VÝKONNÉ HYBRIDY VYŽADUJÍ INTENZIVNÍ AGROTECHNIKU PĚSTOVÁNÍ

12.12.2001 | Odborné konference

VÝKONNÉ HYBRIDY VYŽADUJÍ INTENZIVNÍ AGROTECHNIKU PĚSTOVÁNÍ

Prof. Ing. Antonin KOVÁČIK DrSc.

VÚRV Praha - Ruzyně

Téma příspěvku k dněšní konferenci se na první pohled zdá velice jednoduché, ale při jeho konkretní konfrontaci je ve své podstatě složitější protože je závislé na mnoha faktorech, z nichž především na faktoru rostliny a jejího genetického základu, který se vyvíjí v mnoha někontrolovatelných faktorech prostředí a nakonec je to faktor člověk - agronom, který vše může kladně nebo záporně ovlivnit svým rozhodováním, nebo zhoršit při nerespektování biologických a technologických požadavků dané plodiny.

Jsme svědky, že slunečnice jako mladá olejnatá plodina vykazuje v naši prvovýrobě v současné době jak úspěchy tak i neúspěchy při jejim velkoplošném pěstování. Ke kladům některých našich pěstitelů se řadí jejich všestranná snaha dát slunečnici to co k dobrému vývoji skutečně potřebuje. K negativům patří především to, že značná část pěstitelů nevyužívá výkonnost zakoupeného hybridu a tak jeho geneticky dobré vlastnosti v něm fixované se nemohou realizovat. To co brání realizaci vlastností a znaků hybridů slunečnice je například jeho umístění do nevýkonného prostředí, jeho pěstování při nedokonalé technologii, včetně ochrany a opomíjení dalších pěstitelských faktorů. To má za následek, že i vysoko výkonný hybrid poskytne výnos nažek jako hybrid průměrný. Zapomíná se na to, že čím prošlechtěnější hybrid, tím více vyžaduje výkonnější prostředí. Když se dostane do prostředí, které mu neposkytuje podmínky pro rozvoj jeho vlastností a znaků, následuje zklamání jak ve výkonu hybridu, tak i pro pěstitele. Zanedbání například dobré přípravy půdy již od podzimu, správné výživy a ochrany proti škůdcům a houbovým chorobám ve vhodnou dobu má za následek, že se nerozvinou, nebo jen částečně se realizují vlastnosti a znaky hybridu, pro které byl vyšlechtěn a pro naše podmínky registrován. Takové hybridy a jejich osivo většinou nebývá levné a pěstitel tak zvyšuje své ekonomické náklady, aniž by využil toho, za co draze zaplatil.

Dnes dokonale víme, že celá fenotypová realizace výnosových prvků je značně závislá na optimalizaci podmínek prostředí. Neúplné uplatnění pěstební technologie v jednotlivých etapách vývoje a růstu rostliny slunečnice může velice výrazně ovlivnit a snižit možnosti současných vysoce výkonných genotypů - hybridů slunečnice. Například hybrid s genotypovým potenciálem 52% olejnatosti v nažce, může v závislosti na podmínkách ročníku dosahovat v praxi jenom 48-49% a v méně příznivých ročnícich, může se jeho genotypová výkonnost snížit až na 44 - 46%.

Kdo se rozhodl pro pěstování slunečnice by si měl uvědomit že nestačí jen vyset a čekat jak to na konci vegetace dopadně. Existuje přímý vztah mezi rostlinou a prostředím, ale také přímý vztah mezi agronomem a rostlinou slunečnice. Jenom dokonalá znalost harmonie jejich vztahů a poznatků, může vést k pravidelně dobré tvorbě výnosu.

Základem pro tvorbu výnosu je mezi jiným také anatomicko-morfologická stavba rostliny slunečnice. Architektúra rostliny slunečnice rozhoduje o tom k jakému účelu má být plodina slunečnice využita. Znaky a a vlastnosti, ale také technologie pěstování se výrazně liší u typu slunečnice olejné, cukrářské, silážní či okrasné. Pro všechny typy morfologickým základem je kořenový systém. Jeho kořenové vlásky přijímají z půdy vodu a minerální živiny a výrazně se podílejí na tvorbě výnosu nažek a procentu oleje v nažkách. V zapojených porostech jsou kořeny okolních rostlín navzájem propojeny a beze zbytku vyplňují celou pěstební plochu půdy. Měli bychom udělat vše pro dobrý řůst kořenového systému a to kvalitní přípravou půdy již od podzimu, včetně zapravení draselných a fosforečných průmyslových hnojiv, dobrou přípravou seťového lůžka, vše tak abychom dobře vyvinutou kořenovou soustavou zajistili hlavný příjem žádoucich živín pro dobré úrody.

Dalším významným morfologickým orgánem slunečnice jsou listy a lodyha. Velikost listů způsobuje souvislé zapojení porostu, které v pozdnějích fázích vývoje působí na potlačení růstu plevelů, ale současně představuje značně rozsáhlé živné prostředí pro rozvoj houbových chorob. Důležité je, aby konečná velikost listové plochy byla co nejproduktivnější a vydržela co nejdéle aktivní. Při krátké aktivitě listové plochy dochází k výrazné negativní korelaci mezi obsahem bílkovin a obsahem oleje ve prospěch zvýšení obsahu bílkovin. Při aktivitě listové plochy přes 40 dnů po kvetení dochází naopak k výraznému zvýšení obsahu oleje. Pro výnos nažek a kvalitu oleje je proto velice důležitá poslední fáze vegetace před zběrem. Důležité je abychom nevhodným předčasným desikováním nezastavily ještě aktivní fotosyntetickou činnost listů. Při výrazném přehuštění porostu dochází k zastínění rostlin. Při zastínění rostlin v porostu více než 40% dochází k výraznému snížení výnosu (od 20 do 50 %). To znamená, že světlo ovlivňuje úroveň fotosyntézy u slunečnice podstatně výrazněji než teplota nebo zásobení půdy vodou. Tento faktor se v praxi často paušalizuje a všechny hybridy se vysévají v stejném množství na ha i když některé vytvoří při 55 tis. jedinců/ha lepší produkci nežli při 65 nebo 70 tis. jedinců/ha. Zde by měly semenářské firmy a prodejci poskytovat konkretnější informace při prodeji osiva o charakteru jednotlivých hybridů.

Pro dobrý výnos je rozhodující průběh počasí v dobe kvetení. Rostlina slunečnice velice citlivě reaguje na nedostatek vody a úbor je snadno kontaminován sporami hub Sclerotinia a Botrytis. V reakci na nedostatek vody se projevují určité odlišnosti hybridů. Nažka dosahuje konečných rozměrů za 15 dnů po oplození. Podmínkou oplození a konečného počtu nažek je nejen dobré opylení, ale i dobré zásobení vodou a živinami. Nejsou-li tyto podmínky plně zabezpečeny, dochází k redukci počtu nažek zvláště ve středu úboru a tím i k celkovému snížení výnosu. I přes relativní suchovzdornost potřebuje slunečnice 450-500 mm srážek během celé vegetace, zvláště ale v období 20 dní před a 20 dní po kvetení.

Rozhodujícím faktorem pro kvalitu oleje je průběh počasí v době od ukončení kvetení do plné zralosti nažek. Při vysoké vlhkosti (množství srážek) a nízké těplotě probíhá zrání pozvolna, vegetace se v nepříznivých podmínkách prodlužuje a kvalita oleje se zhoršuje, včetně kvality nažek. Tuto nepřízeň lze ale z podstatné části zmírnit správnou technologii pěstování. Nedostatky v technologii pěstování mohou poměr volných a vázaných mastných kyselin (VMK%) dále výrazně zhoršovat. Jde především o nedostatečnou nebo žádnou ochranu proti houbovým chorobám, nesprávnou výživu, zvláště přehnojením dusíkem, nevhodné hybridy citlivé na choroby nebo hybridy pozdní pro danou pěstitelskou oblast. Dále je to špatná desikace a opožděná sklizeň. To vše může působit na prodloužení vegetace, především na dobu sklizně a její posunutí až na konec září nebo začátek října, kdy již mohou převládat nízké teploty a vysoké srážky, které zpomalují proces zrání, znehodnocují nažky a kvalitu oleje.

Kompenzační schopnost mezi jednotlivými prvky výnosu je u slunečnice velmi nízká. Například malý počet rostlin na jednotce plochy v řídkých nebo nepravidelných porostech nemůže být plně kompenzován mohutnějšími rostlinami s větším výnosem nažek na jednu rostlinu. Také výnos nažek z jedné rostliny při sníženém počtu nažek v úboru nemůže být v dostatečném rozsahu nahrazen zvýšenou hmotností jedné nažky. Faktory, které způsobují nekompletnost a nevyrovnanost porostu, výrazně snižují výnos a nelze je prakticky žádnými následnými zásahy dodatečně vykompenzovat. Nedostatečná zásobenost půdy a rostliny vodou a živinami má za následek především po- kles počtu nažek na jednu rostlinu, zatím co jeho dopad na snížení hmotnosti jedné nažky nei již tak výrazný. Podobné negativní dopady jsou při zanedbání všech agrotechnických prvků spojených s půdou i rostlinou slunečnice.

Výnosový potenciál optimálního porostu současných hybridů může dosáhnout rozpětí 5 až 7 t/ha. Potvrzují to i výsledky Státních odrůdových zkoušek ÚKSÚP Bratislava. Současné využití výsového potenciálu u povolených hybridů v SR zaostává daleko za těmito možnostmi. A tak nejenom že nevyužíváme genetický výnosový potenciál hybridů, ale vlivem technologických a organizačních nedostatků při velkopološném pěstování slunečnice dochází k jeho snižování od současně dosahovaného potenciálu 4 t/ha až k 1,3 t/ha. Je to škoda, když si uvědomíme, že již v roce 1986 s méně výkonnými odrůdami ( ne hybridy) měl například SS Gabčíkovo na ploše 220 ha výnos 4 t/ha, JRD Horná Potoň na ploše 50 ha 3,95 t/ha, JRD Voděrady 3,9 apod. To jenom dokazuje, že při dobré technologické kázni lze i v našich podmínkách dosahovat dobré výnosové úrovně a že je stále velká rezerva pro zvyšování produkce v optimálních agroekologických podmínkách.

Pro dosažení nejvyššího výnosu oleje rostlin z jednotky plochy je třeba sladit potenciál výnosu z jedné rostliny s počtem rostlin na jednotce plochy. Rostlina slunečnice v zapojeném porostu může dosahovat nejvýše výnosu 80 g nažek, co znamená, že potenciál výnosu z jednotky plochy genotypů je přibližně 5 t na jeden hektar. Tento potenciál výnosu je možno ještě zvyšovat dosažením vyššího výnosu z jedné rostliny a zvýšením produktivity porostu jeho zahuštěním. Odhad rezervy je přibližně 40%. Vše záleží na typu a genetických schopnostech nově vytvoreného hybrida. Větší zahuštění porostu vyžaduje do budoucna především novou architektúru rostliny (spíše rostlinu s erektoidným postavením listů), která by snesla větší zahuštění porostu, měla lepší využití slunečné energie. Tak by se teoreticky zvětšila možnost posunout hranici výnosů nad 5 t na jeden ha, při zlepšení také kvality oleje.

Pro olejnatost semene lze považovat za biologický limit hodnotu 70%. Podíl hmotnosti semene na hmotnosti nažky je biologicky limitován na úrovni 85%. U olejnatosti nažky, která je výslednicí vztahu dvou komponent, dosahuje reálná hodnota 60%. Překročení této hranici je biologicky neúnosné. Také tlouštka slupky pod 15% by navodila stav, kdy oplodí by již nebylo schopno plnit svou ochrannou funkci.

Podle KOVÁČIK a spol. (1980) výnos slunečnice se skládá z dílčích prvků, mezi kterými jsou různé souvislostní vztahy a které vykazují hierarchickou poslupnost ve vztahu k finálnímu znaku. Výnos oleje z jednotky plochy u slunečnici je výslednicí: počtu rostlin z jednotky plochy, výnosu oleje z jedné rostliny, výnosu nažek z jedné rostliny, hmotnosti jedné nažky, hmotnosti semen nažky, hmotnosti slupky nažky, počtu nažek na jedné rostlině, olejnatosti nažky, slupkatosti nažky a olejnatosti semene. O vyváženosti všech komponent výnosu rozhoduje kvalita osiva, dobrá úroveň pěstitelské technologie a zásobení půdy a rostliny vodou a živinami.

Závěr

Z výše uvedených částí příspěvku vyplývá že při respektování biologických a technologických požadavku daného hybrida slunečnice, by nemělo být problémem u pěstitelů slunečnice dosahovat výnosové hranice 3 tun po hektáry, protože je to reálné jak ukazují mnohé dosavadné výsledky. Trochu jiná je otázka dosahovat tohoto výnosu v celostátním průměru, který se ještě v historii pěstování slunečnice nepodařil ani v jednom světadílu a státu s vysokou pěstitelskou disciplinou. Vše je ovlivněno strukturou pěstitelů a jejich skladbou. V každém roce se vedle pěstitelů respektujících všechny zásady pěstování slunečnice napojují noví pěstitelé slunečnice kterí zásady pěstování plně nerespektují a se slunečnicí více méně experimentují a ponechávají jí v průběhu vegetace náhodě přírody. Takovýchto pěstitelů je každým rokem téměř 50%. Jsou to právě oni, kteří nejvíce ovlivňují výsledek celostátního výnosového průměru. Musíme si uvědomit, že praktické zkušenosti jsou jednou stránkou poznávání, druhou jsou teoretické vědomosti o rostlině. To vyžaduje trvalou pozornost cestou odborných školení a eliminovat tak někdy dílčí, ale významné biologické vlastnosti rostliny slunečnice, cestou vhodné agrotechniky pěstování, ochrany, zběru ale i skladování - až do finálního zpracování. Ve všech etapách vegetačního vývoje rostliny, je možno výrazně ovlivnovat nejen výsledek výnosu, ale také kvalitu produktu.