Některé příspěvky "Ekosociálního fóra" Rakouska ze dne 12.2.2001

Některé z příspěvků přednesených na zimním zasedání "Ekosociálního fóra" Rakouska dne 12. února 2001

Vládní prohlášení SRN k nové ochraně spotřebitelů a k zemědělské politice

OBSAH

Molterer, W. (Ministr zemědělství, lesního a vodního hospodářství a životního prostředí Rakouska):Rozšíření EU jako prubířský kámen evropské zemědělské politiky *

Brinkhorst, L. J. (Ministr zemědělství, managementu životního prostředí a rybářství Nizozemska): Rozvojové koncepce orientované na spotřebitele *

Riegler, J. (Prezident Ekosociálního fóra Rakouska): Evropský model - nikoliv za ceny světového trhu *

Mögele, R. (Evropská Komise, DG VI, Brusel): Nutnost dalších reforem *

Piskorz, W. (zástupce Polska v EU, Brusel): Polské zemědělství na cestě do EU *

Vajda, L. (Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova, Budapešť, Maďarsko): Rozšíření EU: Maďaři jsou optimističtí *

Astl, A. (Generální sekretář Konference prezidentů Agrárních komor Rakouska): Rozšíření EU vyžaduje konkurenceschopné podniky *

Kletzmayr, H. (Prezident agrární komory Horního Rakouska, Linec): Bezpečnost spotřebitelů vyžaduje přechodná období *

Tumpel, H. (Prezident Spolkové komory pro otázky práce a zaměstnanosti): Rozšíření EU: Nová pravidla hry na trhu práce? *

Künast, R. (Spolková ministryně pro ochranu spotřebitelů, výživu a zemědělství ):Vládní prohlášení SRN k nové ochraně spotřebitelů a k zemědělské politice (z 8. 2. 2001) *

Molterer, W. (Ministr zemědělství, lesního a vodního hospodářství a životního prostředí Rakouska):Rozšíření EU jako prubířský kámen evropské zemědělské politiky

"Rozšíření Evropské unie je politickým projektem, který má pro zabezpečení blahobytu a míru na našem kontinentu obrovský význam. Musíme tedy učinit vše pro to, abychom tomuto důležitému projektu napomohli k úspěchu". Tento názor vyslovil ministr zemědělství W. Molterer při příležitosti zahájení zimního zasedání Ekosociálního fóra ve Vídni.

Přitom je pro zemědělství nezbytná důkladná příprava rozšíření. "Musíme si rovněž ujasnit, jaký druh zemědělství chceme napříště v Evropě mít a musíme pro něj již dnes položit funkční základy." Pro Rakousko je rozhodující, že rozšíření musí probíhat na základě Evropského modelu zemědělství. "V Evropě chceme rolnické, celoplošné a na půdu vázané, trvale udržitelné zemědělství. Jeho rámcové podmínky musí být zajištěny v průběhu rozšiřování."

Fair konkurence na vnitřním trhu je možná jedině za existence rovných a jasných pravidel hry. Proces vstupu zde nabízí šanci nastavit v zemědělské politice EU důležité výhybky. Právě diskuse probíhající v minulých týdnech nad nemocí BSE jasně ukázala, jak nutné jsou šance fair soutěže pro zemědělské podniky. Aktuální debata o bezpečnosti potravin staví podle něho evropské zemědělství a tím Společnou zemědělskou politiku (SZP) před pravděpodobně největší prověrku v její dosavadní existenci.

Nevhodné používání masokostních mouček v krmení přežvýkavců, jehož důsledkem je epidemie BSE, průmyslové výrobní postupy v chovu hospodářských zvířat, které nejsou vázané na půdu, nedostatečné kontroly v provádění veterinárních opatření v mnoha členských státech a konečně i nedostačující opatření týkající se ochrany zvířat vyvolaly u evropských spotřebitelů hlubokou krizi důvěry. "Odpovědí na tuto krizi musí být jasné přihlášení se k Evropskému modelu zemědělství a jeho důsledná realizace jakož i jeho pokračování v evropském modelu potravin", usoudil ministr.

Stěžejní otázky rozšíření EU o ZSVE jsou jasně formulovány v rakouských směrnicích pro vstupní jednání. Dříve než budeme moci úspěšně uzavřít jednání o vstupu, musí být vyřešeny následující body:

· Přizpůsobení přímých plateb v rámci SZP, přičemž Rakousko podporuje tendenci ke snižování těchto plateb v závislosti na velikosti podniku.

· Realistické a sledovatelné stanovení kvót a objemových kontingentů pro kandidátské země.

· Stanovení přechodných opatření, které zabezpečí, že na trzích v příhraničních regionech nebude docházet ke zkreslování hospodářské soutěže. Platí to pro agrární trhy stejně jako trh práce a živnosti.

· Posílení příhraničních regionů investicemi do infrastruktury a vzdělání, podpora drobného a středního podnikání a opatření k posílení úlohy venkova.

Další stěžejní otázkou je pro Rakousko problematika plnění veterinárních a fytosanitárních standardů v kandidátských zemích. Komplexní a plná aplikace a realizace standardů EU ve vstupních zemích musí být prokazatelná. Molterer konstatuje: "Jde nám zde stejně jako o poctivou soutěž tak o spolehlivost evropských potravin. Jistota spotřebitele nesmí být otřesena, to je naprosto zásadní otázka". Na ochranu spotřebitelů se nesmí vztahovat žádné přechodné období. "Právě v době, kdy se musíme potýkat s masivní krizí trhu masem, se ukazuje, že, pokud jde o téma ochrany spotřebitelů, nemohou existovat žádné kompromisy", prohlásil ministr. O datu vstupu do EU můžeme seriózně hovořit teprve tehdy, když byly vytvořeny předpoklady pro to, aby byl projekt rozšíření únosný".

Konečně musí být Evropský model zemědělství dále rozpracován v evropský potravinový model. Pilíři této nové filozofie jsou potravinová bezpečnost, původ, kvalita a rozmanitost výrobků. Krédem výroby potravin musí být kvalita. Pečeť kvality, spojená s jasnými pravidly regulací značení, usnadňuje konzumentům rozhodování při nákupu potravin. Jasná a jednotná kontrolní a záruční ustanovení musí spotřebiteli usnadnit sledovatelnost a transparentnost značení.

Napříště musí být věnována mimořádná pozornost i výrobním postupům a příslušným ekologickým a přírodě blízkým výrobním způsobům. Podle pana ministra jsou zásadními předpoklady rozsáhlého a kompletního značení původu především danému druhu odpovídající a na půdu vázaný chov hospodářských zvířat a jasné vyznačení použitých krmiv. "Spotřebitel má plný nárok na prokazatelnost potravinového řetězce - od pole až po prodejní pult. Tento požadavek musí společně splňovat zemědělství, zpracovatelské podniky i obchod. Z této odpovědnosti se nesmí nikdo vyvléci.".

Brinkhorst, L. J. (Ministr zemědělství, managementu životního prostředí a rybářství Nizozemska):Rozvojové koncepce orientované na spotřebitele

"Rozšiřování na východ je jednou z nejdůležitějších výzev, jíž musí EU v příštích letech čelit. Více než kdy dřív máme nyní šanci uskutečnit jednotu Evropy a podpořit tak mír, stabilitu a blahobyt", prohlásil L. J. Brinkhorst představitel ministerstva zemědělství, managementu životního prostředí a rybolovu z Nizozemska.

Mýlí se, kdo se domnívá, že by mohlo zemědělství zdržet proces rozšiřování. Tento proces má svou vlastní dynamiku. Aktuální reforma SZP je tudíž nezbytná. Reformami MacSharryho a Agendou 2000 nastartovala EU liberálnější, tržněji orientovaný kurs. V této cestě nutno pokračovat.

Orientace na trh a trvale udržitelná zemědělská výroba nejsou protiklady, ale jdou spolu ruku v ruce. Podněty volající po trvale udržitelných způsobech hospodaření přicházejí z valné části z tržní ekonomiky. Spotřebitelé a obchodníci kladou na výrobek, výrobní způsob a výrobní prostředí stále vyšší požadavky.

Ve strategickém materiálu "Výživa a zeleň" zdůrazňujeme, že je nutno zásadně změnit myšlení, že se již nesmíme orientovat podle výrobce, ale podle spotřebitele. Požadavek spotřebitele dostávat spolehlivý výrobek musí mít zásadní prioritu i v evropské politice. Krize BSE, ale i dřívější problémy jako dioxinová krize nám opět připomenuly, jak je reforma důležitá.

S Agendou 2000 byly do tržní a cenové politiky zabudovány mechanismy, které mají podporovat ekologicky trvale udržitelné zemědělství a zabránit případným rozporům mezi politikou životního prostředí a zemědělskou politikou. Možnosti tržní a cenové politiky stimulovat trvale udržitelné zemědělství jsou ovšem omezené. Pro mnoho problémů potřebujeme specifické nástroje. A tyto nástroje musí být z valné části schváleny v rámci EU, aby nedocházelo k deformacím v konkurenčním prostředí. Proto jsou žádoucí evropská rámcová pravidla a regulační opatření v oblastech jako jsou životní prostředí, potravinová bezpečnost, potírání infekčních onemocnění zvířat, správné zacházení se zvířaty (pohoda zvířat) a v menší míře smluvní ochrana přírody. Žádoucí je dále intenzívní úsilí v oblastech vědy a poradenství.

Při přechodu na trvale udržitelné zemědělství nemusíme sahat po zastaralých konceptech. Směrodatnou není nabídka, ale poptávka. Platí to pro konvenčně vyráběné produkty, ale i pro produkty integrované rostlinné výroby a bioprodukty. K tomu, abychom mohli ekologickému zemědělství poskytnout šance do budoucnosti, potřebujeme spotřebitelsky orientovaný koncept rozvoje zemědělství. Zemědělství budoucnosti musí být nejen ekologicky, ale i ekonomicky trvale udržitelné a nesmí se opětovně dostat do velké závislosti na podporách.

Bylo by iluzí dívat se na biologické zemědělství v ZSVE jako něco automaticky daného. Skutečnost, že je dnes v těchto zemích aplikace přípravků na ochranu rostlin a hnojiv na nízké úrovni, není zárukou pro budoucnost. Tato nízká úroveň spotřeby agrochemikálií souvisí se současnou neutěšenou hospodářskou situací v těchto transformujících se zemích, nezakládá se tedy na faktorech trvalého charakteru. V dlouhodobější perspektivě se v mnoha dnes existujících zemědělských podnicích nedá rentabilně hospodařit. Cílem zemědělské politiky by tedy neměla být stabilizace zemědělství v současné podobě, jak se mnohdy soudí, ale naopak vytváření nových šancí prostřednictvím vhodných inovačních postupů.

Pro zemědělství kandidátských zemí by nebyly přímé důchodové podpory tím správným nástrojem. Nekonkurenceschopné podniky by se tak uměle udržovaly při životě. Vážně by to ohrozilo žádoucí strukturální změny. Politika EU je proto zaměřena na pomoc směřující ke zlepšování agrární struktury. V tomto rámci by měla být věnována zvláštní pozornost i posilování úlohy dodavatelského a zpracovatelského průmyslu.

Zdokonalování struktury vede ke vzniku větších podniků a poklesu zaměstnanosti v zemědělství. Mnoho malorolníků podle nizozemského ministra zemědělství bude muset hledat nové povolání. K tomuto přechodu může EU přispět opatřeními politiky rozvoje venkova, resp. nástroji sociální politiky (např. formou přeškolování).

Riegler, J. (Prezident Ekosociálního fóra Rakouska):Evropský model - nikoliv za ceny světového trhu

"Rok 2001 změní natrvalo zemědělskou politiku EU. Hromadná likvidace zdravého skotu, vyvolaná propadem důvěry spotřebitelů jako důsledku hysterie z BSE, rázem posunula zemědělství do ohniska veřejného zájmu. Je to pro nás výzvou k tomu, abychom nyní důsledně realizovali Evropský model zemědělství - kvalitu a bezpečnost pro spotřebitele, ochranu životního prostředí a pohodu zvířat, multifunkčnost. Spočívá v tom velká šance pro budoucnost: skutečně perspektivní SZP, která posouvá evropského spotřebitele do centra nové strategie, je založena na trvalé udržitelnosti a respektu k tvorstvu, může vytvořit novou základnu důvěry", prohlásil J.Riegler.

Nová, nosná strategie nezbytně nutně vyžaduje, aby byl princip partnerství součástí života všech, od rolníků až po spotřebitele. Miliardové ztráty vyvolané krizí BSE u skotu a zneužíváním léčiv u prasat postihují ekonomicky všechny účastníky na trhu: rolníky, zpracovatele i obchod. Spotřebitele se zmocňuje strach a nejistota. Zneužívání potravin k posílení konkurenceschopnosti formou dumpingových cen se krutě vymstilo. Nyní je na čase vyvodit z těchto neblahých jevů důsledky pro budoucnost. Tam, kde to je nutné, musíme korigovat současně uplatňovanou zemědělskou politiku a zároveň připravit novou agrární koncepci pro období následující po Agendě 2000 (od roku 2007).

Evropští spotřebitelé a šance na evropských trzích potravinami tvoří centrum budoucí strategie: potravinová bezpečnost a kvalita, zřetel ke specifickým evropským "senzibilitám" týkajícím se např. aplikace hormonů a genové techniky. Těmto potřebám musí odpovídat ceny resp. odměny za poskytnuté výrobní faktory na všech stupních potravinového řetězce, tj. od zemědělce přes zpracovatele a až po obchod.

Kromě lépe koordinované a účinnější kontroly je nutné v zárodku potlačit všechny chybné rozvojové záměry. Pokud jde o kvalitu a bezpečnost potravin, potřebujeme stejně přísné standardy a jejich stejně přísná pravidla aplikace ve všech členských státech. Rozdílná schvalovací ustanovení a rozdílné cenové úrovně vedou ke zneužívání. Stejně je nutné, aby ve všech členských státech platily stejné standardy životního prostředí, standardy ochrany zvířat a standardy kvality.

Nová strategie nezbytně nutně vyžaduje konstruktivní účast obchodu s potravinami. Bezpečnost a nejvyšší kvalita se nesnášejí s dumpingovými cenami! Evropský model zemědělství za ceny světového trhu neexistuje!

Možností ekologického zemědělství v rámci Agendy 2000 využívají jednotlivé členské státy velmi rozdílně. Zatímco se ve Finsku a Rakousku podílejí zemědělské podniky na těchto programech téměř 80 % a ve Švédsku 64 % zemědělských podniků participuje na programu ochrany životního prostředí, je to v Belgii, Řecku, Španělsku, Itálii a Nizozemí necelých 10 % podniků.

Pro aplikaci Agendy 2000 by měly platit následující nutné požadavky:

· v chovu hospodářských zvířat striktně nastolit plošná kritéria (přirozená krmivová základna pro chov skotu, likvidace kejdového systému zapravování chlévské mrvy u prasat a drůbeže);

· je nutná účinná kvantitativní regulace, aby se zabránilo výrazné tvorbě přebytků a agrární trhy tendovaly k tržní rovnováze;

· přímé platby pro zemědělce v oblastech s nepříznivými produkčními podmínkami je třeba směrovat nejen na obhospodařovanou plochu, ale i na osídlovací funkci a na individuálně ztížené podmínky hospodaření (základní částka);

· je nutně zapotřebí formovat novou strategii evropské produkce bílkovinných plodin;

· výroba obnovitelných surovin a obnovitelných nositelů energie na orné půdě se musí stát jedním ze stěžejních bodů SZP.

Nejlepší a nejúčinnější investice do brzké a co možná bezporuchové integrace uchazečů o vstup do rozšířené Evropské unie spočívá v co nejoptimálnější podpoře uchazečů v přípravné fázi. Platí to pro vytváření legislativních předpokladů stejně jako pro nutné standardy v oblasti životního prostředí, veterinární péče, hygieny, ve fytosanitární oblasti a oblasti ochrany zvířat. Patří sem i otázky dalšího rozvoje infrastruktury, venkovských regionů i vývoj zemědělství a potravinářství obecně.

Nástrojů SZP bude třeba využívat v souladu s existující konkrétní situací. V jednotlivých odvětvích bude nutná postupná integrace do SZP. K přednostním úkolům patří zabezpečovat kvantitativní vývoj v souladu s potřebami trhu a doplňkově využívat plošného potenciálu k produkci bílkovinných plodin a obnovitelných zdrojů energie. Společná zemědělská politika musí být zajištěna WTO!

Multifunkčnost evropského zemědělství a specifické bezpečnostní, kvalitativní, ekologické, sociální zájmy a zájmy ochrany zvířat musí být zakotveny v ujednáních WTO. Z mezinárodního obchodu se zemědělskými produkty nutno vytlačit faktory deformující hospodářskou soutěž. Přesné deklarování musí zajistit striktní aplikovatelnost kvalitativních a bezpečnostních standardů EU i na dovozy z třetích zemí. Musí být dosaženo rozšiřitelnosti EU o ZSVE a zároveň se musí podařit prosadit principy ekologického zemědělství, tj. Evropského modelu zemědělství na půdě WTO.

Mögele, R. (Evropská Komise, DG VI, Brusel):Nutnost dalších reforem

Současný proces rozšiřování Evropské unie byl zahájen počátkem 90. let. Mimořádný význam mělo zasedání Evropské rady v Kodani, na němž byla formulována politická a ekonomická kritéria vstupu jakož i kritéria zaměřená na přejímání nových závazků v souvislosti s rozšiřováním EU", prohlásil R. Mögele u příležitosti zimního zasedání 2001 ve Vídni.

Na základě žádostí o členství, podaných v období 1990 až 1996 (žádost Turecka je z roku 1987) a k nim Komisí v rámci Agendy 2000 předložených stanovisek, byla v březnu 1998 zahájena jednání o vstupu s uchazečskými zeměmi Lucemburské skupiny (Estonsko, Polsko, Maďarsko, Česká republika, Slovinsko a Kypr). Jednání se zeměmi Helsinské skupiny (Lotyšsko, Litva, Slovenská republika, Bulharsko, Rumunsko a Malta) byla odstartována v únoru 2000. Zatím získalo i Turecko status kandidáta vstupu.

Pokud jde o mimořádně komplikovanou kapitolu zemědělství, byla jednání s "Lucemburskou skupinou" oficiálně zahájena v červnu 2000 za předsednictva Portugalska. Se třemi státy Helsinské skupiny (Lotyšsko, Litva a Slovenská republika) mají být jednání zahájena v červnu 2001, tedy ještě za švédského předsednictva. Rovněž jednání o Maltě by mohla být na dosah, zatímco vyhlídky Bulharska a Rumunska jsou v tomto okamžiku méně jasné.

Od usnesení Evropské rady v Helsinkách je proces rozšiřování ve znamení principu diferenciace, podle něhož je každá země posuzována podle pokroku, kterého docílila při jednáních a při převzetíacquis communautaire. Rozdělení do dvou skupin je tedy pouze ilustrativního charakteru a nevyjadřuje žádné preference.

V listopadu 2000 předložila Komise v rámci obsáhlého strategického dokumentu podrobný plán rozšiřování ("road map"), který byl také již schválen Evropskou radou v Nice.V agrárním sektoru má být podle něho ve druhé polovině roku 2001 ukončeno projednávání problémů souvisejících s veterinární péčí a fytosanitárními opatřeními.

To ovšem v žádném případě nevylučuje ujasnění mnoha dalších bodů zemědělské politiky - především bodů technického charakteru. Politicky a rozpočtově mimořádně ožehavé otázky (přímé platby, kvóty) mají být uzavřeny v dalším kroku jednání do poloviny roku 2002. Takto má být EU umožněno přijímat od konce roku 2002 nové členy. Dále má být zabezpečeno, že se nové členské státy mohou zúčastnit přímých voleb do Evropského parlamentu, které se mají konat v roce 2004.

Zatímco institucionální přípravy EU na rozšíření byly ukončeny teprve usneseními přijatým v Nice, je ve sféře zemědělství EU připravena na nové vstupy již od přijetí Agendy 2000, kterou schválila Evropská rada v Berlíně v červnu 1999. Kromě usnesení týkajících se společné organizace trhu v odvětví obilovin, hovězího masa a mléka je třeba jmenovat zejména nově koncipovanou politku rozvoje venkova (tzv. druhý pilíř SZP) a vytvoření předvstupního nástroje označovaného SAPARD.

Do finančního rámce na období let 2000 až 2006 byl stanoven strop nejen agrárním výdajům pro EU-15; do výhledu byly zahrnuty i konkrétní částky výdajů zemědělské politiky po vstupu šesti nových členských států v roce 2002. Z dnešního hlediska posuzováno nic nenaznačuje tomu, že by berlínskými usneseními nemohlo být zvládnuto první kolo rozšíření. Nepotvrzuje se, že by byla zapotřebí dodatečná úprava Agendy v souvislosti s procesem rozšíření. Agenda 2000 nicméně přirozeně nepředstavuje konec dalšího vývoje SZP. Proto sama Agenda 2000 počítá s tím, že budou po několika letech revidována usnesení týkající se celé řady odvětví. Tyto "reviews" zamýšlí Komise provést v roce 2002 a případně předložit Radě vhodné návrhy na úpravy. Budou se týkat nejdůležitějších segmentů společného agrárního trhu (obilovin, hovězího masa, mléka) a zemědělského rozpočtového stropu.

"I v budoucnosti musí být uskutečněny reformy, aby byla zemědělská politika adaptována na podmínky agrárního trhu, připravena se přizpůsobit změněným mezinárodním rámcovým podmínkám platným v souvislosti s ujednáními WTO a aby byla financovatelná", uzavřel Mögele.

Piskorz, W. (zástupce Polska v EU, Brusel):Polské zemědělství na cestě do EU

Přivrženci rozšíření Evropské unie v ZSVE chápou integraci jako historickou a politickou povinnost. V tomto procesu spatřují podporu míru a stability na evropském kontinentu. Vidí v něm šanci pro vytvoření hlubokých vazeb mezi evropskými společnostmi. Proces integrace považují za výhodný jak pro současné tak i pro budoucí členy EU", prohlásil W. Piskorz, polský velvyslanecký rada při EU.

Uvádějí při tom Polsko jako pionýra prosazování demokratických změn a metod a připomínají polskou ústavu z 3. května 1991. Zdůrazňují, že důsledný rozvoj demokracie v Polsku po roce 1989, by mohl sloužit jiným státům tohoto regionu jako vzor. Přisuzují Polsku v procesu sjednocení Evropy stěžejní roli.

"Evropský barometr" však ukazuje poměrně nízký stupeň ochoty veřejného mínění v tak významných členských zemích jako jsou Německo, Francie nebo Rakousko, akceptovat rozšíření EU. Jako hlavní argumenty proti rychlému přijetí Polska do EU jsou uváděny téměř "mýticky" nízká úroveň rozvoje polského zemědělství a náklady spojené s jeho modernizací. Deficit veřejné debaty na téma rozšíření EU je stále patrnější.

Obraz polského zemědělství a venkova je v členských státech EU zkreslen celou řadou zjednodušení a stereotypů. Je to dáno nedostatkem informací, nesprávnou interpretací známých skutečností, jakož i rozdíly mezi fungováním polského zemědělství a zemědělství EU. Zjednodušování a prezentace nesprávných názorů představuje jeden z prvků politické hry odpůrců rozšíření jak ve Společenství tak i v Polsku.

Vnímání polského zemědělského a potravinářského sektoru v EU představuje významnou součást jednání o vstupu. Za těchto okolností se dá význam úsilí o překonání stereotypů a podporování pozitivního vnímání polského venkova a zemědělství sotva přecenit.

Tyto stereotypy se většinou týkají následujících oblastí:

· počtu a struktury zemědělských podniků,

· konkurenceschopnosti polského zemědělství,

· kvality a bezpečnosti potravin,

· přímých plateb.

Podrobně o nich pojednává studie vypracovaná skupinou expertů na podnět polského ministerstva zemědělství. Souhlasí sice, že máme v Polsku 2,041 mil. zemědělských podniků s plochou nad l ha (podle zemědělského cenzu z roku 1996; s dalším sčítáním se počítá v roce 2002). Je však pravda i to, že 50 tis. z uváděných podniků není činno v zemědělství, 260 tis. vyrábí potraviny pouze pro vlastní spotřebu a 765 tis. podniků produkuje převážně pro vlastní spotřebu a na místním trhu prodává jen malé přebytky. Necelá polovina rolníků, tj. 967 tis. (47,5 %) produkuje především pro trh.

Skutečně nejzávažnějšími problémy venkova a zemědělství v Polsku jsou:

· nízká úroveň vzdělání a kvalifikace venkovského obyvatelstva,

· vysoká registrovaná a skrytá nezaměstnanost,

· nedostatečná úroveň technické, sociální a kulturní infrastruktury,

· nízká úroveň důchodů omezující poptávku po nezemědělských výrobcích a službách,

· nízká účinnost zařízení a organizací podporujících rozvoj zemědělství.

Řešení těchto problémů je nesmírně obtížné, mj. i vzhledem k omezeným finančním možnostem státu. Byla zahájena realizace programu "Jednotná strukturální politika rozvoje venkova a zemědělství", s nímž se počítá v letech 2000 až 2006 a plnění "Národního programu adaptace na členství v EU".

Přes různé potíže související s integračním procesem jak v Polsku tak i v EU se ukazuje, že je ve společném evropském zájmu využívat 18,5 mil. ha zemědělské půdy k výrobě vysoce kvalitních, bezpečných potravin postupy nezatěžujícími životní prostředí. Tento výchozí bod by měl představovat spolehlivou základnu pro obtížná jednání v odvětví zemědělství. "Máme šanci, využít tuto příležitost k prospěchu spotřebitelů a v zájmu rolníků rozšířené Evropské unie" uzavřel W. Piskorz.

Vajda, L. (Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova, Budapešť, Maďarsko):Rozšíření EU: Maďaři jsou optimističtí

"Restrukturalizace maďarského zemědělství v 90. letech měla stěžejní význam. V letech 1991 až 1996 proběhla hluboká politická a hospodářská přeměna. Do konce roku 1995 bylo privatizováno 90 % zemědělské půdy. Tím byly vytvořeny základy tržně orientovaného zpracovatelského průmyslu. Zhruba 60 % kapitálu maďarských podniků potravinářského průmyslu je vlastnictvím zahraničních nadnárodních firem. Odpovídající číslo v relaci k obchodu se zemědělskými výrobky je odhadováno na 40 %".

Během transformačního období klesl output sektorů zemědělství a potravinářství o 30 až 40 %. Po stabilizaci soukromého hospodářství v polovině 90. let se zemědělská výroba začala opět zotavovat.

Harmonizace s principy evropské agrární legislativy započala již v roce 1991 po podpisu asociační dohody (Evropské dohody) v prosinci 1990. Od té doby byly novelizovány a/nebo obnoveny téměř všechny složky našeho zákonodárství (zákony, nařízení).

Maďarsko vypracovalo svůj poziční dokument. Tento podklad byl odeslán koncem listopadu 1999 do Bruselu. Společné stanovisko EU bylo zasláno v červnu 2000 s tím, že byly požadovány další informace. Po přípravných pracech byla zpracována maďarská odpověď a předložena Evropské komisi k projednání v prosinci 2000.

Nejdůležitější strategické cíle maďarského zemědělského a potravinářského sektoru v předvstupní etapě jsou následující:

· Maďarsko pevně věří, že maďarské zemědělství může být plynule integrováno do EU.

· Maďarské zemědělství bude od prvého dne vstupu (tj. od 1. 1. 2003) připraveno na plnou integraci do společného agrárního trhu.

· Maďarské zemědělství je připraveno převzít veškeré legislativní závazky vyplývající ze SZP, představující asi 40 000 stran a očekává i stejné výhody, jakých požívají zemědělci v jiných členských státech. Zahrnují různé formy podpůrných opatření včetně přímých plateb. Mají být aplikovány rovněž od prvního dne členství.

· Maďarsko navrhuje kvóty, které odpovídají dlouhodobým strukturám výroby a odbytu.

"Cílem Maďarska je získat stejné povinnosti a práva v rámci SZP jaké mají rolníci v ostatních členských státech. Maďarsko podniklo v minulosti a podnikne i v budoucnosti vše pro to, aby se připravilo na členství a mohlo tak být prospěšným členem zesílené Evropy", zakončil L. Vajda své vystoupení.

Astl, A. (Generální sekretář Konference prezidentů Agrárních komor Rakouska):Rozšíření EU vyžaduje konkurenceschopné podniky

"Bezpodmínečně nutná jsou průvodní opatření ve prospěch venkova a příhraničních oblastí. Zemědělské komory se jasně vyslovují pro rozšíření EU, i když tento proces staví rakouské rolníky před nesmírně obtížný úkol. Proto musí být v jednáních o vstupu, probíhajících v současné době, nastaveny výhybky tak, aby byly negativní důsledky procesu rozšiřování odkloněny od tuzemského zemědělství.Vstup každé jednotlivé kandidátské země musí být dobře připraven a musí k němu dojít v době, kdy bude jak dotyčná země tak EU schopna toto přijetí zvládnout. Neméně nutné je však i zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství a zpracovatelského průmyslu, ale i obchodních sítí. Konkurenceschopnost rozhoduje totiž o úspěchu či neúspěchu rakouského zemědělství a potravinářství v procesu rozšiřování. Chceme-li rakouský venkov a příhraniční regiony dostatečně připravit, jsou nezbytná i politická průvodní opatření", prohlásil generální tajemník Konference prezidentůAgrárních komor A. Astl.

Experti očekávají z rozšíření EU pro rakouskou ekonomiku jako celek výhody. Musí být ovšem provedena rozsáhlá a včasná opatření, aby i v zemědělství převažovaly klady nad případnými nevýhodami. To znamená, že musí být posílen venkov a především příhraniční regiony, jichž se daný proces nejvíce týká. Je tedy třeba vyvíjet úsilí spíše v zájmu regionů než v zájmu aglomeračních center. Jedině tehdy má zemědělství a ostatní odvětví působící na venkově budoucnost. Je to nejen v zájmu rolníků, ale celé společnosti", pokračoval A. Astl.

Avšak i kandidáti vstupu musí být na přijetí do EU adekvátně připraveni. Chtějí-li tyto země převzít acquis communautaire, tedy právo Společenství, a toto transformovat do národního práva, musí tomuto procesu vytvořit odpovídající administrativní kapacitu. Musí prokázat, že dokáží zabezpečit praktickou realizaci acquis. Vyžaduje to jak zavedení účinných kontrolních mechanismů tak vybudování moderní zemědělské statistiky.

Vstup ZSVE do EU musí být pro obě strany jak v ekonomické tak v sociální oblasti co nejúnosnější. Jen tak se podaří získat i u obyvatelstva podporu k realizaci tohoto velikého politického záměru. Ekonomické, sociální a ekologické standardy kandidátských zemí je třeba co nejvíc přiblížit úrovni EU. Konečně to je i důležitý předpoklad pro plnou účast na vnitřním trhu EU. Zvlášť to platí pro zemědělské výrobky a potraviny. Od principu jednotných standardů nelze ustoupit, protože by se tím nejen zpochybnilo fungování vnitřního trhu, ale znejistilo by to i spotřebitele. Především se jedná o obsáhlé a náročné regulace EU v oblastech ochrany životního prostředí, zvířat a rostlin a o regulace v oblasti veterinární péče a zpracovávání potravin. V této oblasti budou tedy nutná přechodná ustanovení. K zabezpečení vysoké úrovně ochrany spotřebitelů patří, že uchazečské země převezmou při volném styku a dopravě zvířat a zemědělských produktů plně pravidla EU. Vyžaduje to odpovídající infrastrukturu pro kontrolní a inspekční činnost, která musí být rychle vybudována.

Zadávání výrobních kvót, referenčních zásob a referenčních ploch (např. u mléka, hovězího masa, obilovin) se musí provádět v souladu s dosavadním postupem EU, tj. na základě objemu výroby z posledních let a nikoliv podle produkce realizované před rokem 1990. Kompenzační platby v rámci SZP by měly být zaváděny postupně. Z dnešního hlediska nelze počítat s tím, že agrární ceny dosáhnou v okamžiku vstupu do EU ve všech kandidátských zemích úrovně EU. Kromě toho postupné zavádění těchto plateb ve vstupních zemích zabrání vzniku sociálního napětí. V neposlední řadě je třeba při stanovení vyrovnávacích příplatků a odměn za poskytnuté výkony respektovat i rozdíly v nákladech výroby.

Seriózní a svědomitá příprava, jakou byla příprava Rakouska na vstup do EU v roce 1995, může i v případě rozšíření EU přispět k ochraně zájmů tuzemského zemědělství. Proto Konference prezidentů společně se Spolkovým ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství a životního prostředí iniciovala zpracování obsáhlé studie věnující se daným problémům. Zakázku získal WIFO Vídeň, jmenovitě prof. Dr. M. Schneider, jehož výstupy opakovaně publikujeme v Bulletinu VÚZE.

Kletzmayr, H. (Prezident agrární komory Horního Rakouska, Linec):Bezpečnost spotřebitelů vyžaduje přechodná období

"Ve zprávách o docíleném pokroku, které předložila Evropská komise koncem roku 2000, se můžeme dočíst, že některé kandidátské země budou potřebovat na skutečnou praktickou realizaci acquis communautaire ještě značný čas. K neomezované účasti vstupních zemí na vnitřním trhu může tedy dojít teprve po uplynutí přechodných období. Měla by být uplatňována především v případě veterinárních, fytosanitárních a hygienických opatření a na co nejkratší období. U objemových regulativů množství jako jsou kvóty, referenční zásoby a plochy se doporučuje jejich zavedení okamžitě po vstupu. Přímé platby vyplácené v souvislosti s tržními řády budou muset být zaváděny postupně. Souhlas zemědělců s rozšířením bude konec konců záviset i na tom, že rozšířením nebudou zpochybněny nejdůležitější nástroje SZP", prohlásil náměstek předsedy Konference prezidentů Agrárních komor Rakouska a prezident Agrární komory Horních Rakous, H. Kletzmayr.

Koncem příštího roku mají být podle termínového plánu zakončena jednání o vstupu s Lucemburskou skupinou. Z 31 kapitol jednání je téměř polovina ukončena a během švédského předsednictví k nim má přibýt devět dalších.

Pokud jsou náklady výroby v jednotlivých vstupních zemích nižší než v EU a spolu se vstupem do EU dojde ke zvyšování cen zemědělských výrobců, pak by zpočátku nebyly přímé platby, vyplácené z titulu vyrovnání cenového poklesu, nutné. Protože však po přechodném období nemůže platit dvojí právo, měla by se zvolit cesta jejich postupného zavádění. Ve finančním rámci pro Agendu 2000 se však pro tento účel nepočítá s žádnými prostředky. Dojde-li k prvním vstupům ještě před rokem 2006, musí být zaručeno, že na zavedení přímých plateb, i když zpočátku v menší míře, budou k dispozici dodatečné finanční prostředky a že tyto přímé platby nebudou hrazeny ze zdrojů určených pro zemědělce v EU 15.

Protože jsou agrární trhy nestabilní a krajně náchylné ke kolísání cen a vliv rolníků na trhu jako kvantitativního regulátoru velmi omezený, mají v rámci procesu rozšíření množstevní regulativy nabídky významnou funkci pro stabilizaci trhů. To znamená, že v nově přistoupivších zemích budou příslušné mechanismy nejen okamžitě aplikovány, ale že funkce těchto regulativů musí být zajištěna i po roce 2006.

Spotřebitelé očekávají, že budou přesněji dodržována stávající pravidla platná pro výrobu, ale že se budou ještě dále zpřísňovat. Jde o standardy životního prostředí, veterinární, fytosanitární standardy jakož i hygienické standardy a standardy platné v souvislosti s ochranou zvířat. Účast na volném obchodu však předpokládá, že pro všechny výrobce platí stejná pravidla. Právě krize BSE a debata o používání antibiotik v krmení zvířat ukazují, jak důležité jsou jednotné evropské standardy. Od tohoto principu nemůžeme ustoupit i proto, že bychom znejistili spotřebitele. Vzniká tak nezbytnost zavedení přechodných regulací, a to i pro volný obchod zemědělskými výrobky. V praxi to znamená, že by v tuto dobu musel být obchod zemědělskými výrobky nadále na hranici kontrolován, pokud by neexistoval jiný stejně účinný kontrolní systém.

Rozšíření EU o ZSVE vystaví jednotlivá odvětví rakouského zemědělství zvýšenému tlaku. Musíme tedy využít všech existujících možností ke snižování nákladů výroby a překonat existující slabiny v odbytu agrárních produktů. Dále je třeba diverzifikací výrobků, zdůrazněním kvality a cíleným využíváním všech šancí na trhu zvýšit přidanou hodnotu a plně využívat možnosti pozitivní charakteristiky výrobku pomocí označení původu výrobku. "Dosavadní vývoj agrárního obchodu se ZSVE ukázal, že jsou na obou stranách šance i rizika. Nyní jde o to, využít možností a šancí na obou stranách a minimalizovat rizika", prohlásil na závěr Kletzmayr.

Tumpel, H. (Prezident Spolkové komory pro otázky práce a zaměstnanosti):Rozšíření EU: Nová pravidla hry na trhu práce?

Integrace sousedních ZSVE do EU je přínosem k mírové a na stabilitu orientované Evropě. Mír a stabilita jsou předpoklady pro vybudování evropského sociálního prostoru.

K projektu rozšíření EU na východ nutno zásadně konstatovat:

· Otázka nákladů rozšíření EU a toho, kdo je ponese, je v současné době ještě naprosto nejasná. Za Rakousko chybí kvantifikace případných nákladů souvisejících s rozšiřováním EU.

· Další vývoj EU v oblasti sociální zaměstnanosti nezaznamenává žádný významný pokrok. Avšak právě dosažení pokroku je předpokladem trhu práce orientovaného na plnou zaměstnanost a směřujícího k zajištění sociálních standardů.

· Nevyřešené jsou v souvislosti s rozšířením EU především pro Rakousko relevantní problémy volného pohybu osob a služeb.

Několik studií dokládá, že Rakousko při poskytnutí svobody pohybu pracovníků musí počítat s tím, že nejméně 150 000 občanů ze vstupních zemí bude během pěti let hledat v Rakousku práci. Vedlo by to k růstu nezaměstnanosti. Postiženy by byly především pracující, kteří mají již dnes na trhu práce potíže: ženy, starší pracující a pracující s nižší kvalifikací.

Více než polovinu lidí, hledajících práci a pocházejících ze ZSVE budou tvořit pracující dojíždějící do zaměstnání (pendleři). Tím budou postiženy opět příhraniční oblasti a aglomerace v blízkosti hranic (Vídeň, Vídeňské Nové Město, St. Pölten, Štýrský Hradec a Linec).

Hlavním důvodem, proč lidé chtějí pracovat v Rakousku, je vyšší příjem, kterého zde mohou dosáhnout. Pendleři mají kromě toho výhodu ve srovnatelně mnohem nižších životních nákladech v sousedních zemích. V současné době představují průměrné mzdy ve vstupních zemích cca 13 až 40 % rakouského průměru.

Volnost poskytování služeb vystaví rakouské podniky zvýšenému konkurenčnímu tlaku. Nevýhody rakouských podniků v soutěži mohou vést ke ztrátě pracovních míst v Rakousku.

Již dnes jsou uplatňovány především ze strany národohospodářů požadavky týkající se imigrace a otevření trhu práce. Argumentuje se nedostatkem vysoce kvalifikovaných pracovních sil a nepříznivým demografickým vývojem, který povede k poklesu nabídky pracovních sil.

Důsledky demografického vývoje však mohou být jen jedním z kritérií, podle nichž se hodnotí velkorysost při rozšiřování EU. Z hlediska pracovních sil však nemohou být jediným měřítkem, protoževětší imigrace problémy nevyřeší:

· Rakouský trh práce je charakterizován mj. nízkou kvótou zaměstnanosti žen a starších osob.

· Asi 16 % zaměstnaných osob v Rakousku je zaměstnáno ročně méně než 100 dní a vydělávají stále méně.

· Výsledky výzkumu trhu práce ukazují, že nedostatek pracovních sil je spíše kvalitativní povahy než kvantitativní problém. Nechybějí pracovní síly obecně, ale chybějí pracovní síly požadované kvalifikace.

· Až na několik vysoce specializovaných oborů nelze očekávat, že imigrující pracovní síly splní očekávání, pokud jde o kvalifikaci a produktivitu.

Má-li co nejvíc rakouských pracujících najít zaměstnání, musí existovat cílevědomá politika a dostatek finančních prostředků na integraci žen, starších, sociálně znevýhodněných osob a přistěhovalců do rakouského trhu práce. O snahy tohoto druhu se však nejedná, jestliže se na jakýkoliv příznak omezené nabídky pracovních sil reaguje zvýšenou imigrací.

Co je tedy cílem:

· Masivními investicemi do kvalifikace pracujících, zlepšením právních rámcových podmínek (např.právním nárokem na zkrácený pracovní úvazek) a vybudovanou zdravotní péčí nutno zajistit možnost pracovat i ve stáří a ženám.

· Značná část Rakušanů, mužů i žen, pracuje ve velmi obtížných pracovních poměrech a za velmi nízké mzdy. Potřebují pomoc, aby mohli být úspěšně začleněni do trhu práce.

Nutně potřebujeme připravit se sociálními partnery koordinovaný akční plán, aby bylo Rakousko připraveno na rozšíření:

· V případě pracujících jsou především zapotřebí příslušné investice do vzdělání a doškolování.

· Organizované podnikání na černo nutno ofenzívně potírat.

· Pokud jde o znevýhodněné oblasti Rakouska, očekáváme od spolkové vlády pomoc při řešení problémů postižených regionů a vybudování příslušné infrastruktury.

V jednáních se vstupními zeměmi, probíhajících v současné době, musí být zajištěna návaznost mezi principem volného pohybu osob a služeb a kritérii charakterizujícími ekonomický vývoj, mzdovou úroveň, nezaměstnanost (v Rakousku a ve vstupních zemích) a sociální standardy.

R. Künast (Spolková ministryně pro ochranu spotřebitelů, výživu a zemědělství)Vládní prohlášení SRNk nové ochraně spotřebitelů a k zemědělské politice (z 8. 2. 2001)

Skandál s BSE značí konec zemědělské politiky starého typu. Stojíme - všichni, jak jsme se zde shromáždili - před hromadou střepů.

Spolková vláda reagovala na ztrátu důvěry v německé potraviny organizačním rozhodnutím o zřízení Ministerstva pro ochranu spotřebitelů, výživu a zemědělství.

Jiné země stále ještě rozlišují, zda se problém týká zemědělství či spotřebitelů, zatímco spolková vláda kompetenci pro obě oblasti spojuje. Budeme chránit spotřebitele, nikoliv spotřebu! Nekoncipujeme tím žádnou politiku proti rolníkům, ale naopak, právě v tom novém pojetí vidíme jejich budoucnost!

Ochrana spotřebitelů bude nyní řešena v rámci kompetence jednoho resortu. Pracovníci mého resortu jsou styčnými partnery spotřebitelů. Při ochraně spotřebitelů jde o nebezpečné látky, ohrožující občany a tedy o ochranu hospodářských zájmů konzumentů. Napříště platí princip preventivní ochrany spotřebitelů.

Ochrana spotřebitelů ovšem není záležitostí pouze jednoho ministerstva, nově koncipovaná politika ochrany spotřebitelů bude průřezovým problémem celé spolkové vlády.

· Společně se Spolkovými ministrem hospodářství jsme podpořili ochranu spotřebitelů s cílem ochránit spotřebitele před neseriózními nabídkami a riskantními finančními službami.

· Společně se Spolkovým ministrem financí budeme spotřebitele zevrubně informovat o všech praktických otázkách zavádění EURa jako platidla.

· Společně se Spolkovou ministryní pro rozvoj zdokonalím informace o fair obchodu s rozvojovými zeměmi.

· Společně se Spolkovou ministryní zdravotnictví budeme poskytovat spotřebitelům informace o vzájemných souvislostech mezi výživou a zdravím.

· Společně se Spolkovým ministrem stavebnictví budu klást důraz na to, aby se stavělo s větším zřetelem k ochraně životnímu prostředí a investičně méně náročně.

· Společně se Spolkovými ministrem pro životní prostředí budu přijímat opatření, která dále sníží zatížení potravin zdraví ohrožujícími látkami.

· Společně s ministryní pro výzkum budeme řešit otevřené otázky týkající se ochrany spotřebitelů a zdravé výživy.

ZřízenímSpolkového úřadu pro ochranu spotřebitelů a bezpečnost potravin svedeme zájmy spotřebitelů do jednoho centra.

V těchto dnech je v popředí pozornosti jedno téma, a to výživa. Hrůza, kterou v těchto dnech pociťujeme tváří v tvář krizi BSE, je hrůzou z nás samotných.

Jako nikdy dříve hledíme nyní všichni na průvodní jevy zemědělské politiky orientované na masovou nabídku potravin. BSE katapultovala veřejnost z každodenního šlendriánu neuváženého hromadného konzumu.

Obvykle porážíme v Německu ročně 4,5 mil. kusů skotu a 1,5 mil. krav. Šok z nemoci šílených krav se do povědomí obyvatelstva zahryzl tak hluboko, že od minulého listopadu klesla spotřeba hovězího masa v SRN o 57 %. Stáje jsou přeplněny, odpovídající způsob chovu zvířat není již dávno možný. Spolková vláda před svým rozhodnutím podílet se na výkupní akci EU, pečlivě zvážila všechny alternativy.

Vývoz je nemožný, protože svět se systematicky brání dovozům hovězího masa z Evropy. Již řadu let Německo vědomě neposkytuježádnou přímou potravinovou pomoc rozvojovým zemím, protože tato destabilizuje regionální agrární struktury a příjemci způsobuje více problémů než by je pomáhala řešit. Jsem proto vděčná německým institucím organizujícím pomoc rozvojovým zemím za jejich zásadně odmítavý postoj k podobné "akci pomoci".

Nikdo dnes nevěří tomu, že budou spotřebitelé ze dne na den ochotni zkonzumovat těchto 400 000 kusů zvířat, i kdybychom je prodali za výhodnou cenu. Prodej pod cenou nepředstavuje žádné nové východisko agrární politiky.

Je nezbytná zásadní změna v agrární politice, kde rozhodujícím parametrem nebudemnožství, ale jakost. Nedělám si však žádné iluze. Všichni cítíme, že se chystáme řešit velmi náročný úkol a že připravovaná změna v zemědělské politice si vyžaduje dostatek času.

Úspěch závisí na tom, abychom začali hned, jednali rozhodně a aby se na řešení podíleli všichni zainteresovaní. O úspěchu nové zemědělské politiky rozhodnešest aktérů, tvořících magický šestiúhelník nezbytných agrárních změn: spotřebitelé, zemědělci, ale i výrobci průmyslových krmiv, potravinářský průmysl a maloobchodní síť a šestým partnerem je politika.

Spotřebitel:

Nyní je volba na spotřebitelích. Chceme spotřebitelům napříště napomoci v orientaci nabídkou dvou nových známek kvality. První známka kvality bude označovat produkty ekologického zemědělství, jejichž podíl na trhu chceme během deseti let zvýšit na 20 %. Druhou známku kvality nutno spojovat s pojmy minimální standardy, správný chov zvířat, používání léků jen v případě nemoci a s tím, že bude dávána přednost výrobkům regionálního původu. O kvalitě potravin rozhodnou především spotřebitelé sami a musí být tudíž připraveni ke změně svého spotřebního chování.

Maloobchod:

Budeme prosazovat změny v obchodní síti. Zhruba 80 % všech potravin v Německu se kupuje v supermarketech. Zásadní změnu v nabídce potravin se podaří prosadit teprve tehdy, když si všichni, především velké řetezce, přestanou konkurovat ve smyslu nabídky co nejlevnějšího mléka, ale zaměří se na to, kdo spotřebitelům zajistí co nejširší výběr kvalitních výrobků. Ekologické výrobky se musejí dostat do popředí a rozhodujícím měřítkem se stane kvalita.

Kvalita má i svoji cenu, přičemž nové výrobky si bude moci zaplatit každý. Je to otázka rozsahu nabídky, organizace odbytu a sociální spravedlnosti.

Potravinářský průmysl:

Naše výživa trpí tím, že se hledí v prvé řadě na cenu a teprve potom na kvalitu. Agituji pro partnerství mezi potravinářským průmyslem a výrobci potravinářských surovin. Toto partnerství musí směřovat k tomu, aby zabezpečilo potravinářskému průmyslu kvalitu suroviny a rolníkům dostatečný příjem. Časy, kdy byl zemědělec tím, kdo prodával napůl zadarmo, jsou za námi. Ten, jehož výroba nesplní nové náročnější ukazatele kvality, zaznamená v budoucnosti z hlediska konkurenceschopnosti závažné ztráty.

Výroba krmiv:

Dobré krmivo je předpokladem nové kvality. V systému veřejné deklarace krmných komponentů, obsažených v krmivech dojde k zásadnímu zprůhlednění výroby. Podporuji opatření, aby v rámci legislativy vztahující se ke krmivům se zostřil postih za úmyslné znehodnocování krmiv.

Zemědělci:

V posledních týdnech to vypadalo tak, jakoby kromě politiků byli oni jediní, kdo jsou odpovědní za krizi. Není tomu tak! Připravovaná změna v agrární politice jim poskytne šanci více podporovat kvalitu než pouze zdůrazňovat hledisko množství. Nejde o to, jedná-li se o velké nebo malé podnikové struktury, ale potřebujeme jak ekologické zemědělství tak tradiční zemědělské podniky.

Jejich připravenost změnit dosavadní způsob myšlení je zásadním předpokladem chystané změny. Chci rolníkům v Německu, kteří již léta trpí strukturálními přesuny, dát jasnou perspektivu ve smyslu zdůraznění ekologických hledisek a regionálních předností výroby. To znamená, že musí existovat pevné vazby mezi zemědělci a přírodou. Potřebujeme více přímého, v podstatě regionálního odbytu s cílem udržet přidanou hodnotu v regionu.

Agrární politika:

Je politika schopná převzít svou odpovědnost? Na jedné straně jsme shromáždili všechny rozhodující aktéry u jednoho stolu. Sešli jsme se před dvěma dny s tím, že všichni jsou připraveni aktivně spolupracovat na přípravě nového standardu kvality masa. Tito aktéři tvoří magický šestiúhelník. Na druhé straně dává spolková vláda okamžitě k dispozici jednu miliardu marek na opatření proti BSE v rámci akce směřující k výkupu a likvidaci živočišných mouček.

Předchozího dne jsem na konferenci ministrů zemědělství států EU předložila konkrétní návrhy:

Krmivo musí být z farem likvidováno a jsme připraveni se na nákladech plynoucích z této akce podílet. V diskusích se zeměmi EU jsem potvrdila, že jsme ochotni plně nahradit škodu způsobenou likvidací všech u zemědělců skladovaných krmiv. Toto krmivo musí z farem zmizet, aby byla jistota, že se už nikdy více nedostane do potravního řetězce.

Na adresu ostatních členských států EU říkám naprosto jasně, že kdo dnes ještě váhá a hazardně hraje o milióny, si hraje na účet spotřebitelů!

Převzali jsme svou odpovědnost a neprodleně snížili testovací stáří skotu na 24 měsíců. Včera jsme předložili zákon o potírání BSE, který zahrnuje:

· jednotnou regulaci při výskytu jediného případu BSE,

· jasné regulace pro zacházení s mléčnými kvótami v případě postižených podniků,

· bezporuchový průběh porážek.

Tento zákon musí vstoupit neprodleně v platnost, aby napříště měly všechny spolkové země po právní stránce jasno v rámci platných prováděcích nařízení.

O BSE stále ještě víme příliš málo. Prostředky na výzkum byly podstatně zvýšeny. Svolám špičkové specialisty, aby byla navržena národní strategie výzkumu BSE a i na mezinárodní úrovni budu prosazovat prohloubení výzkumné spolupráce v rámci boje proti této chorobě.

Plně souhlasím s angažovaně přednesenou kritikou zemědělským komisařem EU Fr. Fischlerem, který klade čtyři otázky:

· Proč stojí v popředí pozornosti jen výrobek a nikoliv jeho kvalita?

· Proč vynakládáme na rozvoj venkova méně než 10 % z existujících prostředků a ne více?

· Proč se nepřihlíží k nákladové degresi?

· Proč se vynakládá 45 % prostředků na odvětví polní rostlinné výroby?

Tím jsem se dostala k problému financovánínavrhovaných agrárních změn. Evropa v rámci SZP, SRN a jednotlivé spolkové země musí pro uskutečnění potřebných agrárních změn učinit více. V Německu každoročně plyne cca 27 mld. DEM veřejných zdrojů do sektoru zemědělství. Z toho připadá 12,6 mld. DEM na prostředky z EU a 10,2 mld.DEM vynakládá stát.

Je legitimní, že spotřebitelé požadují, aby byly jejich daně účelně využity ve prospěch příslušných změn, aniž by bylo nutné daně a dávky zvyšovat.

· Nechceme financovat agrární přebytky, ale vysokou kvalitu.

· Nechceme žádné týrání zvířat, ale prosazujeme šetrné způsoby chovu.

· Nechceme poškozování životního prostředí, ale ochranu půdy a vody.

Uvedu do pohybu všechny páky, aby byly disponibilní prostředky přednostně vynakládány na ekologické postupy obhospodařovaní půdy, na chovy zajišťující pohodu zvířat a na vybudování pracovních míst na venkově.

Převážná většina Němců si přeje novou zemědělskou politiku. Bojuji za to, aby se na ní podílela i většina spolkových zemí, budu se stavět za větší flexibilitu v dotační politice, aby země nebyly jednostranně zatěžovány.

A k tomu potřebuji podporu partnerských zemí v EU. Zemědělská politika je evropskou politikou. Signály z Bruselu jsou povzbudivé a doufám, že se počínaje příštím zasedáním Rady koncem února, nejpozději však při pololetním hodnocení průběhu plnění Agendy 2000 podaří změnit kurs. SRN navrhuje, aby byl rozšířen národní prostor pro koncipování vlastního dotačního systému.

Sdílím názor Komise EU, že ochrana spotřebitelů, odsouhlasené standardy ochrany životního prostředí a sociální otázky patří v rámci dalších jednání WTO k problémům prvořadé důležitosti.

Čím je zásadně předznamenána nová zemědělská politika? Navrhovaná změna směřuje ke zvýšenému akcentu na trvalou udržitelnostzemědělské politiky.

Spolkový ministr pro životní prostředí předložil návrh nového zákona o ochraně přírody. Na rozdíl od předchozí vlády neztroskotá tento ústřední záměr na sektoru zemědělství. Aktivně podpořím nové myšlenky týkající se ochrany přírody, které přispějí ze změně zemědělské politiky.

Zemědělci mohou získat nové zdroje příjmů při pěstování plodin představujících obnovitelné zdroje energie. Pro mne však platí především princip, že zemědělec, který přispívá k péči o kulturní krajinu, musí být za tuto aktivitu honorován.

Les je pro nás důležitý a v souvislosti s aktuálními problémy jsme nezapomněli na to, že lesy v Německu již dlouhodobě strádají.

Trvalá udržitelnost má ale i svou sociální dimenzi. Již řadu let dochází v souvislosti s probíhajícími strukturálními změnami v zemědělství ke ztrátě pracovních míst na venkově. Připravovaná agrární změna podporuje snahy o posílení regionálních struktur. Napříště musí platit, že region je místem první volby.

K nové agrární politice patří i změna ve způsobech chovu hospodářských zvířat. Ještě stále existuje v Evropě příliš mnoho a příliš dlouhých transportů zvířat. Stále ještě jsou zvířata chována za velmi špatných podmínek. Stále ještě platí principy nabídky v dostatečném objemu bez přihlédnutí k potřebám jednotlivých zvířat.

Důrazně jsem podporovala za švédského předsednictví záměr zpřísnitnařízení o chovu užitkových zvířat a směrnice o přepravě zvířat. Vývozní podpory, které činí tyto transporty na velké vzdálenosti pro zvířata tak trýznivé a současně pro obchodníky atraktivní, musí patřit minulosti.

Chceme zorganizovat transparentní výrobní postupy. Od pastvy přes stáje až po pult v obchodě musí být jasné, odkud potravina přichází. Proto jako jeden z prvních kroků průběžně realizujeme směrnici EU k individuální evidenci zvířat ve stájích.

Spolková vláda se staví za vyloučení antibiotik z krmného řetězce. Napříště mají být zvířata léčena, jen pokud jsou nemocná. Zemědělci mají zvířata chovat tak, aby nemusela být profylakticky ošetřována. Dopování prasat, krůt, které již nemohou běhat a praxe usmrcovat kuřata po vylíhnutí po miliónech proto, že nejsou očekávaného pohlaví, patří zemědělské politice minulosti.

Prokrmiva zavedeme soupiskrmných komponentů a jejich transparentnost zajistíme formou veřejného prohlášení.

Naším cílem je potlačit nadprodukci. U prémií za skot bychom měli se změnou začít již nyní, a to zrušením prémií při vyšších stavech skotu a přechodem na prémiový systém, který bude honorovat opatření směřující ke snižování stavů a povede z hlediska životního prostředí k únosné extenzifikaci.

Navrhuji k tomu první konkrétní kroky:

· chov zvířat chceme opět vázat na půdu. Podpora má být poskytována střednědobě již jen těm farmářům, kteří nechovají v přepočtu na hektar víc než dvě VDJ;

· polní pícniny budou zahrnuty do podpůrného systému. Neopodstatněné zvýhodnění porostů silážní kukuřice bude zrušeno, ale naopak zvýhodněny budou louky a pastviny tím, že je zahrneme formou prémií do podpor poskytovaných za obhospodařování půdy;

· přijmeme opatření ke snížení jatečné hmotnosti skotu.

Nic si nepředstírejme. Budou existovat i občané, kteří se budou zdráhat podílet se na této změně agrární politiky a budou to zejména ti, kteří vydělávali na dosavadním systému hospodaření; jedno je však jasné, obyvatelstvo ztrácí chuť na jídlo a tento stav nemůže pokračovat.

Chceme ekologickou modernizaci Německa a ústředním projektem této modernizace je agrární změna. Nová zemědělská politika je předpokladem úspěšnosti preventivní ochrany spotřebitelů. Těší mne, že převážná většina spotřebitelů moji cestu podporuje a chtěla bych se na závěr tohoto vládního prohlášení přimluvit za to, aby toto mé prohlášení přijala i převážná většina přítomných.

Vzpomínáte si, s jakým nasazením byl veden spor o příkaz týkající se čistoty piva? Spotřebitelé, pěstitelé a pivovary zaujali k problému jednoznačné stanovisko. Potřebujeme obdobný příkaz i pro zacházení s hospodářskými zvířaty, která jsou předmětem naší obživy. Telata pijí mléko, dojnicím se zkrmují obiloviny, řepa, pícniny, ale nic dalšího.