ÚROVEŇ PĚSTOVÁNÍ OBILNIN PŘI ÚZKÉ SPECIALIZACI

na pěstování cukrovky

Level of cereals growing by yarrow specialisation on growing of sugar beet

Faměra, O.

Česká zemědělská univerzita Praha, katedra rostlinné výroby

Souhrn

Vysoké zastoupení cukrovky (33 %) a pšenice ozimé (až 67 %) v osevním postupu a hospodaření bez chovu zvířat se během krátkého (tříletého) sledování neprojevily ve snížení výnosů a jakosti ozimé pšenice a jarního ječmene. Bylo dosahováno srovnatelných hospodářských výsledků jako v podnicích s konvenčním hospodařením. Všechny pěstitelské technologie měly charakter intenzivního pěstování. V podnicích specializovaných na pěstování cukrovky byla uplatňována intenzivnější agrotechnika, především vyšší celkovou dávkou dusíku, opakovaným ošetřováním proti chorobám, příp. proti plevelům a širším uplatněním regulátorů růstu. Vysoká intenzita pěstování zatím eliminovala negativní vlivy.

specilizace cukrovka - pšenice ozimá - ječmen jarní - pěstování - výnosy - jakost

Abstrakt

During the short (three years) evaluation of the crop rotations with the high portion of sugar beet (33 %) and winter wheat (to 67 %) and farming without livestock was not find decreasing of yields and quality of winter wheat and spring barley. Comparable economic results were obtained in comparison with farms with conventional farming. At the all growing technologies was character of intensive growing. At the farms spezialized to sugar beet growing was used more intensive agrotechnique, especially higher total dose of nitrogen, more intensive weed and diseases control and higher using of growth regulators. Negative influences were eliminated to this time by the high intensity of farming.

specialization sugar beet - winter wheat - spring barley - growing - quality

úvod

Změny vlastnictví významně zasáhly cukrovarnický průmysl. Od roku 1989 klesl počet cukrovarů v provozu téměř na 1/6. To podstatně změnilo spádové oblasti pro pěstování cukrové řepy. Při zvýšené koncentraci zpracovatelských kapacit se zvyšil význam dopravní vzdálenosti, takže byl předpoklad, že v bližším okruhu cukrovaru poroste koncentrace cukrovky v osevních postupech. CHOCHOLA (1996) uvádí, že v zemích západní Evropy hospodaří zemědělské podniky, které jsou specilizované na pěstování cukrovky. Osevní postup je zúžen na obilniny a cukrovku, která je zařazována každým třetím až čtvrtým rokem. Organická hmota se do půdy dostává pouze v podobě posklizňových zbytků - slámy obilnin a řepného chrástu.

V řadě zemědělských podniků není provozována živočišná výroba (ŽV) a zůstává pouze rostlinná výroby. Při tom nutně dochází ke snížení počtu pěstovaných plodin. V osevním postupu chybějí krmné plodiny, především víceleté pícniny, které mají mimo jiné i nezastupitelné meliorační účinky vlivem hlubokého zakořenění. Při tom nutně dochází ke snížení počtu pěstovaných plodin. Pěstování plodin bez živočišné výroby s sebou nese další nepříznivé vlivy např. větší zaplevelení některými pleveli, které vyplývá z omezeného střídání plodin. Podle KOHOUTA (1996) je možné udržet plevele na relativně neškodném stupni vhodným výběrem herbicidů. Je to však dražší a lze tak hospodařit jen omezenou dobu. Pro zachování půdní úrodnosti je nutné vracet do půdy živinné složky především v organické podobě s maximálním využití posklizňových zbytků - slámy obilnin, řepky, luskovin, kukuřice, slunečnice, řepného chrástu, příp. řepných řízků ŘÍMOVSKÝ (1996). Podle rozborů půdy a rostlin je nutné doplnit bilanci živin hnojením průmyslovými hnojivy.

Metodika

V provozních podmínkách středních Čech okresů Praha - východ (označení podniků "A" a "B") a Mladá Boleslav ("C" a "D") byla sledována úroveň a stabilita výnosů a jakosti produkce obilnin v zemědělských podnicích ("A" a "C") specializovaných na pěstování cukrovky - 25 - 30 % z orné půdy. Pro srovnání byly vybrány sousední podniky ("B" a "D"), které mají zachovánu živočišnou výrobu a pěstují pícniny na orné půdě. Ve sledovaných podnicích byla v období 1996 - 1998 zjišťována pěstitelská technologie, výnosy zrna a dosahovaná kvalita u pšenice a jarního ječmene. U pšenice bylo provedeno stanovení objemové hmotnosti, obsahu mokrého lepku v sušině, číslo poklesu a SDS-test, u jarního ječmene podíl nad sítem 2,5 mm a propad pod sítem 2,2 mm, klíčivost, obsah N-látek v sušině. Snahou bylo hodnotit opakovaně vybrané pozemky.

Výsledky a diskuse

V podnicích s vysokým zastoupením cukrovky ("A" a "C") byl dosud uplatňován pevný osevní postup. Jeho zaměření bylo na střídání cukrovky s obilninami - především s pšenicí ozimou, příp. jarním ječmenem. Vzhledem k nižší ploše ječmene, byl často nahrazován opět ozimou pšenicí. To znamená, že cukrovka přicházela na stejné pole každým třetím rokem (33 %) a dva roky byla pěstována pšenice ozimá (67 %). Ve snaze upravit toto nepříznivé schéma osevního postupu, byla vyseta v roce 1998 letní meziplodina ředkev s antinematodními účinky. Meziplodina byla zařazena před cukrovku, aby se omezilo riziko výskytu háďátka řepného. Ve srovnávaných podnicích se jednalo o klasické osevní postupy se zastoupením víceletých pícnin a kukuřice většinou na siláž, případně ozimý ječmen pro krmné účely. hlavními tržními plodinami byly pšenice (hlavně ozimá) a méně i jarní ječmen, cukrovka a částečně i řepka ozimá.

Ve všech sledovaných střediscích byla prováděna intenzivní pěstitelská technologie u pšenice ozimé a jarního ječmene. Tomu většinou odpovídaly i vyšší výnosy zrna. Výběr odrůd odpovídal snaze o dosažení potravinářské jakosti u pšenice a sladovnické kvality u ječmene. V případě podniku bez živočišné výroby nemá produkce krmného obilí opodstatnění.

Pěstitelská technologie pšenice ozimé

Rozdílný charakter osevních postupů určoval obvyklé předplodiny pro ozimou pšenici. V podnicích bez živočišné výroby (ŽV) následovala po cukrovce nebo opět po pšenici, vyjímečně také po jarním ječmenu (tab. 1). V konvenčních postupech byla pšenice zařazována hlavně po zlepšujících plodinách - cukrovce, vojtěšce, v menší míře i po obilnině. Termín setí pšenice byl ovlivněn předplodinou, takže část porostů po cukrovce byla vyseta opožděně. V rozsahu hnojení fosforem a draslíkem byla patrná snaha ušetřit část nákladů a využít dobré zásobenosti v půdě. Hnojení P,K bylo prováděno jen výběrově na některých pozemcích, v podniku "D" naopak na většině polí. Mezi jednotlivými podniky byly větší rozdíly v hnojení dusíkem. Kromě podniku ”B”, kde nebyla aplikována podzimní dávka dusíku, činila základní dávka 30 - 40 (60) kg na ha. Podzimní dávka dusíku souvisela s používáním kombinovaných hnojiv typu NPK. Úroveň regeneračního přihnojení dusíkem kolísala mezi 40 a 55 kg N na ha podle jednotllivých porostů bez výrazného rozdílu mezi podniky. V podnicích bez živočišné výroby byl kladen větší důraz na produkční dávku dusíku 55 - 70 kg N na ha, zatímco v porovnávaných podnicích byly dávky nižší 27,5 - 45 kg N na ha. Při shodných kvalitativních dávkách se to projevilo ve vyšší celkové dávce dusíku v podnicích ”A a C”, zvláště v porovnání s podnikem ”B”. Přesto byly dosahovány za normálních podmínek v podniku ”B” srovnatelné výnosy. Je známé, že podzimní hnojení dusíkem je málo efektivní. Muselo by dojít k přechodu z kombinovaných hnojiv na hnojiva jednosložková. To s sebou nese komplikace v podobě dvou pojezdů nebo v různorodosti směsi dvou samostatných hnojiv ap.

Ochrana porostů proti plevelům se na podzim všeobecně neprováděla a přesouvala se do jarního období, kdy byla zaměřena na druhy ozimé a časné jarní. Druhé ošetření herbicidy se uplatnilo jen podle pottřeby především proti pcháči. Vyšší intenzita ochrany proti houbovým chorobám v podnicích bez ŽV byla dána vyšší mírou prevence než zvýšeným výskytem chorob, ale vyjadřuje to snahu o snížení rizika poklesu výnosů a jakosti. Podnik ”B” ošetřoval proti padlí jen v roce 1997. Proti škůdcům byl zásah jen výjímečně - proti kohoutkům v jednom roce v podniku ”D”.

Ošetření regulátory růstu proti poléhání bylo u podniků “A, C, D” běžnou součástí agrotechniky, zatímco v podniku “B” byly ošetřovány pouze vybrané porosty. V podnicích s vysokou koncentrací cukrovky byly regulátory růstu použity podle okolností také na podporu odnožování. Toto ošetření souviselo s některými nedostatky, např. s pozdním setím po cukrovce. Při vysoké koncentraci obou plodin je vždy část ploch pšenice setá opožděně.

Při hodnocení potravinářské jakosti nebyla nalezena souvislost mezi agrotechnikou a jakostními ukazateli. Obsah lepku a hodnota SDS- testu byly vždy vysoké. Více se projevil vliv průběhu počasí, především ve zhoršení čísla poklesu a ve snížené objemové hmotnosti. Nejhorší kvalita byla zaznamenána v roce 1998. V době dozrávávní zrna bylo deštivé počasí, které způsobilo u některých porostů snížení čísla poklesu, někde byla nižší objemové hmotnosti. V letech 1996 a 1997 byla většina produkce prodaná jako potravinářská.

Nejnižší vstupy u podniku "B" spočívaly ve vynechání hnojení P,K, v nižší celkové dávce dusíku a v omezeném použití fungicidů a regulátorů růstu. V podnicích specializovaných na pěstování cukrovky byla prováděna agrotechnika s vyšší intenzitou než ve srovnávaných podnicích. Výnosová úroveň srovnávaných podniků "A - B" a "C - D" byla přibližně na stejné úrovni. V podniku "D" bylo dosaženo několika nejvyšších výnosů ve sledovaném souboru.

Pěstitelská technologie jarního ječmene

Ve sledovaných podnicích docházelo k omezování pěstitelských ploch jarního ječmene. Je to způsobeno horší výnosovou stabilitou, nižší úrovní výnosů. Také cena sladovnického ječmene má stále klesající tendenci. V podniku "B" se jarní ječmen nepěstoval, takže byly sledovány porosty v dalším podniku. V roce 1998 došlo v podniku "C" k přerušení pěstování jarního ječmene z ekonomických důvodů. Důsledkem je další zhoršení střídání plodin, zde cukrovka a pšenice ozimá, nově je zaváděno pěstování ozimé řepky.

Zásadním rozdílem v technologii jarního ječmene mezi podniky je přihnojení dusíkem (tab. 2). U podniků "A a C" je obvyklé přihnojení dusíkem i po zaorávce chrástu 27,5 nebo 55 kg N na ha. U srovnávaných podniků nebylo přihnojení dusíkem po zaorávce chrástu prováděno. MÍŠA, ONDERKA (1998) poukazují na problémy nastávající při zaorávce chrástu cukrovky pod jarní ječmen. Zaorávka chrástu má negativní vliv na výtěžnost předního zrna, obsah bílkovin v zrnu a extrakt ve sladu. Přesto byla většina produkce realizovaná jako sladovnický ječmen, kromě nepříznivého roku 1998.

literatura

Chochola, J.: Specializace zemědělského podniku na cukrovku. Úroda, Strategie, 44, 1996, 11, s. 10 - 11

Kohout, V.: Podniky bez živočišné výroby a zaplevelení polí. Úroda, Strategie, 44, 1996, 11, s. 8

Míša, P. - Onderka, M.: Vliv zaorávky chrástu cukrovky na výnos a kvalitu jarního ječmene. Úroda, Strategie, 46, 1998, 2, s. 44 - 45

Římovský, K.: Funkce přeměny a zdroje organické hmoty v půdě. Úroda, Strategie, 44, 1996, 10, s. 6 - 7

Kontaktní adresa:

Ing. Oldřich Faměra, CSc.- Česká zemědělská univerzita Praha, katedra rostlinné výroby, 165 21 Praha 6 - Suchdol

Příspěvek byl zpracován v rámci grantu NAZV ČR č. 6348 "Hospodaření podniku úzce specializovaného na cukrovku".

Tab. 1 Přehled pěstitelské technologie pšenice ozimé ve sledovaných podnicích 1995 - 1998

1998 - sucho během růstu, vlhko při dozrávání, kalamitní výskyt hrabošů

Tab. 2 Přehled pěstitelské technologie jarního ječmene ve sledovaných podnicích 1996 - 1998.