VLIV HUSTOTY POROSTU A POJEZDOVÉ RYCHLOSTI NA OBJEM SKLIZŇOVÝCH ZTRÁT CUKROVKY

Effect of plant density and lifting speed on harvest losses of sugar beet

M. Bavorová, H.-J. Koch

Institut für Zuckerrübenforschung, Göttingen

Summary: Many trials have shown that high yields and quality can only be obtained with minimum plant population of 80,000 plants/ha. If the plant population greatly exceeds this value, farmers are concerned about an increase of harvesting losses. The aim of the present research was to examine the effect of plant density and lifting speed on harvest losses. The field trials were established in 1998 and 1999 with 4 levels of plant density and 2 levels of lifting speed (tab. 1). A split-plot design with 3 replicates was used. The treatments were harvested with a 6-row self propelled tanker harvester. The setting was optimised for each plant density and each speed. The performance of the tanker harvester was assessed for loss of whole beets and of broken tips. The overwhelming proportion of the losses in both trial years arose from tip breakage. The results indicate that plant density does not substantially affect the amount of losses, while high lifting speed tends to increase the amount of losses.

Key words: sugar beet, harvesting quality, plant density, lifting speed, losses

Souhrn: V mnoha pokusech bylo potvrzeno, že nejvyšších výnosů cukrovky při součastně výborné kvalitě je dosahováno v porostech s více než 80.000 rostlinami na hektaru. U hustších porostů se ale zemědělci obávají nárůstu sklizňových ztrát. Cílem tohoto pokusu proto bylo zjištění vlivu hustoty porostu a pojezdové rychlosti na objem ztrát při sklizni cukrovky. V polních pokusech provedených v letech 1998 a 1999 byl sledován vliv čtyřech rozdílných hustot porostu a dvou pojezdových rychlostí (tab. 1). Pokusy byly založeny ve třech opakováních a uspořádány metodou dělených čtverců. Mechanizovaná sklizeň byla samojízdným šestiřádkovým sklizečem, který byl pro každou hustotu porostu optimálně seřízen. Zjišťovány byly ztráty celých bulev a ztráty zlomem kořene. V obou letech tvořily převážnou část ztrát ztráty zlomem kořene. Výsledky pokusů ukazují, že hustota porostu nemá zásadní vliv na objem ztrát. Při zvýšené sklizňové rychlosti se ztráty naopak zvyšovaly.

Klíčová slova: cukrovka, kvalita sklizně, hustota porostu, pojezdová rychlost, ztráty

Úvod

Výsledky četných pokusů prokázaly, že s nárůstem hustoty porostu cukrovky v rozmezí od 50 000 do 90 000 rostlin na hektar stoupá nejen výnos bulev, ale i jejich zpracovatelská hodnota. Proto by mělo být i v zemědělské praxi usilováno o dosažení porostů s 90 000 rostlinami na hektaru. Jelikož polní vzcházivost porostu není předvídatelná, mohou být za dobrých podmínek a současné volbě nízké výsevní vzdálenosti ovšem docíleny porosty se 100 000 i více rostlinami na hektar. Cukrovarníci se radují, neboť takovéto porosty produkují bulvy s vysokým obsahem sacharózy a nízkým obsahem látek snižujících výtěžnost. Pěstitel se ale na druhou stranu obává zvýšených sklizňových ztrát. Zjištění oprávněnosti těchto obav bylo cílem tohoto projektu.

Materiál a metody

Pokusy byly založeny v letech 1998 a 1999 poblíž německého Goettingenu. V každém roce byla zvolena tři opakování a uspořádání pokusu metodou dělených čtverců. Byly srovnávány 4 hustoty porostu s různým poměrem mezer a 2 stupně pojezdové rychlosti sklizeče (tab. 1). Odlišných hustot porostů bylo dosaženo variabilní výsevní vzdáleností, mezerovitosti přimíšením neklíčivého osiva. V důsledku velmi nepříznivých podmínek při sklizni 1998 (mokro) musela být zvolena nižší pojezdová rychlost sklizeče než v roce 1999.

Mechanizovaná sklizeň byla provedena samojízdným šestiřádkovým sklizečem Holmer Terra DOS, který byl pro každou hustotu porostu individuálně seřízen. Z každé parcely byl odebrán vzorek přibližně 500 bulev u kterých byl měřen průměr v místě zlomu kořene, na jehož základě mohly být s pomocí předem stanovených faktorů vypočítány ztráty zlomem kořene. Celé bulvy byly po sklizni sesbírány a zváženy.

Tabulka 1: Stupně zkoušených faktorů, Goettingen 1998 a 1999

Výsledky a Diskuse

Celkové ztráty se vyšplhaly na 5-14 % biologického výnosu, přičemž nebyl zjištěn jednoznačný vliv hustoty porostu (graf 1 a, b).

V obou letech byly nejmenší ztráty celých řep pozorovány v porostech s nejnižším počtem rostlin na hektar. Především malé řepy, které se v takovýchto porostech často vyskytují, mohou obzvláště na čistícím ústrojí sklízecího stroje vypadnout. V roce 1998 napomohla za vlhkých podmínek na bulvách ulpělá půda k tomu, že byly ve srovnání s rokem 1999 ztráty celých bulev nízké. Zvětšovala totiž objem malých bulev a zabránila tak jejich propadu. V roce 1999, kdy byla při sklizni porostu s nejvyšší hustotou nastavena příliš velká mezera mezi čistícími rošty a prosévacími koly, se potvrdila důležitost optimálního seřízení stroje. Z důvodu nesprávného nastavení byly u tohoto porostu zjištěny zvýšenné ztráty celých bulev (graf 1 b).

Převážný podíl celkových ztrát (nejčastěji přes 70 %), tvořily v obou letech ztráty zlomem špiček kořene. Zatímco jejich objem hustota porostu neovlivňovala, narůstaly ztráty zlomem špiček kořene při sklizni příliš vysokou rychlostí. V roce 1999 byly celkově vyšší než v roce 1998. Toto bylo pravděpodobně zapříčiněno celkově vyšší sklizňovou rychlostí v roce 1999. Na čistícím ústrojí je totiž následkem toho čištěno větší množství bulev, které na sebe častěji a s větší energií narážejí, což vyvolává zlom špiček kořene. Všechny příčiny zlomu špiček řepných bulev se nedají jednoznačně určit, neboť mohou vznikat jak při navádění, ořezávání, vyorávání a čištění řep, tak i při jejich přepravě do zásobníku nebo při jeho vyprazdňování.

Graf 1: Ztráty cukrovky v závislosti na hustotě porostu, podílu mezer a sklizňové rychlosti, Goettingen 1998 (a), 1999 (b)

Závěr

Zjištěné výsledky ukazují, že při vyšších hustotách porostů se riziko vzniku ztrát celých bulev ani špiček kořenů nezvyšuje. Pěstitel se tak ani při výborné vzešlosti, na jejímž základě mohou být založeny porosty s více než 100 000 rostlinami na hektaru, nemusí obávat vysokých sklizňových ztrát. Neboť přesné, individuální nastavení moderních sklízečů na sklízený porost umožní kvalitní sklizeň porostů cukrovky s hustotou do 110 000 rostlin na hektar.

Použitá literatura

BAVOROVÁ, M. (2001): Einfluss der Bestandesdichte, der Pflanzenverteilung und der Rodegeschwindigkeit auf die Zuckerruebenernte. Diss. Uni. Goettingen

BORNSCHEUER, E. (1970): Der Einfluß unterschiedlicher Ablageweite und Bestandesdichte auf den Rüben- und Zucker-ertrag beim “Vereinzelungslosen Zuckerrübenanbau”. Zucker 22, 657-666

BRINKMANN, W. (1980): Zuckerrübenernter im Test. DLG-Mitteilungen 95, 892-895

BRINKMANN, W. (1986): Die Testung der Arbeitsqualität von Zuckerrübenerntemaschinen. Zuckerrübe 35, 144-148

KROMER, K.-H.; BERTRAM, H.-H. (1997): Prüfverfahren zur Messung der Qualität von Zuckerrüben - Saatgut, Sägeräten, Erntemaschinen, Reinigungsladern. Arbeiten aus dem Institut für Landtechnik der Rheinischen Fridrich-Wilhelms-Universität Bonn, 9-13

KROMER, K.-H.; THELEN, M. (1997): Testmethode für Erntemaschinen und Reinigungslader. Zuckerrübe 46, 30-35

MÄRLÄNDER, B. (1989): Optimale Bestandesdichten bei Zuckerrüben - Ein Beitrag zur Definition der Produktionsfunktion. Zuckerindustrie 114, 489-494

MÄRLÄNDER, B. (1991): Zuckerrüben - Optimierung von Anbauverfahren, Züchtungsfortschritt, Sortenwahl. Ute Pätzold Verlag, Stadthagen.

MÄRLÄNDER, B.; Röver, A. (1994): Einfluß von Sorte und Bestandesdichte auf Ertrag und Qualität von Zuckerrüben - ein Beitrag zur Lichtkonkurrenz. Zuckerindustrie 119, 39-47

Adresa autora