Zemědělství

Agaricus Kaznějov vyváží už 80 procent žampionů do Německa

19. 7. 2010 | Zdroj: ČTK |  Článek

Jeden ze dvou největších českých výrobců žampionů, firma Agaricus z Kaznějova na Plzeňsku, vyváží kvůli nízkým výkupním cenám v Česku už 80 procent produkce do Německa. ČTK to řekl Zdeněk Skala, jednatel pěstírny, která má stejnou roční produkci jako firma Funghi Bílovec, 1000 až 1200 tun. Podnik, který dříve dlouhodobě uplatnil v ČR nejméně polovinu produkce, už třetím rokem dodává do českých velkoobchodů jen pětinu hub.

Hřib borový - Boletus pinophilus

8. 11. 2007 | Zdroj: Priroda.cz |  Odkaz

Hřib borový, lidově podborovák, je chuťově jedna z nejlepších hub vůbec. 6-30 cm klobouk je v mládí polokulovitý, později sklenutý až poduškovitý. Stejně jako celý hřib je statný a masitý. Na povrchu hrbolatý nebo zvrásněný. Barvu má červenohnědou bez žlutého okrajového pásku, místo kterého je zde růžový nebo jemně purpurový proužek. Ten u mladých plodnic teprve získá barvu, takže je bělavý. Pokožka je lysá, za deště dost slizká. U dospělých vyvinutých jedinců mírně překrývá okrajovou část rourek jako blanka. 25 mm rourky jsou krémově bílé nebo žlutavé s olivovým nádechem. Od třeně odsedlé. Póry mají stejné zbarvení jako rourky, směrem ke třeni ale získávají tmavší hnědavý nádech.

Hřib kaštanový- Gyroporus castanaeus

26. 10. 2007 | Zdroj: Priroda.cz |  Odkaz

Jako trofejní nález může označit tuto houbu sběratel díky sporadickému rozšíření tohoto druhu. Kaštanové zbarvení klobouku, jak již sám název napovídá, bije do očí. Takže by pro houbaře, byť laika, neměl být problém tento druh hřibu správně zařadit. Klobouk má 3-8 cm v průměru, bývá sklenutý, později plochý nebo ve středu až mírně prohloubený. Někteří hřiby jsou naopak vypouklý. Barva se pohybuje v rozmezí červenohnědé až kaštanově hnědé a podle intenzity slunečního záření může být i dosti vybledlá. Okrajové části mají jemné chloupky, povrch je sametový až jemně plstnatý. Není problém najít i zcela lysého jedince. Vždy je suchý, nikdy není slizký. V době sucha praská. Osmimilimetrové rourky jsou nejprve bílé, časem získávají krémovou barvu a zbarvují se dožluta.

Křemenáč březový - Leccinum testaceoscabrum

7. 9. 2007 | Zdroj: Priroda.cz |  Odkaz

Polokulovitý až bochníkovitý klobouk, který má 4-15 cm v průměru je v mládí svým okrajem přitisknutý k třeni. Je masitý a jeho jemně plstnatá pokožka má žlutooranžovou barvu. Křemenáč březový má špinavě sivé rourky s drobně okrouhlými póry. Ty jsou v mládí šedosivé s olivově hnědozeleným nádechem, později kouřově nahnědlé až špinavě šedohnědé. Rourky mají 7-30 mm na výšku.

Do konce měsíce asi skončí opatření proti ptačí chřipce

6. 8. 2007 | Zdroj: Agris |  Článek

Nezjistí-li se v okolí zlikvidovaných ohnisek na Orlickoústecku nic, mohla by zde skončit mimořádná veterinární opatření do konce srpna. Informoval o tom dnes mluvčí Státní veterinární správy ČR (SVS) Josef Duben. „Vše se vrátí no normálních kolejí. Ale ne tak zcela,“ řekl mluvčí. Letošní zkušenost s výskytem nemoci by měla být podle Dubna především varováním zejména pro velkochovatele. „Je třeba si uvědomit, že původce nákazy, virus ptačí chřipky, se v prostředí vyskytuje, svědčí o tom i hlášení z Německa, či Francie. Proto je na místě opravdu dodržovat zásady dokonalé prevence a hygieny. Pro chovatele a jejich zaměstnance to znamená bezpodmínečně používat tzv. hygienických smyček. Tj. převlékat se a mýt před vstupem do chovných zařízení. Nemluvě o zákazu vstupu nepovolaným osobám,“ konstatoval Duben.

Kozák bílý - Leccinum holopus

3. 7. 2007 | Zdroj: Priroda.cz |  Článek

Tak tuhle raritu u nás tak často nenajdete. Výskyt kozáka bílého je spíše v severských rašeliništích. Pokud ale přeci jen budete mít to štěstí, buďte na něj připraveni. Klobouk je 2-8 cm, v mládí polokulovitý, pak bochníkovitý. Pokožka je plstnatá, za vlhka slizká. V mládí je barva čistě bílá, postupem času se stává našedlou nebo nažloutlou. Někdy má až sivozelenavý či měděně zelenavý odstín. Nikdy nemá ani náznak hnědé či červené. Pomačkáním žloutne a zbarvuje se do sivozelena. Rourky mají mít 5-15 mm na výšku. V mládí jsou bílé, potom mají pleťový nebo zelenavý odstín. Lze je snadno oddělit od dužniny klobouku. Póry bývají zprvu bílé až našedlé. Později získávají také zelenavý nádech.

Obří houba zastínila stromy

27. 4. 2007 | Zdroj: Lidové noviny |  Článek

Je možné splést si houbu se vzrostlým jehličnanem? Paleontologům se takový omyl přihodil a povedlo se ho vyvrátit až po sto letech. Dávno před érou dinosaurů, v časech, kdy jedinými suchozemci byli červi, stonožky a jiní bezobratlí, krajině dominovaly obří houby. Dorůstaly výšky až šesti metrů, přičemž všechny další rostliny včetně nejvyšších stromů byly mnohem drobnější. Tvrdí to americký geofyzik Kevin Boyce z University of Chicago.

Vydávání licencí na dovoz konzervovaných hub do ES ze třetích zemí

13. 12. 2006 | Zdroj: SZIF |  Soubor

V rámci Evropského společenství existuje kvóta na dovoz konzervovaných hub rodu Agaricus se sníženým clem. Pro dovoz v rámci této kvóty musí dovozce předložit dovozní licenci.

Nový pohled na houbaření

30. 10. 2006 | Zdroj: Osel.cz |  Článek

Tvrdší kontroly na jatkách zavedli v Norsku poté, co se ukázalo, že jsou některé produkty kontaminovány nezvykle vysokým množstvím radioaktivních prvků.Norský kontrolní orgán (NRPA), který má na starosti ochranu obyvatel před radiací prohlásil, že problém se týká především ovcí a že vzniknul proto, že letošní rok byl obzvlášť příznivý na růst hub a ovce si na nich pochutnávaly.

"Maso chudých lidí"

28. 6. 2006 | Zdroj: Priroda.cz |  Odkaz

U nás na Podbrdsku se tak říkalo houbám. Lesy jsou tam na ně bohaté, a tak se sbíraly a sbírají a v kuchyni připravovaly a připravují na desítky různých způsobů, kam paměť sahá. A kdy vlastně lidé začaly houby sbírat? Podle historických pramenů lze bez rozpaků říci, že dávno. Starořecký botanik Theofrastos (asi 300 let př. n. l.) už znal smrže, lanýže a žampiony, jejichž řecký název mykos dal jméno celému vědnímu oboru - mykologii. Říman Plinius st. (1. stol. n. l.) houby rozdělil da dvou skupin, na jedlé a jedovaté. Přesně podle toho, jak byly užívány. Ty jedlé v kuchyni, ty druhé k travičství. Prý i císař Caludius byl svou ženou Agrippinou otráven muchomůrkou zelenou.

NEWSLETTER

Podporujeme