Promlčení nároků se blíží

Držitelé nevyřízených restitučních a transformačních nároků mají jedinou šanci: Zažalovat družstva.

Ačkoli se díky pozměňovacímu návrhu Senátu ČR bude parlament ještě jednou zabývat návrhem na prodloužení lhůty na vydání restitučních nároků a transformačních podílů, nelze za současného politického rozložení sil předpokládat, že by odklad o dalších pět let skutečně parlamentem prošel. To v praxi znamená, že ti, kteří nechtějí ztratit naději na vydání svého majetku, musí povinné osoby zažalovat.

Prvním restituentům či držitelům transformačních nároků končí období na vydání majetku již koncem letošního listopadu, většiny majetkových nároků se ale definitivní ukončení výdeje bude týkat až na jaře příštího roku. Rozhodující pro uplynutí lhůty je totiž datum, kdy proběhly schůze, na kterých se původní Jednotná zemědělská družstva poprvé transformovala na nástupnické subjekty. Podle spoluautora tehdejších restitučních zákonů Miroslava Tyla probíhala většina těchto schůzí na jaře 1993, zejména v průběhu března až května uvedeného roku.

K tomu, aby měli držitelé majetkových podílů, zejména pak ale transformačních podílů, které družstva prakticky nevydávala, možnost o svůj majetek i nadále usilovat, je nutné zažalovat příslušné povinné družstvo u místně příslušného soudu prvního stupně. V žalobě je především nutno uvést, od kdy není žalobce součástí nově vzniklé právnické osoby (nástupce původního družstva), dále je třeba uvést výši nároku a podklady pro stanovení jeho výše (nejsou-li k dispozici doklady, je nutné mít svědecké výpovědi) a také způsob, jakým byl do současné doby majetkový nárok vypořádán. Bylo-li něco vydáno, lze samozřejmě nárokovat i zbytek majetku, který vydán nebyl.

V tom se lze opřít o nález ústavního soudu ČR (ÚS) z letošního července (informace o něm jsou k dispozici například na webových stránkách Asociace soukromého zemědělství ČR). ÚS totiž konstatoval – zjednodušeně řečeno, že povinné osoby – družstva musí vydat veškerý majetek.

Navíc, jak podotýká Tyl, transformační zákon nařizoval družstvům vést transformační podíly na zvláštních účtech. Pokud (a to bylo prakticky pravidlem) družstva tyto podíly rozpustila do svého majetku, šlo a jde o trestný čin, a veškeré úkony a nakládání s takto spojeným majetkem jsou úkony neprávními. To mimo jiné znamená, že neplatné byly jak takzvané druhé transformace družstev, tak i konkurzy, neboť restituční rezerva nesměla být podle zákona zahrnuta do konkurzní podstaty. Restituční rezervy družstev přitom činily pět až deset procent z jejich celkového majetku, odhadem šlo tedy minimálně o 20 miliard korun. Pokud se ovšem držitelé majetkových nároků nechopí iniciativy (žaloby), zůstanou tyto peníze neoprávněně v ekonomice současných nástupnických subjektů družstev.

Pokud se týká restitučních nároků (v zásadě ale i transformačních podílů), je vhodné vědět, že na ně lze uplatňovat nároky navýšené o inflaci, která od původního termínu majetkového vyrovnání v roce 1999 do dneška činí zhruba 27 procent.

Petr Havel