Vstup do EU: otázky a odpovědi

* Budu mít jako občan členské země Evropské unie také evropské občanství? Budu považován více za Evropana než za Čecha?Evropské občanství zavedla maastrichtská smlouva od roku 1993. Od té doby každý občan kteréhokoliv členského státu má vedle svého státního občanství ještě občanství Evropské unie. Navenek se to projevuje například tím, že na cestovních pasech členských států bývá nadepsáno "Evropská unie", a teprve pod tím název státu. Je třeba zdůraznit, že evropské občanství je něco navíc, vlastní státní občanství se jím nijak neomezuje a nezmenšuje. Většina občanů Evropské unie - 56 % - se cítí být současně členem svého národa i Evropanem. Jen tři procenta se pokládají jen za Evropany. Nejevropštěji se cítí Italové, jen 22 % z nich se pokládá výhradně za Italy. Na opačném konci žebříčku jsou Britové. Plné dvě třetiny z nich se cítí být jenom a pouze Brity. Dá se čekat, že až budeme mít na pasu nadepsáno Evropská unie, bude si nás umět zbytek světa aspoň trochu přesněji zařadit.* Co když pro nás prostě nebude přínosné být součástí "evropské rodiny"? Existuje možnost vystoupení z Evropské unie?Aktuální situace je taková, že možnost vystoupení smlouvy o Evropské unii vůbec neupravují. O zakotvení takové alternativy do evropské legislativy se ale živě debatuje. Jak například prohlásil finský poslanec Kimmo Kiljunen, demokratická unie musí mít jasná pravidla pro případ, kdy se stát rozhodne vystoupit z ní, jakkoliv nepříjemné a nepravděpodobné se to může jevit. Jedním z největších problémů, které brání změně legislativy, jsou obavy z možné neochoty států účastnit se hlubší integrace v EU. Takové země by pak mohly používat hrozbu vystoupení jako "právo superveta", a měly by tak možnost narušovat rozhodování či hlasování o klíčových otázkách evropské legislativy. Přeci jen ale k jednomu případu vystoupení došlo, a to v roce 1985, kdy řady EU opustilo Grónsko. V té době však ještě neexistoval jednotný vnitřní trh a tehdejší Evropské hospodářské společenství zdaleka nebylo na takovém stupni integrace jako nynější Evropská unie. To, že v současné době mechanismus vystoupení z unie není upraven, však neznamená, že z ní vystoupit nejde. Stát, který by to chtěl udělat, by o tom musel začít jednat. Podobně jako při dělení Československa by se asi dostaly na jednací stůl hlavně otázky majetkových a finančních závazků každý členský stát totiž přispívá do společného rozpočtu a také z něj čerpá.* Jak velký rozhodovací vliv bude mít Česká republika v důležitých institucích?Evropská unie byla založena na základě rovných práv všech členů. Názory a postoje členských států jsou respektovány bez ohledu na jejich velikost. Aby se zabránilo diskriminaci menších států, má jejich hlas ve společných orgánech větší váhu, než by odpovídalo počtu jejich obyvatel. Například v Evropském parlamentu bude mít ČR 24 poslanců jako státy s podobným počtem obyvatel (Řecko, Belgie, Maďarsko a Portugalsko). Na milion občanů ČR tak připadá 2,3 poslance, kdežto v Německu pouze 1,2 poslance. Pouze dvoumilionové Slovinsko však bude mít na milion obyvatel 3,5 poslance. Podobně jsou menší státy zvýhodněny zvýšeným počtem hlasů v Radě ministrů, která určuje politiku a směřování EU. K přijetí návrhu je nadto potřeba dosáhnout většiny 71 % hlasů. Zároveň musí mít státy, které jsou pro přijetí návrhu, aspoň 61 % obyvatel unie. Nejsou-li obě tyto podmínky splněny současně, návrh není schválen. Tento složitý systém sice poněkud zpomaluje rozhodovací proces, nutí však k hledání konsenzu a zaručuje, že každé rozhodnutí představuje výrazně většinový názor.* Bude Evropská komise ovlivňovat rozhodnutí našich výkonných institucí?Odpověď je ano. Úlohou Evropské komise je "dohlížet na smlouvy", je tedy vlastně jakousi neoficiální vládou unie. Nemá však, na rozdíl od skutečných vlád, téměř žádné výkonné pravomoci. Dohlíží na dodržování práva, smluv a rozhodnutí orgánů Evropské unie. Pokud dojde k jejich porušení, může podat na členský stát nebo subjekt společenství žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, což se také často stává. Tímto způsobem Evropská komise nepřímo ovlivňuje rozhodnutí národních institucí členských zemí. Pravomoci komise jsou však přesně vymezeny. V žádném případě nemůže mluvit do věcí, které zůstávají v kompetenci jednotlivých států. To je například důchodový systém a systém sociálního zabezpečení vůbec, organizace školství a zdravotnictví, rodinné právo a mnoho dalších oblastí.* Kdo bude platit české zástupce v Evropském parlamentu?Všichni členové Evropského parlamentu jsou placeni ze státních rozpočtů zemí, které zastupují. Výška platů je zpravidla stejná jako u poslanců národních parlamentů. Evropská unie zástupcům v Evropském parlamentu proplácí náklady spojené s ubytováním a cestováním, ale jinak na poslanecké mzdy nijak nepřispívá.* Kdy se budu moci účastnit voleb do Evropského parlamentu?Volby do Evropského parlamentu se konají každých pět let. Pokud červnové referendum potvrdí vstup České republiky do Evropské unie, termín nejbližších voleb s účastí českých občanů bude v červnu 2004. Volit budeme 24 poslanců. Parlament si pospíšil, a tak máme pro příští evropské volby už i zákon 62/2003 Sb. Podle něj bude území České republiky jediným volebním obvodem a volit se bude podle zásad poměrného zastoupení, tedy podobně jako do Poslanecké sněmovny. Zvláštností oproti volbám do českého parlamentu však je, že volit a být volen u nás budou moci i občané jiných členských států EU, pokud budou v den voleb alespoň 45 dní vedeni v evidenci obyvatel.* Jaké je složení Evropské komise? Kdo nominuje její členy?Komise se nyní skládá z předsedy a dalších 19 členů (komisařů), jmenovaných dohodou členských států na 5 let. Každý členský stát Evropské unie může nominovat jednoho člena komise, velké státy (SRN, Francie, Itálie, Spojené království a Španělsko) dva. Tato nominace podléhá schválení Evropským parlamentem. Komisaři však nejsou a nesmějí být reprezentanty státu, který je delegoval, ani jiných zájmových skupin. Skládají přísahu věrnosti EU a jsou povinni konat výhradně ve prospěch integrace a společenství, nesmějí proto přijímat pokyny od své vlády ani od jiné instituce. Podle smlouvy z Nice bude mít každá členská země napříště právo navrhnout jen jednoho komisaře. V praxi to znamená, že Česká republika nebo Malta budou mít svého komisaře, stejně jako například Německo.* Nebudou o naší budoucnosti vlivem početnějšího zastoupení v institucích Evropské unie rozhodovat větší státy?Smlouva o Evropské unii (Niceská smlouva) přesně vymezuje, o čem se rozhoduje jednomyslně (tj. každý stát má právo veta) a o čem se rozhoduje většinovým hlasováním. Jednomyslně se rozhoduje o zásadních otázkách, kam patří například změny základních smluv (tj. změny pravidel fungování unie), přijímání nových členů, uzavírání asociačních dohod, delegování pravomocí na Evropskou ústřední banku atd. Souhlas všech států je potřeba také ve všech věcech, které jsou založeny na mezivládní spolupráci, tj. společná zahraniční a bezpečnostní politika a rozsáhlé oblasti týkající se spolupráce ve věcech justice a vnitra. Naopak většinově se rozhoduje zejména ve věcech společného trhu, životního prostředí, ochrany spotřebitele a některých souvisejících otázkách. Jsou to zjednodušeně řečeno - ty oblasti, kde je tzv. evropské právo nadřazeno právu národnímu. Potřebná většina je přitom složitě konstruována a musí být vysoká. Zabraňuje přehlasování malých států velkými a naopak. V praxi se velká většina rozhodnutí přijímá jednomyslně.