Týden v Evropě (25. 6. - 1. 7. 2003)

Summit EU – USA dne 25. června ve Washingtonu

Dne 25. června 2003 se vedoucí činitelé z obou břehů Atlantiku shromáždili ve Washingtonu, aby se zúčastnili summitu EU – USA. S prezidentem USA Gerogem W. Bushem se setkal předseda Evropské komise Romano Prodi a úřadující předseda Evropské rady řecký premiér Constas Simitis.

Na této vrcholné schůzce se představitelům EU a USA podařilo utlumit názorové rozdíly zatěžující jejich dvoustranné vztahy od doby iráckého konfliktu. Předseda Komise Romano Prodi prohlásil, že k řešení celosvětových problémů je nezbytná jednota. „Budou-li Evropa a USA zajedno, neobstojí před námi žádný nepřítel a žádný problém,“ uvedl Prodi. Řecký ministerský předseda Costas Simitis prohlásil, že vztahy mezi Evropou a USA zůstaly nedotknuty. Účastníci schůzky se vyjadřovali v pojmech jako „konstruktivní“, „plodný“ a „vynikající“, když charakterizovali svá jednání. Nepodařilo se však překonat výraznou neshodu ohledně otázky geneticky modifikovaných plodin. USA jsou na jejich vývoj a využití zaměřeny mnohem více než EU. Mezi hlavní závěry summitu patří tyto: dohoda mezi EU a USA o vydávání osob, která byla podepsána dne 25. června; „silniční mapa“ mírového procesu na Středním východě, kdy prezident Bush vyzval evropské vedoucí činitele k „urychlenému a rozhodnému jednání“ proti militantní palestinské skupině Hamas tím, že ji odříznou od zdrojů financování; dohoda o společném tlaku na Severní Koreu a Irán s cílem zabránit jim ve vývoji jaderných zbraní; společné prohlášení o zbraních hromadného ničení; dohoda, která v rámci některých vyšetřování vedených proti trestné a teroristické činnosti umožňuje orgánům činným v trestním řízení jak v EU, tak v USA získat přístup k bankovním účtům, a dohoda o zahájení jednání, jehož výsledkem by měla být možnost daná americkým úředním činitelům působícím v evropských přístavech, aby kontrolovali kargo lodí odplouvajících do USA; dohoda, že letos na podzim budou zahájena jednání o smlouvě o otevřeném nebi, která by liberalizovala leteckou dopravu mezi EU a USA a nahradila stávající dvoustranné dohody mezi USA a jednotlivými evropskými státy. [Podkladový text IP/03/875]

EU zásadním způsobem reformuje zemědělskou politiku. Cíl: zajistit udržitelnost zemědělství v Evropě

Ministři zemědělství členských států EU dnes přijali zásadní reformu Společné zemědělské politiky (CAP). Reforma zcela změní způsob, jakým EU podporuje zemědělský sektor. Nová Společná zemědělská politika bude směřovat ke spotřebitelům a plátcům daní a zároveň poskytne zemědělcům v EU volný prostor k tomu, aby produkovali, co si žádá trh. Do budoucna se naprostá většina dotací bude vyplácet nezávisle na objemu výroby. Aby se zabránilo odklonu zemědělců od výrobních činností, mohou se členské státy rozhodnout, že budou podle přesně definovaných podmínek a ve stanovených mezích udržovat určitou omezenou vazbu mezi dotacemi a výrobou. Tyto nové „jednotné zemědělské platby“ budou vázány na standardy životního prostředí, bezpečnosti potravin a pohody zvířat. Přerušení vazby mezi dotacemi a výrobou povede k větší konkurenceschopnosti a tržní orientaci zemědělců v EU, přičemž zaručí nezbytnou příjmovou stabilitu. V důsledku snížení přímých plateb větším farmám budou zemědělci mít k dispozici více peněz na programy související s životním prostředím, kvalitou produkce nebo zajištěním pohody zvířat. Rada se dále rozhodla zrevidovat situaci v sektorech mléka, rýže, obilovin, tvrdé pšenice, suchých krmiv a ořechů. Za účelem dodržení přísných maximálních rozpočtových limitů pro EU-25 do roku 2013 se ministři shodli na zavedení mechanismu finanční disciplíny. Tato reforma zároveň posílí vyjednávací pozici EU během nadcházejících obchodních rozhovorů Světové obchodní organizace (WTO). Jednotlivé prvky reformy vstoupí v platnost v letech 2004 a 2005, jednotná zemědělská platba se zavádí od roku 2005. Pokud bude členský stát v důsledku svých specifických zemědělských podmínek potřebovat přechodné období, bude moci odložit aplikaci jednotné zemědělské platby nejpozději na rok 2007.

Další informace o reformě jsou uvedeny serveru Europa. [Podkladový text IP/03/898]

Zprávy Eurostatu

Květen 2003: Míra nezaměstnanosti v eurozóně je stabilní ve výši 8,8 %; v EU15 dosahuje výše 8,1 %

Sezónně korigovaná míra nezaměstnanosti v eurozóně v květnu setrvala na 8,8 % a oproti dubnu se nezměnila, uvádí Eurostat. V květnu 2002 činila 8,3 %. Míra nezaměstnanosti v EU15 dosáhla v květnu 2003 výše 8,1%, oproti 8,0 % v dubnu. V květnu 2002 činila 7,6 %. V květnu 2003 byla nejnižší míra nezaměstnanosti zaznamenána v Lucembursku (3,6 %), Nizozemsku (3,9 % v dubnu), Rakousku (4,3 %), Irsku (4,6 %) a v Dánsku (5,2 %), nejvyšší nezaměstnanost v EU mělo Španělsko, 11,3 %. [Podkladový text STAT/03/75]

Zprávy o rozšíření

Po přistoupení: Polsko zahájilo jednání o budoucím financování z EU

Minulý týden byla s novými členskými státy zahájena jednání o podrobnostech úpravy přijímání finančních prostředků z EU po jejich vstupu do unie. Dne 27. června zahájila Evropská komise jednání ve Varšavě s polskými orgány o jejich regionálních rozvojových programech na období let 2004 až 2006. Polsko bylo první přistupující zemí, která v únoru letošního roku Komisi předložila úplný soubor návrhů vycházejících z národního rozvojového plánu na léta 2004 až 2006. Na základě pravidel o přistoupení k EU mohou nové členské státy začít čerpat z přidělených finančních prostředků již od začátku roku 2004, tedy čtyři měsíce před samotným vstupem do EU.

Polsko bude v letech 2004 až 2006 mezi novými členskými státy zdaleka největším příjemcem této finanční podpory. Na svém kodaňském zasedání v prosinci loňského roku přislíbila Evropská rada Polsku na tyto dva roky téměř 8,3 mld. eur ze strukturálních fondů a 4,2 mld. eur z fondu soudržnosti. Představuje to přibližně 1,8 % polského hrubého domácího produktu za toto období. Celkovým cílem této finanční podpory je pomocí investic posílit hospodářský růst a zaměstnanost.

V Polsku se prostředky ze strukturálního fondu soustředí na dopravní soustavu (včetně městské dopravy), rozvoj venkova, školství, odbornou přípravu, politiku pracovních trhů, ochranu životního prostředí, celkové podnikatelské prostředí a budování informační společnosti. Prostředky z fondu soudržnosti půjdou do dopravní a ekologické infrastruktury.

Na pomoc na základě hlavního instrumentu strukturálních fondů, tzv. Cíle 1, má nárok všech 16 polských vojvodství. Prostředky Cíle 1 jsou určeny na pomoc oblastem, jejichž úroveň je hluboko pod průměrnou úrovní blahobytu v EU: „oblasti, jejichž vývoj zaostává,“ jak se oficiálně říká v terminologii EU. Financování na základě Cíle 1 obvykle vychází z dokumentu nazvaného Podpůrný rámec Společenství, v němž se charakterizuje společensko-hospodářský kontext příslušného státu nebo regionů, stanoví rozvojové priority a cíle, jichž má být dosaženo, a definuje systém finančního hospodaření, monitoringu, vyhodnocení a kontroly. Podrobněji jsou pak tyto priority rozvedeny v tzv. operačních programech zaměřených na jednotlivé regiony nebo odvětví (jako je např. doprava, odborné vzdělávání nebo podpora podnikům).

Další varování novým členským státům v souvislosti s doháněním EU

Z nejnovější zprávy vydané minulý týden vyplývá, že nové členské státy musí i po přistoupení ujít ještě hodný kus cesty, než doženou hospodářskou úroveň států evropské patnáctky. Hospodářská transformace zemí střední a východní Evropy byla sice významně ovlivněna cílem členství v EU – a zejména pokusy o to, kvalifikovat se v očích EU jako fungující tržní ekonomiky schopné se vyrovnat s konkurenčními tlaky a tržními silami v EU – avšak „kandidátské země musí ještě překonat hluboký rozdíl, než se jim podaří dohonit většinu států EU15,“ uvádí společnost PricewaterhouseCoopers ve studii, kterou zveřejnila minulý týden pod názvem Vítězné strategie pro místní podniky ve střední Evropě.

Strategie tuzemských firem v budoucích členských státech se dosud nepřeorientovaly na vytváření udržitelného zdroje konkurenčních výhod, uvádí studie PwC. Firmy tohoto regionu se příliš soustřeďují na snižování nákladů. Musí se však stát pružnější a efektivnější, více inovovat a více spolupracovat s ostatními, mají-li v rozšířené Evropě vzkvétat, tvrdí studie.

Přímé zahraniční investice mají na hospodářskou výkonnost kandidátských zemí celkově pozitivní vliv a společnostem se zahraniční majetkovou účastí se z hlediska produktivity práce, výše mezd, investic, vývozu a ziskovosti daří lépe než firmám v tuzemském vlastnictví nebo řízeným místním managementem, píše se ve studii. Avšak „společnosti v rukou místních vlastníků nebo manažerů zůstávají pro hospodářskou prosperitu kandidátských zemí významné, neboť představují většinový podíl na zaměstnanosti a přidané hodnotě,“ zdůrazňuje PwC.

Místní firmy však již nebudou moci záviset pouze na svém tuzemském trhu. Ekonomiky kandidátských zemí v současné době nabízejí relativně malé trhy, neboť mají omezený počet obyvatel a vykazují v přepočtu nízký příjem na jednoho obyvatele. Navíc postupující liberalizace obchodu a přímé zahraniční investice znamenají, že domácí spotřebitelé té které kandidátské země jsou stále silněji vystaveni přílivu mezinárodních značek, a proto nyní od domácích výrobků očekávají vyšší úroveň. Kromě toho se nadnárodní společnosti investující do tohoto regionu staly pro tuzemské dodavatele náročnějšími zákazníky, což také vedlo ke zvýšení kvalitativní úrovně výrobků.

Místní potravinářské firmy shledaly, že jsou sevřeny ze dvou stran: ze strany tuzemského trhu spotřebiteli citlivými na ceny, kteří začali vyžadovat kvalitnější výrobky, z druhé strany novými značkami – často prodávanými za nižší marže – dováženými zahraničními konkurenty, jejichž lépe řízené podniky mají kvalitnější produkci a distribuci. Ve farmaceutickém průmyslu došlo vlivem rozpočtového tlaku na systémy veřejné zdravotní péče a nízkým příjmům obyvatelstva ke stagnaci prodeje léků i jejich cenové úrovně, což vedlo k obtížným podmínkám z hlediska odbytu místních firem. V odvětví těžké chemie a neželezných kovů, do nichž proudilo méně zahraničních investic, zažily podniky potíže s přizpůsobením se během nedávného ekonomického zpomalení a zároveň musely často čelit silnější konkurenci ze strany dovozu, vyšším vstupním nákladům a pomalému přesměrování obchodu do zemí EU.

Bez dopadů se neobejde ani očekávaný hospodářský růst v kandidátských zemích, který alespoň ve střednědobém horizontu překročí rychlost růstu v EU15: zatímco stále více spotřebitelů bude ochotno kupovat nejkvalitnější výrobky, jeho dopad na průmyslové zboží místní výroby bude spíše negativní, neboť zvyšující se příjmy budou zřejmě doprovázeny zvyšujícími se náklady na pracovní sílu. Členství těchto zemí v EU mezitím povede ke snížení tzv. rizikové prémie investic do projektů v této oblasti, a tak v ní budou podnikatelské příležitosti hledat další zahraniční subjekty. Tím se sice zvýší místní investice, ale zároveň zostří konkurence, jíž budou místní výrobky čelit. Členství v EU zároveň pravděpodobně místním firmám v tomto regionu neposkytne žádné další výrazné exportní příležitosti – obchod již byl v podstatě liberalizován a obchodní výměně se zeměmi EU leží v cestě jen několik málo zbývajících právních a regulačních překážek. Přitom hlavními překážkami využití možností odbytu na unijních trzích ze strany místních firem jsou velké náklady na proniknutí na trh a nedostupnost investičního financování.

Západní vydavatelé „překážkou“ rozvoje národních médií v budoucích členských státech

Vstup západních mediálních konglomerátů do zemí střední a východní Evropy zabránil – nebo alespoň ztížil – rozvoji nezávislých tuzemských mediálních koncernů, podle nové zprávy o struktuře vlastnictví médií v tomto regionu.Zpráva s názvem Eastern Empires: Foreign Ownership in Central and Eastern European Media (Východní impéria: zahraniční vlastnictví médií ve střední a východní Evropě) byla zveřejněna minulý týden Evropskou federací novinářů a popisuje rozsah zahraničního vlastnictví médií v zemích, které vstupují do EU.

Zpráva rozebírá skutečnost, že „vlastnictví středoevropských a východoevropských vydavatelství místních, regionálních a celostátních novin a časopisů je do velké míry soustředěno v rukou evropských mediálních koncernů,“ a uvádí „dominanci německého koncernu tištěných médií Westdeutsche Allgemeine Zeitung v Bulharsku a v celé řadě dalších států střední a východní Evropy a bavorské společnosti PNP v regionálním tisku v České republice a v Polsku“. Podle zprávy působí v oblasti také skupina Bertelsmann prostřednictvím své tiskové divize Gruner + Jahr. Mezi dalšími příklady se ve zprávě uvádí norský mediální koncern Orkla, který zcela nebo částečně vlastní jedny celostátní a třináct místních novin v Polsku, další skandinávské koncerny v pobaltských státech a finská mediální skupina Sanoma, která v pěti zemích střední a východní Evropy vyvíjí činnost prostřednictvím své časopisecké divize.

„V některých státech evropské mediální koncerny ovládly celostátní novinové tituly, ale jejich dominance spočívá hlavně ve vlastnictví regionálního tisku,“ uvádí se ve zprávě. „Regionální tisk hraje při šíření zpráv a informací zásadní roli. Základním demokratickým pojetím místních a regionálních novin je přitom skutečnost, že jejich kořeny se nacházejí v dané lokalitě a že se ztotožňují a referují o celém spektru oblastí společenského, politického, hospodářského a kulturního života města nebo regionu, v němž sídlí. Patří-li místní noviny do větších uskupení v zahraničním vlastnictví, pak o významných investičních a personálních otázkách pravděpodobně rozhodují vlastníci v jiném státě a jak na významu nabývají otázky komerčního charakteru se tento životně důležitých vztah zeslabuje nebo dokonce mizí.“

Zpráva celkově zpochybňuje možnost, že by se mediální systémy v těchto zemích mohly stát představiteli veřejných zájmů a občanských záležitostí, jestliže se o investicích a dokonce o redakčních postojích k politickým otázkám rozhoduje v zahraničí. Federace vyzývá středoevropské a východoevropské státy, v nichž je povoleno zahraniční vlastnictví médií, aby nadnárodní mediální podniky zavázaly k povinnému

* informování o plném rozsahu jejich vlastnického podílu, * respektování práv zaměstnanců a k zapojení do sociálního dialogu, * zřízení evropských závodních rad v souladu s příslušnou směrnicí EU, * respektování plurality médií a v případech nepřijatelné koncentrace majetku k odprodeji části majetku, který v médiích drží, * respektování kulturních a národních zvláštností.

Rozšíření musí být také sociálně inkluzívní

Rozšíření EU bude v mnoha směrech přínosné, „ale také představuje jednu z největších výzev evropskému sociálnímu modelu od jeho založení,“ uvádí Caritas Europa, nevládní organizace, jejíž činnost se zaměřuje na chudobu a sociální nerovnost, migraci a azyl. Caritas Europa předala své stanovisko nazvané Rozšíření EU: Ke spravedlivé Evropě komisaři pro rozšíření Günteru Verheugenovi minulý týden. Varuje, že zhoršující se chudoba v některých nových členských státech ohrožuje zranitelné skupiny obyvatelstva, a trvá na tom, aby tato rizika byla řešena a předvídána.

„Zdá se, že z procesu rozšíření zákonitě vyjdou nejen vítězové, ale i poražení. Rostoucí blahobyt představuje odměnu zemím, které budou schopny udržet krok se změnami a pozitivně reagovat na nové požadavky trhu procházejícího přechodným obdobím. Zlepšení kvality života však neovlivní každého stejným způsobem,“ tvrdí paní Annalisa Mazzella z organizace Caritas Europa. „Proces rozšíření by měl být pojat v duchu sociální zařazenosti tak, aby se zabránilo rozvoji dvouúrovňové Evropy.“

Novým členským státům ve střední a východní Evropě doporučuje Caritas Europa v oblasti sociální politiky celou řadu priorit:

· služby zajišťující zemědělcům školicí a vzdělávací kursy a služby zaměřené na jejich zaměstnanost,

· odborná příprava a rekvalifikační kursy, které frekventanty vybaví dovednostmi odpovídajícími poptávce na restrukturalizovaném pracovním trhu,

· školicí programy pro stále rostoucí počet pracovníků starších 50 let,

· programy na podporu integrace přistěhovalců,

· programy na podporu získávání zahraničních zkušeností a vládou vedené programy zaměřené na to, aby osoby přicházející z nových členských států uplatňovaly ve své vlasti zkušenosti, které nabudou během pobytu v jiných členských státech EU.

Ekonomický dopad rozšíření bude postupný, tvrdí Verheugen

K přehánění bezprostředních ekonomických dopadů rozšíření není důvod, uvedl komisař pro rozšíření Günter Verheugen ve svém projevu v Benátkách, když hovořil o vlivu nových členských států na dynamiku evropského kapitálového trhu. Celkový hrubý domácí produkt 12 budoucích nových členských států je v porovnání se stávající EU malý, jen asi 4 procenta a mezi evropskou patnáctkou a budoucími členskými státy již bylo dosaženo poměrně velkého stupně hospodářské integrace. Teprve ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě dojde k významným změnám v souladu s tím, jak se bude realizovat růstový potenciál nových členských států, předpověděl komisař. Přímé zahraniční investice významným způsobem přispěly k náhradě zastaralého investičního majetku a k zavedení nových technologií a manažerských dovedností a pozornost Komise se v budoucích členských státech nyní zaměřuje na podnikatelské klima: vyzývá je k maximálnímu úsilí při posilování vlastní přitažlivosti pro zahraniční investory. Ve všech budoucích členských státech však musí dlouhou cestu ujít finanční sektor, aby se svou velikostí, rozsahem, efektivností a stabilitou mohl srovnávat s finančním sektorem v stávajících členských státech.

Verheugen uvedl, že se zvlášť obává nedostupnosti levnějších úvěrů pro malé a střední podniky a zemědělce, což by podle něj mohlo bránit regionálnímu a zemědělskému rozvoji. „Expandující kapitálové trhy, podléhající regulaci a dozoru na základě unijních pravidel, podle předpokladů do těchto zemí nasměrují další příliv zahraničního kapitálu. To povede k větší rozmanitosti finančních produktů a zlepšení podmínek likvidity, což bude dále vytvářet příležitosti k financování podnikání.“ Zdůraznil však, že z hlediska plného využíti příležitostí vyplývajících z rozšíření nyní hodně záleží na evropské finanční a podnikatelské komunitě.

Nové členské státy „dávají podobu Nové Evropě“

Klíčem k podobě Nové Evropy je duch nových členských států, podle prvního premiéra nezávislého Slovinska Alojze Peterleho. Na zasedání Evropské lidové strany (EPP) – Evropských demokratů v Kodani prohlásil: „Civilizované hodnoty jsme bránili po dobu téměř padesáti let komunistického režimu. Jsme hrdí na to, že jsme Evropané, a věříme, že EU představuje nejlepší obranu toho, na čem nám záleží.“ Podle něj již deset přistupujících států pomohlo Evropské unii se odklonit od příliš technokratického přístupu: „Oblast EU představuje obrovský trh, půl miliardy lidí. Avšak unie sama o sobě představuje mnohem více, je Unií hodnot.“ Peterle zasedal v předsednictví Konventu o budoucnosti Evropy a tvrdí, že návrh ústavy, který z Konventu vzešel, odráží základní křesťansko-demokratické myšlenky, stejně jako program schválený EPP v loňském roce. Podle něj je návrh ústavy něco zcela mimořádného: „Ovoce prvního společného projektu všech stávajících a budoucích členských států EU. K ničemu takovému dosud v Evropě nedošlo. Pro mě je jeden velký úspěch Konventu to, že prokázal, že rozšířená EU znamená krok kupředu pro všechny Evropany. Je to významnější než fráze nebo formulace.“ Peterle také vzdal hold EPP za její vstřícnost ke kandidátským zemím: „EPP nás, země střední a východní Evropy, vtahovala do dění od samého začátku. Pro křesťanské demokraty a naše spojence byla Nová Evropa vždy něčím více než heslem. Prostřednictvím EPP jsme po celých deset let i déle měli možnost se podílet na utváření budoucí rozšířené Evropy.“

Polsko bude prosazovat změnu v nové Smlouvě

Polsko bude aktivně prosazovat další změny do návrhu ústavní smlouvy předložené vedoucím představitelům členských států EU a nových členských států na soluňském summitu. Po svém návratu ze summitu do Varšavy polská ministryně pro evropské záležitosti Danuta Hübnerová minulý týden prohlásila, že během nadcházející mezivládní konference (která má být zahájena v říjnu) bude Polsko požadovat, aby systém hlasování kvalifikovanou většinou vyjednaný v prosinci roku 2000 v Nice byl zachován, a nikoliv od listopadu roku 2009 změněn, jak se píše v návrhu ústavy. Vyjádřila se také proti vytváření nových obranných struktur EU, „které by mohly podminovat schopnosti NATO“. Navrhovaný způsob posílené spolupráce v oblasti obrany by měl být otevřený všem členský státům, zdůraznila Hübnerová. Polsko má v úmyslu se během jednání mezivládní konference vrátit k otázce zařazení odvolávky na evropské křesťanské dědictví do preambule ústavy. Stávající znění, který se odvolává jen na náboženské, kulturní a humanistické hodnoty, charakterizovala jako neadekvátní. Výsledky Konventu sice nazvala „úspěchem“ a „konstruktivním kompromisem“, ale zdůraznila, že návrh ústavní smlouvy vypracovaný Konventem představuje pouze kompromisní návrh. Přistupující země se do mezivládní konference zapojí v plném rozsahu jako rovnoprávní členové, jak je stanoveno v závěrech předsednictví soluňského summitu, „což dá Polsku a dalším přistupujícím státům možnost vyjadřovat se k podobě budoucí Evropské unie“, uvedla ministryně.