Zázraku se rolníci nedočkají

Evropský zemědělský komisař Franz Fischler sdělil v rozhovoru pro HN českým zemědělcům nepřímo, ale zřetelně:

Zázraky nečekejte, bruselská pokladna není bezedná. Když použijete hodně pádné argumenty, bude se diskutovat o zvýšení kvót na agrární produkci. Jinak se soustřeďte na přípravu projektů v rámci rozvoje venkova. Světová obchodní organizace totiž bude tlačit i celou rozšířenou unii, aby produkční dotace snižovala ve prospěch podpory venkova.

Není to vlastně nic nového. Selský rozum naznačuje, že Fischler ani nemusí být ke svému názoru tlačen nějakou speciální vyjednávací taktikou, ale prostou realitou.

Společná zemědělská politika unie je tak finančně náročná, že dalších deset členů už v plné míře neuživí. A tlak Světové obchodní organizace nepolevuje - unie se na každém jejím zasedání brání požadavkům na snížení dotací a subvencí na export přebytků. Postupně se ale ze zákopů musí stahovat.

Fischler jako zkušený bruselský harcovník také míří do černého, když českým agrárním lídrům připomíná, že se z výsledků jednání budou zpovídat i svým ovečkám. Konkrétně z toho, zda v nich nevzbudili nerealistická očekávání, že unie dá dotace na tu výši produkce, o níž si čeští rolníci řeknou.

To je ovšem věc domácích rolníků a jejich vůdců, zda přiznají chybu, nebo vše svedou na Brusel.

Zatímco jeden ze soubojů agrární politiky se teď odehrává mezi Českem a unií, Fischler už musí myslet do budoucna. Vždyť za krátkou dobu může už pětadvacetičlenná unie zase zápolit na globálním hřišti o to, jak dotovat zemědělství. A přesvědčit pětadvacítku o tom, že je třeba agrární politiku reformovat zásadně, to bude úkol, jehož obtížnost se možná vyrovná celému rozšiřovacímu procesu.

Fischler k tomu připravuje cestu už teď, když kandidátské země upozorňuje, že reforma je zaměřena na ubírání produkčních dotací.

Jistě lze komisaře upozornit na to, že samotná patnáctka se až tak moc neřídí tím, co chce po nastávajících členech. Ale zároveň nic víc než fakt, že na kandidáty plné dotace nezbyly, nedokládá výrazněji nezbytnost reformy.

Z čeho by se tedy měli skutečně zodpovídat ti agrární lídři, kteří po Bruselu žádají tak vysoké dotace, jaké nelze argumentačně doložit?

Kupodivu - toto přehánění zásadní škodu nezpůsobí. To se jen budou neúspěšní obhájci agrárních lobby hájit tím, že oni chtěli, ale zlý Brusel nedovolil. Kdo má soudnost, může se v referendu o vstupu ČR do EU spíše řídit podstatnějšími věcmi.

Hlavní chybou domácí agrární politiky - především v uplynulých čtyřech letech - bylo, že šla ve skutečnosti proti duchu evropské zemědělské reformy. Zdůrazňováním produkce na úkor rozvoje celého venkova nepřipravila podnikatele na to, že dotace mohou získávat nejen na litry a hektary, ale i na projekty, které tak či onak s obživou na venkově počítají. Česku chybí realistická agrární politika.