Zlepší se po našem vstupu do EU možnosti podnikání?

Jedním z nejvýraznějších principů vnitřního trhu EU je svoboda pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Pokud jde o svobodu pohybu osob a jejich zaměstnání v jiných členských státech EU, vymínily si některé členské státy (s ohledem na vysokou nezaměstnanost jejich vlastních občanů) určitá přechodná období, po která zůstává možnost zaměstnání omezena. Na druhou stranu smlouva o připojení nepředpokládá podobná omezení v oblasti podnikání. To znamená, že náš občan jako fyzická osoba nebo český podnik mohou otevřít svoji firmu (pobočku, filiálku atd.) v libovolném členském státě a podnikat tam za úplně stejných podmínek jako domácí fyzická či právnická osoba.

Rozdílné podmínky pro podnikání v rámci Unie

V každém členském státě platí rovnost podmínek podnikání pro všechny. Tato rovnost však vůbec neznamená, že podmínky podnikání jsou stejné ve všech státech Unie. Je tomu spíše naopak. Velmi rozdílné jsou už jenom podmínky zápisu do obchodního rejstříku. V roce 2000 provedli pracovníci Komise průzkum, ve kterém zjišťovali, kolik je nutno v které zemi absolvovat procedur pro zápis do obchodního rejstříku a jaká je jejich celková časová náročnost. Rozdíly, jak ukazuje tabulka číslo 1, jsou více než zásadní.

Tabulka 1: Podmínky pro zápis do obchodního rejstříku

S tím by měl každý náš podnikatel počítat, když uvažuje o rozšíření svých aktivit do různých států v EU.

Rozdíly v podmínkách pro podnikání a v celkovém charakteru inovačního prostředí jsou však mezi členskými státy ještě daleko větší. Dovolím si ocitovat závěry z průzkumu hodnotícího rozdílné podmínky pro efektivní podnikání ve státech Unie, který provedli různí experti na objednávku Komise. V úvahu se bralo osm kritérií: rozvoj informatiky, rozvoj inovací, výzkumu a vývoje, liberalizace trhu, rozvoj infrastrukturní sítě (telefony, dopravní síť), efektivnost informačních služeb, podnikatelské prostředí (podmínky zakládání a startu firem, regulativní zátěže), sociální prostředí (celoživotní vzdělávání, sociální ochrana) a podmínky ochrany životního prostředí. Členské státy byly v každém tomto bodě oznámkovány a vznikla tak tabulka od nejlepšího k nejhoršímu. Na prvním místě je s předstihem Finsko, za ním jsou s odstupem, ale s minimálními vzájemnými rozdíly Nizozemí, Dánsko, Británie a Švédsko. Tabulku uzavírají Španělsko s Itálií a na posledním místě skončilo Řecko.

Pokud se vzaly v úvahu pouze podmínky ovlivňující podnikatelské prostředí v užším slova smyslu, pak i zde získalo prvenství Finsko, za ním Británie a na třetím místě se umístilo Irsko. Až na konci tabulky je bohužel opět Řecko.

Dopad na české podnikatele

Jak se projeví vstup do EU v našem podnikatelském prostředí? Domnívám se, že v tomto směru k nějakému zásadnímu zlomu nedojde. Uvědomme si, že už deset let funguje asociační smlouva s EU, která postupně uvolňovala trh a podmínky dovozu a vývozu pro obě strany (snižování cel apod.), takže v podstatě bude jen dále pokračovat to, co již dávno běží.

Pokud se toho moc nezmění, v čem tedy spočívají pro podnikatele výhody vstupu do Unie?

Výhody jsou několikeré povahy. Zdaleka nejde jen o to, že dojde k úplnému otevření trhu EU pro naše firmy. Důležité je, že se staneme součástí mohutného ekonomického celku, který i naším jménem (a v našem zájmu) bude jednat například ve Světové obchodní organizaci (WTO). Právě v této době začali vyjednavači EU diskusi ve WTO o tom, že krajové názvy mohou být užity jen u výrobků, které z daného území pocházejí, tedy pokud budu citovat americký Wall Street Journal : „od britského sýru čedaru až po plzeňské pivo“. Ačkoliv jsou konkrétní výsledky ještě ve hvězdách, je jasné, že vyjednávací pozice mluvčího Unie je diametrálně odlišná od pozice českého diplomata.

Snahy o zlepšení podmínek podnikání v EU

Jak jsem uvedl, v EU existují výrazné rozdíly v podmínkách zakládání a registrace firem. Na druhou stranu je ale nutné říci, že Unie dlouhodobě usiluje o zlepšení a synchronizaci podmínek. Od října 2004 začne platit nařízení o statutu evropské firmy. Pokud určitá firma působící ve více členských státech tento statut přijme, výrazně se jí usnadní život. Stačí, aby se zapsala jen v jednom státě, a její statut bude uznáván i v ostatních členských zemích. Unie velice vážně hledá cesty, jak zlepšit podmínky podnikání, což je jedna z cest, jak podstatně zvýšit konkurenční schopnost EU jako celku. V těchto souvislostech naprosto nechápu výrok jednoho z ekonomů Liberálního institutu, který označil EU za „megalomanský pokus politiků likvidovat svobodné podnikání“. Je třeba mít velikou fantazii, abychom takovou známku dali třeba dlouhodobému úsilí EU o liberalizaci výroby a prodeje elektřiny. Je samozřejmé, že v této oblasti nelze vládám nic konkrétního diktovat. Důležité na druhou stranu je, že vlády a jejich experti dohadují nové iniciativy v této oblasti a podle toho také přijímají opatření ve svých zemích.

Je to proces, který se někomu může jevit jako zdlouhavý (např. o statutu evropské firmy se jednalo od roku 1985). Uvědomme si ovšem, že dosáhnout souhlasu a shody všech členů Unie není vůbec jednoduché. Podstatným pak zůstává, že všichni mají vůli jednat a dohodnout se. A právě tato vůle a vědomí, že všichni hledají společnou cestu a že ji chtějí najít, je podle mého názoru ta nejdůležitější pozitivní charakteristika Evropské unie.

Zdeněk Šrein, DrSc. vystudoval v roce 1954 národohospodářské plánování na VŠE v Praze. V sedmdesátých a osmdesátých letech se zabýval hodnocením efektivnosti investic a spolupracoval jako expert pro analýzu investic na projektu OSN v Damašku (1969-1971). Od roku 1991 se jako člen katedry hospodářské politiky na VŠE soustředí na problematiku makroekonomické politiky Evropské unie.