nás počátkem devadesátých let této zemi nálepku producenta levného, podřadného zboží. Pravda však je, že za touto řekou nic neříkající, byť neškodné průmyslové kapaliny existuje druhý, docela odlišný svět. V něm si tisíciletá tradice podává ruku s moderní dobou a kvalitní víno je uctíváno ve všech svých podobách. Spolu s Francií a Itálií tvoří Španělsko triumvirát klasických vinařských velmocí Starého světa. Každá z těchto tří zemí disponuje přibližně jedním milionem hektarů vinic, čímž staví ostatní evropské země do role vinařských trpaslíků.

V množství produkce zůstává Španělsko za svými sousedy přece jen o trochu zpět vzhledem k nižší výnosnosti řídce osázených vinohradů v suchých, málo úrodných oblastech. Disponuje však rovněž záviděníhodnou pestrostí přírodních podmínek zahrnujících výrazné klimatické odlišnosti, rozdílné nadmořské výšky, různé půdní typy i geologické profily. Jak daleko je z Pyrenejí k branám Afriky! Koho nedokáže ohromit představa vinic svou rozlohou padesátinásobně převyšující plochu našich vinohradů, ten může přičíst neuvěřitelných 600 druhů odrůd vinné révy, jež lze ve Španělsku nalézt, a navíc jeden světový primát - nejpěstovanější světovou odrůdou není totiž ani Chardonnay, ani Cabernet Sauvignon, ale bílý španělský Airén.

Rozdělení španělských vín staví na "románském" přístupu spojujícím charakter vína s povahou oblasti, kde vzniklo. Její jméno je také spolu s názvem výrobce prvním orientačním bodem na etiketě. Také klasifikační zatřídění odpovídá zvyklostem klasických vinařských zemí. Nejnižší kvalitativní stupeň představuje stolní víno, Vino de Mesa, následované Vino Comarcal a Vino de la Tierra (zemské víno, obdoba francouzského Vin de Pays). Nejvyšší nároky jsou kladeny na výrobu vína v oblastech označených jako Denominación de Origen (DO). Je jich dnes už téměř šedesát a jedna jediná mezi nimi, slavná Rioja, nese samostatný statut DOC - Denominación de Origen Calificada.

V koutku základní vinařské španělštiny je nutno si osvojit výraz bodega, označující především sklep, ale přeneseně rovněž výrobní závod, termín cosecha či vendimia znamenající rok sklizně a škálu stupňů poměrně šikovně udávajících očekávaný potenciál vína v souvislosti s délkou jeho zrání v dubovém sudu a lahvi. Od nejlehčího mladého vína joven přes sin crianza, crianza až po těžší vína s označením reserva a gran reserva. Právě otázka vyzrávání vína před jeho uvedením na trh hrála ve španělském vinařství vždy mimořádnou roli a v minulosti nebývala výjimkou vína zrající ve vinařově sklepě přes pětadvacet let.

Každá sklenice dobrého španělského vína v sobě nese temperament obyvatel Pyrenejského poloostrova. Dokáže vyvolat představu ohnivého rytmu andaluského flamenca i napětí koridy z katalánských arén. Může zrcadlit zlatý lesk Alhambry stejně tak jako klidnou hladinu Guadiany nebo horký vzduch nad rozpálenými pláněmi La Manchy. Přivábí zpět vzpomínku na malebná horská údolí Asturie, přístavní ruch Cádizu či - a to nejspíše - rozlehlé pláže Costa Bravy. Je z čeho vybírat: od sherry až po vychlazenou šumivou Cavu. Pohled do jazykového průvodce nabízí jednoduchý návod. Sí, me gustaría una botella. Ano, dal bych si láhev.