Zemědělci ze Šumavy neočekávají výrazný nástup cizích farmářů

Farmáři hospodařící v šumavském příhraniční neočekávají po vstupu do EU žádnou vlnu prodejů zemědělské půdy cizincům. Němečtí, nizozemští a belgičtí zemědělci už v ČR dávno jsou. Buď si změnili trvalé bydliště, anebo založili firmy s českými společníky. Vlastní nebo ovládají menší pozemky, nejvíce desítky hektarů, kde provozují většinou agroturistiku spolu s rostlinnou výrobou. Řekl to majitel soukromé farmy v Podmoklech Václav Kotál a šéf klatovské zemědělské agentury Bohumír Ladman. Na silně agrárním Klatovsku, kde je podle výpisů z katastrů 89.000 hektarů zemědělské půdy, je téměř veškerá - kromě oblasti Borov směrem na Přeštice - v kategorii méně příznivých oblastí (LFA). Podle čerstvých map je téměř 80.000 hektarů zemědělsky využíváno. V západočeské části Šumavy jsou dvě třetiny půdy osety trvalými travními porosty a nevyužívá se jako orná. Extenzivní hospodaření v podhůří a na horách Němci odmítají, mají zájem spíše o produkční oblasti, kde se cena půdy zvýší. "V ČR se určitě po vstupu do EU rozvine trh s půdou, tak jako v bývalém východním Německu," uvedl šumavský farmář. Česká půda je navíc výrazně levnější než například v Německu. Ceny se zvýší, zájem stoupne díky evropským dotacím, soudí. Ceny ale nikdy podle něho nemohou být tak vysoké jako v Německu, neboť také v jiných členských zemích se odvíjejí od kupní síly obyvatel. Podle Ladmana stoupnou také nájmy, neboť dotace z EU jsou často vázány minimálně na pět let hospodaření. V Bavorsku se pohybují kolem 2000 korun za hektar, na Šumavě je to šestina. Právě pronajatá půda, tvořící přes 70 procent produkčních polí na Šumavě, může být podle farmářů zdrojem nestability zemědělství v příhraničí. Vlastníci pozemků mohou smlouvu nenadále vypovědět. Prodej státní půdy nemůže Pozemkový fond výrazně urychlit. Na Šumavě je podle Kotála složitá identifikace parcel, navíc řadu převodů brzdí nevyjasněný vztah s církví. "Tempo prodejů je dobré," uvedl Ladman. Přestože hodně půdy patří národnímu parku, stále je v oblasti několik tisíc hektarů pozemků určených k prodeji, neboť na třetině okresu hospodařily statky. Přednostní nárok mají nájemci, kteří si mohou odložit splátky až 20 let. Většina zemědělců z horských oblastí přešla od rostlinné výroby k chovu masného dobytka bez tržní produkce mléka a k agroturistice. Plochy obilovin jsou minimální. Počet soukromých zemědělců na Šumavě klesá. Podle Kotála je to dáno obtížností hospodaření a důchodovým věkem farmářů, kterým chybějí nástupci.