Za pivem šlapou na kole

Šedesát kilometrů jezdí o prázdninách za pivem muži raspenavské Jizerskohorské strojírny. Do Svijanského Újezdu na slavnosti piva.

U stánků vypijí od každého druhu jedno a jedou zpátky. Zase těch svých šedesát kilometrů. "Je to příjemné. Hlavně ve směru tam. Dobře se nám šlape a hlavně se nám nemůže stát, že bychom nedojeli. Nějak totiž tušíme, že všechny cesty vedou do Svijan," uvedl jeden z osmi účastníků tradičního výletu Karel Bureš. "Letos to šlo ale dobře i nazpátek. Jelo s námi doprovodné vozidlo. To pro případ, že by někdo nemohl. Nakonec jsme ho ale nepotřebovali. Ujeli to všichni. O půlnoci jsme byli doma." Aktéři pivní jízdy vyrážejí ráno v sedm. "Sraz míváme v oldřichovské hospodě. Každý vyjíždí odjinud. Někdo z Raspenavy, jiný z Hejnic, Lázní Libverda či Bílého Potoka. Sešli jsme se zatím pokaždé na čas. Jenom loni jsem musel tady na Miloše čekat, protože on to hned ráno vzal přes bufet," poznamenal další z výletníků Jiří Špetlík. Cestu do Svijanského Újezdu zvládnou cyklisti zhruba za pět hodin. "Jedeme všichni pospolu. Někdo šlape, jiný občas kolo tlačí. Každou chvíli ale na sebe čekáme. Nikdo nikomu neujíždí. Chraň Bůh," řekl Bureš. Za nejhorší úsek označují všichni svorně výšlap na Ještěd. "Ten nám dá pokaždé zabrat. V některých místech tlačíme všichni. Na parkovišti pod Ještědem proto odpočíváme v bufetu. Vydýcháme se, dáme pivo, někteří cigaretu a jedeme dál," sdělil stálý účastník svijanského výjezdu Petr Forchtner. "Nejlepší bylo, když s námi jel jednou nový kluk, my mu v Liberci řekli, že na sebe čekáme na Ještědu a on dojel až k hotelu. Strašně jsem nadával, když jsem pro něho musel dojet." Právě Ještěd je ve směru do Svijanského Újezdu jedinou svačinovou zastávkou. "Jinak se moc nezdržujeme. Pití si necháváme až do Svijan. Nechceme mít těžké nohy," poznamenal další letitý aktér výletů Jaroslav Mrňávek. To cestou nazpátek už na tíhu v nohách nikdo nehledí. "Na slavnostech si dáme pět piv, kafe s rumem a jedeme. Pití necítíme. Velice rychle všechno vypotíme. Je ale pravda, že první kopec k Sychrovu proklínáme," podotkl Špetlík. Zpáteční trasa vede přes Hodkovice. "Cesta domů je volnější, a tak se stavujeme po hospodách. V Hodkovicích a na Sychrově. Někdy také v Krásné Studánce a Frýdlantě. Jinak se nezdržujeme," vysvětlil Mrňávek. Ten se zároveň pochlubil, že obě trasy zvládají všichni cyklisti bez nehod. "Nikdo se nikdy nevyboural. Namále jsme měli jenom, když jsme jeli poprvé. Ne všichni totiž měli na kolech světla, a tak jsme cestou zpátky jeli tak, aby se v řadě střídal jezdec bez světla vždy s tím, kdo světlo měl," konstatoval. "Pořád někdo křičel, že nic nevidí, ale nakonec jsme tu jízdu hrůzy zvládli. Prostě jako vždy."