Mění se trend zahraničního obchodu?

Martin Tlapa

Na příznivou bilanci našeho zahraničního obchodu za květen bychom měli nahlížet opatrně optimisticky. Snížení celoročního deficitu je příjemné, ale musí být potvrzeno i v dalších měsících.

Za zaznamenání však stojí dvě skutečnosti. Navzdory zpomalení hospodářského růstu v Německu a některých dalších zemí Evropské unie dokázaly české firmy nalézt nové trhy ve vyspělých zemích.To svědčí o rostoucí konkurenceschopnosti našeho vývozu. Potěšitelný je přebytek v obchodě s Velkou Británií, změna do přebytku také u Belgie a Irska. Podíváme-li se na dvacítku hlavních trhů, tak k výraznému zlepšení bilance navíc došlo i v obchodě se Slovenskem, Rakouskem a Dánskem.

Zadruhé je důležitý další růst vývozu na trh Evropské unie a vyspělých ekonomik vůbec. Čísla za prvních pět měsíců ukazují, že v květnu překročil vývoz do eurozóny sedmdesát procent našeho celkového vývozu.

Zájem českých vývozců dobývat cizí trhy potvrzují i výsledky zahraničních zastoupení CzechTrade. Zdá se, že řada námi nasbíraných poptávek se přerodí ve skutečný kontrakt a velmi často jde u českých firem s jejich zahraničními partnery o dlouhodobou spolupráci. Z pohledu podniků a firem je prý dobře, že mají v zahraničí někoho, kdo jim pomůže s vyhledáním obchodního partnera, zasvětí je do tajů místních zákonů a poradí i při finálním obchodním jednání.

Když to všechno tak hezky funguje, co brání tomu, aby letošní výsledky byly lepší než očekávaný deficit okolo 140 až 150 mld.?

Bude především záležet na cenách paliv, surovin, hodnotě amerického dolaru a kursu eura. Navíc se zdá, že se otevírají nůžky mezi vysokou obchodní dynamikou zahraničních firem podporovaných cizím kapitálem a českými firmami bez zahraničního kapitálu, které se jen zvolna přizpůsobují narůstající konkurenci. Pokud by české firmy dokázaly zvýšit své vývozní ceny cestou vyšší produktivity výroby a soustředěného managementu a více kontrolovaly distribuci svého zboží v zahraničí, mohl by nárůst deficitu padnout i navzdory nepříznivým cenám paliv a surovin. Navíc je čas, abychom se zamysleli také nad tím, jak lépe propagovat obory a výrobky ve vybraných zemích.

Povědomí o českém zboží je v řadě zemí, dokonce i v pro nás nejstrategičtějším Německu a Rakousku, hodně šedivé a neurčité. Tato věc se trochu zanedbávala. O to víc je teď zapotřebí před vstupem do Evropské unie přesvědčit zejména evropské země, že Česká republika dokáže nabídnout kvalitní výrobky a produkty.

Lze uvést jeden příklad - velmi dynamicky se rozvíjející oblast IT a softwarové produkty českých firem.V Německu je například toto odvětví z Česka chápáno pouze jako loviště počítačových mozků pro německé firmy. Tomu, že české IT společnosti dokáží vytvořit špičkový IT produkt, v Německu nechce nikdo věřit. Asi proto, že se o tom pravidelně nedozvídá v tamních médiích ve velkých kampaních (jako to dělá třeba Maďarsko či Slovinsko), nebo že dodnes na tematických veletrzích nenajde výraznou českou expozici. Takto bych mohl pokračovat výčtem více odvětví.

Naopak na příkladě Británie by se snad dalo ukázat, že paradoxně z její kampaně o obchodu s Českou republikou začaly profitovat některé firmy, které si Českou republiku spojily se solidním obchodním prostředím a kvalitními výrobky. Ty už dávno nejsou předmětem vtipů, jako tomu bývalo v případě Škodovky.

A ještě jedna věc by stála k zamyšlení - dát dohromady snažení všech institucí k podpoře vývozu, vystupovat jako jeden tým, seskupit zdroje a soustředěně pronikat na zahraniční trhy. Vytvářet dobré jméno českým produktům, aby značka "made in Czech republic" opět něco znamenala.

Není nutné vás přesvědčovat, že by tímto ohniskem pomoci českým firmám v zahraničí měla být jedna silná proexportní agentura. Alespoň taková, jaká už je dávno samozřejmostí u našich konkurentů ze všech zemí Evropské unie.

Autor je generální ředitel CzechTrade