Stát dostatečně nechrání zemědělskou půdu

Za posledních 50 let u nás ubylo přes 250 tisíc hektarů zemědělské půdy. Přestože je půda základním bohatstvím každého státu, na celostátní úrovni je v územním plánování zemědělství setrvale ignorováno. Způsobem, jakým by se daly nejkvalitnější pozemky ochránit, je stanovení specifických oblastí zemědělství, tedy území, která mají strategický význam pro zemědělskou prvovýrobu.

„Každý den přicházíme o sedm hektarů zemědělské půdy, přičemž zpravidla jde o nejkvalitnější půdu,“ prohlásil předseda Zemědělského Svazu ČR Martin Pýcha. Tento údaj se týká roku 2018, o rok později se míra úbytku opět zvýšila na 7,3 ha denně. Podle předsedy zemědělského svazu nejsou při tvorbě jednotlivých územních plánů respektovány potřeby zemědělské prvovýroby a v některých obcích je k zástavbě určena až třetina zemědělského půdního fondu, místo aby se ve větší míře využívaly tzv. brownfieldy.

Podobná nebo stejná situace je u plánovaných liniových staveb, kdy se nerespektuje hospodářský význam pozemků. Příkladem může být připravovaná výstavba koridoru pro vysokorychlostní trať Praha-Brno, kdy se z uvažovaných variant zvolila varianta procházející oblastí s nejúrodnější půdou v republice. „Dojde tím k nevratnému zničení těchto pozemků a poškození majitelů nejen přímou výstavbou, ale hrozí také znesnadnění přístupu k ostatním pozemkům,“ varuje Martin Pýcha.

Výstavba koridoru se dotkne stovek zemědělců hospodařících v jeho plánované trase. Jedním z nich je společnost PIAS Suchdol, která tak přijde o až sto hektarů nejkvalitnějších pozemků, celkem by mělo jít o 3300 ha. Vedoucí rostlinné výroby společnosti Jan Mikulka řekl: „Hovoří se o výstavbě vysokorychlostní trati, ale nás, jako vlastníka dosud nikdo nekontaktoval a našich pozemcích se již pohybují geodeti.“

Kromě zemědělské půdy zasahuje plánovaná trasa i do povodí řeky Vrchlice, která je zdrojem pitné vody pro 60 tisíc obyvatel Kutnohorska. „Hrozí, že dojde k ovlivnění hydrologické bilance a přerušení některých přítoků,“ doplnil J. Mikulka.

„Tento stav je dlouhodobě neudržitelný. Stát musí změnit přístup k půdě a nadefinovat si její nedotknutelnou rezervu pro uživení svého obyvatelstva“ uzavírá Pýcha.