Po vstupu do Evropské unie si čeští zemědělci výrazně polepší

Vstup do Evropské unie pro deset přičleňovaných států provází velmi složité vyjednávání. Jednu z nejsložitějších kapitol bude během vyjednávání představovat zemědělství. Co Českou republiku čeká a jaké změny v agrární politice Evropská unie připravuje, o tom hovořila s PAVLEM TELIČKOU, náměstkem ministra zahraničí, Eugenie Línková.

* Jaké je to, být hlavním vyjednavačem?

Jedni české vyjednavače kritizují za přílišnou opatrnost až bázlivost, a druzí vás naopak za uplatňované způsoby připodobňují k hráči ragby. Co je víc pravdou? Základem všeho je dobrá připravenost a maximální míra politického konsenzu. Nezavdávat protějšku příčiny k polemice nad našimi skutečnými záměry a cíly. Základem všeho je dobře definovaná vyjednávací pozice.

* Jak vysvětlíte, že čeští vyjednavači za resort zemědělství nedokázali stále připravit potřebné náležitosti pro tok podpůrných prostředků z Bruselu na program Sapard. Navíc Česká republika z přičleňovaných států vyjednala nejnižší možnou podporu programu Sapard, skoro stejnou jako třeba Slovensko. Divíte se, že to Raymond Destin, generální ředitel Konfederace potravinářského a nápojářského průmyslu Evropské unie připodobnil k vysedávání za bukem?

Kritici vyjednávání nekritizují ani tak negociaci, ale obchodní jednání a prezentaci České republiky. To s negociací nemá nic společného. Když tedy pan Raymond Destin přirovnal chování české strany k vysedávání za bukem, bohužel musím konstatoval, že v případě spuštění programu Sapard to na mne dělá obdobný dojem. Práce na české straně při akreditaci platební agentury není nejrychlejší. Férově ale musím dodat, že problémy jsou na obou stranách. I Evropská komise si mohla počínat rychleji a pro nás srozumitelněji.

* Jsou tu nějaké záruky urychlení procesu?

Tato otázka byla konzultována na posledním výboru pro integraci. Byli jsme ubezpečeni ministry zemědělství a financí České republiky, že přijali taková opatření, i personálního rázu, aby nedošlo k dalšímu prodlení. Do poloviny roku by měla být agentura programu Sapard akreditovaná. Pokud se tak nestane, pak se sám přimlouvám za to, abychom z toho vyvodili konkrétní závěry a odpovědnost. My se mimo jiné prezentujeme z hlediska implementační schopnosti jako budoucí členský stát. Nedávejme dnes druhé straně do rukou zbraň, která by ji ospravedlňovala tvrdit, že jako budoucí členský stát nebudeme některé věci schopni včas spravovat. Tím bychom oslabovali svou pozici uvnitř unie.

* Zemědělství v procesu vyjednávání není jistě jednoduchým resortem. Co by měl vstup do unie znamenat pro zemědělce České republiky?

Málokterá zájmová skupina tak výrazně bude profitovat ze vstupu do unie jako právě zemědělci. Pro ně budou po vstupu do unie podmínky nesrovnatelně lepší, než jaké mají nyní.

* Úředníci z Bruselu se netají ale s tím, že na zemědělce přičleňovaných států nezbude taková částka podpor, jakou pobírají ročně farmáři patnáctky. Jsou to především přímé platby, které se nám upírají. K přímým platbám lze konstatovat, že by s nimi s největší pravděpodobností mohli i čeští zemědělci počítat, kdyby současně s Českou republikou nevstupovali do Evropské unie takové státy, které budou představovat podstatně vyšší náklady při vstupu do unie než Česko. S ohledem i na rozměr a charakter jejich zemědělství to unii odčerpá větší náklady. To má nesporně velký vliv na její rozpočet. Je fér říci, že to není vinou přičleňovaných zemí ani velkého dílu polského zemědělského sektoru, ale je to dáno zemědělskou politikou, kterou si unie vytvářela po desetiletí. Zatímco velké podpory měly opodstatnění v 50. a 60. letech, dnes už to není zdaleka tak nutné. Tehdy šlo o udržení osídlení venkova a rozvoj zemědělského sektoru. Byl tam i silný politický náboj. Dnes je nesporné, že se společná zemědělská politika musí reformovat.