Co Čech, to zahrádkář Kdo změnil zahrádkáře nejvíc? Supermarkety

Kdo by je neznal. Snad u každého města nebo městečka se rozprostírá přinejmenším jedna zahrádkářská kolonie. Ještě na konci 
90. let se Český zahrádkářský svaz mohl pyšnit téměř třísettisícovou členskou základnou. Dnes se počet organizovaných zahrádkářů zredukoval  na polovinu.

„Poslední tři roky se to poměrně stabilizovalo. Naše základní organizace dokonce začaly přijímat nové členy, i když to není tak masové jako v minulosti,“ zamyslel se nad perspektivou místopředseda Českého zahrádkářského svazu Josef Ernest.

Nicméně si nemyslí, že by současný zájem o zahradničení ovlivnily zvyšující se ceny potravin. Trendy totiž zatím ukazují na něco jiného. Ze zahrádek postupně mizí kořenová zelenina, jako je například celer nebo petržel. Ubývá také pěstitelů ovoce. Přitom ještě před pětadvaceti lety zásobovali zahrádkáři ovocem 30 procent spotřeby na trhu. „Začalo to rozvojem supermarketů. Lidé si říkali, že se jim to  nevyplatí pěstovat, když to tam mohou mít za pár korun,“ vysvětlil Josef Ernest.

Líde pěstují více zeleniny

Na druhou stranu začali lidé pěstovat více plodové zeleniny, tedy například rajčata nebo okurky. „Podobný trend prodělali i Němci. Kvůli méně kvalitní zelenině v supermarketech se jí po letech začali zase věnovat,“ doplnil místopředseda svazu.

A z Evropy se k nám dostávají i další prvky. „V zahradách se objevují pergoly, skalničky nebo plochy na rekreaci. V Německu se zahradničení posouvá do společenského dění a je tam typická účast celých rodin i společenství na akcích, jako jsou u nás farmářské trhy. Něco podobného u nás teprve začíná,“ dodal  Josef Ernest.

Krtky přemlouvám, aby se přestěhovali k sousedům

Kralupy nad Vltavou – Každý je nějak „picnutej“, ona je podle svých slov picnutá do záhonů. „Zahrádkářství je životní poslání, pije se s mateřským mlékem,“ říká vystudovaná zahrádkářka Věra Chodorová, která se narodila v zahradnické rodině a už jako malé dítě měla svůj záhonek. „První vlastní zahrádku jsem dostala, když mi bylo dvacet,“ vzpomíná na svoje zahradnické začátky. Prošla zahrádkářským svazem, teď  se zabývá ochranou zeleně.

Osmapadesátiletá Věra Chodorová opečovává svoji už  pátou zahrádku. „Člověk se stěhuje velmi snadno, přestěhovat zahrádku je ale problematičtější,“ přiznává. Obzvláště když pěstuje dvacítku ovocných stromků, cibuloviny a zeleninu jako rajčata a okurky. Jejím největším hobby jsou ale trvalky. „Těch mám tak na dvě stě, od nějakých mám i několik druhů. Třeba mateřídoušku v šesti odrůdách, sněženky ve třech nebo fuchsie v deseti,“ vypočítává.

Velké úsilí

Udržovat vlastní zahradu stojí pořádné fyzické i finanční úsilí. V sezoně chodí paní Chodorová za svou úrodou až třikrát týdně, i když přiznává, že například okurky si žádají denní péči. Ročně za svůj koníček utratí tři až pět tisíc, a to jen za základní potřeby. „Když navštívíte zahradnictví a ujede vám ruka, není žádný problém nechat tam dva tisíce,“ přiznává. Odměnou za to jsou čerstvé plody. „Je rozdíl, když sníte utržené jablko ze stromu, než když si ho přinesete domů po padesáti postřicích v igeliťáku z obchodu.“

Největší problém má stejně jako její kolegové se škůdci. „Třeba krtek podhrabe, co se dá. Toho jde jen u krtince přemlouvat, aby se přestěhoval 
k sousedům. Ale funguje to asi tak jako různé plašiče,“ směje se. Nejvíc však dlouhodobě bojuje s plísní u rajčat a okurek a s moniliózou u jabloní.

Široký sortiment

Přesto se podle jejích slov po revoluci zahradničí daleko lépe a snadněji. „Po otevření hranic se k nám dostal takový sortiment, že ho člověk ani nemůže zvládnout. Na co člověk pomyslí, to je,“ vypráví a dodává, že dřív znala jen pár hnojiv, dnes jich je obrovské množství. „Dříve také existovaly listiny povolených odrůd, které tvořil Ústřední kontrolní zemědělský ústav,“ říká a pochvaluje si přitom dnešní širší a lepší sortiment 
i rezistentnější odrůdy. Zároveň ale dodává, že se v tom kolikrát ztrácí jak ona, tak odborníci.

Zahradničení paní Chodorová považuje za užitečný koníček. „Dává radost. Když mi kvetou stromy, lidé se u zahrady zastavují. Je to ale celoroční starost. Když sbíráte známky, nemusíte se o ně měsíce vůbec starat. Když na zahrádku nejdete měsíc, spláčete nad výdělkem,“ říká zahradnice, která doufá, že ke stejnému koníčku doroste i její mladší syn. „Skalní zahrádkáři jsou ale až důchodci,“ zakončuje.

Ty v zahrádkářské kolonii vídá nejčastěji. Zahrádkářů je prý nejvíc mezi padesátníky.

KATEŘINA CIBOROVÁ

Autor: Vilém Janouš