Nároky na zemědělce kvůli nařízením stoupají

Předsedu Agrodružstva Kačice Deník zastihl sice po dokončení jarního setí, ale jinak uprostřed práce, protože kvůli dlouhé zimě nabrali zemědělci značné zpoždění. Stanislav Stejskal v rozhovoru přiblížil nejen rozsah hospodaření svého družstva, ale také problémy, se kterými mnozí zemědělci bojují každý den.

Konečně přišlo jaro. Máte hodně napilno?

Jarní přípravy jsou téměř u konce, my jsme měli poměrně hodně hotovo z podzimu, teď na jaře jsme seli cukrovou řepu, jarní pšenici, taky jsme dělali přípravu pod kukuřici a krmné směsky pro zvířata. Celkem nám tedy na jaro zbylo obdělat asi 600 hektarů půdy.

Na jak velké ploše dohromady hospodaříte? A kolik máte zaměstnanců?

Celkem hospodaříme na 2600 hektarech v oblasti mezi Velkou Dobrou a Novým Strašecím a dále pak směrem na Smečno, Lhotu, Žilinu a okolí. Máme nyní asi 45 zaměstnanců.

Měli jste nějaké problémy spojené s nedávnými pozemkovými úpravami?

V několika obcích byly nedávno dokončeny pozemkové úpravy. Po nich museli zemědělci znovu uzavírat všechny smlouvy s majiteli půdy. Většinou se to obešlo bez komplikací. Pokud nabídneme vlastníkům odpovídající podmínky. nemají většinou zájem dlouhodobou spolupráci měnit.

Funguje mezi vámi a vašimi sousedy i takzvaná uživatelská směna?

Bez té to bohužel nejde. Zemědělci si vycházejí navzájem vstříc. Dochází k uživatelským směnám pozemků, tak aby to bylo pro obě strany výhodné.

Jak vnímáte rozdíl mezi živočišnou a rostlinnou výrobou v zemědělství?

Podle mne jsou na tom aktuálně lépe zemědělci, kteří živočišnou výrobu nedělají. Mají vyšší efektivitu práce, potřebují méně zaměstnanců. Cena mléka má sice stoupající tendenci, ale chov skotu je nadále ekonomicky velmi náročný.

Jaká plemena na farmě chováte?

Farmy provozujeme dvě, na farmě v Kačici se specializujeme na chov českého strakatého skotu, v počtu 300 kusů dojnic. Na farmě v Družci je ustájeno 100 kusů holštýnského skotu a zhruba 30 kusů masného skotu, převážně plemene charolais.

Kolik mléka družstvo za den vyprodukuje?

Z obou farem činí dodávka mléka přibližně 8 000 litrů za den.

Pomohla by vám větší podpora hospodaření ze strany státu?

Samozřejmě ti, kteří se věnují živočišné výrobě, volají po nějaké formě podpory. Tato podpora je nutná k udržení živočišné výroby i v budoucnu. Velkým problémem pro chov dojnic v naší republice bude pravděpodobně zrušení mléčných kvót, ke kterému dojde zhruba za dva roky. Koncepce zemědělství v naší republice je jedna věc a realita v Evropské unii je věc druhá. Teď budeme dva roky čekat, co bude dál. Jestli nám zůstanou odběratelé nebo bude vše jinak.

Jak vy osobně vnímáte dotace?

Problém je ten, že zemědělec se bez dotací neuživí. Lidé si neuvědomují, že dotace zemědělců jsou dotace pro všechny lidi, protože jednat snižují cenu potravin a jednak pomáhají vytvářet v České republice pracovní místa. My když dotaci nestaneme, tak okamžitě ztratíme konkurenceschopnost s ostatními. V některých zemích Evropy je podpora velmi silná a i proto se tam některé potraviny vyrábějí levněji. Navíc v těchto zemích mají lidé obecně vyšší zájem o regionální potraviny, Češi už k tomu také pomalu směřují, ale ještě to potrvá.

Ministerstvo zemědělství připravilo dokument, ve kterém mimo jiné slibuje budoucí větší podporu živočišné výrobě…

Podpora živočišné výroby by sice byla dobrá, ale bojím se, že nebude mít slibovaný efekt. Trh je dnes vyrovnaný. Maso i mléko v obchodech nechybí a lidé seženou vše, co potřebují. Mohla by nastat i varianta, že případné zvýšení produkce živočišné výroby by mohlo znamenat problémy s odbytem a snížení výkupních cen. Návrat k živočišné výrobě také není otázkou jednoho nebo dvou let, ale mnohem delší doby.

Stále ještě se objevují názory, že zemědělci nedostatečně pečují o krajinu a půdu. Můžete popsat, jak je to ve skutečnosti?

Kdybychom se o půdu nestarali, byli bychom sami proti sobě. Kdybychom nechávali ornici splavovat z polí, nejvíce by to poškodilo právě zemědělce. Snažíme se například na místech ohrožených erozí, ale i tam, kde sami vidíme, že ke splavování dochází, vysévat víceleté pícniny a traviny. Obnovujeme louky tam, kde historicky byly, a vycházíme ze zkušeností starých sedláků.

Jaký podíl půdy vlastníte?

Zhruba třetina výměry je ve vlastnictví družstva, na zbytek jsou uzavřeny nájemní smlouvy s majiteli pozemků. S postupem času ubývá vlastníků pozemků, kteří jsou ochotní s uživateli uzavírat dlouhodobé nájemní smlouvy. Tím se hospodaření na orné půdě stává složitější.

Když srovnáte situaci v zemědělství před deseti lety a teď, co se změnilo?

Myslím, že velká změna je v tom, že jsme se naučili obchodovat a nezůstávají nám peníze u obchodních partnerů. Obrovský pokrok nastal ve vývoji techniky a změnil se i přístup bank k zemědělcům. Na druhé straně se velmi zvýšily nároky na zemědělce v oblasti dodržování předpisů, ze strany unie i státních institucích.

Jaké vás nyní trápí problémy?

Obecným problémem také je, že jeden den platí to a za týden je vše jinak. To se týká i podpor, koncepcí a podobně. S každou novou vládou se objevují různé návrhy, ale než se stačíme vůbec přizpůsobit situaci, je vše jinak. Myslím, že se nedostává dostatečné ochrany českého trhu s potravinami. Chybí větší spolupráce zemědělců s obecními zastupitelstvy.

Hodně peněz nás také stojí ostraha objektů, často se tu ztrácí železo nebo nafta. Lidé naučili nerespektovat soukromé vlastnictví a dochází často k ničení majetku a poškozování porostů na polích.

Myslíte, že zemědělské organizace mají u politiků dostatečné slovo?

Nevládní organizace zemědělců sice občas nedokáží sjednotit své požadavky, ale činnost těchto organizací je velmi prospěšná pro všechny zemědělce. V politice chybí zdravý selský rozum. Rozhodování politiků je většinou ovlivněno zájmy vlivných jednotlivců, malých zájmových skupin, nebo politických stran. Zemědělství potřebuje koncepci a dlouhodobý výhled, potřebuje společenskou objednávku, která bude mít delší životnost, než jedno volební období. V současně nastavených podmínkách se bohužel nedá zodpovědně podnikat a investovat do různých projektů.

Vizitka

Otec Stanislava Stejskala pochází z jižních Čech, kde se svojí rodinou hospodařil. S vojnou se však dostal na Kladensko, kde musel později pracovat na šachtě. Nynější předseda Agrodružstva Kačice vystudoval střední zemědělskou školu, následně vysokou školu zemědělskou v Praze a poté s manželkou začal shánět práci v okolí Prahy. Tak se dostal až do Kačice, a poté, co zde od roku 1989 musela být provedena transformace, stál před rozhodnutím, zda se nové výzvy chopit. Agrodružstvo definitivně vzniklo v roce 1994. Bylo třeba oslovit vlastníky půdy, podepsat s nimi nové smlouvy a rychle se zorientovat v novém systému hospodaření. „Bylo to těžké, ale také jsme byli mladší a měli jsme více elánu. Družstvo má teď pět členů a shodujeme se na tom, že jsme rádi, že máme práci a jsou za námi vidět výsledky," popisuje Stanislav Stejskal.Zatímco dříve v družstvu pracovalo přes stovku lidí, nyní jich zde pracuje necelá padesátka spolehlivých zaměstnanců,doplňovaná v sezoně o brigádníky. „Do živočišné výroby se lidé shánějí hůř, protože je to práce se zvířaty, kterou ne každý zvládne a není rozdíl mezi víkendem a všedním dnem. Absolventi se do výroby zrovna nehrnou, ale na nedostatek lidí si také nemůžeme stěžovat," uzavírá předseda Agrodružstva Kačice.

Autor: Sandra Bejšáková