KOSTNÍ MOUČKY, NEBO…

V EU se ročně zkrmí 2,5 milionu tun kostní moučky. Od 1. ledna 2001 to bude na prvních 6 měsíců zakázáno a stejný zákaz platí pro export. Toto opatření není vedeno pouze snahou vyloučit velmi pravděpodobný zdroj prionů způsobujících BSE, čili nemoc šílených krav a možná i Creutzfeld-Jakobovu nemoc lidí ale hlavně uklidnit veřejnost. Tlak veřejnosti zatlačuje ekonomická hlediska do pozadí.

Krmné směsi se připravují z pšenice, tritikále, ječmene nebo kukuřice jako zdroje glycidů a kostní moučka slouží jako zdroj bílkovin. Právě ta se však vzhledem k zákazu musí něčím rychle nahradit.

Alternativním zdrojem bílkovin do krmiv je sója. Je to přirozená rostlinná strava, ale má jednu vadu: asi třetina sóji na světových trzích je geneticky modifikována, většinou obsahuje odrůdu 40-3-2 necitlivou na herbicid Roundup. Vzhledem k léta pěstované iracionální obavě Evropanů z geneticky modifikovaných plodin, vzniká složitá politická situace.

Uvažují se proto různé alternativy

Z luštěnin by zdroj bílkovin mohl poskytnout hrách a bob. Protože jejich bílkovina postrádá některé nezbytné aminokyseliny, musely by se dodat jako fermentačně připravené chemikálie (je otázka, zda produkční kmeny mikroorganismů nejsou také geneticky modifikované). Pro takové řešení by se v Německu musel hrách a bob pěstovat asi na dvou milionech hektarů, což je dvanáctinásobek současné plochy a šestina celkové orné půdy. Sice 650 000 ha leží podle požadavku EU ladem, ale jejich kultivace by vyžadovala změnu příslušného zákona, a hlavně není dostatek sadby pro tak rychlou expansi těchto plodin.

Může se sice malé množství krmného hrachu získat z Kanady (asi milion tun), ale i tak není hrách a bob aktuálním řešením. Maximálně by se mohlo uvažovat o takovém postupu ve středně- a dlouhodobé perspektivě.

Současně používaná řepka

Řepka má menší obsah bílkoviny, která je méně kvalitní. Poskytuje také méně (60%) krmné mouky než sója (80%). Řepky se produkuje ročně asi 30 milionů tun, ale není typickou exportní plodinou. Hlavní producenti - Čína a Indie - vyvážejí jen malá množství a většina evropské produkce jde stejně do krmných směsí. Kanadská řepka je geneticky modifikovaná ze 70%, takže se do Evropy nedováží. Krátkodobě by se dalo dovézt z Austrálie jen asi půl milionu tun. Pro náhradu kostní moučky by Evropa musela navíc vypěstovat 6 milionů tun řepky. Dovezená i navíc vypěstovaná řepka by se musela zpracovat na olej, což by podstatně zvětšilo jeho existující nadprodukci. Zpracovatelé řepky nemají nejmenší zájem o zvýšení objemu produkce. Z toho plyne, že ani řepka nepředstavuje řešení aktuální potřeby krmivových bílkovin.

Sója

Sója je v potřebném množství dostupná na světových trzích. Sójová mouka obsahuje 44-48% bílkoviny, což je jen o málo méně než kostní moučka (50-55%). Její pěstování v Evropě je však z klimatických důvodů málo perspektivní. Po USA je hlavním producentem Argentina a Brazílie, kde se sklízí v době, kdy je v Evropě jaro, a tak na podzim je již vyprodaná. Nicméně v té době jsou sila v USA plná a byla by snadno k disposici pro Evropu. Není proto divu, že moratorium na kostní moučku zvedlo ceny sóji na americkém trhu. Nicméně EU rychle (a v tichosti) objednala 500 000 tun pro překlenutí prvního období zákazu kostních mouček v krmivech pro vepře a drůbež.

To postavilo nátlakové organizace bojující proti GMO do choulostivé situace: Krmit krávy rozdrcenými mrtvolami jejich příbuzných je proti přírodě o etických principech ani nemluvě. Mnoho nebohých krav vinou toho zahynulo, veřejnost viděla jejich utrpení na obrazovkách. Snad umřeli z této příčiny i lidé. Ještě horší je, že se musí kvůli tomu spáchat jakási hovězí genocida a vybíjet tisíce "nevinných krav". Přesto - jak ukázala akce Greenpeace před sídlem firmy Nestlé ve Frankfurtu - "ochránci nevinných motýlů", bojovníci za "práva spotřebitelů" a hlasatelé etických principů v zemědělství jsou zatlačeni logikou své dlouholeté a nákladné globální propagandy proti geneticky modifikovaným plodinám tuto praxi tolerovat, případně podpořit. Musí to riskovat, aby nebyl ohrožen po léta ve veřejnosti budovaný obraz nebezpečnosti geneticky modifikovaných plodin, po jejichž konzumaci neuhynula ani myš, natož aby lidé měli nějaké zdravotní problémy. Tento obraz se nebezpečně kýve, protože s každým rokem přibývá zkušenost milionů lidí v USA, Argentině, Číně a jiných zemích, kteří se touto stravou již léta živí (o zvířatech nemluvě) bez jakýchkoli zdravotních problémů. Hlavní evropská bolest je v tom že tuto propagandu vedou organizace bez jakéhokoli mandátu a odpovědnosti, ale řešit situaci musí orgány s velkou odpovědností.

Jak je situace sóji na trhu

Sóji dováží EU okolo 14 milionů tun ročně z USA, Brazílie a Argentiny, což jsou hlavní světoví producenti. Asi 3 miliony tun z toho se zpracuje na olej a zbytek se používá do krmiv. Dalších 14 milionů tun se dováží přímo jako sójová mouka do krmiv. Celkový import představuje asi 1,1 miliardy USD. K náhradě kostní moučky sójou by Evropa musela dovézt navíc další 3 miliony sójové mouky, což představuje zvýšení importu o 11,5%. Přebytek sóji v USA byl v roce 1999 8 milionů tun a asi stejné výše dosáhne v roce 2000. Sója by tedy mohla okamžitě nahradit výpadek bílkovin kostních mouček.

Celosvětová roční produkce sóji je asi 150 milionů tun. Třetina z toho je geneticky modifikovaná. Tento podíl tvoří v USA 54%, 80-90% v Argentině a přes oficiální zákaz používat modifikované osivo 15-20% v Brazílii díky pašování osiva z Argentiny a Paraguaje.

Protož argentinská úroda je už vyprodaná, jedinou možností je import z USA, kde se v silech neodděluje modifikovaná a nemodifikovaná plodina, takže v současné době je prakticky nemožné exportovat "zaručeně nemodifikovanou" sóju. Německé zemědělské kooperativy Raiffeisenverbände zcela realisticky předpokládají, že sójová mouka na evropském trhu obsahuje různé procento geneticky modifikované suroviny. Proto Deutscher Raiffeisenverband tvrdí, že za této situace ti, kdo prohlašují, že jejich produkty neobsahují transgenní sóju, ohrožují důvěryhodnost celého průmyslu.

Segregace a prohlášení o identitě

Vzhledem k náladám evropské veřejnosti a stoupajícím požadavkům na "geneticky čistou sóju" , vzrostly obavy amerických producentů o budoucnost trhu. To vedlo k vytvoření trhu charakterizovaného logistickou separací a kontrolovaným pěstováním., který by zajistil dostupnost "geneticky čisté" sóji v budoucnu. Segregace vyžaduje vytvořit oddělený tok produktu od sklizně až po transport, sběr do oddělených sil a velkoobchodu a vše podrobit inspekci. To by vedlo k zabezpečení zhruba 99% čistoty. Prohlášení o identitě znamená, že každá dodávka sóji by mohla být sledována až zpět na pole, na kterém vyrostla. Navýšení ceny takového "premium grade" produktu by se pohybovalo od 6 do 17%. V USA se odhaduje, že produkce premium sóji v roce 1999 činila zhruba 100 000 tun, tj. 0,13% celkové sklizně. Je tedy absurdní se domnívat, že evropská potřeba 28 milionů tun by mohla být pokryta nemodifikovanou sójou.

Legislativní a vědecká stránka

Modifikovaná odrůda sóji 40-3-2 byla povolena pro oběh v EU Rozhodnutím komise 96/281 ze dne 3. dubna 1996. Mouka z ní připravená vykazuje podstatnou shodu s moukou z nemodifikované sóji a proto nemusí být značená. Ukazatele nutriční fyziologie jsou pro obě dvě také shodné. Není žádný důvod k tomu, aby živočišné produkty ze zvířat živených modifikovanou sójou byly značeny. Kromě toho se tato okolnost nedá na těchto produktech prokázat a tedy případné značení by bylo nekontrolovatelné. Navíc je takřka jisté, že v současnosti se domácí zvířata v té či oné míře již modifikovanou sójou krmí. Pokud by však podle hesla o "svobodě volby" novela směrnice o krmivech takovéto značení vyžadovala, znamenalo by to velké organizační změny. Nynější trh masa a živočišných produktů není schopen takové značení a segregaci zajistit. Nicméně je nutné se připravit na patřičná opatření, protože důvěru zákazníků lze obnovit pouze naprostou otevřeností a průhledností.

Současné řešení je pouze v dodatečném dovozu sóji. Ty skupiny, které pro své zájmy se snaží namluvit veřejnosti, že riziko geneticky modifikovaných plodin a BSE případně Creutzfeld-Jakobovy nemoci je stejné, představuje velmi nebezpečné dobrodružství skupin bez jakékoli zodpovědnosti, které ohrožují jak bezpečnost lidí, tak evropskou ekonomiku. Veřejnost jistě dovede srovnat počet zahynulých zvířat a zemřelých lidí a fakt, že po požití geneticky modifikovaných plodin a z nich vyrobených pokrmů ještě nikdy nebyly zjištěny sebe menší zdravotní potíže.

Je jistě velmi romantické požadovat pouze krávy pasoucí se na vonících horských loukách a slepice, které na dvorku zobou zrní rozhazované krojovanou selkou. Nepochybně tomu veřejnost bude tleskat. Jenže právě to se neshoduje s trvale udržitelným zemědělstvím, které se v Evropě tolik propaguje.