Agrární možnosti a bariéry

Rakouskou studií o zemědělství v EU se v Ekonomu č. 24 zabývala Alice Olbrichová v článku České potraviny? Nic pro eurogurmány. Své stanovisko nyní připojují také její autoři. Naše původní studie, kterou si v našem Vídeňském institutu pro mezinárodní ekonomická srovnávání (WIIW) objednalo rakouské ministerstvo zemědělství, se nazývá Hrozba pro rakouské zemědělství? Scénáře vývoje zemědělství zemí střední a východní Evropy (ZSVE) v kontextu evropských a mezinárodních vazeb.

Zabývá se agrárním sektorem v deseti ZSVE, tj. v Bulharsku, Česku, Estonsku, Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Slovensku a Slovinsku. Stále a opakovaně zdůrazňujeme skutečnost, že rozdíly v zemědělství těchto zemí jsou obrovské. Kniha nabízí čtenáři množství informací k tématu zemědělství a jeho různorodosti. To je důvod, proč vznikla i česká verze. Tato o třetinu kratší verze obsahuje ty části původní studie, které jsou zajímavé i pro jiné než rakouské publikum. Proto jsme jako autoři studie změnili i název české verze na Možnosti a bariéry rozvoje zemědělství v ZSVE v rámci EU-25.

Paní redaktorka Alice Olbrichová se pokusila ve zkoncentrované podobě popsat, co v naší knize říkáme. Těžiště se vztahuje výlučně na Česko, a tak vzniká dojem, že se primárně zabýváme českým zemědělstvím. Autorka si jako téma vybrala slabiny zemědělství a potravinářského průmyslu v nových členských zemích EU v oblasti výroby a marketingu značkového zboží. Tyto slabiny se neomezují jen na "nové" členské země, ale jsou typické i pro Rakousko. České pivo uvádíme jako příklad, že v tomto ohledu i v nových členských zemích existují světlé výjimky.

O "mimořádně chabém výkonu českých vyjednavačů na unijním kolbišti" nikde v naší knize nehovoříme. Tento argument - slabý výkon národních vyjednavačů - se objevuje v mnoha nových členských zemích. To jsou normální politické hrátky. A politika je uměním možného. V možném rámci - daném Evropskou unií - byly výsledky uzavřených dohod pro všechny země zhruba shodné. Neexistuje žádná země, která by si zásadně vyjednala lepší či horší přístupové podmínky než některá jiná.

V době jednání o vstupu do EU bylo téma přímých plateb ve všech kandidátských zemích v centru pozornosti veřejnosti. Česko nebylo v tomto ohledu žádnou výjimkou. Byla to veřejná debata, která stanovila priority.

Společná zemědělská politika, do které byly nové členské státy integrovány, chrání zemědělce před tím, aby se nedostali pod konkurenční tlak, který by pro ně mohl být zničující. Podobným způsobem chrání i některé oblasti potravinářského průmyslu. Tam, kde společná zemědělská politika používá nástroj produkčních kvót, zabraňuje tomu, aby jedna členská země (respektive i některé další) zaplavila trh EU agrárními přebytky. Tento systém lze nazývat dobrým či špatným nebo, jak paní Olbrichová uvádí, "vlasteneckou prací". Komisař Fischler však tento systém nevymyslel. Jeho historicky cenným výkonem je skutečnost, že ukázal na reformovatelnost tohoto komplikovaného a finančně náročného systému.

V důležitých oblastech vyplácí zemědělcům společná zemědělská politika o to více prémií, o co více vyrábí. To vede ke vzniku určitých přebytků, které lze na světových trzích prodat jen za pomoci exportních subvencí. Tento systém sice na podnikové úrovni podporuje výkonnost, ovšem z makroekonomickeho hlediska je odsouzen k zániku. Proto je správnou systémovou změnou oddělit přímé platby od objemu produkce. Tuto důležitou okolnost jsme se snažili v naší studii objasnit. Je proto absurdní nám podsouvat údiv nad tím, že většina nových členských zemi - mezi nimi i Česko - zvolila pro přechodné období zjednodušený systém výplaty přímých plateb, tj. bez ohledu na objem produkce.

Z našeho pohledu posuzováno autorka článku pracovala důkladně. Opírala se však o mínění nám neznámého experta, které vede ke zkreslujícím závěrům. Výsledek je nefér především vůči těm, kteří se pokusili se značným osobním nasazením české veřejnosti zpřístupnit tento materiál pro otevřenou a korektní diskusi. Jim všem patří náš vřelý osobní dík. Lze si jen přát, aby se diskuse nad knihou dále ubírala výhradně ve věcné poloze a posloužila k užitečné výměně názorů nad tak důležitým tématem.