Jsme na křižovatce

Úvodník

V posledních dnech června byla uzavřena jednání trialogu o konečné podobě reformy společné zemědělské politiky. Výsledky nejsou pro nás špatné, vyplatila se několikaletá tvrdá práce Konsorcia a velmi dobrá spolupráce s Ministerstvem zemědělství. Nyní nastává období, ve kterém se rozhodne, jakým způsobem se bude reforma společné zemědělské politiky (SZP) transponovat do podmínek českého zemědělství. U tohoto klíčového rozhodnutí bude už nový ministr zemědělství Miroslav Toman. V pořadí osmý za dobu, kdy mám tu čest být v čele Agrární komory. Proti mnoha předchozím ale má několik výhod. Má odbornost, úřad a chod ministerstva velmi dobře zná, evropskou agendu rovněž a nakonec je to kolega z nevládní organizace.

České zemědělství je na křižovatce a je nutné, aby pro jeho budoucnost byla vybraná správná cesta, která přinese pozvolný obrat. Jaké jsou předpoklady skutečného obratu? K těm hlavním patří politická stabilita a odbornost, aktivní agrární politika, spravedlivé poměry v potravinové vertikále, využívání přírodních zdrojů země a podpora veřejného mínění.

Podívejme se, jaká je skutečnost jejich naplnění.

Předpoklad politické stability znamená obsazení funkce jedním resortním ministrem po celou dobu volebního období. Jaká je skutečnost? S těžkým srdcem připouštím, že ministr je asi hlavně funkce politická, ale nesouhlasím, že stejné hledisko platí i u jeho náměstků. To by měli být odborníci, jak se říká, každým coulem, ale většinou bohužel nejsou. Posty náměstků ministra se obsazují nikoli podle odborných, ale podle stranických kritérií. Uvedu příklad: komoditní náměstek by měl mít jednoznačně zemědělské vzdělání a hluboké praktické znalosti. Bohužel nemá. Mix politické nestability s nízkou odborností pokládám za zásadní problém.

Předpoklad aktivní agrární politiky bych považoval za základní a předpokládal bych, že taková politika je v přirozeném zájmu státu. Předpokládal bych, že resort, který vyrábí domácí potraviny, udržuje obdělanou krajinu, zaměstnává lidi a vytváří pracovní místa pro navazující obory, je důležitý a že je důležitá aktivní domácí agrární politika. Ani tento předpoklad v konfrontaci s realitou nevychází dobře a není naplněn. Lovím v paměti a snad jen vláda premiéra Miloše Zemana snesla v tomto punktu přísnější měřítko. Nabízí se bonmot, že ne zemědělství, ale čeští politici nejsou konkurenceschopní. Předpoklad spravedlivých poměrů v potravinové vertikále znamená vytvoření prostoru pro optimální produkci primárního výrobního odvětví, tedy českého zemědělství. Už jenom fakt, že vrchol vertikály, tedy prodej finálních potravin, ovládají zahraniční obchodní řetězce se známými praktikami, spravedlivé poměry zkrátka vylučuje. Obejít je přitom nelze, protože kontrolují už téměř 80 % maloobchodního obratu potravin ČR.

Využívání přírodních zdrojů pokládám za nejpřirozenější předpoklad konkurenceschopnosti našeho zemědělství. Jsme země, která má mimořádně příznivé podmínky pro produkci důležitých komodit. Například Vysočina je stvořená pro brambory a chov skotu, Polabí, Poohří a jižní Morava pro zeleninu a ovoce, Žatecko pro chmel. A tak bych mohl pokračovat komoditu po komoditě. Chci ale upozornit na proces snižování výměry obdělávané orné půdy. Nyní obděláváme 2,5 milionu hektarů, zatímco před dvaceti lety to bylo o 0,7 milionu více. Tento vývoj je zcela ojedinělý, který nemá ve vyspělých zemích srovnání.

Tím závěrečným předpokladem, bez kterého nemůže být úspěšný žádný obor, je podpora společnosti, občanů. Naše zemědělství po dlouhé době tuto podporu má. Občanům konečně dochází, že kvalitní potraviny jsou pro život a zdraví nezbytné a že je dobře kupovat ty domácí.

Můj závěr je, že české zemědělství přestalo být záležitostí samotných zemědělců, ale stalo se záležitostí všech občanů této země. Ti musí jasně říct, zda si přejí domácí a kvalitní potraviny, zda si přejí smysluplně obdělanou krajinu a v ní zaměstnané lidi. Z toho vyplývá, se české zemědělství se konečně po letech musí stát bodem zájmu českých politiků a makroekonomů. Když k samotné zemědělské prvovýrobě připočteme navazující obory, jako jsou zpracování, doprava, chemie, strojírenství a další, pak tento komplex představuje 15 až 17 % HDP. Z tohoto pohledu jsem přesvědčen, že jsme na začátku doby, která přinese renesanci českého zemědělství a návrat jeho konkurenceschopnosti. Ta cesta ale bude dlouhá. Přeji novému ministru zemědělství mnoho úspěchů.

zdroj: Eugenie Línková