Nové prvky společné zemědělské politiky

Ministři zemědělství Evropské unie přijali 26. června 2003 v Luxemburgu důležitou reformu v oblasti Společné zemědělské politiky EU (CAP). Nová reforma doplňuje reformu, která už probíhá v některých oblastech a zároveň vytváří stabilnější politický rámec pro evropské zemědělství. V souladu s celkovými cíly Agendy 2000 má být nová reforma zavedena v letech 2004 - 2005. Reforma kompletně změní způsob, jakým se bude podporovat zemědělský sektor. V budoucnosti bude převážná většina dotací poskytována nezávisle na výši produkce. Reforma společné zemědělské politiky umožní zemědělcům v zemích Evropské unie prostřednictvím systému poskytovaných podpor zvýšit orientaci na trh a lepší konkurenceschopnost na trzích EU a světových trzích a získat také přiměřenou podporu v oblasti příjmů, získat finanční podporu na vytváření zemědělské produkce takovým způsobem, který pomáhá udržet kvalitní životní prostředí, pokračovat v produkci vysoce kvalitních potravin v rozličných regionálních podmínkách, které jsou pro evropské zemědělství příznačné a v dosahovat zvýšené tržní ceny a udržovat jedinečný ráz venkova v zemích EU. Nová reforma v oblasti společné zemědělské politiky přináší mnoho výrazných změn, z nichž některé budou vyžadovat i víceleté úsilí. Mezi nejvýznamnější z nich patří úplná změna způsobu podpory agrárního sektoru v EU přechodem na tzv. jednotný platební systém.Ten nahradí většinu současných dotací, tzv. prémií (přímá podpora vázaná na produkci určité rostlinné nebo živočišné komodity). Nový platební systém už nebude vázaný na zemědělskou produkci. Výše platby bude odpovídat výši přímé finanční pomoci, kterou zemědělec dostal v referenčním období (v letech 2000 - 2002). Hlavním cílem tohoto programuje je umožnit jednotlivým zemědělcům více se orientovat na trh a uplatnit své podnikatelské schopnosti. Manažérská rozhodnutí, která v minulosti vycházela z výše dotací v rámci společné zemědělské politiky, mohou nyní vycházet ze základních požadavků trhu. Nový platební systém má být zaveden do praxe 1. ledna 2005 s tím, že členské státy mohou odložit jeho zavedení nejpozději do roku 2007, kdy budou nuceny tento program přijmout.

Systém dotací bez jakékoliv vazby na zemědělskou produkci se od roku 2005 stane všeobecným principem. Členské státy však mohou nadále poskytovat proporcionální část přímé pomoci zemědělcům v původní formě a to zejména v oblasti, kde se očekávají rušivé zásahy do trhu anebo opuštění zemědělské produkce v důsledku přechodu na nový platební systém. To znamená, že členské státy mají k dispozici mnoho alternativ, buď na národní anebo regionální úrovni, ale musí si předem definovat konkrétní podmínky.

Členské země mají právo využívat dodatečné platby na činnosti, které jsou určené na ochranu a posilnění životního prostředí, jakož i na zvýšení kvality a obchodování se zemědělskými produkty. Na toto financování využívají členské státy maximálně 10 procent financí vyčleněných z fondů na platební systém pro jednotlivý sektor. Dodatečné platby musí být použité výhradně v rámci stanovených celkových hraníc daného sektoru. Reforma v oblasti společné zemědělské politiky klade největší důraz na křížovou kontrolu, tj. na sladění zemědělské produkce s ochranou životního prostředí, s péčí o zvířata a s bezpečností potravin. Příjemci přímých plateb se zavazují udržovat zemědělskou půdu ve vyhovujícím ekologickém stavu, aby se vyloučilo znehodnocení půdy a následné ekologické problémy. Při nedodržení tohoto předpisu budou sankcionováni snížením výše přímých plateb.V minulých letech byla v souvislosti se společnou zemědělskou politikou hlavním předmětem diskusí potřeba posílit rozvoj venkova. Vzhledem k tomu a též vzhledem k potřebě financování dodatečných opatření určených na rozvoj venkova, budou větším zemědělcům postupně snižovány přímé platby (tento mechanizmus je známý jako modulace): v roce 2005 o 3 procenta, v roce 2006 o 4 procenta a od roku 2007 o 5 procent. Maximální výše přímých plateb do 5000 eur na jednoho zemědělského producenta se nezmění. Jeden procentuální bod (tj. 20 procent sumy získané prostřednictvím modulace v daném členském státu) zůstane pro daný členský stát, zbývající část se přerozdělí mezi členské státy podle následujících kritérií:

- výměra zemědělské půdy,

- zaměstnanost v zemědělském sektoru,

- HDP na obyvatele v kupní síle.

Každý členský stát dostane nejméně 80 procent ze svých modulačních fondů. Snižování přímých plateb se nevztahuje na přistupující země, dokud přímé platby nedosáhnou úrovně zemí EU. Uspořených 5 procent z modulace bude převedeno na rozvoj venkova a celkové množství prostředků dostupných pro rozvoj venkova dosáhne 1,2 mld. eur ročně. Součástí reformy společné zemědělské politiky je i zvýšení množství nástrojů určených na rozvoj venkova od roku 2005. Tyto nástroje umožní zvýšit kvalitu potravinářských výrobků, uplatňovat vyšší standardy, podporovat péči o zvířata a jiné. A právě tyto dvě změny posilní politiku rozvoje venkova EU. Podle rozhodnutí vlády SR se v prvních letech po vstupu země do Evropské unie využije možnost vyplácení přímých plateb ve formě tzv. jednotné platby na plochu, která se bude vyplácet na hektar využívané zemědělské půdy v dobrém zemědělském stavu. Uplatnění jednotné platby na plochu obsahuje tři složky:

1. Platbu na hektar využívané zemědělské půdy ze strukturálního fondu pro zemědělství - EAGGF.

2. Platbu na hektar oprávněné výměry orné půdy (kromě brambor, cukrové řepy a zeleniny).

3. Platbu na podporu chovu hovězího dobytka, ovcí a koz.

Poslední dvě složky představují národní doplňkovou platbu a budou záviset na výši zdrojů státního rozpočtu. Předpokládá se, že díky reformě se Slovensko dostane na úroveň přímých plateb EU-15 dříve než se původně plánovalo. Evropská komise předpokládá 100procentní odpojení plateb od produkce v nových členských státech. Slovensko by mohlo na standardní systém přímých plateb přejít v horizontu let 2007 - 2009. Ekonomiku odvětví podpoří po vstupu do EU kromě přímých plateb i změna cenové úrovně, a to zejména intervenovaných komodit, jako jsou obilí, mléko, hovězí maso a cukr. Zemědělství je vnímané nejen jako nástroj produkce potravin, ale i jako nástroj udržitelného rozvoje venkovských oblastí. Opatření Plánu rozvoje venkova a Sektorového operačního programu – Zemědělství a rozvoj venkova - povedou k celkové restrukturalizaci agrárního odvětví na Slovensku. V dlouhodobém horizontu by to mělo znamenat členění zemědělských aktivit v souladu s danými přírodními, infrastrukturálními či jinými podmínkami daného regiónu. Prostřednictvím Plánu rozvoje zemědělství a venkova se podpoří ty oblasti zemědělství, které jsou z objektivních příčin znevýhodněné, anebo jejichž provádění vyžaduje znásobené vklady. Posilněním politiky rozvoja venkova se posilní diverzifikace činností hlavně v oblastech se znevýhodněním, které nejsou vyhovující pro produktivní zemědělství.