Nepodceňujme trichinelózu

RNDr. Ctibor Babička, CSc. Ing. Vladimír Diviš

Do nedávné doby byl výskyt svalovce stočeného Trichinella spiralis považován na území České republiky za poměrně malé riziko. V poslední době několika let však některé nálezy např. z okresů Frýdek-Místek, Znojmo, Hradec Králové, Liberec ukazují, že i na na území ČR nelze trichinelózu podceňovat.

Zvláště je potřeba také zodpovědněji informovat laickou veřejnost, která se dozvídá pak takové neodbornosti v tisku, jako v článku ve Vysočině dne 6.3.2003 s názvem “Nekontrolované kančí maso nese smrt”. Zde je dokonce svalovec stočený přejmenován na “drátovce svinutého”, je zde uvedeno, že na likvidaci parazita neexistují léky, že se člověk nakazí drátovcem, který je dlouhý až 3 cm a podobné doslova nesmysly.

Myslivecká veřejnost je, a nebo by měla být, dostatečně informována včetně mysliveckých adeptů. Přesto nebude na škodu si uvést alespoň základní stručné informace o svalovčitosti (trichinelóze).

Původcem je svalovec stočený Trichinella spiralis. Vedle tohoto druhu jsou popsány ještě další druhy a to T. britovi, T. nelson, T. nativa, T. murelli, T. pseudospiralis a T. papue. Z praktických důvodů vše dále je uvedeno pro druh Trichinella spiralis, neboť i když zřejmě bude vzrůstat význam i ostatních trichinel se sylvatickým (lesním) cyklem, nejsou o případném výskytu ostatních druhů na našem území zatím informace.

Dospělí svalovci žijí v tenkém střevě po dobu 6 až 7 týdnů od doby nákazy. Člověk se nakazí po pozření nedostatečně tepelně opracovaného masa, příčně pruhované svaloviny, která obsahuje v cystách opouzdřené larvy (trichiny). V trávicím ústrojí se zbaví larvy obalu a zavrtají se do stěny tenkého střeva. Svalovci jsou velice drobní, bělavé barvy, samečci jsou dlouzí 1,5 a samičky až 4,5 milimetru. Za 30 hodin jsou samičky dospělé a po oplodnění za 4 dny začnou klást živé larvy. Během svého života jich může samička naklást až 1500. Larvy pak pronikají střevní stěnou (odkud je vypuzuje i imunitní systém) a pronikají do krevních a lymfatických cest, kterými se dostávají do příčně pruhovaného svalstva a zde se opouzdřují (encystují) a tím se chrání před imunitním systémem hostitele. Zvláště hojně bývají ve svalech bránice, jazyku, mezižeberních svalech a žvýkačích. Zde vydrží životaschopné až po dobu 30 let.

U člověka pozření více než 1000 larev pak po týdnu vyvolává onemocnění, kdy migrační a svalová fáze nově vylíhlých larev vyvolá migrační a svalovou fázi onemocnění. Ta je doprovázena horečnatým stavem, vyrážkami, otoky, bolestmi v postižených svalech a dalšími klinickými příznaky. Při příliš velkém množství larev a vysoké toxémii může skončit trichinelóza i smrtí - obvykle z důvodu křeče dýchacích svalů nebo srdečního selhání.

Onemocnění je dobře léčitelné ve střevní fázi mebendazolem (Vermox) a albendazolem (Zentel). Při svalové fázi onemocnění již nejsou anthelmintika účinná a provádí se jen symtomatologická léčba s kortikoidy na zmírnění zánětlivých reakcí.

U divoce žijících savců se tato nákaza vyskytuje především u divokých prasat, lišek, vlků, medvědů, rysů, jezevců, tchořů, ale také např. veverek, ondater, drobných hlodavců, ve světě u lvů, levhardů, hyen, mořských savců atd., z domácích zvířat např. u psů.

V našich podmínkách ve vztahu k člověku je nejvýznamnějším druhem prase divoké. U divokého prasete je možný celý okruh možných zdrojů, z kterých se může černá zvěř nakazit. A to počínaje drobnými hlodavci, přes invadované uhynulé šelmy, případně jejich kadávery, s tím, že opouzdřené larvy jsou životaschopné i po delší době v zahnívajícím mase. Uvědomme si při té příležitosti, zda vždy s ulovenými liškami zacházíme tak, že jejich kadávery po kožkování nekončí někde v lese, případně při současném zvýšeném výskytu prašiviny u lišek, přímo na místě odstřelu.

Pokud se jedná o způsob nákazy u zvířat, vždy k ní dochází po pozření svaloviny s výskytem larev (trichin), vývojový cyklus je obdobný jako u člověka. U zvěře zvláště divočáků se onemocnění trichinelózou nijak viditelně neprojevuje a i silně napadený kus se nám jeví podle chování jako zcela zdravý.

Trichinelóza je typická ohnisková parazitární nákaza a její zdroje se mohou na určitém území či honitbách díky masožravým savcům a drobným hlodavcům udržovat aktivní po mnoho let.

Vzhledem k možnému závažnému průběhu onemocnění u člověka, možným i epidemickým výskytům této nákazy při společném zdroji zvěřiny, či výrobků z ní z černé zvěře pro více osob, zvláště jen kouřem zauzené domácí klobásy se zvěřiny divočáků, nebo nedostatečně tepelně opracovaná zvěřina při její přípravě, je třeba dbát na dodržování některých postupů při její kuchyňské přípravě.

Cysty s larvami jsou velmi odolné a jsou spolehlivě zničeny pouze zmrazením takové zvěřiny na teplotu -15 stupňů Celsia na dobu nejméně 3 týdnů a nebo řádnou tepelnou úpravou ve veškeré upravované zvěřině (i uvnitř) při dosažení teploty vyšší než 60 stupňů Celsia.

Je třeba dodržovat všechna opatření, zvláště zajistit veterinární vyšetření každého uloveného kusu černé zvěře. Nemáme údaje o tom, kolik ulovených divočáků je po ulovení nevyšetřeno, porovnání počtu dnes lovených asi 80 tisíc divočáků v ČR ročně s počtem provedených veterinárních vyšetření nám není známé, ale možná bychom se divili.

Chránit lidskou populaci před antropozoonózami je zakotvena i v zákoně č. 166/1999 Sb. O veterinární péči a vyhlášce Ministerstva zemědělství ČR č. 287/1999 Sb., O veterinárních požadavcích na živočišné produkty. Zanedlouho by jsme měli vstoupit do Evropské unie a tam je v současnosti nařízeno ve všech členských státech EU, i pro “třetí země” exportující maso a masné produkty do EU, provádění příslušných vyšetřovacích metod, které jsou formulovány předpisem Council Directive 77/96/EEC.

Rovněž v České republice je pro vyšetření zvěřiny divočáků dnes přípustná pouze trávicí metoda pro vyloučení přítomnosti trichin ve svalovině, přičemž vzorek by měl být odebrán z pěti míst - pilíř brániční, žvýkací sval, špička jazyku, svalovina předloktí a mezižeberní sval. Teprve po negativním výsledku vyšetření by měl být divočák rozbourán a zvěřina používána.

Poslední větší epidemický výskyt trichinelózy byl na území České republiky zaznamenán v roce 1954 ve Smrdově u Pacova, kde z 11 onemocnělých osob 3 zemřely. Od té doby bylo v České republice zaznamenáno do roku 1993 asi 14 onemocnění.

Že ale nelze trichinelózu podceňovat ukazuje epidemie z roku 1998 na Slovensku, kde v obci Valaská u Brezna onemocnělo 336 osob a z nich 45 žen, z nich 2 těhotné, ukterých došlo k potratu. Tato epidemie vznikla specifickým způsobem, kdy při tradičním “fašangu” zde vždy vyráběli speciální “čoklí” klobásy, kdy k vepřovému masu se přidává psí maso a jeden ze tří použitých psů byl pozitivní.

K rozsáhlejším epidemiím došlo v Západní Evropě např. v Německu v roce 1982 ze salámu z vepřového masa s onemocněním asi 400 osob. V roce 1998 ve Francii rovněž 400 osob s nákazou vzniklou z koňského masa. V Itálii od roku 1975 onemocnělo humánní trichinelózou asi 1000 osob v několika epidemiích způsobených rovněž z koňského masa z koní dovážených z Polska. Časté epidemické výskyty byly zaznamenány v Bulharsku, Bělorusku, Polsku, Rumunsku, Ukrajině i jinde.

Zajímavý fenomén v poslední době je přenos těchto onemocnění a vznik epidemii z koňského masa dováženého do Západní Evropy z Polska, Jugoslávie i odjinud. V průběhu posledních 15 let se v Západní Evropě stali koně nejvýznamnějším zdrojem humánních trichinelóz především ve Francii a Itálii. K nákazám koní musí zřejmě docházet na pastvinách a musejí se infikovat požíráním drobných myšovitých hlodavců.

Závěrem lze říci, že pokud budeme dbát toho, že každý ulovený kus černé zvěře bude řádně vyšetřen, dá se tím riziko vzniku onemocnění trichinelózou prakticky vyloučit. Jiná je však skutečnost, že určitý podíl zvěře včetně zvěře černé je bezpochyby uloven nelegálně pytláky. A tato upytlačená zvěř také pravděpodobně v neurčitelné části končí v restauračních zařízeních. A tam už je riziko vysoké a je jen na zodpovědnosti (či nezodpovědnosti) provozovatelů těchto zařízení, zda odebírají jen zvěř s veterinárním atestem, řádně plombovanou a s lístkem o původu zvěře a nedělají z ní nedostatečně tepelně opracované oblíbené zvěřinové bifteky.