VÝZNAM ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA PRO FORMOVÁNÍ AGRÁRNÍHO TRHU EU ...

24.09.1999 | Odborné konference

VÝZNAM ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO SOUDNÍHO DVORA PRO FORMOVÁNÍ AGRÁRNÍHO TRHU EU S OHLEDEM NA OČEKÁVANÝ VSTUP ČR DO EU

IMPORTANCE OF DECISIONS OF THE EUROPEAN COURT OF JUSTICE ON DEVELOPMENT OF AGRARIAN MARKET OF THE EU IN REGARD OF EXPECTED ACCESSION OF THE CZECH REPUBLIC INTO THE EU

Vojtěch Havránek

Adresa autora:

Ing. Vojtěch Havránek, ČZU PEF, katedra zemědělské ekonomiky, havranek@mze.cz

Anotace:

Tento příspěvek se pokusí nastínit pozadí významu rozhodnutí Evropského soudního dvora pro formování agrárního trhu EU s ohledem na očekávaný vstup ČR DO EU a demonstrovat tento význam na několika příkladech.

Summary:

This contribution is going to outline background of importance of European Court of Justice decisions for development of agricultural market of the EU with regard to expected accession of the Czech Republic into the EU and demonstrate this importance on several examples.

Klíčová slova:

acquis communitaire, acte clair, agrární trh EU, Evropský soudní dvůr (ESD), jurisdikce ESD, precedent, rozhodnutí ESD

Key words:

acquis communitaire, acte clair, agricultural market of the EU, European Court of Justice (ECJ), jurisdiction of the ECJ, precedent, decisions of the ECJ

Tento příspěvek vychází z předmětu mé doktorandské práce, která se zaměřuje na význam rozhodnutí Evropského soudního dvora pro formování agrárního trhu EU s ohledem na očekávaný vstup České republiky do Evropské unie.

Rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) jsou součástí právního řádu EU a při přípravách ČR na vstup do EU je na ně třeba brát ohled. To se ovšem zatím moc neděje už jen proto, že na rozdíl od stovek nařízení a směrnic, které je nutno přijmout před vstupem do EU, nabývají rozhodnutí ESD na významu až vlastním vstupem, kdy na ně bude nutno brát ohled zejména v soudní praxi.

V tomto příspěvku se pokusím nastínit pozadí významu rozhodnutí Evropského soudního dvora pro formování agrárního trhu EU a tento význam demonstrovat na různých příkladech. Vlastní doktorandská práce se pak pokusí vytvořit přehled rozhodnutí v oblasti zemědělství a volného pohybu zboží se zemědělskými a potravinářskými produkty.

Před vstupem do vlastní problematiky bych jen chtěl vyjasnit vztah mezi pojmy Evropská unie a Evropské společenství. Evropská unie se skládá ze tří pilířů, Evropských společenství, společné zahraniční a bezpečnostní politiky a spolupráce v oblasti vnitra a soudnictví. Evropské společenství jako nejstarší pilíř je základem pro hospodářskou a měnovou unii a většina právních aktů a jurisdikce ESD se týká této oblasti integrace. Druhé dva pilíře jsou dalším vývojovým stadiem směrem k politické unii založené Maastrichtskou smlouvou o Evropské unii a v tomto smyslu je integrace velmi opatrná, rozhodování se provádí téměř výlučně jednomyslně a ESD má velmi omezenou možnost zasahovat do této oblasti.

Obecně lze definovat dva základní předpoklady pro vliv rozhodnutí Evropského soudního dvora na formování agrárního trhu. ESD musí být příslušný k rozhodnutím ovlivňujícím danou oblast a jeho rozhodnutí musí mít precedentní charakter, neboli z nich jako pramene práva musí soudy vycházet i při následných rozhodnutí. V tomto ohledu je ještě důležité, aby rozhodnutí ESD právo Společenství dotvářely. Tento předpoklad nejlépe prokážou příklady.

Jurisdikci Evropského soudního dvora jako i jeho složení a další náležitosti vymezují články 164 až 188 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále také Smlouvy). Soudní dvůr dle článku 164 zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění této smlouvy. Tato formulace je neúplná potud, že “dodržování a provádění práva” se neomezuje jen na výklad Smlouvy, ale zahrnuje rovněž platnost, výklad a aplikaci práva sekundárního a vymezení všeobecných zásad práva Společenství.

Rozhodnutí Evropského soudního dvora postihují komplexně právní akty Evropského společenství, tedy i články Smlouvy týkající se zemědělství (čl. 38-47), volného pohybu zboží (čl. 9-37) a dalších souvisejících oblastí, jako i sekundární akty Společenství vydané v rámci těchto oblastí na základě čl. 189, zejména tedy nařízení, směrnice a rozhodnutí, jež jsou právními akty závaznými.

Závaznost rozhodnutí ESD pro další soudní rozhodnutí je otázkou složitější. První důležitou funkcí ESD je funkce soudu ústavního, tedy rozhoduje v různých druzích sporných řízení mezi členskými státy a institucemi EU. V těchto případech se spory řeší téměř výlučně před ESD a jedná se zejména o neplatnost sekundárního aktu, nesplnění některých povinností a podobné spory, jejichž vyřešením je otázka uzavřena. Z dlouhodobého hlediska nemají tyto rozhodnutí pro formování agrárního trhu téměř žádný význam. Evropský soudní dvůr není v rámci těchto rozhodnutí ničím zavázán následovat svoje předchozí rozhodnutí a ani by to nebylo pro vývoj práva v EU vhodné.

Jako příklad lze uvést rozhodnutí ESD Evropský parlament v Rada ministrů (1988), které změnilo ani ne dva roky staré rozhodnutí Comitology (1987) a umožnilo Evropskému parlamentu iniciovat žalobu o neplatnost na základě čl. 173 Smlouvy, v tomto případě neplatnost nařízení Rady ministrů č. 3954/87. Na tomto příkladě je možno demonstrovat i dosah rozhodnutí ESD, jelikož rozhodnutí Evropský parlament v Rada ministrů (1988) umožnilo něco, co Smlouva nikterak neumožňovala. Teprve následně tohoto rozhodnutí uznali zákonodárci nutnost přizpůsobení čl. 173 Smlouvy potřebám vývoje a v tomto smyslu tento článek novelizovali Maastrichtskou smlouvou. Takovýmito rozhodnutí se ESD a jeho jurisprudence přiblížily úrovni soudcovského práva v rámci anglo-amerického právního systému a postavily Evropský soudní dvůr na významnou pozici mezi institucemi EU.

Druhou významnou funkcí ESD, kterou v kontextu zmíníme, je harmonizace výkladu evropského práva. Tuto funkci institucionalizuje čl. 177 Smlouvy: “Soudní dvůr má pravomoc rozhodovat o předběžných otázkách týkajících se a) výkladu této smlouvy, b) platnosti a výkladu aktů orgánů Společenství a EÚB, c) výkladu statutů orgánů zřízených aktem Rady, pokud tak statuty stanoví. ... ”. Tento článek tak vymezuje vztah mezi Evropským soudním dvorem a národními soudy jako vztah konzultační, kdy “ ... Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu, může tento soud, považuje-li rozhodnutí o této otázce za nutné k vydání svého rozsudku, požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o této otázce. ...”. Zde je soudu členského státu dána možnost rozhodnout i bez reference k ESD, tedy možnost rozhodnout na základě obdobných předchozích rozhodnutí ESD. Článek 177 však ještě pokračuje: “ ... Vyvstane-li taková otázka před soudem členského státu,jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud povinen obrátit se na Soudní dvůr.”

Článek 177 Smlouvy považuji za velmi významný jak z hlediska institucionálního uspořádání Evropských společenství a úpravy vztahu evropského soudního systému se systémy národními, tak je tento článek významný pro dotváření práva Společenství, nebo-li tzv. acquis communitaire, a tedy i pro tento příspěvek a mou doktorandskou práci. A tak jak vyvstávaly různé dotazy ze strany národních soudů, musel Evropský soudní dvůr rozhodovat často o otázkách, jež byly ve Smlouvě upraveny vágně či vůbec. ESD tím vytváří nové principy a pravidla, za nichž jsou aplikovatelné, jako např. nadřazenost práva Společenství nad právy národními (rozhodnutí Costa v ENEL (1964) a další), přímá aplikovatelnost ustanovení zakládacích smluv (rozhodnutí Van Gend en Loos(1963) a další), či směrnic (zejména rozhodnutí Van Duyn (1974), Ratti (1979), Marshall (1986) aj., ale také související rozhodnutí Von Colson (1984), Foster (1990), Francovich (1991) aj.), a tím Evropský soudní dvůr významně dotváří acquis communitaire.

Vyvstává zde otázka nakolik jsou tato rozhodnutí blízká precedentu, nakolik je kdo jimi vázán a za jakých podmínek musí skutečně národní soudy referovat k ESD na základě čl. 177 Smlouvy. Evropský soudní dvůr není vázán svými vlastními rozhodnutími, přesto velmi často sám ESD ze svých rozhodnutí vychází a dává na ně ve svých rozsudcích reference. Přesto se může od svých rozhodnutí odchýlit, jak jsme již demonstrovali na případu Evropský parlament v Rada ministrů (1988).

Dle čl. 177 odst. 2 národní soudy mohou referovat k ESD z předběžnými otázkami, avšak zároveň mohou využít k vydání svého rozsudku předchozí rozhodnutí ESD bez jakékoli reference. Právo národních soudů referovat k ESD nebylo nikdy zpochybněno, Soudní dvůr se však snažil odradit národní soudy od předběžných otázek, v jejichž věci již bylo dříve rozhodnuto, a to zejména s cílem snížit již tak přeplněnou pracovní náplň. Pouze soudy dle čl. 177 odst. 3, proti kterým již není opravného prostředku, referovat musí. Ovšem i toto kognitivní pravidlo bylo zpochybněno v jednom z časných rozhodnutí ESD Da Costa (1962), s tím, že soud indikoval možnost soudu, proti jehož rozhodnutí již není opravného prostředku, vycházet z předchozích rozhodnutí Evropského soudního dvora. Tato indikace pak vyvrcholila rozhodnutím CILFIT (1981), jež založilo princip acte clair, jako opět zcela nový princip v rámci EU, za nímž stojí Evropský soudní dvůr. Princip acte clair stojí na následujících třech pravidlech:

Soudy dle čl. 177 odst. 3 nemusí referovat k ESD,

1. pokud otázka týkající se interpretace práva Společenství vznešená před tímto soudem je irelevantní k rozhodnutí ve věci samé,

2. pokud předchozí rozhodnutí ESD ve dané věci práva již rozhodlo bez ohledu na pozadí případu, a to i tehdy nejedná-li se o zcela identické právní otázky,

3. pokud správná aplikace práva Společenství je natolik zřejmá, že nedává prostor pro opodstatněné pochyby jak ve věci práva rozhodnout.

Princip acte clair není zcela shodný s precedentem, jak ho známe z v anglo-amerického právního systému, přesto jsou si tyto doktríny de facto velmi podobné. Zůstává otázkou nakolik je rozhodnutím ESD vázán Soud první instance a nakolik jsou senáty ESD vázány rozhodnutím celého pléna.

Evropský soudní dvůr tímto založil velmi významnou doktrínu, díky níž se jeho rozhodnutí stala významným pramenem práva Společenství a díky, kterým jsou studie typu mé doktorandské práce žádoucí pro přípravu nečlenského státu na vstup do EU. Doufám, že se mi tímto příspěvkem podařilo objasnit pozadí významu rozhodnutí Evropského soudního dvora a zároveň to v daných možnostech dostatečně demonstrovat.