Filmový festival ČZU je záslužný počin

Žádoucí popularizace vědy a výzkumu, ale také širšího pohledu na oblast zemědělství a potravinářství – to je mezinárodní filmový festival „Life Sciences Film Festival (LSFF)“, jehož druhý ročník probíhá tento týden v prostorách České zemědělské univerzity v Praze (ČZU).

S myšlenkou pořádat na univerzitní půdě přehlídku filmů přišlo loni Občanské sdružení Harvest films s cílem „reagovat na deficit audiovizuálních děl s tématikou přírodních a zemědělských věd,“ a dlužno říci, že v příliš velký úspěch takové akce, i na samotné univerzitě, málokdo věřil. Skutečnost však předčila očekávání, a tak se zrodil další, letošní ročník, a tím i zárodek tradice, kterou by bylo záhodno udržovat, a to z mnoha důvodů. Prvním z nich je sama primární myšlenka nedostatku či nedostupnosti oborových filmů a filmových dokumentů vůbec, a zejména pak její mezinárodní rozměr. V dnešním globálním světě je přitom nejen pro konkurenceschopnost zemědělců a potravinářů, ale i jako podklad pro nadčasová strategická rozhodování velmi potřebné sledovat trendy, podněty či nově se rodící přístupy k řešení problémů, o kterých se diskutuje ve světě, byť třeba zatím jen na filmovém plátnu. Ať si přitom kdo chce, co chce říká, ČR je, zdaleka nejen v zemědělství, díky nedávné historii stále ještě od okolního světa relativně izolovaná, což je samozřejmě nemalý handicap. Samotní zemědělci jsou pak v rámci naší společnosti skupinou, která také není pro většinu veřejnosti dostatečně prostupná, a platí to bohužel obousměrně. To ovšem není v v zájmu oboru ani náhodou. K otevírání takto uzavřeného prostoru je proto vhodný každý prostředek, a je-li to atraktivní formou prostřednictvím filmu, tím lépe.

K tomu, aby mohlo zemědělství ve společnosti lépe obhájit své zájmy a své pozice, je nepochybně důležité vědět, a v tomto případě i vidět, jak vnímá problematiku zemědělství i potravinářství nezemědělská a nepotravinářská veřejnost. Zejména tento rozměr přitom LSFF poskytuje. Námětů, kterých by si měla agropotravinářská společnost všímat, je celá řada – za nejdůležitější je nicméně nutné považovat vztah laické veřejnosti k životnímu prostředí a bezpečnosti a kvalitě potravin. Obě témata jsou bohužel mediálně dost zprofanována, přičemž výsledkem je emotivně pozitivistický vztah lidí z měst k přírodě, který ale často končí v problematických „zelených projektech“ všeho druhu, jejichž výsledkem je v lepším případě zbytečné utrácení peněz, v horším případě ještě horší stav přírody a krajiny, než jaký byl před realizací uvedených projektů. V případě potravin se zase společnost dostala do stadia, kdy řadový spotřebitel nemá důvěru téměř v žádné průmyslové výrobky a je tak velmi snadno manipulovatelný k extrémnímu spotřebitelskému chování bez jakýchkoli racionálních argumentů. Ani v jednom případě nelze přitom příliš spoléhat na to, že by se v těchto oblastech většina společnosti objektivně vzdělávala. To znamená, že obhajoba agropotravinářského podnikání bude v prvé řadě na podnikatelích samotných. Aby však byli ve své argumentaci věrohodní, musí se alespoň v hrubých rysech seznámit se základy aktuálního vědeckého poznání, a také s postoji těch, před kterými musí své pozice obhajovat.

Univerzitní půda je k čerpání potřebných poznatků ideální prostor, neboť by měla být oproštěna od politikaření všeho druhu a naopak prostorem k diskusi nad tím, jak vstřebat vše inspirativní, co v průběhu jednotlivých projekcí a následních polemik k nim zazní. Stejně tak by ale měla být odrazovým můstkem k formulování argumentů, jak veřejnosti přiblížit podnikání v prostoru, kde většina společnosti trvale nežije. Takto pojímané strategii komunikace se ovšem bohužel zemědělská veřejnost teprve učí. LSFF je ale jedním z kamínků v mozaice, jak v takové komunikaci pokročit.

Je symbolické, ale i logické, že se v prezentaci festivalu nejen letos, ale již v prvním ročníku angažovala zejména Asociace soukromého zemědělství ČR, která se o osvětu zemědělství vůči nezemědělské veřejnosti programově snaží, ať již formou interakce s cílovým spotřebitelem v rámci prodejů ze dvora, nebo ještě širší prostupností s lidmi z měst prostřednictvím Farmářských slavností. Mezinárodní filmový festival na ČZU lze přitom zařadit do stejné, osvětové kategorie. Navíc do kategorie, která zahrnuje vědu a výzkum, tedy oblasti, které při správném propojení s podnikáním představují významný přínos k růstu konkurenceschopnosti, efektivity – a cílené nadčasové strategie při plánování do budoucnosti. LSFF tak rozhodně není jen pouhou filmovou přehlídkou, po které si její účastníci neformálně „pokecají“ a některým snímkům rozdají několik cen. Respektive, neměl by jen takovou přehlídkou být.

Petr Havel

Tisk

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info