Unie má mít společný občanský zákoník

Hlavně řadoví spotřebitelé a malé podniky doplácejí podle Evropské komise na rozdílné znění smluvního práva

Brusel chce nastolit rovné podmínky obchodování pro všechny občany unie.

Jaroslav Lenert

Jednotný trh Evropské unie není tak jednotný, jak praví jeho název. K tomuto názoru došla Evropská komise, když začala zkoumat ustanovení občanského práva členských zemí, týkající se smluvních vztahů - tedy všech paragrafů, které řídí obchod jak mezi firmami, tak i s občany. Za jedno z možných řešení je považováno vypracování jednotného občanského zákoníku pro celou unii. Tato myšlenka má silnou podporu části členských států a akademických kruhů, které již vypracovaly tři návrhy, jeden z nich již v paragrafovaném znění. EK proto nyní vypracovala svůj materiál. Zareagovala tak na tlak Evropského parlamentu, který již dlouhá léta volá po sjednocení soukromého práva.

Důvody tohoto kroku jsou přitom velmi závažné, protože podle EK rozdílné smluvní právo v členských zemích poškozuje jednotný trh a všechny jeho účastníky, tedy firmy i řadové občany. Vytváří totiž v každém státě jiné podmínky, proto se i výklady jednotlivých smluv, uzavřených subjekty ze dvou členských zemí, musí zákonitě lišit. Znění předpisů se podle EK někdy liší tak výrazně, že znemožňuje vzájemný obchod a slova "jednotný trh" tak ztrácejí svůj význam. Některé závazné normy jednoho státu, pokud by byly použity ve smlouvě, mohou být dokonce v dalších zemích unie i trestné.

Postiženi jsou především spotřebitelé, tedy řadoví občané. Pokud neznají zahraniční předpisy, tak se vystavují riziku, že jim nebude zaručeno to, co je v jejich zemi běžné, a přijdou o své peníze. Týká se to například rozdílných lhůt na vrácení zboží při zásilkovém prodeji, délky záručních lhůt a podobná ustanovení, která mají za úkol je chránit.

Situace není růžová ani pro malé a střední podniky. EK potvrdila, že zákonné podmínky pro dodavatele a subdodavatele jsou v členských státech natolik rozdílné, že je potřeba si na vypracování případné smlouvy najmout drahé právní poradce, což se ovšem promítne do nabízené ceny. Další vysoké náklady hrozí v případě, že je zapotřebí se kvůli výkladu či vynucení uzavřené smlouvy obrátit na soud. Tím podle komise dochází k vyřazování tisíců menších firem z jednotného trhu a je tak poškozen sektor, který vytváří většinu hrubého domácího produktu unie.

Současný právní stav unie je poznamenán roztříštěností. Mimo 15 systémů národních předpisů ještě platí společné právo unie (acquis communautaire) a mezinárodní smlouvy. Ty však do celé záležitosti vnášejí spíše další zmatek. Názorně je to vidět například na osudu Dohody Spojených národů o mezinárodním nákupu zboží z roku 1980, kterou odmítly podepsat tři členské země EU (Velká Británie, Portugalsko a Irsko), ale ostatní jsou tímto dokumentem vázány.

Unie si uvědomuje, že situace je velmi vážná. Svědčí o tom mimo jiné i to, že v posledních letech již bylo vydáno téměř dvacet směrnic týkajících se smluv. Proto se EK rozhodla zahájit debatu o této otázce právě vydáním svého dokumentu, ke kterému mohou všichni zainteresovaní zaslat své připomínky do Bruselu do 15. října. Poté je vyhodnotí a vypracuje své konečné stanovisko. Na konci cesty by mělo být jednotné právo, které by poskytlo rovné šance všem firmám a občanům unie.