Vstup do EU nesmí být pro zemědělce přítěží

PŘEDSEDA ZEMĚDĚLSKÉHO VÝBORU POSLANECKÉ SNĚMOVNY JAROSLAV PALAS:

* V poslední době se hodně hovoří o podmínkách, které navrhuje Evropská komise českému zemědělství pro vstup do EU. Jaký je skutečný stav příprav?

Je třeba odlišit několik rovin. Například v přizpůsobení legislativy se za poslední čtyřleté období vykonal ohromný kus práce. Naprostá většina legislativních norem je hotova a je plně slučitelná s evropským právem. V tom český Parlament odvedl kus dobré práce. Jedna věc však je splnit legislativní rámec, druhá věc je dobré fungování systému při splnění podmínek EU.

* Co tím myslíte? Jde o neuspokojivou výši produkčních kvót pro ČR a přímých dotací?

V podstatě ano, ale celý problém není tak jednoduchý. Společná zemědělská politika EU (SZP) vznikla po druhé světové válce jako systém, který měl zajistit základní potravinovou soběstačnost pro země západní Evropy. I když dnes je problém naprosto opačný a země EU se potýkají spíše s nadprodukcí potravin, některé atributy v systému zůstaly zachovány. SZP je dnes nejdražší politikou v rozpočtu EU a neustále se diskutuje o její revizi. Názory jednotlivých zemí členských zemí EU jdou od úplně liberálních až po takové, které si přejí absolutně zachovat současný status quo. To činí vyjednávání nových kandidátů členství ještě složitějším.

* Nepřipadá vám, že dosavadní návrhy Bruselu jsou vedeny víc snahou o další obchodní expanzi na východ, méně zájmem o partnerství a aktivní spoluúčast budoucích členů na SZP?

Rozšíření EU je průsečíkem mnoha protichůdných tendencí a zájmů. Z pohledu České republiky však není možné připustit stav, kdy by národní kvóty v klíčových komoditách poklesly pod úroveň národní spotřeby a přímé platby vyplácené zemědělcům byly na úrovni, kterou navrhuje EU. To by v podmínkách společného trhu bez jakékoliv ochrany bylo pro naše podniky velice obtížné, někde až na úplné hraně jejich další existence. Lapidárně řečeno, je třeba vyjednat přijatelné podmínky tak, aby mohlo být plně využito agrárního potenciálu ČR.

* Jak se díváte na navržený poměr mezi strukturálními fondy a přímými platbami?

To je právě kámen úrazu. Není pro nás přijatelné nahradit nabízené nízké procento přímých plateb příslibem větší podpory ze strukturálních fondů. Na rozdíl od přímých plateb nejsou strukturální fondy žádnou jistotou, může či nemusí z nich být čerpáno. Podkapitalizování českých zemědělských podniků a jejich zadluženost jsou přitom nesrovnatelně vyšší než u podniků členských zemí EU. Jejich schopnost podílet se na spolufinancování projektů ze strukturálních fondů je tedy výrazně nižší. Znamenalo by to nestejné podmínky, pro naše podniky krajně nevýhodné. Ten poměr je potřeba otočit a vyjednat poměr úplně jiný.

* Kdo tyto změny vyjedná? Nezdá se, že by EU chtěla od svých návrhů ustoupit ...

Vyjednat je musí česká vláda, nikdo jiný to za ni udělat nemůže. Tím mám na mysli vládní a resortní vyjednavače. Nová vláda musí být vysoce aktivní. Také nové vedení resortu by mělo daleko lépe a efektivněji vyjednávat nejen v Bruselu, ale zároveň srozumitelně vysvětlovat i domácí veřejnosti podmínky, ve kterých se české zemědělství nachází.

* Copak se toto doposud nedělo?

Dělo, ale úkolů vlády v tomto volebním období bylo vícero. Zprvu šlo o to dokončit transformaci, napravit některé chyby minulosti, otočit hluboký propad agrosektoru ze ztrát do kladných čísel a vytvořit legislativní rámec pro převzetí společné zemědělské politiky. Teprve v posledním roce došlo na konkrétní jednání o podmínkách našeho vstupu. Vše je o to složitější, že právě nyní, na rozhraní dvou volebních období, tato jednání finišují. Nová vláda, jež vzejde z nadcházejících voleb, proto nesmí polevit v úsilí a už vůbec si nemůže dovolit ztrácet čas případnými vlastními problémy.

* Máte pocit, že současné vedení resortu v něčem zaspalo?

To se nedá tak úplně říci, ale rozhodně s dosavadními výsledky úplně spokojen nejsem. Ve hře je totiž to nejcennější, podpora našich občanů - a zejména zemědělců - vstupu ČR do EU. Bez této podpory by byl celý proces zásadně ohrožen. Tuto otázku si musí nová vláda vytýčit jako absolutní prioritu, z níž nelze ani o krok ustoupit. Jednu z výhod spatřuji v tom, že ČR je dobře organizovaná struktura nevládních profesních organizací zemědělců. S těmi je potřeba daleko intenzívněji spolupracovat.

* Odkud ale začít? Dost často je slyšet názor, že zemědělství by nemělo být překážkou našeho vstupu do EU. Neschyluje se k tomu, že zájmy tohoto ne až tak strategického odvětví budou "ve vyšším zájmu" obětovány?

Měli bychom si ujasnit, že význam zemědělství není jen v tom, že dává obživu 3,5 procenta práceschopného obyvatelstva a že tříprocentním podílem přispívá na hrubý domácí produkt. Jeho úloha je daleko širší. Zemědělci obhospodařují 80 procent rozlohy naší vlasti. Potíže v oblasti zemědělství po našem vstupu do EU by se přímo dotkly každého pátého občana ČR. Dva milióny lidí vlastní nějaký zemědělský majetek, byť na něm třeba přímo nehospodaří. Vlastníci zemědělských majetků jsou zklamáni z průběhu transformace zemědělství, během něhož se výrazně snížila hodnota těchto majetků, v řadě případů o ně bez vlastního zavinění přišli. Pokud by se tato situace měla znovu opakovat při vstupu země do EU, potom hrozí, že tito vlastníci nebudou v referendu pro vstup hlasovat. Spolu s rodinnými příslušníky může tento nesouhlas vyjádřit až 40 procent obyvatelstva.

* Myslíte si, že Zemanova vláda a Fenclovo ministerstvo v poslední době názory zemědělců a venkovanů podceňuje a příliš se jimi nezabývá?

Nemyslím, není to však dostatečné. Česká republika má všechny předpoklady, aby svůj zemědělský potenciál náležitě využila. Má vysoce kvalifikované odborníky, což považuji za největší devízu. V ČR jsou tři vysoké zemědělské školy, výzkumné ústavy v přímém řízení resortu a celá síť nevládních profesních organizací, které musí být vtaženy do vyjednávání. Tito lidé se musí cítit spoluzodpovědnými za výsledky tohoto vyjednávání.

* Vaše postavení na kandidátce ČSSD ve vašem volebním kraji dává dobrou šanci na to, abyste se znovu na tvorbě zemědělské politiky podílel. Jak byste shrnul hlavní úkoly nové vlády na úseku zemědělství?

Nikde v Evropě není zemědělství čistě výrobním odvětvím, ale má celou řadu jiných funkcí, které jsou velice důležité. Ať je to péče o krajinu a rozvoj venkova, demografická struktura, zaměstnanost, funkce vodohospodářské, vytváření prostoru pro rekreaci. Vláda by však měla také udržet odpovídající potravinovou bezpečnost státu a výrobu potravin pro obyvatelstvo v těch komoditách, které jsou pro ČR typické. Nesmí dopustit pokles rozměru českého zemědělství v celé vertikále agrosektoru. Je nutné využít i všech možností pro přechodná období tam, kde je to nezbytné a pro ČR výhodné a potřebné. Vstup do EU musí být pro české zemědělce výhodou, a ne přítěží. V otevřené diskusi by se nám mělo podařit získat většinovou podporu zemědělců pro vstup do EU. Globální trh EU je trhem tvrdým a naši farmáři nemohou mít pocit, že je vlastní vláda obětovala. To je úkolem mým osobním i všech, kteří se budou na tvorbě zemědělské politiky podílet.