NOVÉ MOŽNOSTI PRO ČESKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ

New Possibilities for Czech Agriculture

Tomáš Doucha

VÚZE Praha

Úvod

České zemědělství se připravuje na vstup do Evropské unie (EU). Za předpokladu, že Česká republika (ČR) se v dohledné době stane členskou zemí EU, jsou nové možnosti pro české zemědělství jednoznačně spjaty s jeho pozicí v rámci rozšiřované unie. Příspěvek je zaměřen na koncepční úvahy, které s uvedeným procesem souvisí. Více než fakta a analytické podklady se snaží představit témata, které představují stále otevřené otázky pro širší diskusi.

V první části příspěvek stručně rekapituluje možné, veřejně i skrytě diskutované vize (dlouhodobé cíle) rozvoje českého zemědělství jako politický základ všech dalších úvah. V druhé části se příspěvek soustřeďuje na tzv. Evropský model zemědělství (EMZ) jako vyjádření vize EU k žádoucímu rozvoji evropského zemědělství a jsou představeny nejzávažnější překážky a rozpory českého zemědělství ve vztahu k uvedenému modelu. Na tomto základě a s využitím širších analytických poznatků Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE) je v třetí části provedena SWOT analýza současného českého zemědělství z hlediska jeho budoucího možného “usazení” v prostředí EU. V návaznosti na tuto analýzu jsou ve čtvrté části příspěvku podrobněji rozvedeny nové možnosti pro české zemědělství v konfrontaci se jeho stavem, který je podporován Koncepcí agrární politiky ČR pro předvstupní období (dále jen Koncepce), projednanou ve vládě začátkem roku 2000.

1. Vize - dlouhodobé cíle rozvoje českého zemědělství

Politické soupeření o budoucí žádoucí stav českého zemědělství není dosud uzavřeno. O tom svědčí časté střety politiků a reprezentantů různých zájmových skupin o budoucnosti českého zemědělství, které probíhají i v médiích. Jde o soupeření idejí v rámci veřejné volby, tzn. jakou vizi zemědělství bude větší část společnosti (tedy nejen její zemědělská část) považovat za společensky nejprospěšnější. Různorodé názory na budoucí osud českého zemědělství byly již dříve v rámci přípravy Koncepce utříděny do základních vizí A - D, které je účelné zde zopakovat:

A - EXPANZE: Vývoj českého zemědělství je založen na intenzívním využití stávajících výrobních zdrojů, vedoucímu k růstu produkce “tradičního” soukromého zboží. Rostoucí přebytky produkce jsou vyváženy.

B - KRAJINA: Vývoj českého zemědělství je založen na vyváženém poměru produkce soukromého a veřejného zboží, přičemž převážná část veřejného zboží má povahu kladných externalit zemědělské výroby. To umožňuje zachovat zvelebovat životní prostředí v širším významu, tj. včetně krajiny a venkova.

C - PŘÍRODA: Vývoj českého zemědělství je založen na konkurenceschopné produkci soukromého zboží pouze v lepších a nejlepších přírodních a odbytových podmínkách. Oblasti s horšími přírodními a odbytovými podmínkami nejsou zemědělsky využívány a jsou přeměněny ve “volnou přírodu”.

D - VODA: Jako alternativa k vizi B (KRAJINA) je uvažován i takový vývoj českého zemědělství, které by bylo soustředěně orientováno na hospodaření s vodou v krajině, tzn. nejen na produkci “čisté vody”, ale i na zvyšování retenční schopnosti krajiny. Vychází se přitom z předpokladu, že veřejné zboží tohoto druhu, které by zemědělství produkovalo, má v důsledku geografické pozice ČR přeshraniční dosah a mohlo by být také ze zahraničí spolufinancováno.

Je účelné připomenout, že vize A a C podporují rozvoj zemědělství jako čistě výrobního odvětví, zatímco vize B a D předpokládají zemědělství, ve kterém jsou v různém poměru rozvíjeny jeho služby pro veřejnost. Každá vize tak předurčuje charakter zemědělské politiky, která jí má podporovat.

Koncepce deklarativně podporuje vizi B (KRAJINA), která má velmi úzký vztah k vizi EU, která je v současné době rozvíjena v podobě tzv. Evropského modelu zemědělství. Nové možnosti pro české zemědělství se tak stávají možnostmi v rámci tohoto modelu. Jejich plné využití je však ještě spojeno s mnohými otevřenými otázkami, které jsou rozvedeny v navazující části příspěvku.

2. Evropský model zemědělství versus současný stav českého zemědělství

Jak již bylo uvedeno, česká Koncepce i EU podporují vizi zemědělství, kterou lze ztotožnit s realizaci EMZ. Tento model je založen v podstatě na následujících třech pilířích:

· zemědělství maximálně plošně rozmístěné na daném území (jinak řečeno, zemědělství jako garant údržby a zvelebování kulturní krajiny);

· multifunkční zemědělství, tedy zemědělství zaměřené nejen na produkci tradičního soukromého zboží typu “food and fibre” (a lze doplnit i o nepotravinářské užití produkce typu “energy and pharmaceutics”), ale i na produkci veřejného zboží - kladných externalit výroby soukromého zboží a veřejných environmentálních služeb;

· zemědělství úžeji propojené s rozvojem venkova, což také souvisí s diverzifikací zemědělských podniků do nezemědělských činností typu “on-farm” i “off-farm”.

Rozměr zemědělství v rámci EMZ není již dán jen tradičními ukazateli celkové zemědělské produkce, produkce mléka, obilovin apod., ale také výměrou ošetřované zemědělské půdy (ať aktivně užívané nebo v konzervaci), resp. počtem kusů těch hospodářských zvířat, která mají přímý vztah ke kvalitě údržby krajiny a k produkci veřejného zboží.

I když Koncepce bezesporu přispívá k naplňování vize EMZ, nutno zdůraznit, že v určitém smyslu poněkud “dvojsmyslně”. Na jednu stranu se k EMZ plně hlásí (protože model je zřejmě chápán našimi zájmovými skupinami tak, jak ho vnímají jeho tvrdí kritici např. z USA, tj. jako “přemalování protekcionizmu EU na zeleno”), na druhou stranu usiluje Koncepce vstoupit do EU se strukturou a prvky zemědělství, které jsou či mohou být s “oficiální” interpretací EMZ dosti v rozporu. Jde zejména o tyto otázky:

· Silně duální struktura českého zemědělství (tj. rozhodující podíl mimořádně velkých zemědělských podniků na využití půdy a na produkci) versus struktura rodinných farem (byť neustále se měnící a rozvíjející co do své povahy a velikosti farem), na které je EMZ založen. Otázka zní, zda duální struktura zemědělských podniků je schopna řádně plnit úkoly multifunkčního zemědělství a zajišťovat “zdravý” sociální vývoj venkova.

· Přirozená snaha o rozšiřování a intenzifikaci “tradičního” zemědělství v ČR versus politickými nástroji “zadržovaná” intenzifikace a produkce v zemědělství EU.

· Mimořádně silný důraz v EU na zájmy spotřebitele, který reaguje nejen na vlastnosti a kvalitu finálních výrobků, ale i na způsoby jejich výroby. Jde o celou oblast food safety(bezpečné potraviny), animal welfare (blaho pro zvířata) (a jiných environmentálních standardů. Tlaky spotřebitelů v ČR jsou dosud málo důrazné a spotřebitelé se teprve “učí”, nicméně výrobci s nimi musí do budoucna počítat.

· Značná roztříštěnost zemědělců do různých zájmových a politicky orientovaných skupin, na rozdíl od podstatně vyšší úrovně kooperativnosti a solidarity zemědělců v EU. Roztříštěnost zemědělců se projevuje jak v nižší účinnosti jejich tlaků na vládu a Parlament, tak v jejich slabším postavení na trhu.

K odpovědím na tyto otázky může sloužit analýza vývoje zemědělství ve východních zemích Německa, nelze však opomenout zcela rozdílné podmínky přizpůsobování a restrukturalizace zemědělství v těchto zemích v porovnání s očekávanými podmínkami pro české zemědělství.

Budoucnost českého zemědělství závisí také na jeho vztazích k navazujícím odvětvím - zpracovatelskému průmyslu a obchodu. Je však nutno vzít v úvahu, že všechny tři základní články řetězce mohou zejména v prostředí EU “bez hranic” fungovat do značné míry v rámci ČR samostatně. Jde např. o situace, kdy

· produkty českého zemědělství nemusí být akceptovány českým zpracovatelským průmyslem z hlediska jejich ceny a/nebo kvality;

· české zemědělství může zásobovat zahraniční zpracovatele (zejména v blízkosti hranic);

· vyšší ceny a/nebo nižší kvalita českých potravinářských výrobků může orientovat obchodní sítě na jejich dovoz (což se děje již nyní) - nebude-li potravinový řetězec naplňovat požadavky acquis, mohou se stát jeho výrobky na trzích EU neobchodovatelnými a mohou být omezeny jen na lokální trhy.

Pokud se týká cenově nákladové konkurenceschopnosti českých zemědělských podniků (ve smyslu schopnosti jejich přežití v budoucích podmínkách EU v konkurenci s farmami ostatních zemí EU), nelze ji posuzovat z pohledu dneška. Tato schopnost bude totiž negativně ovlivňována:

§ růstem cen výrobních faktorů, především práce a půdy;

§ růstem cen dosud regulovaných a/nebo neobchodovatelných vstupů (energie);

§ růstem nákladů, které souvisí se zajišťováním acquis;

§ očekávanými nižšími možnostmi čerpání podpor v EU, především různých kompenzačních plateb a prémií.

3. SWOT analýza současného českého zemědělství z hlediska jeho uplatnění v Evropském modelu zemědělství

Budoucí možnosti českého zemědělství z hlediska jeho uplatnění v EMZ a ostatních očekávaných vnějších podmínek lze posoudit ze souhrnné účelové SWOT analýzy jeho současného stavu. Tato analýza je představena v následujícím schematu.

4. Souhrnné zhodnocení možností českého zemědělství

Možnosti českého zemědělství jsou bezpochyby dány potlačením či minimalizací hrozeb, kde je to v našich možnostech, a v rozvíjení rýsujících se příležitostí. V obou směrech musí působit stát svou národohospodářskou a zemědělskou politikou.

Nalezení optimální konkrétní skladby výroby a “skulin” na stále náročnějším trhu je však záležitostí každého zemědělského podniku; tento proces nelze státem “dekretovat”. Příležitostí na trhu může být samozřejmě více, je však nutno vzít v úvahu, že výhody prvních hybatelů (first movers) se mohou velmi rychle ztratit, jakmile je poptávka nasycována rostoucím počtem konkurujících si subjektů (viz např. produkce řepky pro bionaftu a konkurence MEŘO ze zahraničí). Ani v produkci veřejných služeb ošetřování krajiny nemusí být zemědělci jedinými, kteří je mohou zajišťovat. Budou-li méně efektivní a pro společnost příliš drazí, musí počítat s konkurencí nezemědělských firem. Zemědělci však budou nenahraditelní tam, kde bude mít společnost zájem o údržbu krajiny prostřednictvím kladných externalit extenzivní zemědělské výroby.

Nalezení správného poměru mezi produkcí soukromého a veřejného zboží je - jak již bylo uvedeno - v zodpovědnosti každého individuálního podniku. K tomu je však zapotřebí, aby se na bázi veřejných financí vytvořil trh (resp. pseudotrh) veřejného zboží s odpovídajícími (tj. ani poddimenzovanými, ani naddimenzovanými) úhradami za toto zboží. Stanovení těchto úhrad je úlohou státu.

Souhrnně lze predikovat, že budou-li realizována opatření Koncepce, může se české zemědělství vyvíjet podle následujícího scénáře:

· produkční rozměr českého zemědělství bude stagnovat či spíše se bude snižovat;

· mimoprodukční rozměr českého zemědělství, měřený např. výměrou zemědělské půdy v aktivním užívání či v konzervaci, bude zachován přibližně na současné úrovni (s výjimkou asi 300 tis. ha zemědělské půdy nejhorší kvality, která by měla být přeměněna ve volnou přírodu či zalesněna).

To by v konečných důsledcích mohlo odpovídat stavu, který je podporován Koncepcí, tzn.:

· 50 % zemědělského půdního fondu ČR se zemědělstvím, které bude produkovat převážně soukromé zboží;

· 50 % zemědělského půdního fondu ČR se zemědělstvím, které bude produkovat převážně veřejné zboží;

· 20 % zemědělského půdního fondu ČR s orientací na nepotravinářské užití zemědělské produkce;

· až 10 % zemědělského půdního fondu ČR s orientací na ekologické zemědělství.

Zda se tato vize naplní, o tom rozhodne nejen reálná zemědělská politika a samotné zemědělské podniky, ale i mnohé další vnější vlivy, jejichž dlouhodobá predikce za horizont roku 2005 je velmi obtížná.