My také vyrábíme marmeládu. Je to naše specialita, tvrdí Češi EU

Čeští výrobci se pokusí dostat jahodovou a meruňkovou marmeládu na seznam výrobků chráněných Evropskou unií. Půjde o lítou bitvu. Proti budou zejména jihoevropské státy, které před lety prosadily, že marmeláda může pocházet pouze z citrusových plodů.

V Evropě vypukla nová bitva. Zteč o marmeládu. Rozpoutali ji čeští výrobci ovocných pomazánek, kteří bojují za to, aby mohli na sklenice svých produktů opět lepit etikety se slovem marmeláda. Od roku 2004 smějí tímto názvem označovat jen směsi z citrusového ovoce. Tradičním českým marmeládám z jahod nebo meruněk se marmeláda oficiálně říkat nesmí. Před lety si to vybojovali výrobci z jihoevropských zemí.

Jejich čeští konkurenti jim nyní hodili rukavici. Jahodovou, meruňkovou a lineckou marmeládu navrhli zapsat jako Zaručenou tradiční specialitu do seznamu potravin chráněných Evropskou unií.

"Chceme tím zlegalizovat název marmeláda, který je v Česku tradiční a používá se desítky let," řekl k tomu Jiří Mikyska z firmy Hamé.

Návrh byl podaný teprve na konci února, celá snaha českých výrobců je tedy na začátku. Jestli se jejich pokus podaří, bude známo nejdříve za půl roku. Tak dlouho bude totiž návrh viset na veřejném webu Evropské unie, aby se k němu mohli vyjádřit jeho oponenti. Pokud se žádné námitky neobjeví, bude marmeláda označena za zaručenou českou tradiční specialitu. V tomto případě je ale krajně nepravděpodobné, že by se nikdo z kritiků neozval. Bitva se tak může prodloužit až na několik let. Přesně jako se to stalo v případě Olomouckých tvarůžků, které na punc potraviny s chráněným zeměpisným označením čekaly šest let.

Pražská šunka, Jihočeská Niva a Valašské frgály

Marmeláda není jedinou pochutinou, která v současnosti aspiruje na zápis do prestižního seznamu. Zaručenou tradiční specialitou by se rády staly například Pomazánkové máslo nebo Pražská šunka. Chránit svůj původ chtějí zase Jihočeská Niva a Valašské frgály. Tyto tradiční velké koláče čekají na zápis už dva roky. Posledním úspěšným českým aspirantem bylo Chelčicko-lhenické ovoce. Jihočeská ovocnářská oblast uspěla i kvůli své různorodosti. Pěstují se tu třešně, višně, švestky i drobné ovoce jako červený a černý rybíz.

Aby potravina dostala označení Zaručená tradiční specialita, musí splňovat několik kritérií. Důležité je zejména její složení, ale i příprava a výroba. Jednou z podmínek je také ta, jestli byl výrobek poprvé uveden na trh ještě před druhou světovou válkou. Punc chráněného zeměpisného označení říká o produktu hlavně to, že je dlouhodobě spjat s jednou lokalitou, ve které se vyrábí, připravuje, zpracovává i balí.

Podle České potravinářské komory nejsou evropská označení jen bezcennou nálepkou. "Ze zkušeností výrobců ze západní Evropy vyplývá, že toto označení dokáže zvýšit prodeje daného zboží až o 30 procent. Navíc si na něj mohou dát výrobci vyšší ceny," tvrdí mluvčí komory Dana Večeřová. Komora chce tak důležitost značky náležitě zpropagovat a chystá kampaň, kde Čechům vysvětlí prospěšnost jednotlivých punců i výlučnost potravin, které se jimi chlubí.