Uchazeči mohou doplácet na vstup do EU

Pokud si Češi a další uchazeči nedají pozor, mohou na vstupu do Evropské unie zpočátku prodělat. Jinými slovy, jako členové by mohli odvádět unii více, než od ní budou dostávat. Jak varuje Sándor Richter z renomovaného vídeňského hospodářského institutu WIIW, může tato situace trvat celé první tři roky po vstupu. To je v zásadním rozporu s očekáváními, jaké dosud mnohé kandidátské země s členstvím v unii spojují. Když to půjde dobře, "vydělá" unie na uchazečích jen první rok. To je však podle Richtera optimistický scénář. V něm se počítá s tím, že uchazeči dokážou využít až tří čtvrtin peněz, které jim unie nabídne. Pak by deset zemí "přeplatilo" příjmy z EU jen asi o 12,5 miliardy korun. Vyloučen však není ani daleko horší vývoj: třeba Polsku se může podle Richtera stát, že první rok využije jen čtvrtiny peněz z unie. Pokud budou jeho platby do pokladny EU fixně stanoveny, nutně prodělá - nejen první rok, ale ještě řadu let poté. Schopnost využít peníze z unie totiž roste jen pomalu. Problém je v tom, že na unii může vydělat jen ten, kdo je připraven. EU nenabízí své peníze jen tak, ale vždy jako doplněk pro projekty, které musí alespoň zčásti spolufinancovat i orgány dané země. Pokud ty nedokážou potřebné peníze najít, žádná pomoc z unie nepřijde. Nové kandidátské země by nebyly první, kdo na vstup v prvních letech doplatí. Na svou nepřipravenost už doplatilo například Španělsko. Podle jeho diplomatů platilo do rozpočtu unie po několik prvních let od svého vstupu (v roce 1986) více peněz, než kolik z něho reálně dostávalo. Přitom dodnes patří tato země spíše mezi chudší členy evropské patnáctky. Podle Richtera z vídeňského institutu nejde ani tak o celkové sumy "doplatků", které nejsou pro deset zemí tak závratné. Důležitý je spíše politický efekt. "Jak má člověk vysvětlit polskému rolníkovi nebo slovinskému dělníkovi, že při rozšíření udělají ztrátový obchod?" řekl expert rakouskému listu Die Presse. Na rozdíl od názorů vídeňských ekonomů zástupci Evropské unie vylučují, že by k takové situaci mohlo dojít. Tvrdí, že Evropská komise počítá celkem se 2,4 miliardy eur, které se mají použít jako kompenzace v případě, že by uchazeč zaplatil už v prvních letech více, než kolik od EU dostal. Avšak Richterova studie má i tak svou cenu: ukazuje, jak vážné problémy stojí v cestě tomu, aby noví členové mohli vskutku plně využít pomoci EU.