Uvěřili slibům ve světlé zítřky a vrhli se do zemědělství

Statek Šťastnovec na první pohled opravdu vypadá, že tady štěstí jenom kvete. Sestřihaný měkký zelený trávník na dvoře krášlí plno nádob s barevně zářícími květinami a jen občasné spokojené zachrochtání směrem od budovy, kde bývaly chlévy, prozrazuje, čím se Jaroslav Bürger a jeho syn Jan Rytych živí.

"V 92. roce nám vrátili statek po dědovi. Už se toho nedožil. Šťastnovec se tu říká po chalupě, ten název jsme my nevymysleli. My takhle optimističtí nejsme," smál se Jan Rytych.

Protože v části statku chovalo netřebické družstvo prasata, rozhodli se bratři Jan a Petr v chovu pokračovat.

"Já do toho jít nechtěl, ale kluky to bavilo. Byl jsem zaopatřený, měl jsem chatu. Tak jsem ji prodal - a teď nám to tu padá na hlavu," netěší otce Jaroslava, který se na statku narodil, kam dnes spěje české zemědělství.

"Nechali jsme si tu od družstva třicet prasnic. Chtěli jsme to zkusit. Táta je ze šesti sourozenců, všichni nás podporovali a vzdali se svých podílů. Od roku 1994 se k nám přidal brácha. Teď už od téhle práce zase odešel, ale když je třeba, pomáhá," líčil Jan.

Chov postupně rozšířili na 50 prasnic. Nejprve se zaměřili čistě na produkci selat, která prodávali, když dosáhla váhy 25 kilogramů. Teď už selata nechávají dorůst až do výkrmu.

"Šli jsme do toho, protože zpočátku vláda slibovala světlé zítřky a výhodné půjčky, z nichž bude chtít zpátky jen určitou část. Teď to vypadá, že ji chce zpátky do posledního haléře," povzdychl si Jan. Bratři si tehdy nechali od odborníků vypracovat podnikatelský záměr "na míru", který by pasoval na jejich podmínky. Za několikamiliónovou bezúročnou půjčku postavili hangár, který zastřešuje skladovací sila na obilí, bramborárnu, míchárnu vlastních krmných směsí a výkrmnu prasat.

Zpočátku se dařilo. Pak se ale situace v zemědělství začala měnit k horšímu.

"Bývalo to lepší. V 96. roce jsme koupili finskou sklízecí mlátičku, se kterou jsme v prvním roce udělali 450 hektarů pro jiné. Jenomže dneska už naše služby tak vyhledávané nejsou, protože zemědělské podniky se vybavili vlastními novými stroji. Teď se strašně chvátá, žně bývají do čtrnácti dnů hotové," směje se Jan Rytych.

"Kombajn máme naštěstí splacený, ale dusí nás splácení hangáru," povzdychl si.

Současná cena prasat 29 korun za kilogram (kde jsou ty časy, kdy za kilogram získali 46 korun) je víc než mizerná, z dotací udělovaných na dobytčí jednotky stát prasata vyjmul. Také s odbytem brambor to jde v regionu z kopce, takže farmáři ze Šťastnovce v polovině bramborárny skladují sklizené obilí, v druhé polovině brambory pro lidi z paneláků.

"My bychom nepotřebovali dotace - ale jenom v případě rovných podmínek se zemědělci v zahraničí," míní Jan.

Šedesát hektarů polí dává obiloviny a řepku, přebytky z úrody farmáři prodávají.

"Problémy s odbytem obilovin a masa nemáme. Problémy jsou jenom s cenami, ale ty mají všichni. Teď je to nejhorší za celou dobu farmaření. Teď tak nějak ten dluh pořád tlačíme před sebou, vůbec nevím, jak to bude dál. To hlavní, co mě u farmaření drží, je, že jsem svým pánem," říká Jan Rytych.

"Jak vstoupíme do unie, skončíme. Nechám si jen několik prasnic a kluci se vrátí k původním profesím," vidí budoucnost černě otec Jaroslav.

"Potřebovali bychom zrekonstruovat jedno křídlo statku a vytvořit tam ubytování, abychom mohli začít provozovat agroturistiku, ale na to nejsou peníze," dodal Jan.

Veselá mysl ho ale neopouští, ani když s úsměvem připomíná:

"Peníze kazí charakter, ale když nejsou, tak dobrou náladu."