Stoleté palmy v brazilské džungli jsou káceny kvůli labužníkům

Je mlhavé ráno a na pracovním stole Marca Botelhoa zvoní telefon. Anonym na druhém konci linky poskytuje cennou informaci: "Zloději palem znovu udeřili." Zbraně jsou připraveny a Marco spolu se třemi kolegy vyrážejí chránit brazilskou džungli.

Padesátiminutová rychlá chůze hustým porostem tropického lesa potvrdila, že informátor mluvil pravdu. Čtyři správci slyší zdálky zvuk stromů padajících pod ostřím seker. Když ale konečně dorazí na místo, nacházejí jen osekané kmeny a pahýly.

Palmy v Itatiaia, nejstarším národním parku Brazílie, jsou ve smrtelném ohrožení. Dřeň z jejich dřeva - tenký, bílý stonek - je vyhledávanou ingrediencí v salátech a pizzách. Chutná i labužníkům. "Má velmi jemnou chuť a talíři dodá eleganci," říká šéf restaurace v americké Miami.

Palmová dřeň se pro komerční účely pěstuje i na jiných místech Brazílie, nebo například v Kostarice. Extrakt z kmene Euterpes edulis, neboli jukaří palmy, ale znalci považují za nejlepší na světě. Tyto stromy naneštěstí rostou jen na pobřeží Atlantiku. Její výjimečnost už přišla brazilský park draho. Pytláci ilegálně pokácejí pět až deset tisíc palmových kmenů týdně. Nad strážci pralesa mívají převahu co do počtu i technického vybavení. Obě skupiny spojuje jediné: Ochota riskovat za palmové kmeny život.

"Jednoho dne se před námi zčistajasna objevilo patnáct pytláků a začali na nás střílet," říká padesátiletý správce Marco, který se ochraně parku věnuje tři desetiletí. Zloději palem, známí jako palmiteiros, vlastní nejmodernější automatické zbraně. Marcovi muži mají často k dispozici jen předpotopní revolvery.

"Unikli jsme tehdy smrti," vzpomíná Marco. Jeho kolega před třemi lety takové štěstí neměl. Zahynul, když se pokoušel vyrvat z rukou pytláka pušku.

Palmy jsou na tom také špatně. Dřeň se získává z přibližně třiceticentimetrového úseku na samém vrcholku kmene. Jakmile je jednou odsekána, strom umírá. Jedna palma přitom skýtá pochutinu, jež naplní dvě 392gramové plechovky. Na trhu v USA se každá z nich prodává za necelé čtyři dolary.

Pokud samozvaní dřevorubci "pracují" tři dny v týdnu, vydělají si měsíčně třikrát více, než je v kraji obvyklé. Rozlehlost a hustota parku Itatiaia jim hraje do karet. Z původního porostu pralesa na brazilském pobřeží zbývá necelá desetina.