Bez úprav krajiny se populace zajíců a syslů nevzpamatují

Dříve, když místo velkých lánů byla krajina rozdělena na menší pole, byli zajíci zvyklí na pestřejší stravu a jídelníček nemuseli nikdy měnit radikálně. Další příčinou ubývání zajíců je zamoření prostředí těžkými kovy a pozůstatky umělých hnojiv používaných v 60. letech. Nemalou měrou se na úhynech podílí také doprava.

Bez úprav krajiny a jejího postupného vyčištění od starých ekologických zátěží neexistuje podle zoologa Miloše Anděry naděje na zvýšení populací zajíců a syslů. Oba druhy začaly ubývat v druhé polovině minulého století. Syslové, kteří byli v 50. letech pohromou pro zemědělce, už žijí pouze v izolovaných vymírajících koloniích. O počtech zajíců výmluvně svědčí čísla odstřelů. "Zatímco v 70. letech to byl milion ročně, v současnosti je to desetina," řekl zoolog ČTK.

Za nesmyslné považuje vedoucí zoologických sbírek Národního muzea snahy myslivců doplnit počty zajíců dovozem. "Je to pro ta zvířata pouze stres, na nové podmínky si nezvyknou," soudí. Aby lidé vídávali zajíců na polích víc, musejí se podle něj změnit podmínky, ve kterých zvířata žijí. Ačkoli jsou zajíci obyvateli české krajiny odedávna, lidé o nich často málo vědí.

Například právě v těchto dnech přichází pro zajíce velice rizikové období. Mají totiž složité zažívání a po skončení žní si hodně z nich nezvykne na novou stravu. "Někdy se zdá, že letos už se počty zvýší, pak ale přijde sklizeň, která znamená pro přežití zajíců velké riziko. Ve střevech mají mikroflóru, která se nedokáže rychle přizpůsobit změně stravy, a po žních hynou na zažívací potíže," popsal Anděra jednu z mozaiky příčin ubývání zajíců. Dříve, když místo velkých lánů byla krajina rozdělena na menší pole, byli zajíci zvyklí na pestřejší stravu a jídelníček nemuseli nikdy měnit radikálně.

Další příčinou ubývání zajíců je zamoření prostředí těžkými kovy a pozůstatky umělých hnojiv používaných v 60. letech. Nemalou měrou se na úhynech podílí také doprava. "Například na dálnici z Prahy na Plzeň hned za hlavním městem není silnice oplocená, krajina by tam zajícům byla jinak příznivá. Obecně je na dálnicích málo zvířecích podchodů," míní Anděra.

Populace syslů obecných je na tom ještě hůř než ta zaječí. Po syslím "boomu" v 50. letech začalo těchto hlodavců prudce ubývat. Počátkem 90. let žili syslové sotva ve stovce lokalit. Před čtyřmi lety už to bylo pouze 26 míst. "Zároveň se ukázalo, že se i tyto zbylé kolonie zmenšily, málokterá z nich přesahovala 100 jedinců. I dál se kolonie zmenšují, například na kopci Raná v Českém středohoří jich žily stovky, v současnosti už jen desítky. Kolonie postupně vymírají i kvůli tomu, že jsou od sebe naprosto izolované a nemohou se doplňovat.

Zbytky syslů přežívají na pravidelně sečených místech, například letištích nebo tábořištích. Největší kolonii znají pražští vysokoškoláci z místa letních soustředění na jihočeské Albeři. Na zlepšení situace se Anděra dívá skepticky. Umělé vysazování syslů se nedaří. Teoreticky je možné podle zoologa naplánovat hustší síť udržovaných travnatých ploch a biokoridorů umožňujících jejich propojení, ale výsledek bude nejistý.

Nesmlouvavě se zoolog dívá na snižující se počty králíků v přírodě. Tento druh není v Čechách původní. Od 50. let bojují kolonie neúspěšně s nákazou myxomatózy. Pokud králíci v Čechách vymřou, vrátí podle zoologa prostor původním druhům.

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info