Lidová myslivost předvojem státu?

Českou myslivost zatížila doba totalitního režimu jistými privilegii, k nimž se vehementně hlásí i funkcionáři současné Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ). V době, kdy "všechno patřilo všem", si absolutní přednost lidové myslivosti nikdo nedovolil zpochybnit. Jedenáct let po zahájení hledání odpovědných vlastníků půdy a lesů se však situace radikálně změnila. Myslivci nejsou výlučnou skupinou obyvatel, kteří nad krajinou drží patronát. Nová doba vyžaduje odpovědnost i vzájemnou součinnost všech - myslivců, zemědělců, lesníků i ochránců přírody. Funkcionáři ČMMJ však připravili návrh zákona, který nerovné postavení vlastníků (tehdy prakticky neexistujících) z minulých dob konzervuje. Se svými souputníky v krajině se o návrhu odmítli bavit a prostřednictvím několika poslanců jej předložili do sněmovny. Zastánce jakéhokoliv jiného názoru označili za spojence dřevařské lobby, mne - jako předsedu Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) - málem za placeného agenta Lesů ČR. Dlouholetá spolupráce mezi ochránci přírody, správami chráněných krajinných oblastí a některými lesními závody začala hluboko v časech minulého režimu. Tenkrát se na ochraně lesa mohli oficiálně podílet pouze dvě povolená ekologická sdružení - hnutí Brontosaurus a ČSOP. Tato spolupráce pokračuje i dnes, jen ke zmíněným organizacím pomáhajícím při sázení a ochraně stromů či kosení luk v rezervacích přibylo Hnutí DUHA, Děti Země, řada místních ochranářských sdružení. ČSOP dokonce před třemi roky uzavřelo smlouvu s největším správcem českých lesů - státním podnikem Lesy ČR. Zatímco ochranáři do této dohody jako obvykle vložili odbornou i fyzickou práci při čištění studánek a pramenišť, mapování vzácných druhů dřevin, ochraně mravenišť aj., správce lesa na tuto činnost finančně přispívá. Úzká součinnost - byť na nesmluvním základě - funguje i s dalšími vlastníky lesů či zemědělské půdy. Umožňuje ji shodný názor na užitečnost takové práce. Ochránci přírody, lesáci i zemědělci se potom logicky ozývají, když výsledky jejich úsilí někdo ničí. Výkazy odstřelů dokládají, že například stavy jelení zvěře v našich lesích od roku 1935 vzrostly o 356 procent. Přemnožená zvěř spásá semenáčky především listnatých dřevin, okusuje malé a ohryzává kůru vzrostlých stromů, které pak následně likvidují houbové choroby. Podle odborného odhadu profesora Mrkvy z Lesnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně dosahují tyto škody na českých lesích až 50 miliard korun za dobu jednoho obmýtí. Tyto náklady nesou především soukromí, obecní a státní vlastníci lesů. Je tedy logické, že se chtějí s těmi, kdo chov zvěře provádějí, dohodnout na jejich úhradě, případně udržování o něco nižšího stavu zvěře. Nejde však jen o ekonomické ztráty, výběrová likvidace listnatých dřevin - pro zvěř zajímavější potravy - poškozuje vyváženost druhové skladby lesů, zabraňuje přirozenému zmlazení a výrazně snižuje jejich odolnost vůči imisím či změnám klimatu. Není tedy divu, že kromě vlastníků a správců lesů a polí se za vyváženější hospodaření stavějí také ochránci přírody, přestože v jiných věcech - kupříkladu masivním kácení dřeva v rezervacích či používání chemikálií - vedou vážný spor. Právě proto tak široký konsensus o něčem vypovídá.

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info