Myslivost není bezmyšlenkovitá palba, ale tradice
14.03.2012 | Silvarium
Myslivost byla zařazena na seznam nehmotného kulturního dědictví. Jiřímu Stránskému to v článku s podtitulem Jen počkej, zajíci nejde do hlavy. Takže fakta:
Chov zvěře, její ochrana, péče o prostředí, ve kterém zvěř žije, ale také hudba, výtvarné umění nebo architektura – to všechno je myslivost. Zapomenout nesmím ani na kynology, kteří mimo jiné pečují o chov dvou českých národních plemen, nebo na sokolníky, jejichž dravci mají stejnou hodnotu jako nové auto.
To nejcennější v pokladnici české myslivosti však nejsou ušlechtilí sokoli ani umělecká díla. Nejcennější jsou lidé! Lidé, kteří milují přírodu, kteří obětují stovky hodin a nemalé finanční prostředky péči o zvěř. Lidé, kteří jsou bezmocní proti nočním nájezdům pytláků nebo developerům, kteří zaplevelují zemi obludnými halami velkoskladů a kradou tak zvěři (a nakonec i nám) prostor k životu. Lidé, kteří vědí, že myslivost se nedá naučit z knih, protože zkušenosti, stavovská hrdost a myslivecká vášeň se předávají z generace na generaci, protože myslivcem se člověk nestává, myslivcem se člověk rodí!
Pojem myslivost se objevuje už ve 14. století a do cizích jazyků je prakticky nepřeložitelný. Odkazuje totiž na skutečnost, že v myslivosti nejde v první řadě o lov. Nejde o instinktivní, tedy bezmyšlenkovou honbu za úlovkem, ale o systematickou činnost člověka v přírodě podléhající psaným i nepsaným pravidlům, zákonům, etice a morálce.
Pojem myslivost má však v sobě ještě jeden aspekt – přemýšlení o budoucnosti. Právě všudypřítomný ohled na budoucí generace (lidí i zvěře) je pro českou myslivost charakteristický. Proto se česká myslivost pyšní propracovaným systémem, podle kterého je zvěř nejen chována, ale také cíleně lovena. I proto mají čeští chovatelé loveckých plemen psů tak vysoké nároky na exteriér a povahové vlastnosti chovných jedinců. Právě proto čeští myslivci tak pečlivě střeží své tradice – od specifické mluvy přes oblékání až po etiku lovu, opravují svatohubertské kapličky a v antikvariátech skupují staré tisky a notové záznamy. To proto schraňují sice nefunkční, ale přesto stále krásné výrobky českých puškařů a proto se nezbavují trofejí po svých předcích, třebaže nemají žádnou významnější tržní hodnotu.
Tatínek pana Stránského, který byl také myslivec, asi všechno to krásné a vznešené svému synovi předat nedokázal. O důvod víc, proč si kulturní dědictví české myslivosti svou ochranu zasluhuje.
Další články v kategorii
- Souhrn událostí uplynulého dne 18.4.2024 (19.04.2024)
- Češi konzumují méně ovoce a zeleniny, než je doporučená denní dávka (18.04.2024)
- Fazole z Teska obsahovaly čtyřnásobné množství herbicidu (18.04.2024)
- Budějovický Budvar měl loni rekordní tržby 3,37 miliardy korun, stouply o 11 pct (18.04.2024)
- ASZ ČR odmítá návrhy poslanců ANO a SPD na omezení svobody vlastníků půdy (18.04.2024)
- Vyšší ochranu nejlepší zemědělské půdy Sněmovna schválí patrně v mírnější podobě (18.04.2024)
- Lesy ČR postavily nádrž na úpatí nejvyššího vrcholu Jizerských hor (18.04.2024)
- Arboretum v Pardubicích budou spravovat technické služby, změna je na popud lidí (18.04.2024)
- Letošní Cena Ing. Jiřího Nováka byla udělena Pavlu Bednářovi za výzkum modřínu (18.04.2024)
- Vinaři v Habánských sklepích dnes zahájili unikátní test, který má ochránit révu před přicházejícím mrazem (18.04.2024)