Zbytečný naschvál Senátu

Jedním z mnoha příkladů dokumentující vítězství politikaření nad zdravým selským rozumem, je Senátem odmítnutá možnost zrušení předkupního práva Pozemkového fondu ČR (PF) na již nakoupené a zaplacené pozemky.

Dosavadní opatření, kdy Fond může uplatnit předkupní právo po dobu mnoha let od prodeje pozemků, kdy mu tedy už dávno nepatří, nemá v normální zemi vůbec žádnou logiku. Pravda, v podmínkách transformující se ekonomiky po listopadu 1989 takové opatření určitý důvod mělo, neboť nikdo netušil, co se bude v zemi, v níž půda a všechno patřilo všem, bude po otevření prodeje státní půdy dít. Opatření, které tak splňovalo jakousi předběžnou opatrnost, proto mohlo mít dočasnou a omezenou platnost. Dnes je ale již tento stav zcela překonán.

Klíčové je, že současná situace neumožňuje vlastníkům nakoupených pozemků s nimi svobodně nakládat. To je v podstatě porušení vlastnických práv, byť půda je jistě specicifický druh majetku, ale přece jen – majetku. Samozřejmě je předkupní právo Fondu také ideálním semeništěm korupce a nástrojem k nátlaku na zemědělce, kteří půdu od PF koupili a zaplatili, a chtěli by jí například dále prodat. Negativ tohoto stavu je ale mnohem víc. Z ekonomického pohledu je například předkupní právo brzdou možných investic do zemědělství, neboť v případě, že není v praxi jisté, zdali budou pozemky skutečně dlouhodobě ve vlastnictví nového majitele, nelze tuto půdu využít jako záruku oproti úvěrům, které mohou na investice poskytnout banky. A nelze jí využít jako záruku vůbec. Stejný problém se týkal i dosavadní nemožnosti převést pozemky nakoupené fyzickými osobami do majetku právnických osob (zemědělských podniků), jichž jsou fyzické osoby členem. To se ale již naštěstí změnilo, čímž byla odstraněna paradoxní situace, kdy družstvo, akciová či obchodní společnost či „eseróčko“ potřebovalo investovat, jeho členové měli dostatek majetku v podobě pozemků na záruky, ale protože tyto nebyly v majetku příslušné právnické osoby, nemohla je právnická osoba jako záruku využít.

Každopádně je zrušení předkupního práva PF je v zájmu zemědělců a obecně veškerých vlastníků nakoupené státní půdy. To by měli vědět zejména sociálnědemokratičtí zákonodárci, kteří se obvykle podporou zemědělství vehementně zaštiťují a je i skutečností, že řada zemědělců, zejména z řad právnických osob, tvoří jejich voličskou základnu. Přesto to byl právě oranžově zbarvený Senát, který zrušení předkupního práva odmítl. Lze se tak oprávněně ptát, nakolik to myslí ČSSD s podporou zemědělství vážně, a nakolik je to jen voliče lákající rétorika.

Podle všeho přitom Senát zamítl příslušné návrhy zejména proto, že byly podány zákonodárci ODS. Šlo tedy fakticky o naschvál a vítězství politikaření nad reálnou podporou a pomocí právě zemědělské prvovýrobě. Pokud přitom bude taktika naschválů vítězit i v budoucnosti, výrazně se tím omezí potřeba existence dlouhodobých a čitelných záměrů státu v oblasti zemědělství.

Existují hlasy, že zrušení předkupního práva Fondu fakticky změní podmínky prodeje státní půdy pro její původní nabyvatele a nabyvatele budoucí, neboť ti noví budou ve výhodnější pozici než ti, na jejichž nakoupené půdě leží po mnoho let neodstranitelné břemeno. To je sice pravda, na druhou stranu uvolnění blokace se bude od doby takového kroku týkat všech, a všichni tedy budou například moci využít své pozemky mimo jiné jako již zmíněnou záruku. Zároveň by také všichni mohli vlastněnou půdu bez omezení prodávat nebo jí jinak než zemědělsky využívat. To by měl být impuls k obecnému rozvoji venkova, neboť nemusí být navěky dopředu dáno, že zakoupená zemědělská půda bude vždy sloužit jako půda zemědělsky využívaná. Může být třeba využitelná k rekreaci, ale to je jen jedno z mnoha řešení. Důležité také je, že uvolnění předkupního práva bude nepochybně také impulsem k rozvoji dosud zcela stagnujícího trhu s půdou, což ale ve svém důsledku nemusí být pro zemědělce pozitivní, protože se mohou zvýšit poplatky za pronájem půdy. Na druhou stranu by zreálnění ceny půdy v ČR bylo jedním ze systémových faktorů, kromě zákona na ochranu zemědělského půdního fondu, který by snižoval výhodnost nákupů půdy v ČR z řad cizinců.

Jedním z argumentů na zachování předkupního práva jsou také strategické zájmy státu, který v budoucnosti bude půdu potřebovat k řadě aktivit – výstavbu dopravní infrastruktury, dokončení majetkového vyrovnání, ke směnám s vlastníky nebo třeba k výstavbě retenčních nádrží a vůbec staveb protipovodňové prevence. Na to ale pamatuje již stanovená (avšak ve velmi malém rozměru) rezerva státních pozemků. I tento argument tak v praxi padá.

Zachování předkupního práva tedy ve skutečnosti nejvíce pomáhá úředníkům na PF, neboť tak mají o důvod víc k oprávněnosti své existence. Je to ale pouhá naděje, protože podle stále platného vládního usnesení má Fond do konce letošního roku ukončit svou činnost, a to se také s pravděpodobností hraničící s jistotou stane. I proto by mělo být předkupní právo Fondu co nejrychleji zrušeno.

Petr Havel