Novela zákona je potřebná

Skutečnost, že Vláda ČR schválila poslaneckou verzi novely zákona 95 o prodeji státní půdy, lze jen přivítat. Daleko důležitější než samotný prodej půdy jsou přitom podmínky s jejím nakládáním a převody.

Předloženou novelu lze také chápat jako jeden ze systémových kamínků v boji proti korupci. Především proto, že současná podoba zákona zakotvuje předkupní právo Pozemkového fondu ČR (PF), navzdory jakékoli logice na fakticky nekonečně dlouhou dobu i za situace, kdy již kupující Fondu za půdu zaplatil. Při prodeji státní půdy tak platí, že ten, kdo jí koupí, jí ani tak nemá právně jistou. To je z hlediska vlastnických práv něco, co je skoro neuvěřitelné. Samozřejmě, že PF nemusí své předkupní právo uplatnit. Jenže může. Bude-li nakoupená půda i nadále v majetku toho, kdo jí koupil, je tak zcela v rukou státních úředníků, respektive úředníků PF, což je potenciál ke korupci jako víno. Už jen z toho důvodu by měla být novela schválena, myslí-li to vláda s bojem proti korupci vážně.

Novela také přináší další, zcela logickou změnu oproti současnému stavu, který je fakticky diskriminační vůči soukromým zemědělcům hospodařících na bázi rodinných farem, kdy generace odcházející do podnikatelského důchodu předává svým potomkům rodinný majetek. Podle současné verze by měl nový nabyvatel (tedy například syn stávajícího hospodáře) v případě půdy, která je splácena Fondu, při převzetí do měsíce doplatit PF zbývající nesplacenou částku. To je ovšem opravdu danajský dar při startu do zemědělského podnikání, které se navíc potýká s rychle stárnoucí populací, takže nástup mladé generace je nanejvýš žádoucí. Tomu však momentální stav nepřímo brání. Nově by přitom mohl peníze Fondu splácet i příbuzný současného hospodáře, což je zcela logické. Aktuální podoba přitom také při změně majitele ruší předkupní právo na půdu pronajatou od Fondu, které drží stávající nájemce. Hospodařící zemědělec se tak dostává do stejně, a z hlediska kapitálové vybavenosti spíše do nevýhodné pozice vůči komukoli jinému, který by chtěl dosud pronajaté pozemky koupit ze spekulativních důvodů a ze hry vyšachovaného zemědělce přeplatit. Také tuto nelogičnost hodlá předkládaná novela změnit. Nejde ale jen o fyzické osoby soukromých zemědělců – převzít splácení kupovaných pozemků by podle novely mohli i společníci v družstvech, takže návrh nezvýhodňuje žádnou z forem zemědělského hospodaření v ČR.

Naopak v případě převodů rodinných farem diskriminace v současných zákonech existuje. Na rozdíl od právnických osob, kde se vlastnický subjekt nemění, je v případě soukromých zemědělců majitelem farmy jiná fyzická osoba, která musí při převzetí rodinného hospodářství zaplatit z příjmu. To fakticky znamená systémové finanční pouštění žilou při jakékoli změně hospodáře, což je další brzdou v rozvoji rodinných farem a nástupu nové generace. V souběhu se současnými podmínkami zákona o prodeji státní půdy je zřejmé, že legislativa v ČR rodinným farmám opravdu nepomáhá, a zcela oprávněně se lze ptát, proč tomu tak je, neboť evidentně nejde o náhodu. Vše nicméně nasvědčuje tomu, že i v tomto bodu se legislativní situace změní.

Zpět ale k novele týkající se prodeje státní půdy. Klíčovým bodem je již zmíněná žádoucí změna předkupního práva PF, které by nově zanikalo pět let od data vkladu vlastnického práva k pozemku novému vlastníkovi. To v praxi znamená, že by řada již splacených pozemků byla již nyní skutečně definitivně v rukou nových vlastníků, kteří by je tak mohli použít například jako garanci oproti úvěrům bank na investice do svého podnikání. To v současné době možné není, protože banky se oprávněně obávají, že stávající vlastník nemusí být konečný – a proto na půdu nakoupenou od státu nepůjčují. Všude v civilizovaném světě je přitom pro banky půda standardní zárukou. Což znamená, že stav v ČR například v tomto bodu diskriminuje naše zemědělce oproti zahraničním.

V ČR navíc, i díky současné podobě zákona o prodeji státní půdy, po řadu let stagnuje trh s půdou. Díky tomu není zřejmá skutečná tržní hodnota půdy, což je opět limitem pro možné bankovní úvěry do zemědělství, garantované vlastnictvím pozemků. Netřeba dodávat, že zvýšení dynamiky trhu s půdou a možnost použít pozemky jako záruku vůči úvěrům od bank generuje potenciální vyšší příjmy do státního rozpočtu, což by mělo právě ministerstvo financí zajímat.

Zajímat by to mělo nyní především poslance parlamentu, a v tomto směru je nadějné, že předkládaný návrh má podporu zemědělského výboru napříč politickým spektrem. Ze střednědobého hlediska je nicméně nutné, aby nezůstalo jen u dočasné novely za situace, kdy PF, alespoň teoreticky, v nejbližších měsících zanikne. Principy, které novela obsahuje, se musí stát také součástí legislativy, podle které se bude řídit Státní pozemkový úřad.

Petr Havel