STUPNĚ INTENZIFIKACE V PĚSTOVÁNÍ OBILNIN

Petr Portych

Dow AgroSciences

Intenzita pěstování obilnin v západní a střední Evropě prodělala v posledních desetiletích několik výrazných změn, které umožnily podstatné zvýšení intenzity jejich pěstování. V padesátých a počátkem šedesátých let bylo hlavním limitujícím faktorem odplevelení obilnin a jejich výživa. Výnosy se v té době pohybovaly na úrovni 3 t/ha u ozimů a 2-3 t/ha u jařin. Zavedení fenoxyoctových kyselin odstranilo z porostu široké spektrum tehdy rozšířených plevelných druhů a společně se zlepšenou výživou pomohlo ke zvýšení výnosů u ozimů i jařin o cca 1 t/ha na počátku sedmdesátých let.

Sedmdesátá léta přinesla další silné zvýšení přísunu umělých hnojiv, především dusíku, které si vyžádalo rychlý nárůst spotřeby regulátorů růstu k zamezení poléhání. Se zlepšenou výživou dusíkem začal také narůstat význam chorob obilnin. Proto je konec sedmdesátých let, ale hlavně celá osmdesátá léta charakterizován rychlým nárůstem spotřeby fungicidů. Také škála herbicidních látek doznala v tomto období rychlých změn, neboť na základě přísunu zvýšených dávek živin a používání regulátorů růstu se poměrně rychle měnilo i plevelné spektrum. Rychlý nárůst četnosti zaznamenaly především agresivní druhy plevelů, které obilninu přerůstají jako jsou heřmánkovec přímořský, svízel přítula, chundelka metlice apod.

Intenzifikační faktory pěstování obilnin v 80.a 90.letech v ČR a zemích západní Evropy

Na základě nárůstu používání intenzifikačních faktorů se na konci 80.let pohybovaly průměrné výnosy u ozimé pšenice nad 5,0 t/ha a u jarních obilnin nad 4,0 t/ha. Na konci 80. let nebylo výrazného rozdílu v pěstování obilnin mezi zeměmi západní Evropy a Českou republikou.

Devadesátá léta však znamenala výrazné oddělení intenzity pěstování obilnin mezi zeměmi západní Evropy a Českou republikou. Hlavním rozdílem, který vnikl byla intenzita hnojení a používání fungicidů. Tento rozdíl nejlépe dokumentuje poměr vynaložených prostředků na jednotlivá ochranářská opatření mezi pěstiteli v České republice a v sousedním Německu.

Graf: Porovnání investovaných prostředků na jednotlivá ochranářská opatření mezi ČR a SRN v letech 1995-1999.

V České republice zatím stále představuje rozhodující ochranářské opatření v pěstování obilnin jejich odplevelení. I když v sousedním Německu je při přepočtu vydáváno na odplevelení jednoho ha obilnin více prostředků než v ČR, jsou již náklady na odplevelení obilnin překonány náklady na fungicidní ochranu. Tento přelom nastal především v posledních 3 letech.

Vlastní intenzifikační faktory pěstování obilnin mají několik stupňů.

1. Předpokládáme-li správnou agrotechniku založení porostu je prvním intenzifikačním stupněm odplevelení obilnin a výživa.

2. Jestliže jsme zvládli odplevelení a výživu následuje výběr odrůdy a moření.

3. Pokud máme zvládnuté odplevelení, výživu, výběr odrůdy a moření přistupuje ochrana proti listovým a klasovým chorobám, ochrana proti škůdcům je v našich podmínkách spíše příležitostná.

Hlavní rozdíly v používaných intenzifikačních faktorech mezi ČR a záp.Evropou

Největší rozdíly v intenzifikačních faktorech mezi ČR a SRN jsou v dávkách čistých živin na 1 ha a v ochraně proti listovým a klasovým chorobám. V České republice se z aplikovaných živin používá v posledním desetiletí především dusík a to ještě téměř v poloviční dávce ve srovnání s Německem. Daleko větší rozdíl je však v intenzitě fungicidní ochrany. Zatímco v ČR jsou fungicidy aplikovány přibližně na 110% plochy ozimé pšenice v SRN je to v některých oblastech na více než 300%, tzn. každý porost je fungicidy ošetřen 3x. Také skladba fungicidů se v současné době liší mnohem více než například herbicidní skladba. Pro ČR je 2.polovina devadesátých let typická přechodem od používání čistých triazolů ke kombinacím triazolů s carbendazimem nebo morpholiny. Morpholinové fungicidy jsou přidávány především pro zajištění účinku triazolů na padlí travní. Právě padlí travní vykazuje z nejrozšířenějších chorob největší variabilitu genetického potenciálu a tím i nejrychlejší schopnost získávání rezistence vůči používaným fungicidům. Dnes již byla prokázána rezistence padlí vůči morfolinům, triazolům, ale i nové skupině fungicidů - strobilurinům.

V zemích západní Evropy se období fungicidních směsí triazolů a morpholinů objevilo o cca 5-7 let dříve než u nás a nyní začínají převažovat strobiluriny a směsi strobilurinů s triazoly, morpholiny a dnes i se specialistou na padlí účinnou látkou quinoxyfenem.

Spolehlivý účinek na padlí travní - slabina širokospektrálních fungicidů

Základními fungicidními látkami používanými k ochraně obilnin proti širokému spektru chorob jsou triazoly a nejnověji strobiluriny. Obě skupiny účinných látek působí spolehlivě na široké spektrum chorob jako jsou rzi, braničnatky, skvrnitosti apod. Jejich účinek na padlí travní jako nejrozšířenější chorobu je však od samého začátku omezený a postupně dokonce vznikla vůči většině těchto látek i rezistence padlí vůči nim, která se liší dle oblasti a dle převažujícího spektra používaných účinných látek. Nízká účinnost těchto látek na padlí travní je řešena především přidáváním účinných látek ze skupiny morpholinů. Masovým používáním morpholinů však vnikla rezistence padlí i proti této skupině. Především v zemích západní Evropy je rezistence padlí vůči běžně používaným fungicidům závažný problém, a proto výrobci nabízejí celou škálu kombinovaných přípravků, kde již nejsou zastoupeny 2 účinné látky, ale často 3 až 4. V tomto směru se státy západní Evropy značně vzdálily České republice.

Quinoxyfen - nová účinná látka na padlí travní

Velkým přínosem v kontrole padlí travního v porostech obilnin bylo uvedení účinné látky quinoxyfen. Quinoxfen byl v zemích západní Evropy uveden na trh v letech 96-97. V následujících 3 letech předčila poptávka očekávání a možnosti výrobce, a proto byl quinoxyfen pravidelně vyprodán již v průběhu sezóny ošetřování. Až v letošním roce se podařilo zabezpečit dostatek účinné látky. Výsledkem bylo dominantní postavení quinoxyfenu v kontrole padlí travního.

Quinoxyfen je v Německu zaregistrován pod obchodním názvem Fortess jako sólo fromulace, ale jsou intenzivně vyvíjeny formulace s dalšími fungicidy, především triazoly a strobiluriny. Nejdále v tomto směru pokročila firma Basf, která ve spolupráci s Dow AgroSciences vyvíjí kombinace quinoxyfenu s epoxiconazolem a kresoxym-metylem, v ČR prodávánými pod obchodními názvy Tango a Juwel.

Quinoxyfen je dnes ve státech západní Evropy hromadně v dávce 50-100 g ú.l./ha přidáván do 1. a 2. ošetření proti chorobám. Vzhledem k tomu, že působí pouze preventivně (brání prorůstání askospor do hostitelské buňky) je jeho aplikace nejvhodnější od prodlužovacího růstu obilniny až do objevení praporcovitého listu. Quinoxyfen, v ČR pod obchodním názvem Atlas, chrání pak nově narůstající části obilnin před výskytem padlí 4-6 týdnů. Nově narůstající části rostlin jsou chráněny unikátní redistribucí účinné látky na povrchu rostlin.

Graf: Porovnání rozvoje padlí v porostu ozimé pšenice bez aplikace quinoxyfenu a s aplikací quinoxyfenu.

Padlí se vyskytuje v porostech záhy po vzejití a zeslabuje tak dlouhodobě všechny obilniny. Zeslabený porost pak hůře odolává infekci dalších chorob. Aplikace fungicidu ATLAS udrží nově narůstající části obilnin bez výskytu padlí 4-8 týdnů.

Nové trendy v používání fungicidů

Další velký rozdíl mezi Českou republikou a zeměmi západní Evropy je v termínu používání fungicidů. Zatímco v České republice se fungicidy stále ještě nejčastěji používají při prvních příznacích výskytu choroby v zemích Západní Evropy se již aplikují především preventivně a snahou je držet zdravotní stav obilnin na co nejvyšší úrovni a nedovolit žádné oslabení porostu.Ukázalo se také, že preventivní aplikace mají vyšší výnosový efekt než aplikace kurativní. Kromě toho nová generace fungicidů ze skupiny strobilurinů ale i quinoxyfen vyžadují preventivní aplikaci, neboť jen tak vynikne jejich dlouhodobý účinek. Jejich aplikace po propuknutí choroby již nemá velký význam, neboť jejich kurativní účinek je velmi omezený. Právě včasná aplikace fungicidů dodává další důležitý náskok obilnářům západní Evropy a umožňuje dosažení průměrných výnosů ozimé pšenice překračující 10 t/ha, jako je tomu v oblasti jižní Anglie a některých oblastí Francie.

Právě omezené používání fungicidů a nevyrovnaná výživa jsou v současné době největší brzdou další intenzifikace pěstování obilnin. Použití listových fungicidů nemá však opodstatnění na porostech kde nebyla zvládnuta základní agrotechnika nebo odplevelení porostu.