Syrečky: rodinná legenda končí

Někdo se od nich odvrací s odporem, jiný po nich s chutí sáhne - olomoucké tvarůžky zná ale každý. Málokdo však zná jejich téměř pohádkový příběh. A ten nyní končí. Jedna z firem, která sýr v Lošticích na Šumpersku vyrábí více než století, loštická A.W., prosperuje, druhá, JD, končí. Její dluhy u Místeckých mlékáren, odkud kupovala základní surovinu - tvaroh, dosahují miliónů korun a hrozí jí konkurs. Přitom obě firmy mají v rukou tajemství receptu, značku a jsou také rodina. Přesto se staly konkurenty.

Příběh jako z pohádky

Je to příběh téměř jako z pohádky. Alois Wessels měl dvě dcery a jako spravedlivý otec je chtěl dobře zabezpečit. A protože byl ve své době, před 128 lety, majitelem tvarůžkárny v Lošticích, postavil ještě jeden závod. Každé z dcer dal věnem jednu továrnu na výrobu olomouckých syrečků. Pravé olomoucké tvarůžky, jak dnes zní jejich ochranné označení původu, se v obou fabrikách vyráběly desítky let. Jak se dědil rodinný recept na speciální sýr, vyráběly ho nejprve Wesselsovy dcery, pak jejich děti, dnes figurují mezi majiteli firem JD a A.W. vnuci každé z obou větví rodiny. Na první pohled je konec jedné z firem - JD (název po Wesselsově zeti Jaroslavu Dubském) nepochopitelný. Obě výrobny jsou jediné, které tvarůžky vyrábějí. O sýr je stále zájem a obě firmy by si nemusely konkurovat. Lidé v Lošticích a pamětníci ale potvrzují, že firmy si konkurovaly nejen v posledních letech, ale dokonce již v době, kdy je převzaly dcery zakladatele. "Babičky se rozhádaly a v nás jako dětech bylo už od malička pěstováno, že se s druhou rodinou nemáme bavit. Udobřily se až ke stáru. To když jim po válce fabriky znárodnili a ony nakonec zjistily, že je bolševik přežije. Rodiny to ale už nespojilo," říká vnuk a bývalý dědic firmy JD Jaroslav Dubský, který po restituci podíl před 13 lety převedl na sestřenici Olgu Křupkovou. Napjaté vztahy potvrzují i lidé, kteří v továrně JD pracovali. "Nesměli jsme se bavit se zaměstnanci z A.W. Snad abychom neprozradili nějaké výrobní tajemství. Jinak bychom ztratili místo. Když jsem pak v JD skončila, i přes vzdělání a praxi jsem v A.W. práci nenašla, právě kvůli tomu, že jsem již pracovala v konkurenční firmě," říká jedna z žen, která si nepřála být jmenována. "Nejhorší jsou vždycky vztahy v rodině, zvlášť když jde o majetek," dodala.

Konkurence v malém městě a pradávné recepty

Konkurence pokračovala i po restituci. Majitelka JD, s. r. o., Olga Křupková se odmítá k potížím své firmy vyjadřovat. Tvrdí pouze: "Byla to nekalá konkurence, my jsme nevydrželi." Její dlouhodobý spor s rodinou v druhé firmě se týká právě dodržování pradávných receptur. Fakt, že firma A.W. vozí pro výrobu levnější tvaroh z Ukrajiny, se majitelce JD nezdál být správný, když předci používali pouze místní suroviny. Stejně jako to, že konkurenční A.W. používá nerezové nástroje. "Je to její stará písnička. Když to není na dřevě, není to tvarůžek? To bychom se vrátili do středověku. Pět let nám trvalo než jsme vymysleli, jak zachovat chuť a přitom vyhovět předpisům unie," říká jeden z jednatelů A.W Jaroslav Kovář. "Tvaroh dovážíme z Běloruska a z Ukrajiny, ale i z Německa. To není tajemství. Důvodem je, že na Hané není výrobce tvarohu a tvaroh z východu je biologicky aktivní, protože se tam málo hnojí. Nakonec vždyť firma JD také používala tvaroh z Beskyd a ne odtud," dodává. A.W. s 220 milióny tržeb a 120 zaměstnanci dnes drží 80 procent trhu a v posledních měsících přebírá také zakázky příbuzných z JD.

Chyběly také investice

Konec jedné z firem ale zřejmě přivodil také nedostatek investic. Už na pohled je to dnes zřejmé. Firma JD se starobylou továrníkovou vilou porostlou břečťanem, v popředí s dokořán otevřenou branou a dvorem zejícím prázdnotou, budí stále dojem té dávné továrničky na sýr. Ve vedlejší ulici u společnosti A.W. vlají firemní vlajky, anglický trávník nelze přehlédnout, dveře od podnikové prodejny se netrhnou a do vrat vjíždějí kromě dodávek a kamiónů také autobusy s turisty. Ještě před čtyřmi lety se Olga Křupková ochotně svěřovala médiím, jak bojuje s inspektory EU, jaké investice ale dělá, nikdy neuvedla. "Zatímco v A.W. se investovalo a majitelé jezdili ve skromných autech, v JD se dělala jen údržba," říkají bývalí zaměstnanci.Proč? "To se neví ani v rodině," dodává Jaroslav Dubský, který se svojí sestřenicí nehovořil dlouhé měsíce. Zaměstnanci potvrzují, že svérázná dáma začínala sama a nenechala si do ničeho moc mluvit. "Byla původně zdravotní sestra. V A.W. se do podnikání pustili tři inženýři a k ruce měli odborníka, který stál u výroby v posledních desítkách let," říkají lidé a dodávají: "Navíc její firma neexportovala.""Je škoda několika desítek pracovních míst," říká starosta Loštic Ctirad Lolek. "Nevíme ale nic bližšího, majitelka s námi dlouhodobě nekomunikuje," dodal. Rodinnou firmu v potížích zřejmě nikdo z rodiny nepřevezme."Nemáme již ve firmě žádné podíly, myslím, že se už nedá nic dělat. Vnukům budu ukazovat jen staré plány na stavbu továrny. Tak dopadla rodina Jaroslava Dubského," krčí rameny nad dokumenty nositel slavného jména Jaroslav Dubský a posteskne si: "Obě firmy mohly fungovat. Možná by zase nějaká rivalita byla, ale jen o to, kdo má tvarůžky lepší." S firmou JD zanikne zřejmě i více než sto let stará hanácká specialita - kmíňáček, který vyráběla pouze jedna z firem.