BIOLOGIZACE OCHRANY ŘEPKY OZIMÉ

Ing. Daniel NERAD, Ph.D., Doc. Jan VAŠÁK, CSc.

Česká zemědělská univerzita v Praze, Katedra rostlinné výroby

Cíl práce

Obrovský nárůst ploch řepky v ČR v posledním desetiletí společně s jednostranností osevních postupů a využití minimalizačního zpracování půdy zapříčinily rozšíření celého spektra ekonomicky významných škodlivých organismů. Jedná se především o škůdce, kteří nalétávají do porostů v jarním období - nejranější krytonosec řepkový (Ceutorhynchusnapi) a krytonosec čtyřzubý (Ceutorhynchus quadridens) kteří poškozují stonek. Dále blýskáček řepkový (Meligethes aeneus) škodící na poupatech. Krytonosec šešulový (Ceutorhynchusassimilis) a bejlomorka kapustová (Dasyneura brassicae), kteří napadají tvořící se šešule. Velmi významný škodlivý činitel je rovněž výdrol obilní předplodiny, který může značně konkurovat a potlačovat vzcházející porost řepky.

Tlak těchto škodlivých organismů je v intenzivní produkci řešen mnohonásobnou a celoplošnou aplikací pesticidů. Tento stav není optimální jak z hlediska životního prostředí, tak z hlediska ekonomiky výroby řepky.

Cílem našeho výykumu je podstatné snížení chemických vstupů do výroby a snížení nákladů aniž by se zvýšil stupeň poškození řepky škodlivými činiteli. Včleňuje systém ochrany do celku pěstitelské technologie a celého agroekosystému.

Experimentálně byla řešena dvě hlavní temata:

1- Ověření schopnosti záchytných ochranných obsevů koncentrovat nálet především jarních škůdců řepky (využití atraktivních lapacích plodin a okrajového efektu při náletu škůdců). Účelem této části je ověření účinnosti ochranného obsevu vůči škůdcům v provozních podmínkách a v případě kladných výsledků její doporučení pro pěstitelskou praxi jako součást integrované ochrany řepky.

Prozkoumat různý stupeň atraktivity vybraných brukvovitých plodin pro škůdce ve vztahu k rozdílnému obsahu sekundárních rostlinných metabolitů - zejména glukosinolátů (GSL).

2- Agrotechnické způsoby eliminace výdrolu obilní předplodiny v porostu ozimé řepky (využití časového prostoru mezi sklizní obilní předplodiny a setím řepky, kombinace zásahů a termínů základní a předseťové přípravy půdy). Cílem pokusu je ověřit vhodnost jednotlivých agrotechnických, nechemických opatření při přípravě půdy k maximální eliminaci výskytu výdrolu obilní předplodiny, snížit tím variabilní náklady při produkci řepkového semene nepoužitím chemických přípravků a zvýšit podíl biologizace v pěstování řepky.

Materiál a metodika

Pokusy jsou prováděny od roku 1997 na základě řešení grantového projektu GAČR č. 521-99-0465: “Biologizace ochrany řepky ozimé Brassica napus L.”.

Provozní pokusy s ochrannými obsevy proběhly na lokalitách dvou zemědělských podniků ZD Velké Přílepy - středisko Tursko (okres Praha západ) a V.O.D. AVENA Kravaře (okres Česká Lípa). Maloparcelkové pokusy s brukvovitými plodinami a technologické pokusy s obilním výdrolem proběhly na výzkumné stanici Agronomické fakulty v Červeném Újezdě (okres Praha západ).

Ověření schopnosti ochranných obsevů koncentrovat hmyzí škůdce

V provozních podmínkách je pozemek s řepkou olejnou po svém obvodu obséván pruhem záchytné, pro škůdce atraktivní plodiny. U větších pozemků s řepkou však někteří škůdci nenalétávají rovnoměrně na celou plochu pozemku, nýbrž preferují okrajové části honu. S postupující vzdáleností od kraje dochází ke zřeďování jejich populace tzv. “okrajový efekt” (Vašák 1998).

Jako záchytná plodina využívána řepce příbuzná olejnina - řepice ozimá (Brassica campestris L. convar. campestris), bezerukové odrůdy Rex. Má pěstitelské nároky a složení semene obdobné jako řepka ozimé. V dalším roce byly pokusy rozšířeny o využití velmi rané ozimé řepky odrůdy Prestol a také směsi z ozimé řepice, Prestolu a jarní řepky (Obr. 1).

Obr. 1: Schematické znázornění založení pokusných variant na pozemku s obsevem

Obsev (O) (6 - 9 m)

O*

----
--

var.

A*

var. B

var. C*

-

obsev (O)

O*

---

(*) neošetřováno insekticidy; Var A, B, C - viz. popis v tab. 10, šířka obsevu 6 - 9m, šířka variant 18m

Je srovnávána “přirozená varianta” - bez insekticidních postřiků proti škůdcům, s variantou ošetření insekticidem pouze na obsevech a s plochou běžně ošetřovanou 2 - 3 dávkami insekticidu (obr. 1). Nálet škůdců je signalizován žlutými miskami umístěnými na obsevu a v porostu.

Na obsevu a v různých vzdálenostech na průřezu pozemkem je zjišťována četnost škůdců na terminálech 100 rostlin (Meligethes aeneus, Ceutorhynchus assimilis, Dasyneura brassicae). V případě využití obsevové směsi byla četnost škůdců rozlišována zvlášť na řepici a na řepce. Dále bylo sledováno % napadených rostlin a stupeň jejich poškození stonkovými krytonosci (Ceutorhynchus napi, Ceutorhynchus pallidactylus). Rovněž byl hodnocen výskyt přirozených nepřátel škůdců v porostu (Tab.1)

Tab. 1: Přehled sledovaných ukazatelů na pok. lokalitách s obsevy v jednotlivých letech

Sledovaný znak

1997/1998

1998/1999

1999/2000

Výskyt stonkových krytonosců (% a intenzita poškození)

ano

ano

ano

Výskyt škůdců generativních orgánů

ano1)

ano

ano

Výskyt blanokřídlých parazitoidů

ano1)

ano

ano

Výskyt larev blýskáčka řepkového a stupeň jejich parazitace

ne

ano

ano

Stupeň poškození škůdci generativních orgánů

ano2)

ano

ano

Výskyt houbového onemocnění (Phoma lingam)

ne

ano3)

ano

Výskyt hálek krytonosce zelného

ne

ne

ano

1) odběry pouze sklepy - bez ent. smykadla, bejlomorka nezachycena, parazitoidé pouze částečně

2) nesledován počet stopek a redukce šešulí

3) pouze orientační hodnocení

Počty škůdců na obsevech a v rozdílných vzdálenostech na průřezu pozemkem byly statisticky vyhodnoceny analýzou variability. Statisticky hodnoceny byly populace škůdců zjištěné v termínu maximálního výskytu ve variantě bez insekticidních ošetření (a). Zjištěné počty škůdců byly převedeny na procentuální koeficienty. Jako 100% byl vyjádřen vždy počet škůdců na ochranném obsevu. Pro srovnání vlivu přítomnosti obsevu na okraji s okrajem neobsetým byla provedena analýza rozptylu sum škůdců na neobsetých stranách pozemků (celkem čtyři lokality). Byl hodnocen celkový soubor variant (3 roky, 6 lokalit) a soubor variant jen s ozimou řepicí v obsevu (2 roky, 4 lokality). Hodnoceny byly také počty škůdců na částech polí, kde nebyl na okraji ochranný obsev. Účelem bylo zjistit šíření škůdců do porostu v případě absence ochranného obsevu na okraji pozemku.

Hodnocení rozdílné atraktivity vybraných brukvovitých plodin pro škůdce ve vztahu k odlišnému obsahu sekundárních rostlinných metabolitů (GSL)

Od roku 1999 byly pokusy doplněny o samostatné sledování jednotlivých brukvovitých plodin v přesném maloparcelkovém pokusu. Kromě plodin použitých do obsevové směsi (ozimá řepice, jarní řepka, superraná ozimá řepka Prestol) byly pro srovnání vysety také některé další druhy příbuzných brukvovitých rostlin (Tab. 2).

Tab. 2: Přehled brukvovitých plodin vysetých do maloparcelkového pokusu

-

Plodina

Odrůda

HTS (g)

1.

řepice ozimá

Rex

3,25

2.

hybridní ozimá řepka

Pronto

8,60

3.

jarní řepka

Golda + Evita

3,25

4.

superraná ozimá řepka

Prestol

3,95

5.

obsevová směs

směs plodin (1+3+4)

-

6.

horčice sareptská

Sarepta

2,70

Sledování bylo zaměřeno na zjištění rozdílů v atraktivitě pro škůdce ve vazbě na odlišný obsah a složení hlavních glukosinolátů a jejich štěpných produktů v biomase rostlin. U těchto odrůd bylo sledování rozšířeno o napadení larvami krytonosce zelného a vztahem k rozšíření houbových chorob.

Agrotechnické způsoby eliminace obilního výdrolu v porostu řepky

Pokus založen v rozsahu 10 variant na parcelách o rozměrech 3,1 x 50 m = cca 155 m2. Parcely byly rozděleny na 4 opakování ( šířka 3,10 m a délka 10 m) plocha tedy činila 31 m2. Pokus byl proveden na jaře s jarní řepkou a poté standardně na podzim s ozimou řepkou dle shodné metodiky. Předplodinou na pokusném pozemku byla obilovina. Na pozemku byl vyset ječmen jako simulace sklizňových ztrát v množství 400 kg.ha-1 (cca 900 zrn.m-2).

V tabulce 3 jsou schematicky znázorněny pracovní operace a termíny jejich provedení na pokusném pozemku.

Tab. 3: Schema termínů a pracovních operací jednotlivých variant v Červeném Újezdě, jaro 1999; podzim 1999/2000

Termín

jaro/

podzim

Operace*

1. var.

Podm. za kosou,

orba čerstvá

2. var.

Podm. za kosou, podm. čerstvá

3. var.

Podm. za kosou, podm. chemická

4. var.

Podm. za kosou

5. var.

Podm. za kosou, orba seťová

6. var.

Podm, za kosou, orba seťová, gramin.

7. var.

Orba seťová

8. var.

Orba čerstvá

9. var.

Orba čerstvá, graminicid

10. var.

Setí do strniště

14.3./

12.8.

Výsev výdrolu

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

14.3./

12.8.

Podm. za kosou

X

X

X

X

X

X

----

22.3./

18.8.

Orba seťová

----

X

X

X

---

6.4./

31.8.

Podm. čerstvá

-

X

--------

6.4./

31.8.

Orba čerstvá

X

------

X

X

-

6.4./**

30.8.

Roundup

--

X

-------

6.4./

1.9.

Setí řepky

X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

***

Graminicid

-----

X

--

X

-

Podmítka za kosou je provedena do 1 dne po sklizni. Orba seťová se provádí 14 dnů před setím.

Čerstvá podmítka či čerstvá orba jsou provedeny těsně (1 den) před setím a ošetřeny vláčením

* Pokus nebyl hnojen ani ošetřován proti plevelům pokud to nebylo součástí pokusné varianty

**Varianta s chem. podmítkou přípravkem Roundup (3 l/ha) zaseta 3 dny po aplikaci

***Gallant (0,5 l/ha), termín aplikace: jaro -3. 5., podzim - 24. 9., výdrol ve fázi 3 - 4 listů, řepka-2 pr. listy

X = operace provedena

U variant 1 - 6 byla ihned po zasetí ječmene (výdrolu) provedena podmítka diskovým podmítačem na hloubku 8 cm. Seťová orba proběhla u variant 5, 6, a 7 do hloubky 18 - 20 cm. V den setí (pokus s jarní řepkou) a jeden den před setím (podzimní opakování pokusu) byla provedena u varianty č. 2 čerstvá podmítka, u variant č. 1, 8, 9 čerstvá orba. Po této předseťové přípravě půdy ihned následovalo setí řepky (4 kg.ha -1, do hloubky 1,5 cm). Setí bylo provedeno v kolmém směru na řádky ječmene. U varianty 3 se řepka vzhledem k aplikaci Roundupu sela o tři dny později. Ve fázi výdrolu 3-4 pravých listů byl u variant 6 a 9 aplikován graminicid Gallant v dávce 0,5 l.ha-1.

Byla zjišťována hmotnost nadzemní biomasy rostlin výdrolu, řepky a plevelů po vzejití, před nástupem zimy a při jarní regeneraci porostu. Po sklizni byl zjišťován výnos semen výdrolu, řepky a plevelů.

Výsledky a diskuse

Ověření schopnosti ochranných obsevů koncentrovat hmyzí škůdce

Z výsledků pokusů vyplývá, že ochranný obsev prokazatelně snižuje hladinu blýskáčka řepkového i krytonosce šešulového ve vlastním porostu, kde obecně není překračován práh škodlivosti. U obou škůdců se projevil statisticky prokazatelný rozdíl mezi počtem dospělců na obsevu a počtem uvnitř porostu ve všech odběrových vzdálenostech - 25m, 50m a střed pozemku (100 - 150m) a to s 95% pravděpodobností (graf 1,2). Jako statisticky neprůkazné se projevily rozdíly mezi počty škůdců v hloubkách 25m, 50m a ve středu pozemku.

Graf 1: Průměrné četnosti populace blýskáčka v %, a) 3 roky - 6 lokalit, b) 2 roky - 4 lokality, obsevy pouze s řepicí

Image1.jpg

Image2.jpg

Při neobsetí okraje lapací plodinou nedochází k dostatečnému zachycení populace škůdců na okraji. Z analýzy četnosti výskytu blýskáčka řepkového i krytonosce šešulového v porostu při neobsetí okraje pozemku vyplývá statisticky neprůkazný rozdíl mezi počtem dospělců na okraji porostu (vzdálenost 5m) a počtem uvnitř porostu ve všech odběrových vzdálenostech - 25m, 50m a středu pozemku (100 - 150m) a to s 95% pravděpodobností.

Graf 2: Průměrné četnosti populace krytonosce šešulového v %, a) 3 roky - 6 lokalit, b) 2 roky - 4 lokality, obsevy pouze s řepicí

Image3.jpg

Image4.jpg

Tento fakt koresponduje se zjištěním některých předešlých výzkumů (BEZECNÁ, VAŠÁK, 1988; FÁBRY a kol., 1992; VAŠÁK a kol., 1997). Autoři zmiňují využití bezerukové řepice Rex, která má obdobné pěstební nároky jako řepka a je o 10 - 14 dní ranější. Omezují však uplatnění obsevů na hony s výměrou větší než 20 ha, vyrovnanou konfigurací terénu a konstatují cca o 30 %, nižší výnos u řepice. Z našich pokusů však vyplývá, že užití směsi řepice, jarní řepky a rané ozimé řepky a šířky obsevu 6 - 9 m, která se jeví jako dostatečná, se však výnosová ztráta znatelně snižuje (výnos směsi 3,15 t/ha. Rovněž se prokázalo, že blýskáčky i kr. šešulové je možno na směsném obsevu zachytit i na pozemku nižší rozlohy než 20 ha.

Výsledky s obsevovou směsí (řepice Rex, ozimá řepka Prestol, jarní řepka) prokazují, že blýskáčci při prvních silných náletech po oteplení ve druhé polovině dubna jednoznačně preferují řepici před vývojově pokročilejší jarní řepkou. Tento fakt zpochybňuje dominantní vliv žluté barvy při atrakci škůdců. Na počátku květu ve směsném obsevu nejranější jarní řepky se zvyšuje její preference škůdci pro snažší dostupnost pylu. Současné výzkumy poukazují na to, že řepice a další příbuzné brukvovité plodiny mají odlišné složení a produkci některých sekundárních rostlinných metabolitů, které vznikají zejména při stresových situacích - např. při poškození škůdci atd. Při poškození se z rostlinných tkání uvolňují těkavé metabolity rozkladu glukosinolátů - isothiokyanáty, které škůdce přitahují.

Vzhledem k rychlejšímu vývinu a ranější tvorbě mladých šešulí u jarní řepky je později upřednostňována krytonoscem šešulovým a bejlomorkami. Tento fakt opodstatňuje přítomnost jarní - velmi rané řepky ve směsném obsevu. Na obsevu jsme zjistili vyšší % poškozených šešulí u rostlin jarní řepky než u řepice.

Využití směsky ozimé řepice s ozimou či jarní řepkou jako atraktantu pro řepkové škůdce zmiňuje např. NILSSON (1996) a BÜCHI et al., (1987). Ochranné 5 - 6 m široké pruhy po obvodu pozemku s řepkou prokazovaly nedostatečnost účinnosti proti krytonosci řepkovému (Ceutorhynchus napi) avšak v prvních 7-10 dnech náletu koncentrovaly populaci blýskáčka (Melligethes aeneus) z 28,4 - 80,3 %. Rovněž konstatují preferenci řepice před řepkou blýskáčkem řepkovým. BÜCHI, (1990; in: BÜCHI, 1995) zmiňuje také vyšší počet larev dřepčíka olejkového (Psylliodes chrysocephalla) a rovněž i požerků na listech u řepice než u řepky.

BUNTIN (1998, 1999) konstatuje využití na podzim seté jarní řepky coby záchytné plodiny která kvete 2 - 3 týdny před hlavní plodinou. Dospělci kr. šešulového byli v průběhu kvetení redukováni o cca 60 % až 80 %, larvy v šešulích byly red. o 60 %. Konstatuje efektivitu tohoto systému zejména při nízké populaci krytonosců.

Při odběrech škůdců byla v porostu ve fázi plného květu zachycena rovněž početná populace blanokřídlých parazitoidů škůdců. Byli zjištěni převážně jedinci parazitoidů z rodu Tersilochus, což se shoduje se zjištěním ŠEDIVÉHO (1983), podle něhož jsou blanokřídlí z čeledi Ichneumonidae podčeledi Tersilochinae nejčastějšími parazitoidy hmyzích škůdců napadajících ozimou řepku. Konstatuje značnou variabilitu na různých lokalitách dokonce v průběhu jednoho roku. Opět se projevil statisticky signifikantně vyšší podíl parazitoidů na ochranném obsevu oproti porostu za obsevem (graf 3).

Graf 3: Průměrné četnosti populace blanokřídlých parazitoidů v %, a) 3 roky - 6 lokalit, b) 2 roky - 4 lokality, obsevy pouze s řepicí

Image5.jpg

Image6.jpg

To potvrzuje trend kumulace parazitoidů na obsevech v těsné závislosti s kumulací jimi parazitovaných škůdců.

Z analýzy larev blýskáčka řepkového bylo možné konstatovat stupeň jejich parazitace larev druhem Tersilochus heterocerus v rozsahu 60 - 100% v porostu a cca 75 - 100% na ochranném obsevu. Byla patrná závislost ve vysoké hustotě populace blýskáčka řepkového a souběžně i populace jejich parazitoidů i stupni parazitace larev. Toto zjištění je ve shodě se zjištěním Šedivého, podle něhož stupeň parazitace larev koreloval se snižovaným průměrem počtem larev blýskáčka na rostlinu. Procento parazitovaných larev bylo vyšší v pruhu do 25 m kolem okrajů pozemku. Od vzdálenosti od 50 m od okraje hlouběji do pozemku byla parazitace larev nižší a téměř se nelišila. V letech maximálního výskytu škůdců a v letech následujících bylo procento parazitace vyšší. Na pravděpodobnost silného decimování populace blanokřídlých druhů z čeledi Ichneumonidae insekticidy aplikovanými v březnu a dubnu upozorňuje například ŠEDIVÝ (1983) a WILIAMS, MURCHIE (1995).

V pokusných porostech bylo zjištěno markantně nižší množství parazitoidů ve variantě s postřiky. Nelze však přesně definovat, jestli zde byla populace snížena přímo vlivem aplikace či nepřímo snížením populace potenciálního hostitele.

K silnému náletu krytonosců docházelo koncem března při teplotách vzduchu kolem 9 şC, kdy se ve žlutých miskách objevilo v průměru 10 - 12 brouků krytonosce. V tomto období byl však obsev i porost ve fázi zelených poupat s pouze s malým rozdílem ve vývoji. Proto okraj ještě nemohl působit jako případný “žlutý” či “pachový” atraktant pro tyto nejranější škůdce. Stonkoví krytonosci nebyli lákáni ani řepicí, ani směskou řepice, rané ozimé a jarní řepky. Ve variantě bez postřiků bylo zjištěno vysoké % napadení stonků krytonosci ve všech hloubkách porostu (70-100%). Ošetřená varianta Nurelle D (pyrethroid + organofosfát) naproti tomu prokázala znatelný účinek postřiku oproti variantě neošetřené.

Vysoké poškození rostlin koresponduje s výsledy JANKOWSKEHO a BUDZYŇSKEHO (1997), kteří uvádějí 88% poškozených stonků u insekticidně neošetřeného porostu. Aplikace insekticidu více než trojnásobně snížila napadení.

Na nedostatečnou účinnost směsných obsevů obsahujících 5-20% řepice vůči krytonosci řepkovému upozorňuje také BÜCHI (1995). Vzhledem k neúčinnosti obsevu a značné škodlivosti stonkových krytonosců se prokazuje jako vhodné ponechat první postřik nadále celoplošný, s výhodou delšího reziduálního působení také na první podprahové nálety blýskáčka.

Hodnocení rozdílné atraktivity vybraných brukvovitých plodin pro škůdce ve vztahu k odlišnému obsahu sekundárních rostlinných metabolitů - glukosinolátů (GSL)

Rostliny byly v různých fázích vývoje na jaře analyzovány na obsah základních glukosinolátů v biomase. Bylo zjištěno, že v jarním období na poč. března převažuje celkový obsah GSL v kořenech rostlin (řepice 12,3 m mol.g-1 sušiny, horčice Sarepta 10,58 m mol.g-1, jarní řepka 2,27 m mol.g-1, ranná oz. řepka 1,50 m mol.g-1) nad obsahem v zelené biomase rostlin (řepice 8,05 m mol.g-1 sušiny, horčice Sarepta 8,60 m mol.g-1, jarní řepka 2,17 m mol.g-1, ranná oz. řepka 0,77 m mol.g-1).

V průběhu dalšího vývoje rostlin na jaře jsou GSL transportovány do biomasy stonků a listů a poté rovněž do generativních částí (poupat). Ve fázi zelených poupat byla nejvyšší koncentrace celkových GSL pozorována právě v poupatech (řepice 5,47 m mol.g-1 sušiny, jarní řepka 0,34 m mol.g-1, ranná oz. řepka 0,32 m mol.g-1).

ZUKALOVÁ (2000) konstatuje pokles úrovně glukosinolátů ve vegetativních částech liniové i hybridní řepky a jejich transport do květenství v průběhu růstu až do fáze zrání.

Vysoké množství GSL v poupatech řepice, je zřejmě jednou z hlavních příčin její silné atraktivity pro jarní škůdce (blýskáček řepkový, krytonosec šešulový). (Tab. 4). Vysoká koncentrace GSL se rovněž tvoří i v biomase horčice sareptské. V důsledku jejího opožděnější vývoje o několik týdnů oproti řepici i řepce, není využitelná pro atrakci hlavních jarních škůdců. Projevila však značnou atraktivitu svých listů pro žír dospělců dřepčíka olejkového v podzimním období.

Tab. 4: Pořadí druhů dle celkového obsahu GSL (ěmol/g sušiny) v různých termínech odběrů a výskyt škůdců, Č. Újezd 2000

Datum

Pořadí v obsahu GSL

Plodina

Celkový obsah GSL*

M. aeneus

C. assimilis

D. brassicae

C. pleurostigma

C. napi + pallidactylus (%)

Phoma lingam (%)

8.3.

1.

horčice sareptská

8,60

---

0

--

list

2.

řepice Rex

8,05

---

0

--
-

3.

jarní řepka

2,17

---

27

--
-

4.

ozimá řepka Prestol

0,77

---

30

--

4.4.

1.

horčice sareptská

1,01

----

67

-
-

2.

řepice Rex

0,55

----

93

-
-

3.

jarní řepka

0,08

----

93

-
-

4.

ozimá řepka Prestol

0,04

----

80

-

19.4.

1.

řepice Rex

4,04

299

20

0

---

květ

2.

jarní řepka

0,34

247

4

0

---
-

3.

ozimá řepka Prestol

0,20

140

0

0

---
-

4.

horčice sareptská

-

------

2.5.**

1.

horčice sareptská

5,65

92

-

-

---
-

2.

řepice Rex

4,34

398

69

1

---
-

3.

jarní řepka

1,30

282

79

7

---
-

4.

ozimá řepka Prestol

7,24 (0,24)*

212

80

2

---

24.5.

1.

řepice Rex

2,75

------

šešule

2.

jarní řepka

0,28

------
-

3.

ozimá řepka Prestol

0,20

------
-

4.

horčice sareptská

-

------

15.6.

1.

řepice Rex

1,13

-----

48

-

2.

jarní řepka

1,11

-----

87

-

3.

horčice sareptská

0,55

-----

20

-

4.

ozimá řepka Prestol

-

-----

17

* u řepice, jarní i ozimé řepky se jedná zejména o Glukonapin, Glukobrassicanapin a Progoitrin, u horčice sareptské jsou tyto glukosinoláty ve stopovém množství, převažuje Sinigrin.

** počty škůdců zjištěny 26. 4. - v tomto termínu byly zjištěny maximální výskyty

WALSGROWE et al. (1999); KOCOUREK (2000) upozorňují na specifické glukosinoláty u brukvovitých plodin a změny v jejich obsahu indukované poraněním či podrážděním.

RUTHER, THIEMANN, (1997) zjistili, že brouci blýskáčka řepkového prokazatelně preferovali těkaviny vylučované jejich nejvýznamnější hostitelskou rostlinou - řepkou olejnou ve fázi raných poupat. Konstatují, že blýskáček řepkový je schopen vyhledat jeho hostitelské rostlinu podle pachových podnětů ve fázi raných poupat dříve, než se objeví typická žlutá barva a vůně řepkových květů. Tento fakt vede k předpokladu, že schopnost rozpoznání žluté barvy na poli není rozhodující mechanismus při vyhledání hostitelské rostliny během rané fáze napadení blýskáčky.

Specifické složky brukvovitých, které jsou atraktivní pro blýskáčka i krytonosce šešulového jsou podle LERINA (1984), BLIGHTA et al., (1995), BARTLETA et al., (1997) isothyokyanáty (ITC), o kterých je známo že pocházejí z netěkavých glukosinolátů při poškození rostlin (LOUDA, MOLE, 1995; in: RUTHER, THIEMANN, 1997). TOLLSTEN, BERGSTRÖM (1988) objevili, že neporušené exempláře brukvovitých neemitovaly žádné isothiokyanáty.

Z našich pozorování a z uvedených studií vyplývá, že atraktivita řepice pro škůdce prudce stoupá díky poplašné reakci. Tato reakce vzniká na počátku žíru škůdci. Rostlina se tak vlastně díky své obranné reakci stává její ”obětí”, neboť ta škůdce neodpuzuje, ale naopak láká.

Agrotechnické způsoby eliminace obilního výdrolu v porostu řepky

Analýzou rozptylu byla statisticky hodnocena hmotnost nadzemní biomasy výdrolu a řepky ve dvou fázích - před nástupem zimy, při jarní regeneraci. Po sklizni byl hodnocen výnos semen výdrolu a řepky z jednotlivých variantách. Regresní analýzou byla hodnocena závislost mezi hmotností biomasy ječmene a hmotnosti biomasy řepky.

Při regresní analýze se prokázala statistický významná negativní závislost mezi hmotností biomasy výdrolu a hmotností biomasy řepky vytvořené pře zimou. To dokazuje silnou konkurenci agresivního výdrolu vůči mladým rostlinám řepky (graf 4).

Graf 4: regresní analýza závislosti hmotnosti biomasy řepky na biomase výdrolu

Image7.jpg

Nejnižší množství biomasy výdrolu bylo v jarním období zjištěno u variant 9 (orba čerstvá, graminicid) a 6 (podmítka za kosou, orba seťová, graminicid). Dále u variant 5 (podmítka za kosou, orba seťová), 7 (orba seťová), 1 (podmítka za kosou, čerstvá orba) a 8 (čerstvá orba).

Maximum hmotnosti biomasy řepky bylo zjištěno opět u variant 6 a 9 s neprůkazným rozdílem mezi nimi. Z variant bez graminicidu se nejvyšší množství řepkové biomasy vytvořilo u varianty 8 (čerstvá orba), 1 (podmítka za kosou, orba čerstvá) a 7 (orba seťová).

BUDZYŃSKI, JANKOWSKI, SZCZEBIOT (2000) uvádějí, že po střední orbě jsou navozeny nejoptimálnější podmínky pro růst listové růžice. Zjednodušené zpracování půdy (diskové brány a rototiller) a přímé setí po aplikaci Roundupu vedou ke zhoršení podmínek pro růst rostlin, což vede ke zhoršenému přezimování a změnám habitu.

Po sklizni byl statisticky průkazně nejvyšší výnos řepky zjištěn u varianty 9 (orba čerstvá, graminicid). Téměř o polovinu nižší výnos semen byl dosažen u varianty 6 (podmítka za kosou, orba seťová, graminicid). Po těchto graminicidních variantách prokázaly vysokou produkci semene řepky (nad 2 t.ha-1) varianty 1 (podmítka za kosou, orba čerstvá) a 8 (orba čerstvá), o něco méně pak var. s klasickou orbou 5 a 7.

Graf 5: Podíl výnosu řepky z variant, Č. Újezd 1999-00

Image8.jpg

Nejméně řepky bylo vyprodukováno na minimalizačních - bezorebních variantách 4 (podmítka za kosou), 2 (podmítka za kosou, podmítka čerstvá) a 3 (podmítka za kosou, herbicid Roundup). Příčinou bylo vysoké množství konkurenčních rostlin výdrolu v těchto variantách. Tyto výsledky korespondují se studií BUDZYŃSKI, JANKOWSKI, SZCZEBIOT (2000), kteří zmiňují prokazatelné snížení výnosu po mělkém zpracování půdy (podmítka do 10 cm) a po zjednodušené přípravě půdy pomocí diskových bran nebo rototilleru.

Statisticky průkazně nejnižší hmotnost semen výdrolu bylo zjištěno u varianty 9 (orba čerstvá, graminicid). Nízký výnos výdrolu ječmene byl dosažen rovněž ve variantě 6 (podmítka za kosou, orba seťová, graminicid) a 8 (orba čerstvá).

Závěr

Dosažené výsledky práce lze shrnout do následujících bodů:

Ochranný obsev prokazuje značnou schopnost zachytit rané nálety blýskáčka řepkového, až o 70% více dospělců než v porostu za obsevem. Obsev je rovněž značně atraktivní i pro krytonosce šešulového, kumuluje až o 80% více dospělců než nalétá do porostu za obsevem. V souvislosti s krytonoscem šešulovým koncentruje částečně i bejlomorku kapustovou. Na obsevu se vzhledem ke kumulaci škůdců koncentruje rovněž početná populace blanokřídlých parazitoidů, cca o 50 - 70% více než v porostu. U larev blýskáčka řepkového byl zjištěn vysoký stupeň parazitace (75 - 100%).

Řepice se pro účely obsévání prokázala jako nezastupitelná a je možné ji účelně míchat s jarní řepkou a ranou ozimou řepkou. Prokazuje se, že škůdci nejsou atrahováni žlutou barvou květu, nýbrž preferují své hostitelské rostliny podle jejich specifického zápachu. Značná atraktivita řepice je založena na vysokém obsahu GSL v biomase generativních orgánů. To vysvětluje podstatně vyšší záchytnou funkci řepice oproti raným odrůdám řepky. Jarní řepka je v rámci obsevu více napadána šešulovými škůdci (C. assimilis, D. brassicae) protože je nejpokročilejší ve vývoji a tvorbě mladých šešulí vhodných ke kladení vajíček.

Vliv obsevu na výskyt a poškození krytonoscem řepkovým a čtyřzubým se neprojevil. Je tendence konstatovat kladnou korelaci ve stupni napadení rostlin larvami stonkových krytonosců a projevem houbového onemocnění Leptosphaeria maculans v porostu.

Rentabilita při pěstování řepky závisí na kvalitě založení porostu a následně dosažených vysokých výnosech při nízkých nákladech. O dobře založeném a vzejitém porostu řepky rozhoduje zejména předseťová příprava půdy, která musí řepce zajistit dostatek vláhy a co nejvíce zabránit souběžnému vzcházení agresivního výdrolu po obilní předplodině. Byla zjištěna silná negativní korelace mezi hmotností nadzemní biomasy výdrolu a biomasy řepky při vzcházení porostu. Čerstvá orba (1 den před setím řepky) zajistí, že se k povrchu dostanou hlubší a vlhčí vrstvy ornice. Krom této zásobní vláhy zde dochází rovněž ke srážení rosy a jsou tak navozeny ideální podmínky pro klíčení a rychlé vzejití řepky. Rostliny tak mají náskok před řepkou setou po provedené seťové orbě či po minimalizaci a zejména proti výdrolu. Vyklíčené rostliny výdrolu spolu s nenaklíčenými jsou čerstvou orbou hromadně zapraveny do hlubších vrstev ornice a tím razantně potlačena v jejich vzcházení a růstu. Orba rovněž umožňuje hlubší a kvalitnější zakořenění rostlin řepky.

Klasická orba (2 týdny před setím řepky) zajistí poměrně dobré založení a vzejití porostu řepky za předpokladu dostatečných srážek.

Bezorebné - minimalizační technologie nezabrání hromadnému vzcházení rostlin výdrolu a značné konkurenci řepce. Jsou méně produktivní a ekonomicky efektivní oproti orebným technologiím zpracování půdy před setím ozimé řepky. Pro potlačení výdrolu jsou závislé na aplikaci graminicidu, jehož účinnost je však podmíněna hromadně vzešlým porostem výdrolu. Minimalizační technologie jsou rychlým a potřebným řešením při vysoké koncentraci (nad 12,5%) řepky v osevním postupu, kdy není možno stihnout připravit po obilovině půdu pouze orebným způsobem.

Literatura

BARTLET, E. et al. (1997): The responses of the cabbage seed weevil (Ceutorhynchus assimilis) to volatile compounds from oilseed rape in a linear track olfactometer. Entomologia Experimentalis et Applicata, 85, 3: 257-262.

Bezecná, O. - Vašák, J. (1988): Biologizace ochrany řepky - záchytné obsevy. Úroda, 7: 326 - 327.

BLIGHT, M. M. et al. (1995): Recognition of oilseed rape volatiles by polen beetles Meligethes spp: Electrophysiological and chemical studies. In: Rapeseed Today and Tomorow. Proceedings of the 9th International Rapeseed Congress, Cambridge, U.K. 3: 1043 - 1045.

BUDZYŃSKI, W., JANKOWSKI, K., SZCZEBIOT, M. (2000): Effects of simplifying soil tillage and weed control on yielding and production cost of winter oilseed rape. Oilseed Crops. Vol 21 (2): 487 - 503.

Büchi, R. (1995): Combination of trap plants (Brassica rapa var. silvestris) and insecticide use to control rape pests. In IOBC-WPRS Working Group 'Integrated control in oilseed crops' held in Zurich, Switzerland, on 24-25 February 1994. Bulletin-OILB-SROP, 18 (4): 102-121.

BUNTIN, G. D. (1998). Cabbage seedpod weevil (Ceutorhynchus assimilis) management by trap cropping and its effect on parasitism by Trichomalus perfectus in oilseed rape. Crop Protection Vol. 17, No. 4, s. 299 - 305.

FÁBRY, A. A KOL. (1992): Olejniny. MZe CR.

JANKOWSKI, K., BUDZYNSKI, W., 1997: Zemědělské dopady při vynechání insekticidu u řepky ozimé. In: Systém výroby řepky. 14. sborník SPZO Praha.

Kelm, M., Klukowski, Z. (1999): Harmfulness of the stem weevil (Ceutorhynchus pallidactylus) in the aspects of oilseed rape yielding physiology. In: Working Group on integrated Control in Oilseed Crops. 9th Biannual-Meeting, CZU Prague.

Nilsson, C. (1996): Integrated control of pests in oil plants - trap crops for pollen beetles in spring rape. Agriculture - pests, diseases and weeds. 37th Swedish Crop Protection Conference, Uppsala, Sweden, 105-112.

NERAD, D. (2000): Řepka a ekosystém. in: VAŠÁK a kol. Řepka. Agrospoj Praha.

NERAD, D., VAŠÁK, J. (2000): Role of attractive plants in oilseed rape (Brassica napus, L) protection. In: Rosliny oleiste - Oilseed Crops XXI. IHAR - Poznaň.

PAUL, V. H., RAWLINSON, C. J. (1992): Diseases and Pests of Rape. Thomas Mann Verlag. Gelsenkirchen - Buer.

RUTHER, J.; THIEMANN, K. (1997): Response of the pollen beetle Meligethes aeneus to volatiles emitted by intact plants and conspecifics. Entomologia Experimentalis et Applicata, 84, 2: 183-188.

Šedivý, J. (1982): Okrajové ošetření porostu jako úsporné opatření v ochraně proti škůdcům. Úroda, 5: 233 - 235.

Šedivý, J. (1983): Tersilochinae as parasitoids of insect pests of winter rape (Hymenoptera, Ichneumonidae), Contrib. Amer. Ent. Inst. Vol. 20: 266-276.

Vašák, J. a kol. (1988): Systém výroby řepky. Metodika československé pěstitelské technologie ozimé řepky na období 1988-1990. MZVž ČSR.

Vašák, J. a kol. (1997): Systém výroby řepky. Česká a slovenská pěstitelská technologie ozimé řepky pro roky 1997 - 1999. SPZO Praha.

VAŠÁK, J., NERAD, D., MIKŠÍK, V. (2001): Výzkum biologizace pěstitelské technologie řepky. Farmář, 4: 20-22.

WALLSGROVE, R. et al. (1999): Glucosinolate biosynthesis and pest/disease interactions. Proceedings of the 10th International Rapeseed Congress, Canberra - Australia.

WILIAMS, I. H.; MURCHIE, A. (1995): The Role of Parasitoids. The Agronomist, Vol. 44.

ZUKALOVÁ, H (2000): Osobní sdělení.

Kontaktní adresa

Doc. Jan Vašák, CSc.; Česká zemědělská univerzita v Praze, 165 21 Praha 6 - Suchdol, e-mail: VASAK@AF.CZUZ

Tisk

Další články v kategorii Zemědělství

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info