Zemědělství a myslivost – blýská se na lepší časy?

Začátkem března zahájila Asociace soukromého zemědělství ČR a její komoditní rada pro lesy a myslivost sérii seminářů pod názvem Zemědělství a myslivost. Budou jich téměř tři desítky, a to v jednotlivých regionálních organizacích ASZ. Náplň semináře zajistili a velmi dobře prezentují odborníci na dané téma – Josef Plzák, Zdeněk Polanský a Igor Hájek. Informace ze školení jsou shrnuty v praktické brožurce Malá myslivecká rukověť pro sedláky a vlastníky půdy, kterou obdrží každý účastník tohoto semináře.

Již při prvním semináři, konaném 5. března pro regiony Kolín, Kutná Hora, Nymburk a Pardubice, Chrudim, bylo patrné, že školitelé znají danou problematiku dokonale a jsou schopni poskytnout účastníkům zajímavé informace z historie, současnosti, ale udělit i praktické rady týkající se členství v honebním společenstvu či vymáhání náhrad za škody způsobené zvěří.

První přednášející, Josef Plzák, připomněl, že myslivost je v současné době v České republice provozována na základě zákona o myslivosti z roku 2001. Jeho příprava proběhla v režii skupin osob odlišných od vlastníků půdy a nájemců zemědělských pozemků, na nichž se myslivost provádí. Nepodařilo se tak najít potřebnou rovnováhu mezi jejich zájmy. Nedošlo k optimální regulaci stavů zvěře a proces odškodnění za ztráty způsobené zvěří příliš nefunguje.

Vzpomenul také, že do roku 1948 mělo mnoho sedláků buď vlastní honitby, nebo provozovalo honitby pronajaté a vykonávalo v nich právo myslivosti. Znárodňováním a postupnou likvidací selského stavu se začal vývoj myslivosti ubírat bez zemědělců – nejprve byl dán výkon práva myslivosti lidovým mysliveckým společnostem, roku 1962 bylo novým zákonem o myslivosti odděleno právo myslivosti od vlastnictví půdy. Dodnes se sedláci, jakožto vlastníci půdy, na řízení myslivosti nepodílí, ačkoliv více jak 70 % honebních pozemků je na zemědělských plochách.  

Vysvětlil, že je důležité, aby řízení myslivosti bylo postaveno na rozhodování vlastníků a uživatelů pozemků. V příštím roce končí některé nájemní smlouvy na honitby, proto by se měli zemědělci pokusit koordinovat své kroky v honebních společenstvech a mysliveckých sdruženích. Smyslem není vymezení se proti myslivcům. Jde o to, aby dnešní sedláci mohli navázat na odkaz svých předků a aby se myslivost opět stala organickou součástí hospodaření na půdě.

Další přednášející, Zdeněk Polanský, upozornil, že každý zemědělec nebo vlastník půdy by se měl aktivně účastnit práce v honebních společenstvech, ve kterých má vlastní pozemky, nebo pozemky, které zemědělsky obhospodařuje. Tak získá právo vyjadřovat se k tomu, jakým způsobem se bude v honitbě myslivecky hospodařit. V případě pronájmu má právo navrhnout smluvní podmínky včetně způsobu mysliveckého hospodaření a náhrad škod způsobených zvěří.

Tématu uplatňování nároků na náhradu za škody způsobené zvěří na pozemcích a zemědělských porostech se věnoval Igor Hájek. Je soudním znalcem v tomto oboru, vypracoval již celou řadu znaleckých posudků, proto byla jeho přednáška doplněna spoustou poznatků z praxe, včetně názorné fotodokumentace. Upozornil zejména, že se zjištěná škoda musí vždy vyčíslit a uplatnit u uživatele honitby do 20 dnů od jejího vzniku a nečekat až po sklizni. Pokud uživatel honitby neuhradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě tří měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu. Termíny, tak jak jsou dány ustanovením zákona, se musí velmi pozorně sledovat, jinak snaha o uplatnění škody nebude úspěšná.

Připomenul ale, že ideálním řešením je vzájemná součinnost sedláků a myslivců, cílená spolupráce při utváření krajiny a hledání společných řešení. Zejména prak vytváření podmínek pro lov, který sníží populaci přemnožené zvěře a škody. Žaloby a soudní pře by proto měly být až tím posledním řešením.  

Po těchto třech přednáškách proběhla živá diskuse mezi účastníky semináře a přednášejícími. Diskutovalo se i o novelizaci zákona o myslivosti, kterou nedávno v médiích zmínil ministr Petr Bendl jakožto jednu z priorit ministerstva zemědělství. Přítomní se jednoznačně shodli na aktuálnosti založení samostatné myslivecké organizace, která by měla především hájit zájmy majitelů a uživatelů honebních pozemků, a to zejména v okamžiku otevření zákona o myslivosti. Nově vznikající myslivecká organizace nebude namířena proti žádnému již existujícímu sdružení, ale nabízí alternativu těm myslivcům, kteří nejsou v současné době nikde organizováni. Mohou do ní vstoupit i organizovaní myslivci, aniž by rušili své členství v již existujícím mysliveckém spolku.

Šárka Gorgoňová