Vracejí se k umělému výtěru potočního pstruha

Rapidní úbytek pstruha potočního v revírech přimělo rybáře ve Štěnovicích na Plzeňsku vrátit se po několika letech znovu k umělému výtěru tohoto dravce.

V líhni v Předenicích se ve speciálních bazénech prohánějí dvě stovky jikernaček a stovka mlíčňáků, z toho polovina už je vytřena. "Problém jsme měli vůbec sehnat generační rybu. Loňská povodeň je spláchla z chovných potoků a to, co se udrželo, zase mělo problém přežít letošní sucho. Takže parta nadšených rybářů jezdila křížem krážem po kraji a sháněla vhodné generačky. Většinu ryb jsme nalovili z Kornatického, Zbirožského a Drnovského potoka," řekl hospodář štěnovické organizace Českého rybářského svazu Jiří Voch. Štěnovičtí rybáři chtějí letos vyprodukovat 60 tisíc plůdků pstruha potočního. "Jikry pstruha jsou v porovnání s jikrami jiných ryb mnohem větší a mají v průměru tři až čtyři milimetry. Proto má v sobě jedna pstruhová jikernačka jen okolo 300 jiker. V porovnání například mník jich má v sobě 300 až 400 tisíc. Při výtěru se ryby musejí zklidnit narkózou, aby se přílišnou aktivitou neporanily. Inkubační doba je čtyři měsíce. Dvě hodiny po výtěru se nesmí s jikrami vůbec manipulovat, jinak popraskají a život v nich zhasne ještě dřív, než nějaký vůbec začne," vysvětlil Voch.

Jikry jsou větší

Oplozené jikry mají rybáři uložené ve speciálních baňkách, kterými proudí neustále čerstvá voda. "Vyklubaný plůdek měří kolem dvou centimetrů a za první rok se jeho délka zvětší přibližně pětinásobně. Plůdek se nasazuje do chovných potoků, kam putují zpět i generační ryby. Pstroužci se ale musejí vysazovat jednotlivě na různá místa, a ne jako například u kapra, jehož plůdek se vysype na jedno místo a rybky se rozjedou po celém toku. Pstruh totiž zůstává tam, kde je vypuštěn a nemigruje. Proto musí být rovnoměrně vysazován," pokračoval Voch.

Jistější než příroda

Úspěšnost narození nové ryby při umělém výtěru je mnohem vyšší než ve volné přírodě. "Tam je jikra ohrožena různými predátory a nebo stačí, když stoupne více voda, a oplodněné jikry skryté za kameny vyplaví," uzavřel Voch. Stavy pstruha potočního v západních Čechách podle jednatele Českého rybářského svazu v Plzni Jana Štípka klesají. "V sedmdesátých a osmdesátých letech rybáři lovili v západočeských sportovních revírech v průměru ročně 29 tisíc kusů pstruha potočního. Poslední roky je to s bídou 20 tisíc," konstatoval Štípek. Podle něho mají úbytek na svědomí dva faktory. "Především stále se zvyšující počet přirozených predátorů z řad chráněných živočichů, jako jsou například vydry, které se vlivem zlepšujícího se životního prostředí více a více rozmnožují. A také paradoxně čistější voda, ve které ubývá živin pro drobné živočichy, jež jsou přirozenou potravou pstruha," prohlásil Štípek. Problém u pstruha potočního je také podle Štípka v tom, že ho prakticky nelze chovat v zajetí v rybnících tak jako třeba kapra. "Taky proto 99 % generačního pstruha pochází z volné přírody," řekl Jan Štípek.