Jak dál v zemědělství?

Historicky první rozpuštění dolní komory Poslanecké sněmovny v ČR a následující předčasné volby odsouvají navýsost potřebné odborné diskuse opět spíše do politické roviny v rámci startujících předvolebních kampaní. Země ani zemědělství se tím ovšem nikam dopředu neposune.

Nejde přitom ani tak o to, že po podzimních volbách lze předpokládat výrazný nástup levice, což zcela jistě není pro soukromě hospodařící sedláky ideově spřízněná skupina politiků. Možná ještě daleko důležitější je totiž fakt, že prakticky žádná politická strana, která má ambici v příštích volbách kandidovat, nemá ucelenou a pro resort zemědělství potřebnou vizi. To se projevuje například tím, že pokud se už vůbec někdo z politiků k oboru vyjádří, prezentuje jako hlavní prioritu především čerpání evropských dotací. Tato obecná fráze je přitom zcela prázdná za situace, kdy není doprovázena sdělením, kam a na jaké účely budou tyto peníze vydávány a v praxi demonstruje vyprázdnění tuzemské politiky jako celku.

Právě to představuje pro zemědělské hospodaření v ČR, zdaleka nejen pro rodinné farmy, největší nebezpečí. Zvláště za situace, kdy o nějaké konzistentní zemědělské politice lze mluvit jen v případě KSČM, bohužel jde ale o politiku konzistentní s jejím předlistopadovým pojetím, využívající zemědělství spíše než k zásobování obyvatel kvalitními a efektivně vyrobenými produkty k ideové podpoře režimu. Kolektivní nezodpovědnost legitimizovaná na rozličných shromážděních a schůzích nepomáhala v praxi podnikání v zemědělství ani tehdy a nepomůže samozřejmě ani v budoucnosti, i když se tím leckdo zaštiťuje. Starého psa ale novým kouskům nenaučíš. A tak lze jistě v příštích týdnech očekávat řadu výzev a požadavků od více či méně lobistických organizací a řadu obecných frází od více či méně v oboru se orientujících politiků. Ani jedna skupina takových informací by nicméně neměla být brána moc vážně.

Skoro by se dalo říci, že téměř nemá smyslu studovat jednotlivé politické programy – už i proto, že na jejich přípravu nebude mít nikdo, kdo by chtěl opravdu systémově v našem zemědělství něco k lepšímu změnit, dostatek času. Teoreticky sice mohou někteří politici příjemně překvapit, lepším lakmusovým papírkem však bude zřejmě míra schopnosti jednotlivých politických stran přijmout a prostřednictvím alespoň nějakých konkrétních opatření naplnit letos na jaře představenou „Strategii pro růst“. Už jenom znalost tohoto poměrně povedeného dokumentu bude měřítkem, z něhož bude možné zjistit, zdali si jej příslušní straničtí odborníci alespoň přečetli.

Pro další rozvoj tuzemského zemědělství, a tedy opět měřítkem k posuzování politických slibů a vyhlášení, se přitom musí stát pojmy „přidaná hodnota“ na straně producentů a „kompetentnost“ na straně úředníků. Obojí podnikání v oboru postrádá, a pokud se tento stav nezlepší, nezlepší se nic. Jen čerpat dotace totiž nestačí. Je ale třeba těmto pojmům správně rozumět. Vyšší přidaná hodnota v praxi znamená více práce, a bylo by logické, aby k přidávání přidané hodnoty byli podnikatelé motivováni. Je také třeba konstatovat, že vyšší přidanou hodnotu může vytvářet jak velký zpracovatel, tak výrobou farmářských produktů sám zemědělec – pokud o tom bude vědět jeho spotřebitel. To si uvědomují i stratégové doslova na globální úrovni – a i proto bude příští rok podle OSN rokem soukromých farem. Což je pro soukromé sedláky i v ČR jistě příležitost, jak se ve společnosti více zviditelnit a pro naše politiky zase na nadnárodní úrovni dokázat, že je tato komunita i v naší zemi úspěšná.

Kompetentnosti úředníků je pak třeba rozumět tak, že jejich rozhodnutí nebudou vedena snahou o zvýšení vlastního vlivu, ale snahou o usnadnění a zvýšení efektivity zemědělského podnikání. To by mělo být ostatně prioritou pro naše potravináře, neboť v takovém případě by mohli více využívat domácí surovinové zdroje. Současné ministerstvo zemědělství mělo ostatně kdysi v názvu i výživu, tedy právě oblast potravinářství, které má nakonec v kompetenci dodnes. Definitivně a ve skutečnosti ale nakonec rozhodne o míře uplatnění naší zemědělské produkce a tedy o tolik zmiňovaném „rozměru zemědělství“spotřebitel, a to výběrem nakupovaných potravin. A to je také další z lakmusových papírků v posuzování politických proklamací. Většina populistů tvrdí, a taková KSČM to v praxi realizovala, že o struktuře nabídky surovin a potravin se rozhoduje v prvovýrobě. Není a nikdy to nebyla pravda, i když chápu, že by se to podnikatelům v zemědělství líbilo…

Petr Havel